Užovka obojková: Porovnání verzí

'''Užovka obojková''' (''Natrix natrix'') je nejedovatý had z&nbsp;čeledi [[Užovkovití|užovkovitých]] (Colubridae), podčeledi [[Natricinae]] a rodu ''[[Natrix]]'' – tzv. pravá (aglyfní) užovka.<ref name=":232">{{Citace monografie

}}</ref> Je široce rozšířen v &nbsp;[[Evropa|Evropě]] (severně od [[Skandinávie]] až po jižní [[Itálie|Itálii]]), ale vyskytuje se i v &nbsp;některých oblastech jihozápadní [[Asie]] nebo severozápadní [[Afrika|Afriky]]. V &nbsp;[[Česko|Česku]] je nejhojnějším druhem hada. Dosahuje obvyklé délky těla 50 až 150 &nbsp;cm a hmotnosti 95 až 240 &nbsp;g. Samec je menší než samice. Hlavním charakteristickým znakem jsou půlměsíčité skvrny za hlavou.

Přes zimu obvykle ulehá do zimního spánku a páří se krátce po jarním probuzení. Je to [[Vejcorodost|oviparní]] (vejcorodý) druh, který preferuje život u vody. Tomu odpovídá i jídelníček, neboť se živí hlavně obojživelníky a rybami. Zmocnit se však dokáže i menších savců (hlodavců) nebo ptáků. V &nbsp;období rozmnožování samice klade asi 2–40 &nbsp;vajíček. Mláďata se vylíhnou za 6–10 &nbsp;týdnů, jsou 15 až 21 &nbsp;cm velká a zcela samostatná. Pohlavně dospějí ve stáří tří až pěti let. V &nbsp;dobrých podmínkách se užovka dožívá nejčastěji 15 až 25 &nbsp;let.

[[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] hodnotí druh jako [[Málo dotčený taxon|málo dotčený]], jelikož jeho globální populaci považuje za „relativně stabilní“, nicméně řada poddruhů či subpopulací je ohrožených.<ref name=":54">{{Citace elektronického periodika

Druh poprvé vědecky popsal švédský přírodovědec [[Carl Linné]] v &nbsp;roce 1758 pod názvem ''Coluber natrix'', ve své knize [[Systema naturae|Systema naturæ]], v &nbsp;níž se zabýval [[Biologická nomenklatura|binomickou nomenklaturou]] rostlin a živočichů. Hady zrovna neměl moc rád a svou averzi k &nbsp;těmto tvorům demonstroval v &nbsp;několika pasážích svých spisů. Podobně se stavěl kupříkladu k &nbsp;ropuchám. Obojživelníky a plazy popisoval jako „nejstrašnější a nejodpornější zvířata“, ale přesto se jim věnoval se stejným zápalem, jako v &nbsp;případě jiných druhů živočichů.<ref name=":5">{{Citace periodika

Slovo ''natrix'' pochází z &nbsp;[[Latina|latiny]] a v &nbsp;překladu znamená „hydra“ či „vodní had“, což dokonale vystihuje způsob života i schopnosti užovky, která je vázána na vodní prostředí. V &nbsp;[[Čeština|češtině]] nese had vědecké jméno ''užovka obojková'' na základě výrazných poloměsíčitých skvrn těsně za hlavou, které připomínají obojek.

Tento had se široce vyskytuje v&nbsp;nížinách kontinentální [[Evropa|Evropy]], od jižní [[Skandinávie]] (nejsevernější lokalita výskytu leží při 67° &nbsp;s. &nbsp;š.) po jižní [[Itálie|Itálii]], na [[Britské ostrovy|Britských ostrovech]] s&nbsp;výjimkou Irska a Skotska. Obývá i&nbsp;severozápadní [[Afrika|Afriku]] a jihozápadní [[Asie|Asii]]. Oblast výskytu zahrnuje území [[Albánie]], [[Alžírsko|Alžírska]], [[Arménie]], [[Ázerbájdžán]]u, [[Bělorusko|Běloruska]], [[Belgie]], [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]], [[Bulharsko|Bulharska]], [[Černá Hora|Černé Hory]], [[Česko|Česka]], [[Čína|Číny]], [[Chorvatsko|Chorvatska]], [[Dánsko|Dánska]], [[Estonsko|Estonska]], [[Finsko|Finska]], [[Francie]], [[Gruzie]], [[Írán]]u, [[Itálie]], [[Maďarsko|Maďarska]], [[Maroko|Maroka]], [[Moldavsko|Moldavska]], [[Mongolsko|Mongolska]], [[Německo|Německa]], [[Norsko|Norska]], [[Nizozemsko|Nizozemska]], [[Kazachstán]]u, [[Kypr]]u, [[Lotyšsko|Lotyšska]], [[Litva|Litvy,]] [[Lucembursko|Lucemburska]], [[Polsko|Polska]], [[Portugalsko|Portugalska]], [[Rakousko|Rakouska]], [[Rumunsko|Rumunska]], [[Rusko|Ruska]], [[Řecko|Řecka]], [[Severní Makedonie]], [[Slovensko|Slovenska]], [[Slovinsko|Slovinska]], [[Srbsko|Srbska]], [[Spojené království|Spojeného království]], [[Sýrie]], [[Španělsko|Španělska]], [[Švédsko|Švédska]], [[Švýcarsko|Švýcarska]], [[Tunisko|Tuniska]], [[Turecko|Turecka]], [[Turkmenistán]]u a [[Ukrajina|Ukrajiny]].<ref name=":5" /><ref name=":107">[https://reptile-database.reptarium.cz/species?genus=Natrix&species=natrix&exact%5B0%5D=species Natrix natrix | The Reptile Database (reptile-database.reptarium.cz)]</ref><ref name=":268">{{Citace />monografie

