Trauttmansdorffové: Porovnání verzí

| tituly = [[Hrabě|hrabata]], [[Kníže|knížata]]

| současná hlava = Carl-Wolfgang 7. Fürst von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg (* 1965), od roku 1994

| větve rodu = štýrská, česká, knížecí, hraběcí

'''Trauttmansdorffové''' jsou rakouský šlechtický rod, původně ze [[Štýrsko|Štýrska]], od [[17. století]] usazený v [[České království|Čechách]]. V roce [[1598]] byli povýšeni do [[Svobodný pán|panského stavu]], významný diplomat a dvořan [[Maxmilián z Trauttmansdorffu|Maxmilián Trauttmansdorff]] ([[1584]]–[[1650]]) dosáhl [[Hrabě|hraběcího titulu]] ([[1623]]). Položil základy rodového bohatství v Čechách ([[Horšovský Týn]]), koncem 17. století patřili Trauttmansdorffové mezi nejbohatší českou šlechtu, vedle Horšovského Týna vlastnili další rozsáhlá panství ([[Litomyšl]], [[Jičín]]). Členové rodu zastávali vysoké posty u dvora, v armádě a diplomacii, rakouský ministr zahraničí a [[Dvorský hofmistr|císařský nejvyšší hofmistr]] [[Ferdinand z Trauttmansdorffu|František Ferdinand Trauttmansdorff (1749–1827]]) byl v roce [[1805]] povýšen do [[Kníže|knížecího stavu]]. Od té doby hlava rodu užívá titul kníže, zatímco nejstarší syn, dědic a následník je dědičný hrabě a ostatní členové rodu hrabata nebo hraběnky.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Podle kabinetního reskriptu z roku 1825 má hlava rodu právo na oslovení [[Jasnost (predikát)|Jasnost]].<ref>''Encyklopedie heraldiky'', s. 100</ref><ref name="almanach"/> Ve vedlejších liniích patřila rodu řada dalších menších statků v Čechách, ale také ve Štýrsku, [[Tyrolsko|Tyrolsku]] nebo dnešním [[Slovinsko|Slovinsku]], vlastnili paláce ve [[Vídeň|Vídni]], [[Praha|Praze]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Z řad duchovenstva byl významnou osobností [[Maria Tadeáš Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Tadeáš Maria]] ([[1761]]–[[1819]]), kardinál a [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomoucký arcibiskup]]. V knížecí větvi byl majetek rodu v [[Československo|Československu]] [[Benešovy dekrety|zkonfiskován]] v roce [[1945]], za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] zaniklo i jedno z nejstarších rodových sídel v Gleichenbergu. Rod dnes žije převážně v [[Rakousko|Rakousku]], soukromým sídlem je zámek [[Pottenbrunn]] v Dolních Rakousích. Hlavou rodu je kníže '''Karel Volfgang Trauttmansdorff''' (*&nbsp;19561965), jeho bratranec [[Ferdinand Trauttmansdorff|Ferdinand]] (*&nbsp;[[1950]]) byl v letech [[2010]]–[[2015]] [[Seznam rakouských velvyslanců v Česku|velvyslancem Rakouska v České republice]].

Maxmiliánův nejstarší syn [[Adam Matyáš z Trauttmansdorffu|Adam Matyáš]] ([[1617]]–[[1684]]) byl dlouholetým [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království ([[1645]]–[[1684]]). K hlavnímu rodovému sídlu v Horšovském Týně přikoupil další statky, v roce [[1651]] získal [[Grabštejn]] v severních Čechách a krátce držel i majetek v jižních Čechách ([[Lnáře]], [[Protivín]]). Maxmiliánův druhorozený syn [[Jan Bedřich z Trauttmansdorffu|Jan Bedřich]] ([[1619]]–[[1696]]) zdědil Litomyšl a statky v Dolním Rakousku, stejně jako starší bratr pokračoval v rozšiřování rodového majetku v Čechách, koupil [[Brandýs nad Orlicí]] ([[1652]]) a [[Červené Pečky]] ([[1655]]). Původně působil v diplomacii a v letech [[1658]]–[[1696]] byl [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšším komorníkem]] Českého království. Měl početné potomstvo, ale všichni synové zemřeli bez dalších potomků. Z nich František Adam (1685-17621685–1762) nechal postavit zámek v Jemništi, který je jednou z mála barokních památek spojených se jménem Trauttmansdorffů. Jejich hlavní sídla v Horšovském Týně a Litomyšli z doby renesance splňovaly nároky na reprezentaci i v 17. a 18. století, proto se Trauttmansdorffové neprojevili v baroku tak jako jiné rody. Bratranec Adama Matyáše a Jana Bedřicha [[Zikmund Bedřich Trauttmansdorff|Zikmund Bedřich]] ([[1623]]–[[1675]]) byl zemským hejtmanem ve Štýrsku a značným nákladem nechal přestavět zámky Oberthal a Trautenfels.

