Lewis Carroll: Porovnání verzí

Rodina Dodgsonů pocházela převážně ze severní [[Anglie]] a&nbsp;částečně z&nbsp;[[Irsko|Irska]]. Předkové Charlese Dodgsona byli většinou lidé konzervativní a&nbsp;činní v&nbsp;[[Anglikánská církev|anglikánské církvi]] nebo v&nbsp;armádě. Jeho pradědeček Charles Dodgson byl anglikánským [[biskup]]em.<ref name="Clark10" /> Dědeček, rovněž Charles, byl důstojníkem a&nbsp;zahynul v&nbsp;roce [[1803]], když jeho dva synové byli ještě malé děti.<ref name="Collingwood10" />

Starší z&nbsp;těchto synů&nbsp;– opět [[Charles Dodgson (kněz)|Charles Dodgson]]&nbsp;– byl Carrollův otec. Navrátil se k&nbsp;druhé rodinné profesi a&nbsp;stal se duchovním. Navštěvoval střední školu Rugby School a&nbsp;potom kolej Christ Church na [[Oxfordská univerzita|Oxfordské univerzitě]]. Měl talent pro matematiku a&nbsp;získal dva bakalářské tituly, což mohl být dobrý začátek vynikající akademické kariéry. Místo toho se ale v roce [[1827]] oženil se svou sestřenicí a&nbsp;uchýlil se do ústraní jako venkovský kněz.{{sfn|Collingwood|s=8}}<ref name="Cohen30-35" />

Charlesův otec byl aktivní a&nbsp;velmi konzervativní duchovní anglikánské církve, který se později stal arcidiákonem Richmondu (''Archdeacon of Richmond'').<ref name="O'Connor" /> Zapojoval se (někdy významně) do ostrých náboženských polemik, které rozdělovaly anglikánskou církev. K&nbsp;anglikánské církvi se snažil vést i&nbsp;své děti. Mladý Charles si ale k&nbsp;otcovým hodnotám a&nbsp;celé anglikánské církvi vytvořil rozporuplný vztah.{{sfn|Cohen|s=200–202}}

Mladý Dodgson se narodil na malé faře v&nbsp;Daresbury v&nbsp;hrabství Cheshire jako nejstarší chlapec a&nbsp;zároveň už třetí dítě.<ref name="Winchester" /> Následovalo osm dalších dětí; všechny (sedm dívek a&nbsp;čtyři chlapci) přežily až do dospělosti.<ref name="RuizPrados" /> Když bylo Charlesovi jedenáct let, přestěhoval se spolu se svou rodinou do vesnice Croft-on-Tees v&nbsp;hrabství [[Yorkshire]], kam byl jeho otec přeložen.{{sfn|Winchester|s=14}}<ref name="Sedlacek" />

Na začátku jeho akademické dráhy se střídaly nadšené naděje a&nbsp;neodolatelné zábavy. Ne vždy pracoval tvrdě, ale byl neobyčejně nadaný a&nbsp;úspěchů dosahoval snadno. Jeho matematický talent mu nakonec zajistil místo učitele na Christ Church. I&nbsp;když byla tato práce dobře placená, Dodgsona nudila. Mnoho jeho žáků bylo starších a&nbsp;bohatších než on a málokoho z&nbsp;nich studium zajímalo. I&nbsp;přes své počáteční znechucení ale Dodgson v&nbsp;různých funkcích na Christ Church zůstal až do své smrti.<ref name="Leach2" />

Dne 4.&nbsp;července 1867 mu jeho přítel, kolega a&nbsp;teolog Henry Liddon navrhl společnou cestu do Ruska, na kterou se vydali hned o&nbsp;týden později. Cestovali přes [[Brusel]], [[Kolín nad Rýnem]], [[Berlín]], [[Gdaňsk]] a [[Kaliningrad]]. Během měsíce navštívili [[Petrohrad]], [[Moskva|Moskvu]], pravoslavný klášter [[Trojicko-sergijevská lávra]] v [[Sergijev Posad]]u a&nbsp;[[Nižnij Novgorod]]. Domů se vraceli přes [[Varšava|Varšavu]], [[Vratislav (město)|Vratislav]], [[Drážďany]], [[Lipsko]], [[Paříž]] a&nbsp;[[Calais]]. Své dojmy z&nbsp;cesty popsal v&nbsp;cestopise ''Russian Journal'', který byl poprvé publikován v&nbsp;roce 1935. Šlo o&nbsp;jeho jedinou zahraniční cestu.<ref name="Tveritina" />

Během zbývajících dvaceti let zůstal jeho život i&nbsp;přes vzrůstající bohatství a&nbsp;slávu téměř nezměněn. Až do roku [[1881]] učil v&nbsp;Christ Church, kde zůstal až do své smrti. Jeho poslední dvoudílný román ''Sylvie a Bruno'' byl vydán po dílech v&nbsp;letech [[1889]] a&nbsp;[[1893]]. Jeho neobvyklá komplikovanost a&nbsp;očividná zmatenost většinu čtenářů vyvedla z&nbsp;konceptu a&nbsp;román neměl úspěch.<ref name="Carpenter98" />