V &nbsp;Česku se vyskytuje nominotypický poddruh ''N. &nbsp;n. &nbsp;natrix'', přičemž jsou přítomny dvě evoluční linie.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Užovka obojková je nejrozšířenějším [[Hadi|hadem]] ve státě. Běžně se vyskytuje v &nbsp;nížinných a středních polohách až do výšky 800 [[Nadmořská výška|m &nbsp;n. &nbsp;m]].. V &nbsp;lokalitách nad 1000 1&nbsp;000&nbsp;m &nbsp;n. &nbsp;m. se ukáže už jen vzácně a maximálně byla zastižena ve výšce 1220 1&nbsp;220&nbsp;m &nbsp;n. &nbsp;m..<ref name=":268" />

V&nbsp;Česku i&nbsp;jinde počty tohoto druhu během posledních desetiletí klesají. Důvodem je ztráta či fragmentace životního prostředí, zbytečné zabíjení lidmi i&nbsp;ztráty během migrace na silnicích (více v &nbsp;kapitole [[Užovka obojková#Hrozby, ochrana|Hrozby a ochrana]]).

Populace žijící na rozsáhlém areálu se větví na řadu poddruhů, je jich uznáváno 14–15 a navzájem se od sebe liší zbarvením. Nejznámější jsou tyto<ref name=":2210">{{Citace periodika

* ''N. n. astreptophora'': (od roku 2016 považován za samostatný druh ''Natrix astreptophora''<ref name=":268" /><ref>{{Citace periodika

* ''N. n. persa'': žije na [[Balkán]]ě, v&nbsp;[[Malá Asie|malé Asii]] a v&nbsp;[[Írán]]u, má světle šedé zbarvení s&nbsp;se dvěma podélnými žlutými nebo bělavými pruhy na hřbetě, obojek světlý a dobře vyvinutý. Dorůstá největší velikosti ze všech poddruhů.

* ''N. n. megalocephala'' (některé autority ho považují za samostatný druh ''Natrix megalocephala''<ref name=":2210" />): obývá [[Kavkaz (region)|kavkazský region]], zejména západní [[Zakavkazsko]]

Poddruhy z&nbsp;Itálie a západní Evropy byly v &nbsp;roce 2017 překlasifikovány na samostatný druh ''[[Natrix helvetica]]'', k&nbsp;tomuto druhu se přiřazují poddruhy ''N. &nbsp;n. &nbsp;helvetica'', ''N. &nbsp;n. &nbsp;cetti'', ''N. &nbsp;n. &nbsp;corsa'' a ''N. &nbsp;n. &nbsp;sicula''.<ref name=":11" />

Užovka obojková má 19 &nbsp;řad hřbetních šupin, které jsou výrazně kýlnaté. [[hlavaHlava|Hlavu]] má mírně odlišenou podle pohlaví. Samice ji mají širší a plošší až mírně trojbokou, snáze ji lze rozlišit od [[krk]]u. Samci mají hlavu méně odlišitelnou od krku a protáhlejší. Samice jsou celkově větší a robustnější (někdy výrazně).<ref name=":268" /> Zajímavá je ale ocasní (subkaudální) část samců, která je často delší a silnější než u samic. Obvykle zaujímá asi 20–30&nbsp;% délky těla a směrem ke konci se zužuje.<ref name=":8" /> Samci využijí delší konec ocasu pravděpodobně při námluvách. Jak do sebe soupeři zaplétají těla, rivala, který se uchází o tutéž družku, takto snadněji přemůže lépe vybavený samec. Dlouhý ocas tak může být znakem dominance a plodnosti – nejdelší bude mít úspěšný jedinec, který se pravidelně páří.<ref>{{Citace monografieperiodika

Samci měří nejčastěji 50 až 85 &nbsp;cm, samice 60 až 150&nbsp;cm. Největší [[exemplář]]e dosahují délky 180 &nbsp;cm, dle některých zdrojů i 200 &nbsp;cm, ale dlouzí vícedelší než 110 &nbsp;cm jsou tito hadi jen velmi zřídka.<ref name=":0" /><ref name=":18" /><ref name=":9" /><ref name=":19" /><ref name=":20" /><ref name=":2116">{{Citace periodikamonografie

}}</ref> Parametry hadů jsou často velmi odlišné v &nbsp;závislosti na tom, kde a v &nbsp;jakých podmínkách žijí.<ref name=":622">{{Citace periodika

}}</ref><ref name=":723">{{Citace periodika

}}</ref> Na území Česka, v [[Hostětín]]ě v &nbsp;roce 2014, byla nalezena rekordně dlouhá samice o velikosti 131 &nbsp;cm.<ref name=":268" /><ref name=":24">{{Citace monografieelektronického periodika

