Švýcarská reformace: Porovnání verzí

== Počátky reformace ==

Slovo [[reformace]] pochází z lat. ''reformatio'' a znamená obnovení či zlepšení. Jde o náboženské a sociálně [[politické hnutí]]. Reformace probíhala v [[Západní Evropa|západní]] a [[Střední Evropa|střední Evropě]] od [[14. století|14.]] až do [[17. století]]. Snahy reformace se soustředily na obnovu [[křesťanství]] a nápravu celé společnosti. Před vypuknutím reformace sehráli důležitou roli [[Valdenští|valdenští]], kteří šířili myšlenku chudé [[Církev|církve]].<ref name=":0">Judaismus, křesťanství, islám. 2. opr. a dopl. vydání. Eds. H. Pavlicová a B. Horyna, Olomouc, 2003, s. 433.</ref> [[Jan Viklef]] jako první jasně zformuloval reformační myšlenky, které se uchytily v [[Anglie|Anglii]] a ve [[Skotsko|Skotsku]] u [[Lollardi|lollardů]]. Od počátku [[15. století]] se Viklefovy myšlenky šířily do [[Západní Evropa|západní]] a [[Střední Evropa|střední Evropy]]. V [[Čechy|Čechách]] Viklefovy reformační myšlenky šířil [[Jan Hus]] a jeho stoupenci. Na českou reformaci přímo navázal [[Martin Luther]] a r. [[1517]] vydal dílo ''Devadesát pět tezí'', kterým zahájil reformační činnost v [[Německo|Německu]].<ref name=":0" /> Téměř současně s vystoupením [[Martin Luther|Martina Luthera]] začíná reformace ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]].

Počátky švýcarské reformace byly spojeny se vznikem nových vzdělávacích institucí.<ref>CHAUNU, P. Dobrodružství reformace: Svět Jana Kalvína. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 70-73.</ref> Vznikalo mnoho malých regionálních [[Univerzita|univerzit]], které byly spjaty se svým okolím a mohly tak pružně reagovat na aktuální problémy [[Společnost|společnostispolečnost]]i. Tyto regionální univerzity významně přispěly k šíření reformačních myšlenek. Vzdělanost již nebyla vázána na [[Klášter|klášteryklášter]]y, ale na univerzity coby městské instituce. V [[15. století]] pak vznikaly na vysokých školách katedry biblických jazyků. V rámci snahy o lepší dostupnost [[Bible]] co nejširším vrstvám byly pořizovány překlady Bible do národních jazyků.<ref name=":1" /> V [[15. století]] a počátkem [[16. století]] se objevovala celá řada nových myšlenkových proudů, které měly vliv na vývoj reformace, jako např. [[humanismus]], který s sebou nesl [[Antropocentrismus|antropocentrický]] charakter myšlení. [[Humanismus]] a [[renesance]] vedla k novým pokrokům ve vědě a umění. Vynález knihtisku napomohl k rychlejšímu šíření myšlenek reformace. Důležitými místy rozvoje knihtisku se staly [[Basilej]] a [[Ženeva]]. Tato města se díky tomu stala důležitými kulturními středisky.<ref name=":1">CHAUNU, P. Dobrodružství reformace: Svět Jana Kalvína. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 65–67.</ref>

== Zwingli a Kalvín, vůdčí osobnosti švýcarské reformace ==

=== Ulrich Zwingli ===

[[Ulrich Zwingli]] působil v Curychu a patřil k nejbohatším měšťanům. Od počátku byl podporován světskou mocí. Roku 1522, na začátku postního období, došlo k veřejnému konfliktu o postních předpisech mezi zástupci papežství a místní církví, kterou formoval Zwingli skrze své pochopení evangelia. Na základě zásady [[sola scriptura|''sola scriptura'']] se snažil dokázat, že skutky nemají podstatu v [[Písmo svaté|Písmu svatém]]. Na víru v možnost spásy skrze skutky zaútočil i formou „happeningu“, když na veřejnosti v postní době pojídal klobásy. [[Městská rada]] v [[Curych|Curychu]]u se dostala do sporu s [[Kostnice|kostnickým]] [[biskup|biskupem]]em a Zwingliho vystoupení podpořilo její zájmy. Roku 1522–1523 přesvědčil Zwingli městskou radu a stal se duchovním správcem Curychu.<ref name=":2">FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 208.</ref>

