Ústí nad Labem: Porovnání verzí

'''Ústí nad Labem''' ({{Vjazyce2|de|doslova „Aussig an der Elbe“; německý název města je ale pouze ''Aussig'' an[dříve derpsáno Elbe''Außig'']}}) je [[statutární město]] na severu [[Čechy|Čech]], centrum [[Ústecký kraj|Ústeckého kraje]]. Leží na soutoku řek [[Labe]] a [[Bílina (řeka)|Bíliny]] mezi [[České středohoří|Českým středohořím]] a [[Krušné hory|Krušnými horami]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel a je součástí půlmilionové severočeské [[aglomerace]]. Ústí nad Labem je univerzitním městem s průmyslovou tradicí a sportovním zázemím, důležitým železničním a silničním uzlem. Ústí nad Labem je vzdálenoLeží 90 kilometrů severozápadně od [[Praha|Prahy]], 180 kilometrů severovýchodně od [[Plzeň|Plzně]], 130 kilometrů východně od [[Karlovy Vary|Karlových Varů]], 95 kilometrů jihozápadně od [[Liberec|Liberce]] a 65 kilometrů jihovýchodně od německých [[Drážďany|Drážďan]].

V roce 1860 žilo ve městě 7&nbsp;950 obyvatel, což je oproti roku 1840 plný čtyřnásobek. V roce 1880, navzdory válce i nezanedbatelným ztrátám způsobených opakovanými epidemiemi [[cholera|cholery]], [[Skvrnitý tyfus|tyfu]] a [[Pravé neštovice|černých neštovic]], dosahuje zdejší populace již počtu 16&nbsp;524 osob. V kritickém roce 1873, kdy vrcholila vlna cholery, zemřel ve městě každý patnáctý člověk. V letech epidemií převyšoval počet úmrtí počty narozených, současně ale vždy stouplostoplo přistěhovalectví. V roce 1867 vznikl nový pivovar, v němž se do roku 2011 vyrábělo pivo pod značkou [[Zlatopramen]] (původně ''Aussiger Bier''). Na vrcholu první poloviny 19. století zde vyrostla nová dominanta – Větruše. Nápad vystavět na vrcholu s krásnou vyhlídkou výletní restauraci se zrodil v hlavě měšťana Johanna Thomase. Roku 1840 předložil ke schválení projekt mohutné rotundy s názvem Ferdinandova výšina, podle jména tehdejšího císaře. Restaurace byla funkční až do roku 1896, kdy jí vystřídal dodnes stojící výletní zámeček. První most přes Labe, určený pro dopravu silniční i železniční byl zkonstruován roku 1872, město tím získalo spojení na plánovanou [[Bagdádská dráha|Berlínsko-Bagdádskou dráhu]] a další důležitá místa. Sedm let po dokončení železnice na Prahu byl zahájen provoz na trati do [[Teplice|Teplic]] prodloužené v roce 1870 až do [[Chomutov]]a. Rok 1874 přinesl městu další důležitou stavbu. Svou trať položila na pravém břehu společnost Severozápadní dráhy. Aby se mohla společnost podílet na lukrativním rozvozu uhlí, musela postavit most přes Labe, aby došlo k napojení na železniční trať na levém břehu řeky. Most zahájil éru sbližování Střekova a Ústí, které vyvrcholilo sloučením obou měst v roce 1939. Most sloužil svému účelu až do roku 1957 a stál zhruba na stejném místě jako současný železniční most.<ref name=":1" /> Výhodná železniční i lodní dopravní spojení a snadno dosažitelné zdroje energie v podobě mocných nalezišť hnědého uhlí v těsné blízkosti města, přispěly k jeho rozsáhlé industrializaci. Koncem 19. století předčil ústecký labský přístav objemem přepravovaného zboží dokonce i [[Terst]], do té doby největší v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]] a stal se tak nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství.

Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocovánívyostřování sociálních a národnostních konfliktů mezi německou a českou menšinovou populací. V květnu 1935, pod vlajkami [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmecké strany]], řečnil v Ústí na náměstí [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze 23 zúčastněných většinu, z celkového počtu 28 331 hlasů 16 494 (58 %). V rámci budování [[Československé opevnění|československého pohraničního opevnění]] se od léta 1936 počalo v Ústí nad Labem s výstavbou linií objektů [[Lehké opevnění vzor 36|lehkého opevnění vzor 36]] (podél řeky [[Bílina (řeka)|Bíliny]]) a později [[Lehké opevnění vzor 37|řopíků]] (podél [[Labe]]). Po uzavření [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] bylo město jako součást [[Sudety|Sudet]] 9. října 1938 připojeno k Německé říši. Čeští učitelé museli opustit školy v Sudetech, mnoho Čechů muselo opustit své domovy v tomto území. Bylo vydáno protektorátní nařízení, že čeští učitelé ze Sudet nesmí být přijímáni na jiných školách do služby. Osudy mnoha Čechů ze Sudet, včetně ústeckých, zůstaly neobjasněny.

Bouřlivý rozvoj průmyslu město zažívá v 19. století, mezi prvními je založena v roce 1820 konzervárna. Roku 1841, zde postavil Adolf Bähr z Pirny továrnu na dekorativní keramiku, která později proslula pod jménem jeho zetě Johanna Maresche, výrobce světoznámých zahradních trpaslíků. Za autora průmyslové revoluce ve městě bývá považován Carl Georg Wolfrum ze saského Meerane, kterého město v roce 1843 zlákalo příslibem prosperity. Postavil zde továrnu na barvírnu textilu a uvedl do města první parní stroj. Velký rozmach nastává po roce 1850, kdy byla zavedena železnice a město tak mohlo plně těžit ze své strategické dopravní polohy a blízkých levných zdrojů energie v podobě uhlí. Roku 1856 byl založen Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který od počátku patřil k největším podnikům ve městě. Dalším velkým podnikem z této doby jsou Schichtovy závody (pozdější Setuza) na Střekově vyrábějící mýdlo a tuky. Struktura výroby byla pestrá, převažovaly však obory chemie a textilní výroby.<ref>{{Citace monografie