}}</ref> Ostatní dokumentované užovky jen mírně přesáhly 100 &nbsp;cm.<ref name=":224" /> V &nbsp;podmínkách České republiky dorůstá většinou do 80 až 115 &nbsp;cm.<ref name=":268" /> Hmotnost se pohybuje v&nbsp;rozmezí od 50 do 515&nbsp;g, průměrně váží asi 95–240&nbsp;g (opět v&nbsp;závislosti na poddruhu).<ref name=":0">{{Citace monografie

Užovka obojková je tzv. pravá (aglyfní) užovka, pro níž je typické, že má hladké a rovnoměrně tvarované zuby bez podélné rýhy (nedokáže vstřiknoutvstříknout jed).<ref name=":232" /><ref name=":253" /><ref name=":0" group="p." />

Barvu má různou, v &nbsp;závislosti na obývaném prostředí; obvykle tmavě zelenou až břidlicově šedou, méně již nahnědlou s &nbsp;nepravidelnými drobnými černými skvrnami a&nbsp;dvěma charakteristickými bělavými, žlutými až oranžovými, černě lemovanými půlměsíčitými skvrnami za hlavou (obojek).<ref name=":268" /><ref name=":13" /><ref name=":14">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Experimenty ukázaly, že tato typická kresba pomáhá odlákat potenciální predátory (tzv. [[aposematismus]]); připomíná jim nebezpečný či jedovatý nepoživatelný hmyz. To by vysvětlovalo, proč jsou i mláďata takto pestře a často ještě výrazněji zbarvená, podobně jako dospělí.<ref name=":268" /> S&nbsp;věkem poloměsíčité skvrny blednou a zejména u starších samic jsou jen šedobílé až bílé.<ref name=":8" /> Některým formám půlměsíčky za hlavou buďto úplně chybí nebo jsou sotva viditelné (viz [[Užovka obojková#Poddruhy|poddruhy]]).<ref>{{Citace monografieperiodika

}}</ref> Existují i&nbsp;exempláře šedé či černé. Břicho mají užovky obvykle světlejší. Spodní část těla je bělavá s &nbsp;nepravidelnými černými kotvičkami či kostičkami, které jsou užitečně při identifikaci jedinců (rozvrh těchto flíčkuflíčků nikdy není totožný, podobně jako lidské [[papilární linie]]). Někdy je břišní strana spíše černá (převládá tmavší zbarvení).<ref name=":268" />{{Citace<ref monografiename=":13" /><ref name=":14" /> V&nbsp;roce 2005, vůbec poprvé, byl v&nbsp;Česku nalezen i velmi vzácný [[Albinismus|albín]].<ref name=":12" /> [[Duhovka]] oka je tradičně černá s&nbsp;bílým až žlutým okrajem (např. poddruh ''N.&nbsp;n.&nbsp;astreptophora'' má duhovku jasně červenou, nicméně tento je již považován za samostatný druh).<ref name=":8" />

Od příbuzné [[užovka podplamatá|užovky podplamaté]] se kromě barvy odlišuje hlavně počtem šupin na hlavě. Užovka obojková má 7 &nbsp;retních štítků (užovka podplamatá 8), 1 &nbsp;předoční štítek (užovka podplamatá 2 až 3) a 2 až 4 &nbsp;záoční štítky (užovka podplamatá 3 až 5).

[[Soubor:Užovka obojková s úlovkem (04).jpg|náhled|[[Ropucha obecná]] (''Bufo bufo'') požíraná užovkou obojkovou, okres Písek, Česko]][[Soubor:Užovka Řešetova Lhota.jpg|náhled|Užovka obojková schovaná pod dřevem, okres Náchod, Česko]]Užovka obojková obývá prostředí do [[Nadmořská výška|nadmořské výšky]] až 3 &nbsp;000 metrů&nbsp;m (max. asi 3 &nbsp;060 metrů&nbsp;m<ref name=":54" />). Dokáže tedy žít i v &nbsp;dosti chladném prostředí, což je u [[Vejcorodost|oviparních]] hadů nezvyklé, preferuje však nížiny. Je to výrazně přizpůsobivý druh a proniká do nejrůznějších [[Biotop|habitatů]]. Vyznačuje se značnou prostorovou aktivitou. Vyskytuje se většinou v&nbsp;blízkosti vody, tudíž upřednostňuje [[mokřad]]y a jiné [[Vodní plocha|vodní plochy]]. Hada lze obyčejně zastihnout u [[potok]]ů, v &nbsp;oblibě má však spíše klidné vody. Je skvělý plavec a dovede se dobře potápět. Pod vodní hladinou vydrží až půl hodiny, aniž by se nadechl. S &nbsp;vodou je tak spjatý, že se v &nbsp;ní i svléká. Často se rád zatoulá a do určité míry snese i antropizovaná stanoviště. Může se tak ukázat na vinicích, v &nbsp;zatopených pískovnách, ve starých lomech, u zřícenin a nakonec i v&nbsp;blízkosti lidských obydlí.<ref name=":107" /><ref name=":1315" /><ref name=":224" /><ref name=":29>{{Citace monografie

