Fotografie krajiny: Porovnání verzí

[[Soubor:George Davison-The Onion Field.jpg|náhled|[[George Davison]] – ''Cibulové pole'' (1890), ({{Cizojazyčně|en|''The Onion Field''}}), bez ostrých kontur na drsném papíře, což vyvolává dojem, že jde o&nbsp;malbu. Bývá považována za první impresionistickou fotografii.<ref name="hlaváč" /><ref name="gern">{{Citace monografie

Někteří krajináři fotografovali jenom ve svých zemích, jiní se vydávali na daleké cesty do oblastí, o kterých měla společnost té doby málo obrazových informací.<ref name="tausk" /> Uskutečňovaly se expedice do dalekých neznámých krajin, které poskytovaly neobyčejné záběry. Evropa, Asie, Dálný východ a Afrika poskytovaly fotografům nepřeberné množství námětů, které zachycené na fotografiích byly považovány za „autentické“, rozšiřovaly vzdělání a obohacovaly lidské vědění.<ref name="MalaEncyklopedie" /> Od padesátých let 19. století se začala psát historie takzvané [[Cestovatelská fotografie|cestovatelské fotografie]].<ref name="leggat">Leggat, Robert. [http://www.rleggat.com/photohistory/history/travel_p.htm A History of Photography: Travel Photography] (přístup: 24. listopadu 2009)</ref> Jedni fotografovali pro své potěšení, druzí své snímky prodávali příznivcům s populárně vědeckými zájmy, další čerpali význam pro archeologii nebo etnologii. Po roce 1860 se vznikala na odlehlých místech fotografická studia, která prodávala pohlednice přímo turistům.<ref name="MalaEncyklopedie" /> Mezi průkopníky se řadí například [[Francis Bedford]], [[George Wilson Bridges|George Bridges]], [[Maxime Du Camp]], [[Solomon Nunes Carvalho]] nebo [[Francis Frith]].<ref name="leggat" />

}}</ref> nasnímal celou řadu krajinářských fotografií. Protože v té době neexistoval příliš citlivý materiál na světlo, mohl Fenton snímat pouze nepohyblivé objekty, většinou pózy. Expoziční doba byla 3–20 sekund.<ref name="MalaEncyklopedie" /> Fotografoval však také krajinu, včetně oblastí blízko ''Light Brigade'' popsaném v proslulém Tennysonově snímku "Útok na Light Brigade" (The Charge of the Light Brigade) byl příznačně nazván tzv. ''Údolím smrti'' (The Valley of Death). Fenton pojmenoval své fotografie podobně: Údolí stínu smrti (The Valley of the Shadow of Death). Proslul také snímky z Anglie, celé řady katedrál a opatství.

V roce 1855 převzali po Rogeru Fentonovi reportáž z Krymské války [[James Robertson]] a [[Felice Beato]]. Oba dva pak společně podnikli výpravu do Asie a oblasti Středozemního moře – [[Palestina|Palestiny]], [[Sýrie]] a [[Indie]].<ref name="tausk" /> Firma ''Robertson & Beato'' vyprodukovala řadu vynikajících obrazů – včetně několika pozoruhodných [[panorama]]t [[Malta|Malty]], [[Řecko|Řecka]], [[Turecko|Turecka]], [[Damašek|Damašku]], [[Jeruzalém]]a, [[Egypt]]a, [[Krym]]u a [[Indie]].

Prvním Evropanem, který v letech 1863–1866 fotografoval [[Himálaj]], byl Angličan [[Samuel Bourne]]. Bourne dokázal vyjádřit hloubku prostoru tím, že plochy dělil na popředí a pozadí.<ref name="tausk" /> Společně s [[Charles Shepherd|Charlesem Shepherdem]] založili společnost [[Bourne & Shepherd]], která existuje dodnes. Soustředili se na oblast Indie, Barmy (dnešního [[Myanmar]]u) a [[Cejlon]]u.

