Tankred Galilejský: Porovnání verzí

Po skončení křížové výpravy si Tankred ve [[Svatá země|Svaté zemi]] vydobyl své vlastní [[Galilejské knížectví]]. Když byl Tankredův strýc Bohemund zajat, ujal se Tankred regentské vlády v [[Antiochijské knížectví|Antiochijském knížectví]]. Po Bohemundově propuštění zůstal Tankred v Antiochii. Když proti Antiochii vytáhl byzantský císař [[Alexios I. Komnenos|Alexios I.]], Bohemund se vrátil zpět do jižní Itálie a Tankred se tak znovu stal antiochijským regentem. Po Bohemundově smrti roku 1111 Tankred krátce vládl za jeho nezletilého syna [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda II.]] až do své smrti roku 1112.

O&nbsp;Velikonocích roku 1096 se Bohemundova normanská výprava dostala do [[Konstantinopol]]e k&nbsp;[[Byzantská říše|byzantskému]] [[seznam byzantských císařů|císaři]] [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]]. Ten na křižácích požadoval složení [[léno|lenní]] přísahy, což především znamenalo zavázekzávazek navrátit veškerá byzantská území, která se v&nbsp;té době nacházela pod kontrolou [[Seldžucká dynastie|Seldžuků]], zpět říši. Bohemund s&nbsp;přísahou souhlasil, avšak Tankred, [[Richard ze Salerna]] a několik dalších normanských rytířů odmítlo. Posléze se tajně za noci nechali z&nbsp;Konstantinopole přeplavit na asijskou pevninu.<ref name="duggan33">{{Citace monografie

Výprava postupovala dále na východ a během pochodu [[Kilíkie|Kilíkií]] se Tankred oddělil, s&nbsp;[[Balduin I. Jeruzalémský|Balduinem z&nbsp;Boulogne]] v&nbsp;závěsu, od hlavního vojska, aby získal nějakou kořist pro sebe. Tankred, jehož vojsko bylo méně početné – 100 jezdců a 200 kušníků<ref name="ralley-smith733">{{Citace periodika

}}</ref> –, ale zato pohyblivější se blížilo k přístavnímu městu [[Tarsus|Tarsos]], rodišti [[Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]]. Tarská posádka byla odhodlána město bránit, ale když Turci zjistili i postup silnějšího Balduina, opustili vojáci město a obyvatelé Tankredovi otevřeli brány. Tankred město obsadil, ale když přitáhl Balduin z Boulogne, požadoval vydání města a Tankredovi vyhrožoval otevřenou válkou,<ref name="duggan45">Duggan, str. 45.</ref> jestli mu město neponechá. Tankred tak byl donucen odtáhnout a toto ponížení Balduinovi nikdy nezapomněl.<ref name="mak117">Kovařík, str. 177</ref> Tankred i&nbsp;Balduin nadále táhli [[Kilíkie|Kilíkií]] každý sám a cestou osvobozovali místní [[Arméni|Armény]] od selžucké nadvlády. Tankred sám získal pro křižáky jen přístav [[İskenderun|Alexandretta]].<ref name="sh39">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | titul=Křižáci v&nbsp;Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=39|poznamka = [dále jen Hrochová]}}</ref> Zatímco Balduin postupoval dále na východ do hloubi Kilíkie, Tankred směr hlavního vojska neopustil a nakonec táhl s&nbsp;ním až před [[Antiochie|Antiochii]].

Ke konci roku 1098 křižáci vytáhli dále na [[Jeruzalém]] a Tankred byl mezi prvními, zatímco Bohemund zůstal v&nbsp;Antiochii, aby uplatňoval své nároky na město. Při postupu na jih Tankred zastával názor, že bylby pochod měl směřovat vnitrozemím, kde nebylo tolik opevněných měst, které by výpravu ohrožovaly.<ref name="sh55">Hrochová, str. 55</ref> Raimond de Saint-Gilles však jeho názory odmítl s&nbsp;tím, že cesta při pobřeží je schůdnější a jsou tam lepší možnosti zásobování. Tak výprava táhla podél moře. Neúspěšně se pokoušela dobýt Arku, odkud se dále přesunula do Ramly, kterou lstí křižáci obsadili. [[Bejrút]] si milost od křižáků vykoupil a [[Týr (město)|Tyros]] zachoval neutralitu. Tankredovi se se stovkou normanských rytířů podařilo dobýt od arabské posádky [[Betlém]], kde byl následně uvítán místními křesťany.<ref name="sh58">Hrochová, str. 58</ref>

}}</ref> Někdy v druhé polovině srpna 1099 vytáhl v čele osmdesáti Normanů do severní Palestiny, kde obsadil městečko [[Bejt ŠeanŠe'an]]; mnozí historikové se dříve domnívali, že Tankred dobyl také [[Tiberias|Tiberiadu]] na břehu [[Galilejské jezero|Galilejského jezera]], avšak pravděpodobněji se tak nestalo a Godefroy z Bouillonu mu později svěřil v Tiberiadě pouze úřad kastelána.<ref name="ralley-smith">Riley-Smith, str. 726–727.</ref>