}}</ref><ref name=":1426" /> Některé antropogenní zdroje jsou pro užovky životně důležité (mikrohabitaty jako kompostárny a hnojiště), zejména pak v &nbsp;méně vhodných lokalitách s &nbsp;chladnějším klimaklimatem.<ref name=":723" /><ref name=":28">{{Citace periodika

Užovka obojková je denní živočich a jako jiné druhy hadů se ráda vyhřívá na slunci. Její tělo funguje prakticky jako [[solární panel]]. Vyhříváním na slunci dobíjí energii a sbírá nové síly, teplo povzbuzuje její [[metabolismus]]. Jen příležitostně, třeba při velmi teplém počasí lze narazit na hada též v &nbsp;nočních hodinách. Ačkoli se užovka s &nbsp;oblibou zdržuje ve vodě, nemůže v &nbsp;ní být příliš dlouho. Jinak může dojít k &nbsp;hypotermii (podchlazení) a v &nbsp;takovém případě by se její tělesná teplota dostala pod přijatelnou úroveň. Tělesná teplota ovlivňuje agilitu (rychlost), které může had dosáhnout. Ta je velmi důležitá jak při lovu potravy, tak při úniku před dravci. Proto se užovka musí pravidelně vyhřívat – vystavovat slunci, aby si udržela optimální tělesnou teplotu. Rychlé ztrátě teploty brání i tím, že svine tělo do kompaktní pozice. Významnou roli hraje i zbarvení, tmavší jedinci pohlcují více tepla. Naopak, je-li její teplota příliš vysoká, hledá úkryt ve stínu nebo právě ve vodě. Shání-li si potravu nebo partnera v &nbsp;době páření, pohybuje se na prostoru o rozloze až 40 &nbsp;ha (0,4 &nbsp;km^{<small>2</small>}). Toulavá je také těsně před hibernací a po ní.<ref name=":268" /><ref name=":1632">{{Citace elektronického periodika

Jelikož umí velmi dobře plavat, potravu si nejčastěji hledá mezi vodními živočichy. Živí se hlavně [[obojživelníci|obojživelníky]], méně často [[ryby|rybami]] (na ně se specializuje příbuzná [[užovka podplamatá]], která je ve vodě mnohem hbitější), [[Ještěrkovití|ještěrkami]], [[hmyz]]em a jinými menšími živočichy. Nejčastější a většinou preferovanou kořistí jsou [[Rana|skokani]] a [[Ropucha|ropuchy]], případně jiné druhy [[Žáby|žab]] ve všech vývojových stádiích. Z &nbsp;jiných obojživelníků konzumuje [[Čolek obecný|čolky]] a [[Mlokovití|mloky]].<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Vyhýbá se však [[Kuňkovití|kuňkám]] a [[Mlok skvrnitý|mloku skvrnitému]], kvůli sekretu vylučovanému jejich pokožkou, který je pro ni jedovatý.<ref name=":13" /><ref name=":14" /> Někdy ve skladbě kořisti mohou hrát zásadní roli ryby mnoha různých druhů (převažují [[Kaprovití|kaprovité]], včetně druhů s &nbsp;trny a ostnitými ploutevními paprsky – [[okoun říční]], [[ježdík obecný]]),<ref name=":268" /><ref name=":0" /> ale na užovku jsou obyčejně příliš rychlé, takže se zmocní především těch ryb, které jsou buď nemocné nebo již mrtvé.<ref name=":1634" /> V &nbsp;jižních oblastech se mezi kořistí častěji vyskytují ještěrky a případně jiní plazi. V &nbsp;malé míře jsou pak zastoupeni drobní [[savci]] ([[hlodavci]]), menší ptáci, hmyz a [[plži]].<ref name=":5" /> Kupříkladu v &nbsp;[[Jihovýchodní Anglie|jihovýchodní Anglii]] se strava užovek skládala především z &nbsp;žab (63 &nbsp;%), dále byli běžní malí savci (25 &nbsp;%), ryby (10 &nbsp;%) a nakonec v &nbsp;menší míře ptáci (1 %).<ref name=":3" /> Větší úlovek vynáší na břeh, menší dokáže pozřít rovnou pod hladinou.<ref name=":268" /> Uchopí ho do čelistí a přichytí zoubky (patrné jsou zvětšené zuby v &nbsp;zadní části hornočelistní kosti).<ref name=":268" />

Díky široce roztažitelným čelistím dokáže polknout i větší živočichy.<ref name=":268" /> Kořist obvykle pohltí hlavou napřed (v 65 &nbsp;% případů) – například ryby jedině tímto způsobem, aby se jí v &nbsp;jícnu nezadrhly šupiny nebo ploutve, ale třeba ropuchy nezřídka odzadu (snadněji tak z &nbsp;nafouknuté žáby vytlačí vzduch, čímž vyzraje nad její obrannou strategií).<ref name=":14" /><ref name=":3">{{Citace periodika

}}</ref> Svou oběť polyká za živa, neboť ji nemá jak zabít (uškrtit ji nedokáže a ani jed využít nemůže).<ref name=":268" /><ref name=":1315">{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref name=":14" /> Aby ji snadněji pozřela, obalí ji slinami.<ref name=":232" /> Velikost kořisti se odvíjí od velikosti hada, takže větších živočichů se zmocní spíše samice.<ref name=":3" /><ref name=":1">{{Citace periodika

