Starověký Egypt: Porovnání verzí

}}</ref> Na druhou stranu nelze popřít, že jak jednotlivé dynastie, tak jednotlivé „říše“ a „přechodné doby“ zpravidla vykazují řadu kulturních znaků či alespoň důrazů, které jsou charakteristické právě pro ně, takže jejich využívání je v&nbsp;egyptském prostředí velmi praktickým nástrojem.

 

 

=== Předdynastická doba ===

[[Stará říše]] připadá přibližně do let 2700–2180 př.&nbsp;n.&nbsp;l.<ref name="ENCY516"/> a zahrnuje období [[3. dynastie|3.]], [[4. dynastie|4.]], [[5. dynastie|5.]] a [[6. dynastie]].

 

 

 

Ke konci období Staré říše došlo k sociálním nepokojům, vnitřním rozbrojům a bojům o moc mezi jednotlivými nomarchy (správci nomů), k nájezdům vnějších nepřátel a úpadu zemědělství. Nakonec se země rozdělila na několik nezávislých částí.

{{Viz též|Třetí přechodná doba}}

[[Soubor:Third Intermediate Period map sk.svg|náhled|vpravo|Politická mapa Egypta kolem roku 730 př. n. l.]]

 

| příjmení = Taylor

| jméno = John

Oporou politické moci v&nbsp;tomto období přestal být byrokratický aparát a na jeho místo nastoupilo jednak předávání vlivných pozic příslušníkům vládnoucích rodin, jednak vojenská síla.<ref name="TRIGGER220">Trigger et al. (2005), str. 220n.</ref> Hlavní složku armád v&nbsp;této době tvořili etničtí Libyjci, kteří se od poloviny Nové říše usídlovali v&nbsp;Egyptě a byli zde silně, i když nikoli zcela, egyptizováni; nejzávažnější odlišností bylo, že si stále uchovávali svou původní [[Kmen (sociologie)|kmenovou organizaci]].<ref name="ENCY276">''Encyklopedie'', str. 276.</ref> Na počátku Třetí přechodné doby už jejich přítomnost výrazně změnila skladbu obyvatelstva v&nbsp;Dolním Egyptě,<ref name="TAY350">Taylor (2003), str. 350–361.</ref> takže libyjští náčelníci území fakticky ovládali. Výrazem jejich postavení se stalo spříznění s&nbsp;panující dynastií; není proto překvapivé, že nástupcem posledního panovníka 21.&nbsp;dynastie se bez jakéhokoli problému stal jeho zeť libyjského původu [[Šešonk I.]]<ref name="TAY350"/> [[22. dynastie|Nová dynastie]] sice věnovala intenzivní úsilí obnovení centralizované vlády, ale využívala k&nbsp;tomu obsazování úřadů příslušníky rodiny; významná role královských příbuzných nakonec vedla „k&nbsp;vytvoření polonezávislých provinčních vedlejších dynastií, které si v&nbsp;některých případech dokonce nárokovaly královské postavení.“<ref name="TRIGGER220"/> Na rozdíl od předcházejících období ovšem politická decentralizace nebyla pokládána za negativní jev, ale v&nbsp;souladu s&nbsp;tradicí libyjského kmenového zřízení byla pojímána jako odpovídající forma vlády. V&nbsp;Egyptě tak vznikla „federace poloautonomních vladařů, formálně podřízených a často pokrevně spřízněných s nejvyšším vládcem-králem.“<ref name="TAY358">Taylor (2003), str. 358.</ref> Relativně samostatnými politickými centry této doby byla např. města [[Džanet]], [[Mennofer]], [[Per Bastet]], [[Džedet]], [[Sau]] a další.

 

 

=== Pozdní doba ===

{{Viz též|Pozdní doba}}

[[Pozdní doba]] připadá přibližně do let [[669–660 př. n. l.|665]]–[[332 př. n. l.]]<ref name="ENCY516"/> a zahrnuje období [[26. dynastie|26.]], [[27. dynastie|27.]], [[28. dynastie|28.]], [[29. dynastie|29.]] a [[30. dynastie]] a období [[Druhá perská nadvláda|2. perské nadvlády]].

