Wikipedie

Rusko-turecká válka (1877–1878): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Související články: -odkaz na rozc.
značka: HotCat
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
{{Infobox - válkakonflikt
| typ konfliktu = válečný
| střetnutínázev = Rusko-turecká válka (1877–1878)
| konfliktsoučást = [[Velká východní krize]]
| obrázek = The_defeat_of_Shipka_Peak,_Bulgarian_War_of_Independence.JPG
| popisek = Bitvy v průsmyku Šipka, srpen 1877
| trvání = 24. dubna 1877 – 3. března 1878
| místo = [[Balkán]], [[Kavkaz]]
| příčinapříčiny =
| výsledek = Ruské vítězství
* [[Sanstefanská mírová smlouva]]
Řádek 14 ⟶ 15:
* ''[[De iure]]'' nezávislost [[Rumunské knížectví|Rumunska]], [[Srbské knížectví|Srbska]] a [[Černohorské knížectví|Černé Hory]] na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]
* Karská a Batumská oblast součástí [[Ruské impérium|Ruska]]
| result = Russian coalition victory
| strana1 = {{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} [[Ruské impérium|Rusko]]<br />
* [[Finské velkoknížectví]]
Řádek 23:
*[[Soubor:Principality of Abkhazia coat of arms.svg|15px]] abcházští povstalci
*{{Flagicon|Poland}} polské legie
| velitel1vedení1 = {{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} Alexandr Gorčakov <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} [[Alexandr II. Nikolajevič]] <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} [[Petko Karavelov]] <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} N. P. Ignatěv <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} [[Nikolaj Nikolajevič Ruský|Nikolaj Nikolajevič]] <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} Michail Nikolajevič <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} M. I. Dragomir <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} J. V. Gurk <br />{{Flagicon|Ruské impérium (1858–1883)}} [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandr III.]] <br />{{Flagicon|Bulharsko}} [[Alexandr I. Bulharský]] <br />{{Flagicon|Bulharsko}} [[Vasil Levski]] <br />[[Soubor:Flag of Montenegro (1852–1905).svg|22px|okraj]] [[Nikola I. Petrović-Njegoš|Nikola I.]] <br />[[Soubor:Civil Flag of Serbia.svg|22px|okraj]] [[Milan I. Obrenović|Milan I.]]
| velitel2vedení2 = {{Flagicon|Osmanská říše}} Saffet paša <br />{{Flagicon|Osmanská říše}} Midhat paša
| síla1 =
*'''Ruské impérium''': 185&nbsp;000 (dunajská armáda), 75&nbsp;000 (kavkazská armáda)<ref>Timothy C. Dowling. Russia at War: From the Mongol Conquest to Afghanistan, Chechnya, and Beyond. 2 Volumes. ABC-CLIO, 2014. P. 748</ref>
Řádek 75:
Pod vlivem neúspěchů obou konferencí zorganizovalo Rusko dvě armády (dunajskou o 185–190 tisících mužích /postupně pak během války byla doplňována/, kterou vedl carův bratr [[Nikolaj Nikolajevič Ruský|Nikolaj Nikolajevič]], a kavkazskou s 60–75 tisíci muži, již vedl carův bratr [[Michail Nikolajevič]]) a uzavřelo dohody s Rumunskem (o průchodu vojsk a posléze se mělo stát i spojencem Rusů v plánované válce, a tak souhlasilo s navýšením stavu armády na 59&nbsp;700 vojáků). Další vojska, s nimiž Rusové počítali v připravované válce, bylo černohorské o cca 30 tisících a srbské o 56 tisících mužích.
 
Turecké odmítnutí londýnského protokolu se stalo záminkou pro následné vyhlášení války Alexandrem II., které proběhlo 12. (24.) dubna 1877. Ihned byla vytvářen bulharská dobrovolnická domobrana (tzv. ''opolčení'', proto byli nazýváni ''[[opolčenci]]'') – jejím sídlem byl nejprve [[Kišiněv]], poté [[Ploiești]]. Hlásili se k ní dřívější bulharští dobrovolníci ze Srbska, z rumunské emigrace a odjinud. Výcvik postupovali v [[Craiova|Craiově]]. Počátkem války měli Rusové v bulharské dobrovolnické domobraně k dispozici 7 500 mužů v 6 družinách, velel jim generálmajor [[Nikolaj Grigorjevič Stoletov|N. G. Stoletov]]. Byli obdarováni ''[[Samara|samarským]] praporem'', jenž jim sloužil jako bojová zástava.
 