}}</ref><ref name=":437">{{Citace periodika

}}</ref> Ty také konzumují více hlodavců než samci.<ref name=":622" /> Větší kořist loví přibližně každých 20 &nbsp;dní (březí samice může držet půst i 45 &nbsp;dní).<ref name=":335" /><ref name=":136" /> Protože nedokáže rozmělnit potravu pomocí zubů, disponuje namísto toho velmi účinnými trávicími sekrety, které si poradí i s &nbsp;kostmi, šlachami nebo se srstí – vstřebat potravu ji pomůže obsah tzv. [[Duvernoyovy žlázy|Duvernoyových žláz]], který se mísí se slinami, když kořist polyká.<ref name=":232" /><ref name=":26">{{Citace monografie

}}</ref> Za den had stráví obvykle takové množství potravy, které odpovídá 1,6–2,3 &nbsp;% jeho hmotnosti.<ref name=":1" /> Doba trávení je závislá na vnější teplotě a velikosti kořisti.<ref name=":232" /><ref name=":24" /> Obojživelníci a ryby jsou stráveni rychleji než teplokrevní obratlovci. Znovu aktivní začíná být užovka až poté, co kompletně stráví potravu a vyloučí exkrementy.<ref name=":232" />

Svou oběť vypátrá zejména zrakem nebo čichem. Pohybující se žábu je schopná zaznamenat i na vzdálenost několika metrů. Nenápadným kmitáním jazyka zase ochutnává vzduch a sbírá pachové částice. Tyto pachy se pak detekují v &nbsp;[[Jacobsonův orgán|Jacobsonově orgánu]], který je vystlaný velmi citlivými [[chemoreceptor]]y, a i tímto způsobem kořist přesně lokalizuje.<ref name=":268" /><ref>{{Citace periodika

}}</ref> Pokud je potravy dostatek, její oblíbenou loveckou taktikou je číhání a čekání na vhodnou příležitost k &nbsp;útoku, tedy na okamžik, kdy se jakákoliv potenciální kořist přiblíží na dosah, což ji stojí nejméně sil.<ref name=":1632" />

Jako [[Studenokrevnost|poikilotermní]] živočich tráví užovka nejchladnější část roku v &nbsp;[[Hibernace|hibernaci]]. K &nbsp;zimnímu spánku se uchyluje na podzim, mezi zářím a říjnem (nejpozději v listopadu), kdy přestává mít zájem o potravu a začíná se stahovat k zimovištím. Těsně před hibernací lze užovku zastihnout hodně daleko od vody, neboť pátrá po vhodné skrýši. Vhodným úkrytem může být hlubší nora malých savců, skalní rozsedlina, dutina v &nbsp;padlém kmeni, polorozbořená kamenná zídka, nebo sklep staršího domu. Velmi oblíbená je také hromada tlejícího organického materiálu, do které v &nbsp;létě užovka klade svá vajíčka. Některá zimoviště může využívat hned několik druhů plazů nebo obojživelníků, takže je možné na jednom místě zastihnout užovku obojkovou spolu se [[Zmije obecná|zmijí obecnou]], [[Slepýš křehký|slepýšem křehkým]], [[Čolek obecný|čolkem obecným]], [[Čolek velký|čolkem velkým]], [[Čolek horský|čolkem horským]], [[Ropucha obecná|ropuchou obecnou]] či různými druhy ještěrek, přestože řada z &nbsp;nich tvoří její potravu.<ref name=":14" /><ref name=":1540">{{Citace monografie

PřesNa zimu uleháupadá do zimního spánku a [[kopulace|páří]] se krátce po jarním probuzení; v &nbsp;závislosti na lokalitě přibližně od poloviny března do počátku května, přičemž hlavní období páření připadá na konec dubna a květen ([[Česko|Česká republika]]). Výjimečně se páří i na podzim (v &nbsp;září). Než však námluvy započnou, ještě se had svleče (viz podkapitola níže). Užovky vytvářívytvářejí krátkodobé stabilní páry a scházejí se k &nbsp;páření ve větších skupinách, přičemž převažují samci.<ref name=":268" /> Samice samce lákají k &nbsp;[[Kopulace|pohlavnímu aktu]] vlastními [[feromon]]y. Větší a zdatnější samci se páří častěji a atraktivnější jsou po ně ty samice, které vyrostly do větších rozměrů.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Často se páří s &nbsp;vícero samicemi. Samice tak produkují geneticky rozmanitější potomky a mají možnost „zvolit si“ spermie nejschůdnějšího partnera.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Ke skutečným soubojům mezi samci nedochází, a to ani v &nbsp;případě, že o jednu samičku usiluje několik náruživých soků. V &nbsp;takovém případě se samci jen vzájemně proplétají a ovíjejí kolem zadní části těla samice, přičemž jejich hlavní zbraní je delší ocas. Silnější samec maximálně slabšího odtlačí nebo konkurenta přitlačí k &nbsp;zemi a usiluje o co nejlepší pozici. K &nbsp;páření dochází po dobu několika hodin. Při samotné kopulaci samec přitiskne svou [[Kloaka|kloaku]] k &nbsp;její a pomocí [[hemipenis]]u samici oplodní.<ref name=":268" /><ref name=":918" /> V &nbsp;průběhu června až srpna, tedy po asi dvouměsíční březosti, samice položí 2–40 &nbsp;vajec (vzácně i 50 a více; podle velikosti hada – větší hadi jsou plodnější<ref name=":4" /><ref name=":8">{{Citace periodika

