Nedestruktivní archeologie: Porovnání verzí

}}</ref> V 17. – 18–18. století rovněž badatelé bez zásahu do terénu identifikovali první [[Nemovité archeologické prameny|nemovité archeologické památky]], které se projevovaly viditelnými změnami [[Reliéf (geografie)|reliéfu]] ([[Mohyla|mohyly]], pravěká ohrazení, římské vojenské tábory).<ref name=":6" /> V 19. století začala jejich systematická dokumentace pomocí kreseb, fotografií i plánů.<ref name=":6" />

Od 30. – 40–40. let 20. století se rozvíjelo využití fosfátové analýzy ([[Olof Arrhenius]], [[Walter Lorch]]).<ref>{{Citace kvalifikační práce

}}</ref> K významnému rozkvětu geofyziky v archeologii pak došlo díky rozvoji techniky a počítačového zpracování v 60. letech 20. století. V 60. – 70–70. letech začala být geofyzika ve větší míře aplikována také v tehdejším [[Československo|Československu]], zejména na Moravě ([[Ladislav Hrdlička]], Vladimír Hašek, František Marek).<ref name=":13" /> Další intenzivní vývoj počítačů a měřících přístrojů, umožňující snazší, rychlejší a kvalitnější zpracování naměřených dat vedl v 80. a 90. letech 20. století k širšímu využití geofyzikálních metod i při velkoplošných průzkumech archeologických lokalit, a to jak ve světě, tak v českých zemích (Ján Tirpák, Antonín Majer, Jiří Dohnal, [[Roman Křivánek]]).

}}</ref> Nejvýznamnějším způsobem identifikace pohřbených archeologických památek pomocí letecké prospekce jsou porostové neboli vegetační příznaky. [[Půda]] má v místě výskytu [[Nemovité archeologické prameny|archeologických objektů]] odlišnou chemickou skladbu i strukturu než nedotčené okolí, což způsobuje změny na [[Vegetace|vegetaci]], která z této půdy vyrůstá. Nad zahloubenými objekty, jejichž výplň má obvykle vyšší obsah [[Živina|živin]] a déle zadržuje vodu, mají rostliny lepší podmínky k životu. Vyznačují se vyšším vzrůstem, vyšší hustotou i sytější barvou, obvykle také později dozrávají. Naopak nad konstrukcemi má porost málo vláhy i nedostatek místa pro kořeny, je proto nižší a řidší než v okolí.<ref name=":64" />[[Soubor:Letecky pruzkum.jpg|náhled|''Letecký snímek [[Hradiště u Hrušovan nad Jevišovkou|archeologické lokality]] s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů ([[Hrušovany nad Jevišovkou]])'' |vlevo]]Často jsou pozorovány také příznaky půdní. V důsledku čerstvé [[Orba|orby]], kdy půda není chráněna [[Vegetace|vegetací]], jsou na povrchu dobře patrné tmavé, [[Humus|humózní]] výplně zahloubených objektů (např. [[příkop (válečnictví)|příkop]] nebo [[zemnice]]), a to zejména na světlejších půdách nad [[Vápenec|vápencovým]] či [[spraš]]ovým [[podloží]]m (vzniká největší kontrast). Relikty konstrukcí s hojným obsahem [[Malta (materiál)|malty]] či světlého kamene, ale i pozůstatky zaniklých cest a [[Mez (zemědělství)|mezí]] se naopak vyrýsují jako světlé linie, nejlépe samozřejmě v tmavých půdách.<ref name=":64" />

Dosud nejvýznamnějším sledovaným prvkem v archeologii je fosfor, jehož zvýšené množství v půdě je důsledkem rozkladu organických zbytků (včetně lidských těl) nebo ukládáním [[Výkal|fekálií]]. [[AbsorpceUkládání (biologie)|Absorpci]]fosforu fosforuv zemi významně ovlivňuje zrnitost půdy, ale i její [[pH]], vápenatost a obsah železa.<ref name=":132" /> Fosfátovou analýzou lze při plošné aplikaci (odebíráním vzorků v pravidelných rozestupech na větší ploše) vyhledávat archeologické situace. Je ale také vhodným doplňkem archeologických odkryvů, protože dokáže identifikovat vizuálně nedochované pozůstatky minulých lidských aktivit, například místa ukládání odpadu nebo ustájení dobytka, projevující se výrazně zvýšeným podílem fosforu v porovnání s okolím.<ref>{{Citace periodika

[[Soubor:Úvozová cesta pod Denemarkem (001).JPG|náhled|''Úvozová cesta pod hradištěm [[hradiště Dänemark|hradištěm Denemark]]'']]

}}</ref> [[Vegetace]] dokáže indikovat zejména struktury, naházejícínacházející se mělce pod povrchem terénu, situace ve větších hloubkách se již tak dobře neprojevují. Spolehlivější je indikace mladších památek ([[středověk]], [[novověk]]).<ref name=":5" />

* '''Vzorkovací sondáž''' je tvořena rozsáhlejšími sondami (1 – 21–2 m²), lze tak získat podrobnější informace než v případě mikrosondáže a lépe poznat charakter archeologických památek. Zároveň již ale hrozí závažnější narušení archeologických památek, proto je nutná uvážlivá aplikace (přiměřený rozsah) a podrobná dokumentace.<ref>{{Citace monografie