Italia: Porovnání verzí

Nově postavená vzducholoď měla za úkol prozkoumat ze vzduchu další, dosud neznámé polární končiny. Dne 15. dubna 1928 odstartovala z [[Milán]]a východně kolem Alp na sever přes Moravu. Zde ji zdravili obyvatelé Brna a u Olomouce ji doprovodilo československé letadlo. Nad Jeseníky a Beskydy se dostala do silné bouře, kterou se jí podařilo proletět a trefit na letiště ve Stolpu, dnešním [[Słupsk]]u. Zde kvůli počasí a zdržení doprovodné lodi Citta di Milano byl let přerušen až do začátku května. Pak loď pokračovala přes Baltské moře, StockoholmStockholm a Skandinávii do [[Vadsø]], kde byla další zastávka u stožáru, který zde byl již dříve zbudován kvůli vzducholodi Norge.<ref>Běhounek (1928), s. 47–68</ref>

6. května 1928 vzducholoď doletěla do [[Kings Bay]] na Západních Špicberkách. Poté provedla 15.–18. května úspěšný výzkumný let nad [[Země Františka Josefa|Zemí Františka Josefa]]. K severnímu pólu odstartovala ráno 23. května. Vzhledem k bouři nad severním pólem jen proletěla a vracela se zpět na základnu. Zatížena námrazou ztroskotala na ledové kře asi 100&nbsp;km na sever od [[Severovýchodní země]]. Z šestnácti členů posádky přežilo katastrofu devět lidí ve velitelské gondole. Naštěstí se podařilo zachránit i [[Vysílačka|vysílačku]] ([[Elektronka|jednolampový]] přístroj o výkonu 5&nbsp;W s přímým dosahem 700&nbsp;km, laditelný v [[Frekvenční pásmo|pásmu]] 30–55 metrů).<ref>[https://www.qrz.com/db/IB2RT Technický popis a schéma krátkovlnékrátkovlnné vysílačky na palubě vzducholodi]</ref> Tou se radistovi Giuseppemu Biagimu podařilo po dvanácti dnech přivolat pomoc, vysílání jako první zachytil ruský radioamatér [[Nikolaj Schmidt]] ve vzdálenosti 2 400&nbsp;km, díky odrazu v ionosféře.<ref>[https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1751-8369.2008.00047.x The role of radio in rescuing the survivors of the airship Italia]</ref>

[[Soubor:ЛедоколSvenska Красинundsättningsexpeditionen возвращается1928- изIsbrytaren ремонта наKrasin- место стоянкиDIG131403.jpgtif|náhled|vpravo|Ledoborec Krasin během záchranné výpravy]]

Byla zorganizována rozsáhlá mezinárodní záchranná akce, která vzhledem k jindy napjatým politickým vztahům neměla obdoby. Záchrannou akci ovšem obklopuje několik kontroverzí. Stan ztroskotaných byl poprvé spatřen [[20. červen|20. června]]. Na místě ztroskotání poprvé přistál o tři dny později švédský letec [[Einar Lundborg]], který přiletěl z italské lodi [[''Citta di Milano]]''. Podařilo se mu přistát a jako prvního s sebou vzal do bezpečí velitele výpravy Nobileho (ve svém [[letounu Fokker|letounu]] C.V měl pouze jedno dodatečné místo). Za to se poté snesla na Nobileho hlavu kritika. Ukázalo se ovšem, že Nobile se jakožto velitel opravdu chystal opustit místo havárie jako poslední, nicméně Lundborg měl příkaz od italských zachránců, že Nobile musí být bezpodmínečně zachráněn jako první. Nobile byl navíc zraněný, takže to Lundborgově podmínce dodalo váhu. Při druhém letu pro další přeživší sám Lundborg havaroval a musel být posléze zachráněn.

Zbytek posádky ''Italie'' byl zachráněn [[12. červenec|12. července]] sovětským [[ledoborec|ledoborcem]] ''[[Krasin (1917)|Krasin]]''. Do té doby se zachráncům podařilo z letadel shodit pouze zásoby jídla a teplé oblečení.

Podle události vznikl roku [[1969 ve filmu|1969]] koprodukční italsko-sovětský film ''[[Červený stan]]'' režiséra [[Michail Kalatozov|Michaila Kalatozova]], s [[Peter Finch|Peterem Finchem]] v roli MobilehoNobileho a [[Sean Connery|Seanem Connerym]] v roli Amundsena, Běhounka hrál [[Jurij Vizbor]]. Název filmu odkazuje na [[Genciánová violeť|fialovočervené barvivo]], kterým se trosečníci snažili zvýraznit svoji polohu v bílém poli polární pouště pro průzkumná letadla.