Předkem knížecí větve byl nejstarší syn Adama Matyáše [[Rudolf Vilém Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Rudolf Vilém]] ([[1646]]–[[1689]]), který byl taktéž nejvyšším maršálkem Českého království ([[1685]]–[[1689]]). V další generaci došlo k významnému rozšíření majetku, kdy [[Jan Josef Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Jan Josef]] ([[1676]]–[[1713]]) získal v roce [[1710]] po dlouhých soudních sporech panství Jičín. Jeho syn [[František Norbert Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|František Norbert]] ([[1705]]–[[1786]]) zastával vysoké posty u dvora, byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně [[Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská|Marie Alžběty]] a získal [[Řád zlatého rouna]]. Jeho syn [[Ferdinand Trauttmansdorffz (1749–1827)Trauttmansdorffu|František Ferdinand]] ([[1749]]–[[1827]]) byl místodržitelem v [[Rakouské Nizozemí|Rakouském Nizozemí]] ([[1787]]–[[1790]]) a rakouským ministrem zahraničí ([[1792]]–[[1796]]). V roce 1805 byl povýšen do knížecího stavu a nakonec byl dlouholetým [[Dvorský hofmistr|nejvyšším hofmistrem císařského dvora]] ([[1808]]–[[1827]]), stejně jako otec získal Řád zlatého rouna. Z majetku zrušených klášterů navíc rozmnožil rodový majetek přikoupením dalších statků ([[Pecka (hrad)|Pecka]]).

Mladší syn knížete Ferdinanda [[Josef Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Josef]] ([[1788]]–[[1870]]) působil v diplomacii, mimo jiné byl dlouholetým rakouským vyslancem v [[Berlín]]ě ([[1827]]–[[1849]]). Jeho manželka Josefa, rozená hraběnka [[Károlyiové|Károlyiová]] ([[1793]]–[[1863]]) koupila v Čechách pro své děti panství [[Obříství]] a [[Lipnice nad Sázavou]]. Jejich syn [[Ferdinand Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu (1825–1896)|Ferdinand]] ([[1825]]–[[1896]]) byl též diplomatem, jako vyslanec působil v [[Mnichov]]ě a [[Vatikán]]u, poté byl místopředsedou [[Panská sněmovna|rakouské panské sněmovny]], nakonec [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyšším císařským komořím]] a získal Řád zlatého rouna. Teprve v generaci jeho synů se rodina usadila na [[Obříství (zámek)|zámku Obříství]], tento majetek byl ale vyvlastněn v rámci první pozemkové reformy. Z této linie pochází Ferdinand (*1950), který je rakouským diplomatem. Byl velvyslancem Rakouské republiky v [[Káhira|Káhiře]] ([[1999]]–[[2004]]), v [[Lisabon]]u ([[2004]]–[[2005]]) a v letech 2010-2015 v Praze. Za zásluhy o rozvoj česko-rakouských vztahů mu byl v roce [[2015]] udělen [[Řád Bílého lva]].

Pokračovatelem knížecí větve byl Ferdinandův starší syn [[Jan Nepomuk Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Jan Nepomuk]] ([[1780]]–[[1834]]), který byl [[Nejvyšší štolba|nejvyšším císařským štolbou]] ([[1812]]–[[1834]]). V knížecí větvi náleželo Trauttmansdorffům od roku [[1861]] dědičné místo v [[Panská sněmovna|rakouské panské sněmovně]], majetek v Čechách tehdy zahrnoval přes 16 000 hektarů půdy a v roce 1868 byla jeho hodnota odhadnuta na dva a půl miliónu zlatých. Posledním majitelem velkostatků Horšovský Týn a Jičín byl kníže Karel (1897-19761897–1976), jemuž byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Jeho bratranec Viktor ([[1895]]–[[1969]]1895–1969) byl do roku 1945 majitelem velkostatku [[Hostim]] na jižní [[Morava|Moravě]]. Trauttmansdorffové dnes žijí v Rakousku, hlavou rodu je kníže Karel Volfgang Trauttmansdorff (*1956&nbsp;1965).