}}</ref> Její [[vejce]] jsou dlouhá asi 25–30 &nbsp;mm, široká 13–20 &nbsp;mm, mají pružný kožovitý povrch a váží každé 4,5–5,5 &nbsp;g. Velikost vajec se v &nbsp;průběhu inkubace mění a průběžně zvětšuje. V&nbsp;některých oblastech kladou užovky vejce hromadně na jedno místo, takže lze v &nbsp;těsné blízkosti nalézt třeba několik set až tisíc vajec.<ref name=":268" /><ref name=":21" /><ref name=":1426" /> Většinou jsou kladena v&nbsp;náplavových hromadách u&nbsp;řek, pod kameny, do hromad ztrouchnivělého dřeva, listí, hnijící vegetace a jiných podobných úkrytech, kterýkteré jejsou dostatečně teplýteplé a vlhkývlhké. Známé jsou tak i případy, kdy kladla svá vejce do [[kompost]]u či [[Chlévský hnůj|hnoje]]. Před příchodem [[zemědělství]] byly užovky obojkové daleko méně početné. Právě díky těmto antropogenním zdrojům se velmi rozšířily. Postupně však tradičních kompostů a hnojišť ubývá a tak ubývá i&nbsp;užovek.<ref name=":15" /> Mláďata se líhnou po šesti až deseti týdnech koncem léta, v &nbsp;srpnu nebo v &nbsp;září (vzácně i dříve, např. v &nbsp;polovině července, když samice nakladou vejce se zárodky už v &nbsp;pokročilém vývinu). Skořápku mláďata prorazí za pomoci vaječného zubu.<ref name=":268" /><ref>{{Citace periodika

}}</ref> Novorození [[hadi]] jsou dlouzí 15 až 21 &nbsp;cm a jsou samostatní ihned po vylíhnutí. Samice rostou rychleji než samci a dosahují větších rozměrů.<ref name=":268" /><ref name=":439" /> Samci [[Pohlavní dospělost|pohlavně dospějidospějí]] ve věku tří let (když jsou velcí asi 40–50 &nbsp;cm), samice ve čtyřech až pěti letech (při velikosti zhruba 60–70 &nbsp;cm).<ref name=":4" /><ref name=":8" /> Jsou-li podmínky méně příznivé, rozmnožují se hadi ještě později (např. v 6–8 &nbsp;letech).<ref name=":8" /> V &nbsp;dobrých podmínkách se dožívají nejčastěji 15 až 25 &nbsp;let; mohou se však dožít i 28 let.<ref name=":0" /><ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika

[[Svlékání|Svlek]] neboli ekdyze či ekdýze (též ekdyse či ecdysis) je proces, při kterém had svléká a nahrazuje starou opotřebenou kůži, která je mu již „malá“, neboť během života neustále roste. Buňky střední vrstvy kůže se posunují směrem k &nbsp;povrchu a tvoří ochrannou rohovinovou vrstvu. Tato svrchní vrstva ale není flexibilní (nenatahuje se), proto se had musí za nějaký čas svléci a kůži nahradit. V &nbsp;mládí se had svléká častěji, neboť roste rychleji, aby se dostal z &nbsp;kritické fáze, kdy je ohrožen predátory. V &nbsp;dospělosti už jen několikrát do roka. Celý průběh svlékání může trvat 7–14 &nbsp;dní. Zpočátku had začne ztrácet své jasné barvy a kůže i oči se během dvou dnů zakalí (had vypadá staře, matně či zaprášeně a vidí nyní velmi špatně), protože se pod svrchní vrstvičku vlévá podkožní voda. Další asi tři až pět dnů se bude stará kůže postupně odchlipovat. Když už bude kompletně uvolněna, začne se had otírat o tvrdé předměty, aby kousek po kousku oddělil starou kůži od nové, dokud se mu ji nepodaří celou svléct (začíná od hlavy a pokračuje až ke špičce ocasu). Činí tak obvykle přes noc, neboť k &nbsp;tomu potřebuje ideálně dostatečnou vlhkost, a nezřídka i přímo ve vodě. Svlečka neboli exuvie je pak ve výsledku obrácena naruby. Během tohoto náročného procesu had neloví potravu a v &nbsp;klidu odpočívá v &nbsp;ústraní, proto, je-li vyrušen, může být agresivnější.<ref name=":232" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Užovka obojková je ve srovnání s&nbsp;ostatními hady neobyčejně rychlá, dokáže vyvinout rychlost i 6,7 &nbsp;km/h, ale např. africká [[mamba černá]] se dokáže plazit rychlostí až 16 &nbsp;km/h.<ref>Spawls, Stephen; Howell, Kim; Drewes, Robert; Ashe, James (2017). ''A Field Guide to the Reptiles of East Africa'' (2. vydání). Bloomsbury. str. 1201–1202. {{ISBN|978-1-4729-3561-8}}.</ref> Úplným rekordmanem je pak asi [[chřestýš rohatý]], který se dle některých zdrojů dokáže po souši pohybovat rychlostí až &nbsp;29 km/h.<ref>{{Citace elektronického periodika

