Obléhání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Středověk: fixlink |
|||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 20:
== Starověk ==
{{viz též|
=== Útočné techniky ===
[[Soubor:Assyrian_Attack_on_a_Town.jpg|náhled|vpravo|260px|Asyřané obléhají město. Asyrský reliéf]]
Řádek 41 ⟶ 40:
== Středověk ==
{{viz též|
=== Útočné techniky ===
Řádek 47 ⟶ 46:
Na počátku středověku se útočné techniky nemohly rovnat těm římským z doby 1. a 2. století. Barbaři ([[Germáni]]) samozřejmě dokázali postavit obléhací stroje jako beranidlo, obléhací věž a dokonce onager (jednoramenný katapult), ale přesnější a účinnější dvojramenné katapulty ([[balista]] atd.) se již v Evropě nikdy nepoužívaly. Umění stavby obléhacích staveb a logistického vedení obléhání se rovněž pozapomnělo. Jediný stát, který zdokonaloval útočné techniky a dokonce vlastní vynalézal byla [[Byzantská říše]].<ref name="Matthew45">{{Citace monografie | jméno=Matthew | příjmení=Bennett | titul= Bojové techniky středověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany= 173}}</ref> [[Řecký oheň]], velký byzantský vynález byl údajně vynalezen [[Syřan]]em jménem Kallinikos.<ref name="Weir46">Weir, str. 63.</ref> Byzantinci věřili, že je tento vynález dar od boha a jeho složení žárlivě střežili (jeho přesné složení není dosud známo). I tak se většina odborníků shodla, že hlavní složkou byla nejspíše [[Motorová nafta|nafta]].<ref name="Matthew45"/><ref name="Weir45">Weir, str. 64.</ref> Dále řecký oheň pravděpodobně obsahoval [[petrolej]], [[pryskyřice|pryskyřici]] a [[ledek]].<ref name="Matthew45"/> Zbraň byla používána v kapalné formě a Byzantinci vyráběli válcové kánony, z nichž se vystřelovala tuto směs na nepřátele. I přes horečné střežení se řecký oheň dostal do rukou [[Arabové|Arabům]] a později [[křížové výpravy|křižákům]].<ref name="Matthew45"/>
Z počátku se nemuseli Evropané snažit o zlepšení útočných technik. Obranné techniky se totiž kvalitativně zhoršily a odhodlanému útočníkovi se často dařilo města či pevnosti dobývat. V [[10. století]] se však objevuje nový typ pevnosti, [[hrad]]. Hrady byly čistě středověkou stavbou a v mnoha ohledech překonávaly i nejlepší starověké pevnosti. Pro útočné techniky to byla těžká rána a i přes určitá vylepšení stála výhoda do konce [[14. století]] na straně obránců. Během [[raný středověk|raného]] a vrcholného středověku se používaly stroje a zařízení, která byla známa již ve starověku, byť se jejich konstrukce trochu změnila. Nejjednodušší zařízením na překonání hradeb byl žebřík. Žebřík se vyráběl ze dřeva nebo z konopných lan a často se na jeho konci nacházely háky či zuby, které se zaklesly do hradeb.<ref name="Matthew44">Bennett, str. 192.</ref> V několika případech byl žebřík opatřen tunelem chránící šplhajícího muže. Tento nástroj se používal hlavně v masových útocích. Beranidlo se v této době samozřejmě také využívalo a bylo známo v mnoha formách. Od primitivní [[kláda|klády]] nesenou muži až po důmyslný stroj opatřený kovovou hlavicí a krytím.<ref name="Matthew43">Bennett, str. 196.</ref> Obléhací věž našla též uplatnění na středověkém bojišti. Často se nazývá zvonice a byla velmi podobná své starověké předchůdkyni (opatřena koly, bočním krytím atd.). Velikosti věží se velmi lišily, některé dosahovaly výšky až 29 metrů!<ref name="Matthew42">Bennett, str. 198.</ref> Věž musela být dobře zkonstruována, protože při špatné stabilitě docházelo k převrhnutí tohoto obléhacího stroje. Již složitější zbraní byly vrhače střel. Vrhače střel lze rozdělit do dvou kategorií, první se uváděl do provozu podobným způsobem jako luk a druhé ke svému pohonu využívaly krut (lana zkroucena mezi ramena). Ve středověku neexistovaly specifické rozměry se standardizace těchto zbraní, takže každá zbraň mohla být de facto