== Bulharská fronta ==
Řádek 83:
[[Soubor:Два ястреба (Башибузуки).jpg|náhled|Zajatí bašibozukové]]
[[Soubor:Vsemirnaya Illyustratsia Russo-Turkish War (1877–1878) 05.jpg|náhled|Bašibozukové se vracejí s kořistí z rumunských břehů Dunaje]]
Překročení [[Dunaj]]e se odehrálo v prostoru [[Zimnicea|Zimnice]] a [[Svištov]]a, začalo o půlnoci na 15. (27.) června. Při přípravě operace byly zničeny turecké říční čluny a zaminováno ústí Dunaje, aby přepravovanou armádu nemohl překvapit námořní útok. Operaci velel generál [[Michail Ivanovič Dragomir|M. I. Dragomir]], velitel 14. pěší divize. Rusové pak obsadili přístav Svištov, kde si vytvořili předmostí, zatímco Turci ustupovali k [[Nikopol (Bulharsko)|Nikopoli]], [[Veliko Tarnovo|Tǎrnovu]] a Vardimu. Hlavní ruské síly byly přesunuty po [[ponton]]ech, rozdělily se na předvoj generála [[Josif Vladimirovič Gurko|J. V. Gurka]] s 12 000 vojáky a 40 děly, západní část vojska s 30 000 muži a 108 děly; a východní křídlo v čele s následníkem [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandrem Alexandrovičem]], které tvořilo 70 000 mužů vybavených 246 děly. Ti mířili do prostoru [[Ruse]]–[[Silistra]]–[[Varna]]–[[Šumen]].
 
Do 25. června (7. července) 1877 dosáhl předvoj rychlého postupu a po krátkém boji [[Veliko Tarnovo|Veliko Tǎrnovo]], kde jim pomohli místní obyvatelé nepozorovaným navedením dragounů k tureckému táboru.
Řádek 96:
Velení Turků po prvních úspěších Ruska rozhodlo rychle odvolat [[Sulejman paša|Sulejmana pašu]] a nejlepší jednotky z Černé Hory a co nejrychleji je přepravit pomocí britského loďstva do Bulharska. Tato síla o 40 000 mužích (spolu s [[bašibozuk]]y) pak ihned táhla ke [[Stara Zagora|Staré Zagoře]].
 
Dne 19.(31.) července 1877 proběhla [[bitva u Staré Zagory]], v níž 3500 Rusů a opolčenců čelilo přesile 15 000 Turků, Rusům pomáhali také místní obyvatelé. Generál Gurko jim vyrazil na pomoc, ale přišel pozdě, neboť musel nejprve u Džuranli(Kalitinovo) porazit [[Reuf paša|Reuf pašu]]. V tu chvíli již byla Stará i [[Nová Zagora]] a blízké vesnice vypáleny, taktéž [[KazanlăkKazanlak]], a 14 500 lidí pobito. Obrana průsmyků přes pohoří [[Stara planina|Balkán]] byla svěřena VIII. sboru generála [[Fjodor Radecký|Radeckého]] a části Gurkových sil.
 
Ve dnech 9.(21.) srpna – 13. (25.) srpna probíhala obrana průsmyku [[Šipka (průsmyk)|Šipky]]. Rusové měli k dispozici 5 družin opolčenců, Orlovský pluk a 27 děl. Ač byli později posíleni Brjanským plukem tak jejich síly tvořilo jen cca 5500 mužů. Velel jim generál [[Nikolaj Grigorjevič Stoletov|N. G. Stoletov]]. Proti němu táhl [[Sulejman paša]] s 27 000 vojáků a s 42 děly. K vyvrcholení bojů o tzv. ''Orlí hnízdo'' na hoře sv. Mikuláše (později přejmenované na vrch Stoletov) došlo 10.(22.) – 11.(23.) srpna. Konec obrany nastal pátý dnem bojů, kdy se Rusům povedl výpad, jenž odradil Turky od dalších útoků. Ruské ztráty dosáhly 3773 mužů, turecké byly o dost vyšší. Tímto vítězstvím byla zmařena snaha Sulejmana paši posílit posádky v severním Bulharsku.
Řádek 145:
 
=== Konečné uspořádání z Berlínského kongresu ===
Kvůli neshodám velmocí byl svolán díky nabídce kancléře Bismarcka a 13. 6. 1878 zahájen [[Berlínský kongres]]. Na něm bylo nakonec rozhodnuto, že [[Bulharské knížectví]] s dědičným křesťanským panovníkem bude závislý stát mezi Dunajem a [[Stara planina|Starou planinou]] (bez [[Pirot]]ska) pod pravomocí tureckého sultána. Části okresů [[Vranja]] a Pirot byly přiřknuty Srbsku, ale byl zamítnut jeho požadavek na [[Kosovo|Kosovo Pole]] a [[Novopazarský sandžak]]. Rakousko-Uhersko získalo na 30 let do správy Bosnu i Hercegovinu, Británii byl jako kompenzace věnován [[Kypr]] a Rusku byl přiřknut [[Kars]], v držení ponechána [[Batumi]] a [[ArdachanArdahan]], ale muselo vrátit [[Bajazid]]. Ruská správa Bulharska byla zkrácena na pouhých 9 měsíců (z původně plánovaných 24) a největší křivdou pro Bulhary se stalo vytvoření nového autonomního útvaru [[Východní Rumélie]] v jižním Bulharsku, v jejímž čele měl stát vždy křesťanský guvernér (jmenovaný na 5 let). Osmanům zůstalo právo mít rozmístěné posádky v bývalých tureckých pevnostech.
 
=== Razložsko-kresenské povstání ===
Řádek 236:
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Historie|Rusko|Osmanská říše|Válka a vojenství}}
 
[[Kategorie:Války 19. století]]
Řádek 243:
[[Kategorie:Války Černé Hory]]
[[Kategorie:Rusko-turecká válka (1877–78)| ]]
[[Kategorie:Rusko-turecké války]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko-turecká_válka_(1877–1878)“