Zakladatelem štýrské hraběcí větve byl [[Jiří Zikmund Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Jiří Zikmund]] ([[1638]]–[[1708]]), nejmladší Maxmiliánův syn. Po otci převzal ve [[Štýrsko|Štýrsku]] dědičnou hodnost nejvyššího hofmistra, vlastnil panství se zámkem Gleichenberg. Jeho jediný syn [[Maxmilián Zikmund Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Maxmilián Zikmund]] ([[1668]]–[[1739]]) byl císařským komořím a tajným radou, v dalších generacích se tato linie díky dědictví znovu dostala i do Čech a členové rodu krátkodobě vlastnili různá česká panství. [[Jan Nepomuk Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Jan Nepomuk]] ([[1757]]–[[1809]]) byl zemským maršálkem v Dolních Rakousích ([[1808]]–[[1809]]). Jeho manželka Terezie, rozená Nádasdyová, byla dědičkou statků v Čechách, jejich syn Jan Nepomuk ([[1804]]–[[1846]]) nechal přestavět [[Herálec (zámek)|zámek v Herálci]]. Významnou osobností této větve byl [[Maria Tadeáš Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Tadeáš Maria]] ([[1761]]–[[1819]]), který byl biskupem v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] ([[1794]]–[[1811]]) a arcibiskupem v Olomouci ([[1811]]–[[1819]]), v roce [[1816]] byl jmenován kardinálem. Posledním potomkem štýrské větve byl [[Maxmilián Vejkart z Trauttmansdorffu|Maxmilián Vejkart]] ([[1842]]–[[1924]]), zámek Gleichenberg byl zničen na konci [[Druhá světová válka|druhé světové války]].

* [[František Václav z Trauttmansdorffu]] (1677-17531677–1753), český šlechtic, barokní mecenáš

* [[Ferdinand Trauttmansdorffz (1749–1827)Trauttmansdorffu|František Ferdinand z Trauttmansdorffu]] (1749–1827), rakouský diplomat a císařský ministr, ''1805 povýšen do knížecího stavu'', rytíř Řádu zlatého rouna

* [[Maria Tadeáš Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu]] (1761–1819), [[Seznam královéhradeckých biskupů|biskup královéhradecký]], [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|arcibiskup olomoucký]], kardinál

* [[Jan Nepomuk Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Jan Norbert z Trauttmansdorffu]] (1780–1834), rakouský politik a dvořan, velkostatkář v Čechách, rytíř Řádu zlatého rouna

* [[Josef Trauttmansdorff|Josef z Trauttmansdorffu]] (1788–1870), rakouský diplomat, velkostatkář v Čechách

* [[Ferdinand Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu (1825–1896)|Ferdinand z Trauttmansdorffu]] (1825–1896), rakousko-uherský diplomat a politik, rytíř Řádu zlatého rouna

* [[Karel Trauttmansdorff|KarelJan z Trauttmansdorffu]] (1845–1921), rakousko-uherský politik, velkostatkář v Čechách, rytíř Řádu zlatého rouna

* [[Ferdinand Trauttmansdorff (poslanec Říšské rady)|FerdinandAlfons z Trauttmansdorffu]] (1871-19151871–1915), rakouský šlechtic a politik

* [[Victoria Trauttmansdorff]] (*1960), rakouská divadelní a filmová herečka<br />

Soubor:Arolsen Klebeband 02 247.jpg|[[Zikmund FridrichBedřich z Trauttmansdorffu|Zikmund Fridrich hrabě z Trauttmansdorffu]], zemský hejtman ve [[Štýrsko|Štýrsku]]

Soubor:Ferdinand Trauttmansdorff Litho crop.jpg|[[Ferdinand Trauttmansdorffz (1749–1827)Trauttmansdorffu|František Ferdinand kníže z&nbsp;Trauttmansdorffu]], rakouský ministr zahraničí a císařský nejvyšší hofmistr

Soubor:M.T.Trauttmansdorff Litho.JPG|Kardinál [[Maria Tadeáš Trauttmansdorffz Trauttmansdorffu|Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu]], arcibiskup v Olomouci