První skutečnou středověkou obléhací zbraní byl [[trebuchet]]. Trebuchet měl dlouhé zužující se rameno na jehož konci byl umístěn prak a zbraň uváděl do chodu systém protizávaží (viz obrázek). První jasný důkaz o použití trebuchetu pochází ze 13. století.<ref name="Matthew40">Bennett, str. 201.</ref> Jednalo se o zbraň přesnou a ničivou (bylo zjištěno, že k vystřelení kamene o 1 tuně je zapotřebí 24 tun protizávaží). Trebuchet však neskoncoval s převahou hradů, katem hradů se nakonec stalo [[dělo]]. Zpočátku se jednalo o nemotornou zbraň sloužící spíše k zastrašení nepřítele, než k jeho zničení. Postupem času se však děla kvalitativně zlepšovala a velmi se předvedla při [[Pád Konstantinopole|obléhání Konstantinopole v roce 1453]]. Konstantinopole byla hlavní město Byzantské říše a obléhání trvalo přibližně měsíc a půl, přičemž dobový autor smutně píše:{{Citát|Bylo sotva dostatek mužů, kteří mohli chránit hradby.<ref name="Matthew39" />||200}}Děla se vyráběla buď z bronzu nebo z železné litiny. Ve středověku neexistovaly vysoké pece, takže se děla neodlévala. Místo toho se svařilo mnoho kovových tyčí kolem válcového jádra, jež se později obmotalo obručemi.<ref name="Weir50">{{Citace monografie | jméno=Wiliam | příjmení=Weir | titul= Zbraně které změnily svět|vydavatel=Alpress s. r. o. | místo= Frýdek-Místek | rok=2007 | jazyk = |strany= 88 }}</ref> Dělo nakonec ukončilo převahu hradů v Evropě.
Řádek 93 ⟶ 92:
Zvětšující se síla palných zbraní (tedy hlavně děl) způsobila, že kamenné pevnosti již neskýtaly takovou ochranu jako kdysi. [[Vídeň]], která v 17. století dokázala vydržet zdrcující nápor Turků se nezmohla na žádný větší odpor v době napoleonských válek. Obléhání se z dřívějších měsíců zkrátilo na týdny, ne-li dny. Z nástupem železnic se obrana pevností stala ještě těžší, vzhledem k rychlým přesunům vojsk. V některých případech obránci využili holandský systém opevnění (tvořený hlavně zeminou) a dokázali vzdorovat.<ref name="Weir42">Weir, str. 82.</ref> Například během [[Americká občanská válka|Americké občanské války]] došlo k obléhání města [[Petersburg]] a obráncům se dařilo útočníky zadržovat více než půl roku.<ref name="Weir42" /> Holandský systém, ale nebylo možno vytvořit všude a jak již bylo napsáno, měl tento systém velké nedostatky.
Brzy se
Snad první konflikt, ve kterém se projevila obrovská vražednost těchto vynálezů je [[Rusko-japonská válka]]. Při obléhání města [[Obléhání přístavu Port Arthur|Port Arthur]] se Japoncům ani přes velkou početní výhodu nepodařilo město dobýt přímým útokem, protože Rusové skvěle rozmístili své kulomety a děla za ostnaté dráty. Port Arthur kapituloval až po půl roce, a to hlavně z důvodu nedostatku zásob a munice.<ref name="Tim20">{{Citace monografie | jméno=Tim | příjmení=Newark | titul= Rozhodující bitvy dějin |vydavatel=Ottovo nakladatelství | místo= Praha | rok=2003 | jazyk = |strany=55}}</ref> A to vše se dělo v předvečer [[První světová válka|1. světové války]], konfliktu, kterému se do té doby nemohl rovnat žádný jiný.
Řádek 151 ⟶ 150:
* [[Kavalerie]]
* [[Válečné námořnictvo]]
* [[Hrad]]
| |||