Počátky cest [[Vikingové|Vikingů]] jsou datovány do 8. století a trvaly zhruba 500 let. Během té doby si Normané či Vikingové získali pověst obávaných námořních lupičů. Na druhou stranu Vikingové rozšířili [[křesťanství]] na [[Island]], do [[Grónsko|Grónska]], a také na území dnešního [[Rusko|Ruska]]. Jejich lodě dopluly až k břehům Severní Ameriky a VikingovéVikingoé tento kontinent po jistou dobu pravidelně navštěvovali. Důvodem, proč [[Seveřané|Skandinávci]], brzy zvaní Normané, Vikingové či [[Varjagové]], opouštěli své domovy a vydávali se na moře, na loupeživé výpravy, bylo ustanovení, že na otcovském dvoře mohl hospodařit pouze nejstarší syn. Mladším synům nezbývala jiná možnost, než hledat půdu jinde. Na cesty se ovšem vydávali i nejstarší synové. V tomto případě šlo o zachování nezávislosti. V [[Norsko|Norsku]] se totiž objevily počátky snah o sjednocení osad do větších celků s jediným vládcem. Jednotliví vlastníci půdy se sjednocovali a bojovali mezi sebou o budoucí nadvládu. Ti, kdo nebyli ochotní se podřídit a trvali na zachování své nezávislosti, raději opouštěli svůj majetek a odcházeli na moře. Výpravy podnikali na malých, plochých člunech, které jim poskytovaly mnohé výhody. Jejich lodě byly rychlé na moři i na řekách ve vnitrozemí, což jim poskytovalo možnost zvolit pro svůj útok čas i místo. Díky lodím bylo snadnější odvézt nejen uloupené zboží, zlato, ženy či otroky, ale i své vlastní raněné. To zase posilovalo morálku mužů.