Dlouhé cesty do Libanonu, Egypta, Palestiny a Turecka podnikal také [[Francis Frith]], který pracoval se třemi různými [[formát filmu|formáty]] fotoaparátů. Standardní ateliérovou komorou pro desky 20 × 25&nbsp;cm, přístrojem se dvěma objektivy pro pořizování [[3D fotografie|stereoskopických snímků]] a velkoformátovým fotoaparátem z mahagonu na [[fotografická deska|desky]] o velikosti 40 × 50&nbsp;cm.<ref name="tausk" /> V roce 1859 založil fotografický závod ''F. Frith and Company'', který produkoval originální fotografické kopie, pohlednice a ilustrované knihy.<ref name="tausk" />

Průkopníky modernistických krajinářských kompozic ve 20. století v zahraničí byli [[Edward Weston]], [[Alfred Stieglitz]] nebo [[Ansel Adams]].<ref name="fotografnet1" />

[[William Eggleston]] fotografoval na americkém jihu, [[Jeff Wall]] krajinu využíval jako místo pro inscenaci různých konceptuálních výjevů.<ref name="fotografnet1" />

Na přelomu 80. a 90. let minulého století došlo k velké obrodě krajinářské fotografie. Vznikly velké barevné zvětšeniny postindustriálních krajin například německých autorů [[Andreas Gursky|Andrease Gurského]], [[Thomas Ruff|Thomase Ruffa]] a dalších. Velký formát umožňuje divákovi na výstavě do krajiny „téměř vstoupit“. Fotografie přestala být jenom [[Obrazová kompozice|kompozicí]], tonalitou nebo pouhou náladou jaká je obvyklá u Edwarda Westona, Ansela Adamse, ale i u Josefa Sudka.<ref name="fotografnet1" /> Snímky začaly být velké, plné barev, detailů a netradičních pohledů na objekt a prostor jako takový.

Fotografická tvorba (stejně jako ostatní výtvarné umění) však byla také několikrát hermeticky uzavírána: v&nbsp;[[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] za [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace německými vojsky]], v&nbsp;období [[Stalinismus|stalinismu]] nebo po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|vstupu vojsk Varšavské smlouvy]] v&nbsp;roce [[1968]] během [[normalizace]]. Konec dvacátého století přinesl revoluční předěl v&nbsp;technice snímání směrem k&nbsp;digitálnímu záznamu a jeho [[fotomanipulace|počítačové manipulace]].<ref name="atelier_9" />

Významným fotografem byl [[Josef Sudek]], který fotografoval [[zrcadlovka|zrcadlovkou]] 9 × 9&nbsp;cm<ref name="Dufek">Antonín Dufek, ''Josef Sudek neznámý – salonní fotografie 1918–1942'', nakladatelství Kant, Moravská galerie v Brně, 2006, {{ISBN|80-7027-157-4}}</ref> [[kolín]]skou krajinu okolo [[Labe]], za kterou získal první cenu na členské výstavě v Českém klubu fotografů amatérů v Praze. Vyhledával světelné nálady, čitelný byl vliv [[romantismus|romantismu]] a pokud jde o zobrazování dění v krajině, Sudkovou specialitou byla příroda ve větru (''Vítr'', 1923–1924, ''Před bouří'', 1924) a znázornění mraků (''Dítě a mrak'', 1924–1929).<ref name="Dufek" /> Jeho práce jsou ve světě uznávány pro svoji poetičnost, romantiku a průzračnou čistotu.<ref name="farova">{{Citace monografie

V Čechách se v druhé polovině dvacátého století zabýval [[panoramatická fotografie|panoramatickou]] krajinou [[Jiří Toman (grafik)|Jiří Toman]] a [[Ivo Přeček]]. Dalšími autory, kteří významně zasáhli do krajinářské fotografie byli ještě nejmenovaní [[Karel Kuklík]], [[Jiří Poláček]], [[Ján Rečo]] nebo [[Bohumír Prokůpek]].