Přijímal tři základní principy [[reformace|reformační]] nauky o [[spása|spáse]]: [[sola scriptura|''sola scriptura'']] (pouhým Písmem), [[sola fide|''sola fide'']] (pouhou vírou), [[sola gratia|''sola gratia'']] (pouhou milostí). Křesťanské [[rituál]]y a jejich roli v životě věřících však pojímal radikálněji než Luther a Kalvín. V rámci ''sola scriptura'' odmítal pojetí [[transsubstanciace]]. [[Ježíš Kristus]] je podle Zwingliho reálně přítomen v [[eucharistie|eucharistii]], ale nedochází k přepodstatnění. [[mše|Mši]] pojímal jako projev úcty k [[Bůh|Bohu]], nikoli jako prostředek ke [[Spása|spáse]]. Ostře se vymezoval proti obrazům, sochám a [[Relikvie|ostatkům]] svatých. Demagogizoval mši a radikálně interpretoval [[Eucharistie|eucharistii]] jako pouze symbolickou připomínku [[Poslední večeře|poslední večeře]].<ref>WERNISCH, Martin. Politické myšlení reformace. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 182.</ref> Martin Luther a Ulrich Zwingli se spolu střetli při marburské disputaci, kde řešili otázku večeře Páně. Při disputaci došlo k rozchodu Luthera a Zwingliho.<ref>FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 209.</ref>

V druhé polovině dvacátých let 16. století upevňoval [[Ulrich Zwingli|Zwingli]] své postavení v [[Curych|Curychu]]u a šířil své myšlenky do ostatních [[Kanton|kantonůkanton]]ů, které se tvrdě bránily. Postavení Ulricha Zwingliho se v Curychu během dvacátých let posilovalo. Jeho působení po r. 1527 se zaměřovalo na rozšíření reformace po celém [[Švýcarsko|Švýcarsku]].<ref name=":2" />

=== Jan Kalvín ===

[[Jan Kalvín]] byl původně právník, pocházel z [[Francie]] a zde také do r. 1534 působil. Ve třicátých letech [[16. století]] ve Francii proběhla tzv. „plakátová aféra“, ve které se zwingliánští [[Radikalismus|radikálové]] pokusili zhatit vyjednávání krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] s lutherskými knížaty. Z tohoto činu byli obviněni [[protestanti]] a celá řada z nich utekla do [[Exil|exiluexil]]u, mezi nimi i Jan Kalvín.<ref>WERNISCH, Martin. Politické myšlení reformace. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 219.</ref> Kalvín přišel r. 1534/35 přes [[Štrasburk]] do [[Basilej]]e, kde se seznámil s reformátory jako [[Johann Jakob Grynaeus]], [[Oswald Myconius]], [[Heinrich Bullinger]], [[Martin ButzerBucer]] a [[Wolfgang Capito]]. (Köpfel).

Mezi Kalvínova nejznámější díla s reformační tématikoutematikou patří ''Institutio religionis christianae'', které podává střízlivý švýcarský pohled na [[reformace|reformaci]], doplněné o specifické znaky, tj. jeho pojetí [[církev|církve]], vymezení křesťanských povinností, pojetí [[predestinace]]. První vydání r. 1536 bylo anonymní, ale o rok později dílo vydal pod svým jménem. Toto dílo bylo myšleno jako spis na obranu pronásledovaných francouzských [[protestanti|protestantů]] a bylo věnováno francouzskému králi, aby ho získalo pro podporu reformace.<ref name=":3">FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 212.</ref>

Kalvín zavedl čtyři základní církevní úřady: [[Jáhen|jáhen]] (péče o chudé a nemocné), [[Presbyter|presbyter]] (dohlíží na církevní pořádek, společenství jáhnů tvoří [[konzistoř]] – v domácnosti věřícího mohou kontrolovat), [[Doktor|doktor]] (jeho úkolem je rozvoj [[Systematická teologie|dogmatiky]] a výchova), kazatel (vede [[kázání]]).<ref name=":4">FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 213.</ref>

[[Ulrich Zwingli|Zwingliho]] radikální postoje vyvolaly rozruch. Roku 1524 se dohodli zástupci 12 švýcarských [[Kanton (Švýcarsko)|kantonů]] a zakázali útoky na katolickou víru. Zákaz byl primárně mířen proti Curychu. Zwingli se podřídil a tím rozhněval radikální zastánce svých myšlenek. Městská rada se s těmito radikály musela vypořádat. Zwingli si během zásahů proti radikálním [[Novokřtěnectví|novokřtěncům]] (nazýváni též [[anabaptisté]]) upevňoval své postavení. Roku 1524 se nejstarší švýcarské kantony [[Schwyz (kanton)|Schwyz]], [[Zug (kanton)|Zug]], [[Uri]], [[Unterwalden]] a [[LuzernLucern (kanton)|Lucern]] spojily, aby bránily katolickou víru.<ref name=":5">FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 208</ref> Roku 1526 byla uspořádána náboženská disputace v [[Baden (Švýcarsko)|Badenu]] a [[Aargau]], na kterou se sjela celá řada [[Teolog|teologůteolog]]ů, kromě Zwingliho. Diskutovalo se o eucharistii, ctění obrazů a [[relikvie|ostatků]] a podobně. Celá řada přítomných teologů se přiklonila na stranu katolickou. Curych výsledek disputace odmítl a Zwingli začal své myšlenky šířit do ostatních kantonů.<ref name=":5" />

