Naturalismus (literatura): Porovnání verzí

| jazyk =

}}</ref> Podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí.{{Doplňte zdroj}} Jako lepší způsob bytí berou uvědomění pravé reality.{{Doplňte zdroj}} Naturalismus klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus zobrazuje něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu ([[Rusko]]). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Mohou trpět fyzickou nebo psychickou narušeností.{{Doplňte zdroj}} Naturalisté se snaží o exaktní zobrazení předmětu pozorování, odmítají stylizaci. <ref name="Lexikon"/>

Základy naturalismu se objevují u [[Gustav Flaubert|Gustava Flauberta]], první formulace v předmluvě k románu ''Germinie Lacerteux'' (''Germinie Lacerteuxová'', [[1864]]) od bratří Goncourtů. [[Émile Zola]] jej rozvinul jako [[literatura|literárně]]-[[estetika|estetický]] program. [[teorie|Teoreticky]] jej zpracoval v knize ''Le roman expérimental'' (''Experimentální román'', [[1880]]), teorii se pokusil uvést v [[praxi]] v [[román]]ovém cyklu, literárním [[experiment]]u ''Les Rougon-Macquart'' (''[[Rougonové-Macquartové]]'', [[1871]]–[[1893]]). Zola vycházel z teorie prostředí [[Hippolyte Taine|Hippolyta Taina]] spočívající v tom, že lidé jsou determinováni [[Lidská rasa|rasou]], prostředím a dobou. Umělec volí tedy pouze postavy a [[syžet]], umělcovo vědomí zastupuje měřící aparaturu. <ref name="Lexikon"/>