Umělecký tandem [[Lukáš Jasanský a Martin Polák]] na krajinu hledí s jistou ironií<ref name="fotografnet1" /> a z úhlu městského pohledu.<ref>Pavel Vančát, http://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=katalog_autor&id=6 {{Wayback|url=http://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=katalog_autor&id=6 |date=20071020001329 }}</ref>

Oživením v tomto oboru byly pokusy konceptualistů v 70. a 80. letech, kdy záznamy jejich akcí v plenéru často přinášely nové objevy pro krajinářskou fotografii. Cílem autorů však nebyly fotografie, ty byly původně jen dokumentem akce.<ref name="fotografnet1" /> Koncem 60. let začal [[Jan Ságl]] společně se svou ženou [[Zorka Ságlová|Zorkou Ságlovou]] organizovat akce v přírodě, které měly svůj původ v [[happening]]u. Zcela dominantní úlohu ve velké řadě akcí sehrála krajina. Například při uskutečnění akce ''Házení míčů do průhonického rybníka Bořín'' v dubnu 1969 byli součástí hry také diváci. V roce 1970 se uskutečnily ještě dvě land-artové akce: ''Pocta Gustavu Obermanovi'' na Bransoudově – u Humpolce a ''Kladení plín u Sudoměře''. Jan Ságl se akcí své ženy účastnil v roli aktéra a dokumentárního fotografa. Snímek v těchto případech byl jediným trvalým „výsledkem“ činnosti a stal se později součástí knih a má své místo v [[galerie umění|galeriích současného umění]].<ref name="sagl">Absolventská práce: Medailon současného českého fotografa, Jan Ságl autor: Tereza Melicharová, 2007</ref> Ságl sám vydal několik knih s krajinářskou tematikou – ''Jihočeská krajina'', ''Severozápadní Čechy'' a po Sametové revoluci vyšly ještě dvě knihy s názvy ''Krajina'' a ''Art cult''. Dokumentuje krajinu proměněnou člověkem a zaznamenává jeho stopy.<ref name="sagl" />

Velmi osobní vztah ke krajinářské fotografii má [[Pavel Baňka]], pro kterého ''není krajina jen příroda a její záznam, ale vstupují do ní i další elementy, člověka nevyjímaje.''<ref name="fotografnet1" />

Člen agentury [[Magnum Photos]] [[Josef Koudelka]] se od osmdesátých let dvacátého století zabývá zásahy člověka do krajiny a zachycováním stop, které člověk v krajině zanechá. V roce 1994 na objednávku [[Ministerstvo zemědělství České republiky|ministerstva zemědělství]] vypracoval studii české krajiny v [[Krušné hory|Podkrušnohoří]] zdevastované industrializací a [[Ekologická katastrofa|přírodními katastrofami]] s názvem ''Černý Trojúhelník''.<ref>http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=109632&all_ids=1</ref><ref name="fotografnet115">http://www.fotografnet.cz/index.php?lang=cz&cisid=26&katid=7&claid=115</ref> Koudelka se nezabývá pouze destrukcí krajiny průmyslem, ale také životností přírody – bojem o přežití. Na [[panorama]]tický formát zachycoval divokou krajinu plnou močálů a mokřin ponechanou po mnoho let sobě samé, aby zachytil sebeobnovující sílu přírody.<ref name="fotografnet115" />

| odkaz na autora = Ľudovít Hlaváč

}}</ref> Chtěli zobrazit nejen prostou realitu, ale také světlo, náladu, pocity a atmosféru. První impresionistickou fotografii ''Cibulové pole'' bez ostrých kontur na drsném papíře podobnou malbě pořídil [[George Davison]] v roce [[1890]].<ref name="hlaváč" /><ref name="gern" />

* Záběr můžeme komponovat v posloupnosti: Slunce – dominanta – horizont.<ref name="Fotovideo5" />

* [[Oblak|Mraky]] jsou ozdobou krajiny.<ref name="Fotovideo5" />

Klasické krajinářské fotografie by měly být dokonale ostré. Proto se krajina snímá obvykle [[objektiv]]em s maximální [[hloubka ostrosti|hloubkou ostrosti]] (s [[clona|clonou]] 11 – 22) a detailní kresbou. Fotografové v přírodě mají obvykle dostatek času na postavení a zafixování [[stativ]]u, proto je vhodné nalézt optimální [[kompozice|kompozici]] a [[úhel pohledu]]. Mnoho fotografů stále používá střední nebo velký [[formát filmu]], aby zaznamenali co nejvíce detailů. Pomoc nabízí také odrazná deska nebo přídavný blesk.<ref name="Fotovideo5" />