Útěk je její hlavní obranná strategie, pokud ale takovou možnost nemá (např. nemá-li optimální tělesnou teplotu důležitou pro vyšší výkon), nebo ji propásla, má ještě jiná „esa v &nbsp;rukávu“. Jednou z &nbsp;dalších možností je varovný signál v &nbsp;podobě hlasitého syčení (ve 25 &nbsp;% případů, o vysoké frekvenci 5000–10 5&nbsp;000–10&nbsp;000 &nbsp;[[Hertz|Hz]]<ref>{{Citace periodika

}}</ref>), nafukování krku a prudkých pohybů, trochu na způsob kobry, za což pravděpodobně může tzv. fosilní chování – jakési naučené napodobování kober rodu ''Naja'' z &nbsp;dob, kdy užovky a kobry žily bok po boku a tedy sdílely území ([[miocén]] až [[pliocén]]).<ref>Pokrant, Felix & Kindler, Carolin & Vamberger, Melita & Smith, Krister & Fritz, Uwe. (2017). Grass snakes (Natrix natrix, N. astreptophora) mimicking cobras display a 'fossil behavior'. Vertebrate Zoology. 67(2). 261–269. [https://www.senckenberg.de/wp-content/uploads/2019/07/12_vertebrate_zoology_67-2_pokrant_261-269.pdf Dostupné online]. (anglicky)</ref> Někdy naznačuje také útok, ale neotvírá při něm čelisti. Protože nemá [[jed]]ový aparát (resp. má, ale neúplný a nemůže jej využít<ref group="p." name=":0">Jako některé jiné užovky má i užovka obojková vyvinuté jedové žlázy, ale nemůže je použít kvůli chybějícím funkčním jedovým kanálkům (podélným drážkám) s &nbsp;vývodem do zubů. </ref>), na obranu dokáže produkovat zapáchající tekutinu z&nbsp;kloaky; odér je podobný [[Česnek kuchyňský|česneku]] a má připomínat jedovatého hada nebo rozkládající se mrtvolu. Pokud tedy varovné zastrašování selže a hraje mrtvou, stočí se do klubíčka břichem nahoru (tzv. supinace), otevře tlamu a jazyk nechá volně viset. Někdy navíc spustí krev z &nbsp;tlamy a z &nbsp;nosu (tzv. reflexní krvácení) a smrt tak předstírá ještě důkladněji. Bezvládně viset zůstane i v &nbsp;případě, že ji člověk vezme do rukou. Takto se snaží odradit dravce, který upřednostňuje živou kořist. Je to její poslední antipredační instance – tento obranný mechanismus se nazývá [[thanatóza]] a snaží se při něm protivníka zmást a získat tím čas na vhodný okamžik k &nbsp;úniku.<ref name=":268" /><ref name=":1315" /><ref name=":1426" /><ref>{{Citace periodika

}}</ref> Když ani tento způsob obrany nezabere, tak může kousnout. Pokud je užovka chycena do rukou, může při tom vyzvracet obsah žaludku (z &nbsp;frustrace, aby odlehčila tělo a mohla snadněji utéct, nebo zkrátka proto, že nedávno ulovila potravu a tedy vinou neodborné manipulace).<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Avšak v &nbsp;publikaci [[Klaus Griehl|Klause Griehla]], dlouholetého chovatele a znalce hadů, se lze dočíst následující (str. 4): „''Podle názoru vědy jsou tyto užovky neškodné, ale neměli bychom zamlčet'', ''že se v &nbsp;posledních letech objevily případy otravy po kousnutí různých pravých užovek. Výzkumy ukázaly, že i naše užovka obojková nebo užovka hladká mají ve slinách jed, který u alergiků může vyvolat smrtelnou reakci''.“.<ref name=":232" />

Staří [[Slované]] a [[Baltové]] v&nbsp;[[Pohanství|pohanském]] období věřili, že užovka obojková je „had se zlatou&nbsp; korunkou“, „hadí král“ či „had hospodáříček“, který přináší štěstí do domu, pokud se usadí v&nbsp;jeho blízkosti. Užovkám obětovali lidé [[mléko]], přestože ho hadi nepijí. V &nbsp;Podkrkonoší dříve kolovala pověra, že pokud byl had ve stavení usmrcen, do roka zemře i hospodář.<ref name=":0" /> Ve známé litevské pověsti se vypráví o&nbsp;dívce [[Egle]], která se vdala za Žaltyse, krále užovek. Toho ale zavraždili její bratři a Egle s&nbsp;dětmi se proměnila ve stromy.