 

}}</ref> Významné postavení armády, řeckých žoldnéřů a vůbec financování válečných operací se proto v&nbsp;Pozdní době staly klíčové pro zajištění stability královské moci a nezávislosti Egypta.

 

| příjmení = David(ová)

| jméno = Rosalie

=== Řecko-římská doba ===

{{Viz též|Řecko-římská doba|Ptolemaiovský Egypt|Aegyptus}}

[[Řecko-římská doba]] připadá do let [[332 př. n. l.]]–[[395]] n. l.<ref name="ENCY516"/> a zahrnuje dále různě označovaná období: vládu [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a jeho [[Makedonská dynastie (starověký Egypt)|formálních nástupců]] (Makedonskou dobu), vládu panovníků z&nbsp;rodu [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]] (Ptolemaiovskou dobu) a po roce [[30 př. n. l.]] období nadvlády [[Starověký Řím|Římské říše]] (římskou dobu). Rok 395 jako konec tohoto období je ve skutečnosti zcela formální a má jen periodizační význam; Egypt v&nbsp;důsledku rozdělení říše připadl pod vládu [[Byzantská říše|východořímského konstantinopolského]] dvora, takže zcela plynule bez jakýchkoli výrazných změn navazuje období označované jako Byzantská doba. Řecko-římská doba je někdy pokládána za součást nikoli už starověkých egyptských dějin, ale dějin [[Starověk|antických]], Byzantská doba za součást [[raný středověk|raného středověku]].

 

Po [[Bitva u Actia|bitvě u Actia]] a po smrti [[Kleopatra VII.|Kleopatry VII.]] ovládl na přelomu let [[31 př. n. l.|31]]/[[30 př. n. l.]] Egypt [[Augustus|Octavianus Augustus]] a připojil jej k&nbsp;[[Starověký Řím|říši]] jako [[Římské provincie|provincii]] [[Aegyptus]] se zvláštním statutem. I v&nbsp;jejím rámci ovšem zůstal zemí kulturně svébytnou: zatímco ve většině jiných provincií římský vliv postupně ovládl domácí kultury, v&nbsp;Egyptě zůstala římská doba „pouhou epizodou v&nbsp;kontinuitě předchozích období“ vývoje faraonské civilizace.<ref>Peacock (2003), str. 458–459.</ref> Podobně jako tomu bylo v&nbsp;případě [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]], podporovali Římané z&nbsp;politických důvodů domácí tradice, zejména náboženství.<ref>''Encyklopedie'', str. 414.</ref> Na druhou stranu ovšem právě kulturní rozdíly a jistá „bizarní izolovanost“ Egypta mohly být důvodem poněkud nepřátelského a podezřívavého postoje Říma.

 

Římský zájem se téměř výhradně soustředil na využití hospodářského potenciálu země a jeho odvádění do jiných částí říše&nbsp;– např. celá jedna třetina obilí dodávaného do města [[Řím]]a pocházela právě z&nbsp;polí podél [[Nil]]u.<ref>Parsons (2008), str. 68.</ref> Tohoto významu Egypta si ostatně povšimli už soudobí autoři: byl podle nich ''„nejdůležitější částí říše, protože dodává obilí… Římský lid totiž nevydrží hlad.“''<ref>[[Flavius Iosephus|FLAVIUS Iosephus]]. ''Válka židovská.'' 4, 606</ref> Neméně významné bylo nerostné bohatství v&nbsp;podobě ušlechtilých druhů kamene a samotná geografická poloha Egypta mezi [[Středozemní moře|Středozemním]] a Rudým mořem, která z&nbsp;něj učinila zprostředkovatele obchodu s&nbsp;luxusními předměty dopravovanými do Říma přes [[Indický oceán]] z&nbsp;Orientu.<ref>Peacock (2003), str. 440–449.</ref> Tento odliv zdrojů vedl k&nbsp;postupnému zchudnutí všech společenských vrstev a k&nbsp;útěkům zemědělců z&nbsp;půdy.<ref name="ENCY53">''Encyklopedie'', str. 53.</ref> Pod římskou správou proto docházelo k&nbsp;neustálému poklesu hospodářské i politické stability, který vyvrcholil na konci [[2. století|2.]] a na začátku [[3. století]]. Když došlo v&nbsp;[[Dolní Egypt|Dolním Egyptě]] v&nbsp;roce [[171]]/[[172]] k&nbsp;rozsáhlému povstání proti římské nadvládě, Římané tuto tzv. [[Vzpoura pastýřů|Vzpouru pastýřů]] doprovázenou [[hladomor]]em a [[epidemie]]mi velmi brutálně potlačili a napříště byla vůči specificky egyptským zvyklostem uplatňována cesta ničení nebo pasivního nezájmu.<ref name="QUIRKE173"/> To vzhledem k&nbsp;tradičnímu postavení státní moci jako hlavního garanta a motoru kulturního dění předznamenalo jejich konečný úpadek. V&nbsp;roce [[201]] bylo sice řadě měst uděleno právo samosprávy, které do poloviny 3.&nbsp;století vedlo k&nbsp;jejich intenzivnímu rozvoji, ale slibný vývoj byl zastaven pustošením provázejícím římské potlačení expanze [[Palmýra|palmýrské]] královny [[Zenobie]] a opakovaných vzpour [[starověká Alexandrie|Alexandrijců]], stejně jako

