|
== Historie ==
NEGR
První generální ředitel [[UNESCO]], Sir [[Julian Huxley]], který si přál postavit UNESCO na vědečtějších základech, zorganizoval kongres, na kterém měla vzniknout nová ekologická instituce, která by sloužila tomuto účelu.<ref name="Christoffersen">CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: ''Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997.'' Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 59–69. {{ISBN|0-19-823348-5}}. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&rep=rep1&type=pdf</ref> Na tomto prvním kongresu konaném ve [[Francie|francouzském]] [[Fontainebleau]] [[5. říjen|5. 10.]] [[1948]] se shodlo 18 vlád, 7 mezinárodních organizací a 107 národních organizací ochrany přírody na založení zastřešující instituce a podepsalo ustavující akt ''International Union for the Protection of Nature''.<ref name="Christoffersen"/>
Od tohoto začátku bylo převažující strategií nové instituce zkoumat a propagovat vzájemně výhodná ochranná opatření, která budou vyhovovat jak zastáncům hospodářského rozvoje, tak pomáhat lidem a státům lépe chránit jejich [[květena|flóru]] a [[fauna|faunu]].<ref name="Christoffersen"/>
Organizace vždy zdůrazňovala nutnost respektovat potřeby místních obyvatel, aby mohli převzít budoucí dlouhodobé cíle ve svých místních oblastech:<ref name="Christoffersen"/> ''Chráněná území a ohrožené druhy budou nejlépe chráněny, jestliže jejich ochranu budou místní obyvatelé považovat za svůj zájem. Práce s místními lidmi a nikoli proti nim se stala hlavní zásadou IUCN.''<ref>CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: ''Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997.'' Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 61. {{ISBN|0-19-823348-5}}. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&rep=rep1&type=pdf</ref>
Na tomto principu byla založena ''Strategie zachování světa (World Conservation Strategy)'' (1980). IUCN v ní jasně deklarovala svůj zájem na dialogu se zastánci hospodářského rozvoje. Dostalo se jí pozitivního mezinárodního ohlasu a zajistila IUCN podporu řady sponzorů, kteří sami nebyli schopni otevřít dialog v [[rozvojová země|rozvojových zemích]], ani neměli pocit, že OSN a mezinárodní banky se hodlají v takovém dialogu efektivně angažovat.<ref name="Christoffersen">CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: ''Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997.'' Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 59–69. {{ISBN|0-19-823348-5}}. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&rep=rep1&type=pdf</ref>
IUCN se rozšířila do mnoha zemí světa a má k dispozici služby mnoha odborníků-dobrovolníků, kteří poskytují rady a konzervační služby na místní úrovni. Síť výborů a regionálních poradních orgánů se rozšiřuje do stále většího počtu zemí.<ref name="Christoffersen"/>
|