Roku 1107 v&nbsp;Evropě konečně Bohemund postavil armádu a zaútočil ze západu proti Byzantké říši. Zatímco se Byzantinci museli soustředit na Bohemunda, Tankred zaútočil z&nbsp;východu na byzantská teritoria v&nbsp;[[Kilíkie|Kilíkii]] a obsadil některá města. Zatímco se Normani zaměstnali válkou proti Byzanci, byl roku 1108 ze zajetí konečně propuštěn [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin Le Bourg]], který začal požadovat nazpět vládu v&nbsp;Edesse. Tu však spravoval Tankred a jeho emisar Richard ze Salerna a ti dali jasně najevo, že se [[Edesské hrabství|Edesského hrabství]] nemíní vzdát. Balduin musel bojovat a nakonec v&nbsp;krátké válce uspěl. Tankred tak musel svůj vliv omezit jen na antiochijská území. V&nbsp;létě téhož roku byl Bohemund, který se na Balkáně nacházel v&nbsp;zoufalé situaci, donucen ke kapitulaci. Spolu s&nbsp;císařem Alexiem podepsal devolskou smlouvu, kterou se zavazoval, jako antiochijský kníže, být vazalem byzantského císaře. Tankred však podobnou dohodu akceptovat odmítl,<ref name="catholic" /> stejně jako odmítal být vazalem [[jeruzalémské království|jeruzalémského krále]].<ref name="mak107-108">Kovařík, str. 107–108</ref> Odmítnutí devolské smlouvy demonstroval ještě roku 1108, kdy napadl Laodikeu. Vzhledem k&nbsp;tomu, že Bohemund se do Antiochie již nikdy nevrátil, zůstal Tankred regentem Antiochijského knížectví, a to i&nbsp;po Bohemundově smrti roku 1111&nbsp;– ve jménu jeho malého syna [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda&nbsp;II.]]

Roku 1108 byl zajat a popraven [[Gervaise de Bazoches]], galilejský kníže, nástupce Huguese de Saint-Omer. Jeruzalémský král Balduina na jeho místo dosadil svého spřísežence [[Joscelin I. z Courtenay|Joscelina z Courtenay]], zatímco Tankred se proti tomu ohradil a knížectví žádal zpět. Roku 1110 Tankred získal kontrolu nad hradem [[Krak des Chevaliers]], který se později stal největší křižáckou pevností ve Svaté zemi. Během roku 1112 bezdětný Tankred zemřel na [[tyfus]]. Byl ženatý s&nbsp;francouzskou princeznou [[Cecílie Francouzská|Cecílií]].

[[Gioacchino Rossini]] a [[libreto|libretista]] [[Gaetano Rossi]] roku 1813 na základě [[voltaire|Voltairovy]] hry ''Tancrède'' z&nbsp;roku 1759 složili operu ''[[Tancredi]]'', heroické melodrama.<ref name="osborn">Richard Osborne na [http://www.oxfordmusiconline.com/public/;jsessionid=0F802E3D8EC51CABA17694D3AF193CE8 Grove Music Online] {{Wayback|url=http://www.oxfordmusiconline.com/public/;jsessionid=0F802E3D8EC51CABA17694D3AF193CE8 |date=20160307094454 }} (zpoplatněný přístup)</ref> Tankred se objevuje i&nbsp;v&nbsp;sedmé scéně hry ''Tragédie člověka'', kterou sepsal [[Imre Madách]],<ref>{{Citace periodika | jméno = Imre | příjmení = Madách | url = https://mek.oszk.hu/00800/00876/00876.pdf | titul = Tragedy of the Man | kapitola = Seventh Scene | editoři = Andor Csaba | překladatelé = Ottó Tomschey | periodikum = [[Maďarská elektronická knihovna]] | vydavatel = Madách Irodalmi Társaság | rok vydání = 2000 | místo = Budapešť | stránky = 55 | issn = 1219-4042 | url archivu = https://web.archive.org/web/20070221182450/https://mek.oszk.hu/00800/00876/00876.pdf | datum archivace = 2007-02-21 | jazyk = en}}</ref><ref>{{Citace monografie | titul = Nineteenth-century Literature Criticism | svazek = 19 | editoři = Laurie Lanzen Harris | počet stran = 471 | stránky = 363 | vydavatel = Gale Research Company | rok vydání = 1981 | isbn = 978-0810358195 | jazyk = en}}</ref> a také v díle Toma Harpera ''Obléhání nebes'', kde je vykreslen jako záporná psychopatická postava.<ref>{{Citace monografie | jméno = Tom | příjmení = Harper | titul = Siege of Heaven | url = https://archive.org/details/siegeofheaven0000harp_z8c3 | místo = Londýn | vydavatel = Arrow Books | rok vydání = 2007 | isbn = 9781409065524 | jazyk = en | poznámky = Část první kapitola sedmá}}</ref><ref>{{Citace monografie | titul = The Making of Crusading Heroes and Villains: Engaging the Crusades | svazek = 4 | editoři = Mike Horswell a Kristin Skottki | počet stran = 146 | vydavatel = Routledge | rok vydání = 2021 | isbn = 9781000084979 | jazyk = en | poznámky = Citace z knihy: „The association between Tancred's youth and ferocious violence is capitalised upon by Edwin Thomas...“}}</ref>