[[Diocletianus|Diocletianovým]] zrušením samostatné egyptské měny v&nbsp;roce [[296]] a ediktem o&nbsp;cenách z roku [[301]].

Mimo vesnici žili kočovní pastýři, kteří měli za povinnost se hlásit každé dva roky ke sčítání dobytka. Při něm se dobytek rozdělil na část, která byla ponechána, a část, která byla poslána na jatka. Jídelníček také mohl být obohacen divokým ptactvem nebo zvěří.

 

 

== Kultura a umění Egypta ==

=== Denní život ===

[[Soubor:Egyptian kitchen Berlin 1.jpg|náhled|Dřevěný model kuchyně, pocházející z období [[12. dynastie]]]]

 

=== Rok egyptského rolníka ===

 

 

Základ stravy běžného Egypťana se skládal z chleba a piva z ječmene, doplněného zeleninou jako jsou luštěniny, cibule a česnek, a ovocem jako jsou datle a fíky. Víno a maso bylo svátečním jídlem, zatímco u vyšších tříd to byl pravidelný základ stravy.<ref name="Jackson41">Jackson K., Stamp J.: Pyramida, za hranicemi představivosti, Euromedia Group, k. s., Praha 2003, str. 41, {{ISBN|80-242-0940-3}}</ref>

[[Soubor:Ägyptischer Maler um 1400 v. Chr. 001.jpg|náhled|Tanečnice na fresce ze 14. století př. n. l.]]

 

Starověcí Egypťané se ve volném čase těšili z různorodých činností, včetně her a hudby. [[Senet]] byla stolní hra, kde se podle náhodného padnutí nějaké značky pohybovalo žetony po obdélníkové desce s nejčastěji třiceti poli. Podobnou hrou byl [[mehen]], který se hrál na kruhové desce. Mezi dětmi bylo populární žonglování, míčové hry a zápas. Bohaté vrstvy se bavily lovem a plavbou po Nilu.

=== Náboženství ===

{{Viz též|Egyptské náboženství|Maat|Egyptští bohové|Seznam egyptských bohů}}

 

Přes svou [[variabilita|variabilitu]] byly mnohé aspekty tohoto náboženství společné pro celý Egypt, a proto hovoříme stále o egyptském náboženství.

[[Soubor:Opening of the mouth ceremony.jpg|náhled|Výjev z [[Kniha mrtvých|Knihy mrtvých]]: [[Anup]] drží rakev, na níž je před hrobkou a před pohřební stélou prováděn obřad [[otevírání úst]].]]

Egypťané věřili v pokračování života po smrti. V říši mrtvých vládl bůh Usirew (Usir). V říši mrtvých žije lidská duše dál plnohodnotných životem, ale jen za určitých podmínek.

V Egyptě bylo nejhorším zločinem zohavení a zničení mrtvoly, neboť tak byla podmínka pro posmrtný život zničena.

Egypťané nemumifikovali jen lidi, ale i některá zvířata, která byla uctívána, např. býci, kočky.