Morava: Porovnání verzí

[[Soubor:Jošt (Moravský) Lucemburský.jpg|upright|vlevo|náhled|160px|Moravský markrabě a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římsko-německý král]] [[Jošt Moravský]]]]

<!--[[Soubor:Bouzov.jpg|right|thumb|Hrad [[Bouzov (hrad)|Bouzov]]]]-->

[[Soubor:Štramberk (CZE) - general view of the town.jpg|náhled|vpravo|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]

[[Jan Lucemburský]], nový markrabě Moravy a král Čech, byl nucen vydat moravské a české šlechtě tzv. [[inaugurační diplom]]y neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu 1311, půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada|rada]], [[Česká královská kancelář|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud|komorní]], [[Dvorský soud|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[Zemské úřady|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.