== Radikální proudy švýcarské reformace: novokřtěnci a unitáři ==

Od Zwingliho reformních myšlenek se odštěpil radikální proud vedený [[Konrád GreblGrebel|Konrádem Greblem]] a [[GeorgeJiří Blaurock|Georgem Blaurockem]]. Oba vytýkali Zwinglimu zklamání a stali se reprezentanty [[Novokřtěnectví|novokřtěnců]]. Radikálně interpretovali [[křest]] jako volní akt, výsledek vědomého rozhodnutí a vědomého obrácení. Sám Zwingli se postavil proti novokřtěncum a odmítal jejich radikalismus. Curyšská obec přijala Zwingliho reformaci a radikály vypudila. Jejich myšlenky se však šířily dál do jižního [[Německo|Německa]], [[Rakousko|Rakouska]], na [[Morava|Moravu]] a do [[Nizozemí]]. Pro své radikální postoje byli novokřtěnci pronásledováni ze strany katolíků i protestantů.<ref name=":6">Judaismus, křesťanství, islám. 2. opr. a dopl. vydání. Eds. H. Pavlicová a B. Horyna, Olomouc, 2003, s. 393.</ref>

V období mezi lety 1534 a 1536 reprezentanti radikálních novokřtěnců ovládli město [[MüntzerMünster]] a zřídili obec „Nový Jeruzalém“ v čele s [[Jan Matthys|Janem Mathysem]] a [[Jan z Leidenu|Janem z LajdenuLeidenu]]. Zrušili [[Stavy|systém stavů]], zavedli specifický ekonomický systém, systém mezilidských vztahů a hodnot – vše ve vztahu k [[Bible|Bibli]].<ref name=":7">FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Překlad Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s. 210.</ref>

Síly katolického [[Biskup|biskupabiskup]]a a lutherské šlechty nakonec roku 1536 dobyly Müntzer a nastolily starý pořádek. Tímto byla zlomena nejradikálnější větev novokřtěneckého hnutí.<ref name=":7" />

Švýcarská reformace nepatří mezi zapomenutá témata [[historie]]. Pozornost jí věnuje celá řada institucí, výzkumů a jednotlivých badatelů z oblasti [[teologie]], [[Religionistika|religionistiky]], [[sociologie]] a dalších. Na švýcarské univerzitě v [[Curych|Curychu]]u, pod záštitou teologické fakulty, funguje Ústav dějin švýcarské reformace.<ref name="#1">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Zabývají se zde studiem reformace ve Švýcarsku se zaměřením na [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]], [[Heinrich Bullinger|Heinricha Bullingera]] a [[anabaptismus]].<ref>{{Citace elektronickéhoname="#1" periodika/>

V některých důležitých ohledech se základní [[Historiografie|historiografická]] témata, týkající se radikální [[Reformace|reformace]], dramaticky nezměnila od dob revizionistického badatelského proudu 70. let 20. století. I dnes se snaží badatelé začlenit různé radikální proudy [[16. století]] do kontextu hlavních témat bádání o raně novověké [[Evropa|Evropě]], zvláště [[konfesionalizace]], sociální disciplinace, náboženské [[tolerance]] a budování [[stát]]u. Současně však [[Postmoderna|postmoderní]] obrat otevřel prostor pro nové sblížení mezi [[Akademie|akademickými]] a [[Konfese|konfesijními]] přístupy ke studiu radikální reformace.<ref>ROTH, John D. (2002). Recent Currents in the Historiography of the Radical Reformation. Church History, 71, s. 534–535.</ref> Postmodernisté také kladli důraz na důslednější terminologické zakotvení bádání o švýcarské reformaci a věnovali pozornost dekonstrukci a [[diskurz]]ivní analýze zavedených badatelských kategorií.<ref>ROTH, John D. (2002). Recent Currents in the Historiography of the Radical Reformation. Church History, 71.</ref>

<references />

* {{Citace monografie

* {{Citace monografie

* {{Citace monografie

* {{Citace monografie

| url =

| editoři = Helena Pavlicová, Břetislav Horyna

* {{Citace monografie

| překladatelé = Vítek, Tomáš

* {{Citace periodika

| strany = 523-535523–535

* {{Citace monografie

=== Externí zdroje ===

* {{Citace monografie

| překlad = Amedeo Molnár

* {{Citace monografie

* {{Citace monografie

| překlad = J. B. Jeschke

* [[Reformace]]

* [[Protestantismus]]

* [[Novokřtěnectví]]

* [[Reformace a protireformace (1550–1648)]]

* [[Jan Kalvín]]

* [[Ulrich Zwingli]]

* [[Martin Luther]]