V &nbsp;celé Evropě dochází k &nbsp;poklesu populace. Příčinou poklesu stavů je nepochybně kombinace několika faktorů souvisejících s antropizací prostředí, jako např. artificializace břehů vodních toků, vysychání mokřadů (např. ve Švýcarsku bylo odvodněno až 90 &nbsp;% mokřadních biotopů) a vůbec fragmentace habitatu a tedy ztráta životního prostoru. Druh je pravděpodobně velmi citlivý na degradaci svého prostředí a kromě toho umírá i v &nbsp;důsledku intenzivní automobilové dopravy během migrace přes silnice. Za úbytek populací je tedy často zodpovědný člověk, a to například i tím, že znečišťuje vodní toky, nebo když do lokalit zavleče nepůvodní druhy živočichů. Na ostrově Milos nebo v &nbsp;Mongolsku je druh ohrožen přímo těžební činností.<ref name=":54" /><ref name=":268" /><ref name=":0" /><ref>Roon, J. & Dicke, I. & Brinks, R. & Zuiderwijk, A. & Janssen, Ingo. (2006). Capture and recapture of Grass snakes near Amsterdam. IEEE Transactions on Information Theory - TIT. [https://www.researchgate.net/publication/254899538_Capture_and_recapture_of_Grass_snakes_near_Amsterdam Dostupné online] (anglicky)</ref><ref>Baier, Felix & Wiedl, H.-J. (2010). The re-evaluated conservation status of the mountain populations of the highly endangered Cyprus grass snake, Natrix natrix cypriaca (Hecht, 1930), with miscellaneous natural history notes. Salamandra. 46. 16-23. [https://www.salamandra-journal.com/index.php/home/contents/2010-vol-46/8-baier-f-h-j-wiedl/file Dostupné online] (anglicky)</ref> Důležitým faktorem je též dostupnost kořisti. V &nbsp;oblastech, kde populace hadů klesá, se zdá, že pokles koreluje s &nbsp;úbytkem populace obojživelníků žijících ve stejných lokalitách a tvořivších jejich hlavní potravu.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> A podobně jako v &nbsp;případě jiných hadů, i užovka obojková je lidmi pronásledována a zbytečně (třeba ze strachu) zabíjena.<ref name=":54" /><ref name=":268" />

V &nbsp;méně vhodných regionech, kde panuje chladnějšímchladnější klima a užovky by normálně neměly šanci přežít, jsou některé antropogenní zdroje (tj. staré seníky, komposty či hnojiště) naopak velmi přínosné.<ref name=":268" /><ref name=":7" /><ref name=":28" /><ref name=":27" />

[[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) hodnotí druh jako [[Málo dotčený taxon|málo dotčený]] (k &nbsp;roku 2016). Globální populaci považuje za „relativně stabilní“, ale některé poddruhy či subpopulace jsou ohrožené (např. ''Natrix n. &nbsp;natrix'' v &nbsp;[[Česko|Česku]] nebo ve [[Švédsko|Švédsku]]) až kriticky ohrožené (''Natrix n. &nbsp;cetti'' ze [[Sardinie (ostrov)|Sardinie]], ''Natrix n. &nbsp;schweizeri'' z &nbsp;ostrova [[Milos]] či ''Natrix n. &nbsp;cypriaca'' z &nbsp;[[Kypr|Kypru]]). Fragmentované populace lze tedy nalézt zejména v &nbsp;jižních oblastech výskytu (mj. např. v &nbsp;[[Mongolsko|Mongolsku]]). V &nbsp;některých státech je naopak velmi hojný: v &nbsp;[[Doněck|Doněcku]] na [[Ukrajina|Ukrajině]] až 120 &nbsp;exemplářů na [[hektar]] (100 × 100 &nbsp;m).<ref name=":5" />

Užovka obojková je zařazena do přílohy &nbsp;III. [[Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť|Bernské úmluvy]] z &nbsp;roku 1982, což znamená, že v &nbsp;rámci [[Evropa|Evropy]] spadá pod ochranu.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Endemické poddruhy ''Natrix natrix cetti'' ze Sardinie a ''Natrix natrix corsa'' z &nbsp;[[Korsika|Korsiky]] jsou navíc umístěnyuvedeny v &nbsp;příloze &nbsp;IV. v &nbsp;rámci [[Směrnice o stanovištích]], čímž spadají pod ještě přísnější ochranu. Zvláště chráněná je pak v &nbsp;jednotlivých státech s &nbsp;ohledem na tamní populaci a hrozby, kupříkladu v &nbsp;[[Belgie|Belgii]], Česku (viz níže), ve [[Francie|Francii]], v &nbsp;[[Lucembursko|Lucembursku]], ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] či [[Spojené království|Velké Británii]].

=== V &nbsp;Česku ===

V&nbsp;České republice je zvláště chráněna jako ohrožený druh.<ref>[https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395 Příloha č. &nbsp;III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. &nbsp;395/1992 &nbsp;Sb<big>.</big>] <small>Plazi jsou chráněni zákonem č. &nbsp;114/1992 &nbsp;Sb. a</small> <small>novela jeho prováděcí vyhlášky č. &nbsp;175/2006 &nbsp;Sb. řadí všechny druhy plazů (kromě [[Slepýš východní|slepýše východního]]) mezi zvláště chráněné druhy.</small></ref> Je chráněna ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jí užívaná přirozená i&nbsp;umělá sídla, tedy jakýkoliv její [[biotop]].<ref>§ 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v&nbsp;platném znění.</ref>