Už v&nbsp;raném věku psal Dodgson [[poezie|poezii]] a&nbsp;povídky, které s&nbsp;průměrným úspěchem posílal do různých časopisů. V&nbsp;letech [[1854]]–[[1856]] se jeho díla objevila jak v&nbsp;celostátních publikacích (např.&nbsp;''The Comix'' a&nbsp;''The Train'') tak v&nbsp;menších časopisech jako ''Whitby Gazette'' a&nbsp;''Oxford Critic''. Většina Dodgsonových děl byla humorná, někdy [[satira|satirická]], ale jeho normy a&nbsp;ambice byly náročné. „Nemyslím si, že jsem napsal něco, co by opravdu stálo za zveřejnění v&nbsp;pořádné publikaci (do čehož nepočítám ''Whitby Gazette'' a&nbsp;''Oxonian Advertiser''), ale nebojím se, že tomu tak bude navždy,“ napsal v&nbsp;červenci [[1855]].<ref name="Leach2" />

Ve stejném roce, [[1856]], na kolej Christ Church přijel nový děkan Henry Liddell a&nbsp;přivedl s&nbsp;sebou svou mladou rodinu, jejíž všichni členové hráli významné role v&nbsp;Dodgsonově životě a&nbsp;v&nbsp;následujících letech výrazně ovlivnili jeho spisovatelskou kariéru. Dodgson se stal blízkým přítelem Liddellovy manželky Loriny a&nbsp;jejích dětí, obzvláště tří sester: Loriny, Edith a [[Alice Liddellová|Alice Liddellových]]. Dlouhou dobu se předpokládalo, že svou „Alenku“ odvodil od Alice Liddellové. Napovídá tomu skutečnost, že verše [[akrostich]]u na konci ''Za zrcadlem'' tvoří její jméno a&nbsp;v&nbsp;textech obou knih je skryto množství zběžných zmínek o&nbsp;ní. Dodgson sám ale v&nbsp;pozdějším životě opakovaně popíral, že by jeho „malá hrdinka“ byla založena na skutečném dítěti.<ref name="Carroll" /> Svá díla často věnoval dívkám, které znal, a&nbsp;jejich jména vkládal do [[akrostich]]ů na začátku textu. Jméno Gertrudy Chatawayové se v&nbsp;této formě objevuje v&nbsp;předmluvě/věnování k&nbsp;básni ''The Hunting of the Snark'' (''Lovení Snárka'') a&nbsp;přesto nikdy nikdo nepředpokládal, že by některá postava v&nbsp;příběhu mohla být založena na ní.<ref name="Leach5" />

I&nbsp;přes nedostatečné informace (Dodgsonovy deníky z&nbsp;let [[1858]]–[[1862]] chybí) se zdá být jasné, že přátelství s&nbsp;rodinou Liddellových bylo koncem padesátých let důležitou součástí jeho života. Zvykl si brát děti (nejdřív chlapce Harryho a&nbsp;později i&nbsp;všechny tři dívky) na výlety loďkou do blízkých vesnic Nuneham Courtenay a&nbsp;Godstow.{{sfn|Winchester|s=56}}<ref name="Leach4" />

Právě při jedné z&nbsp;těchto výprav, když vzal se svým přítelem Robinsonem Duckworthem [[4. červenec|4.&nbsp;července]] [[1862]] dívky na výlet po Temži, vymyslel Dodgson základ příběhu, který se nakonec stal jeho prvním a&nbsp;největším komerčním úspěchem. Atmosféru tohoto odpoledne zachycuje v&nbsp;úvodní básni ''Alenky v&nbsp;kraji divů'', která hovoří o&nbsp;onom ''„golden afternoon“ (zlatém odpoledni)''. Dívky jsou tu označeny jmény Prima, Secunda a&nbsp;Tertia. Loďka plula po [[Temže|Temži]] až k&nbsp;Godstow. Ve svém deníku si Carroll poznamenal, že pak si dali na břehu čaj. Zpět do Christ Church se dostali až po čtvrt na devět. Tam muži vzali dívky do Carrollova bytu, aby si prohlédly jeho sbírku fotografií, a&nbsp;dívky se vrátily domů před devátou. K&nbsp;tomuto záznamu připsal Dodgson o&nbsp;sedm měsíců později poznámku: ''„Při této příležitosti jsem jim vyprávěl pohádku o&nbsp;Alenčiných dobrodružstvích v&nbsp;podzemí…“'' Alice Liddellová Dodgsona prosila, aby pohádku sepsal a&nbsp;ten jí nakonec (po mnoha odkladech) v&nbsp;listopadu [[1864]] dal ilustrovaný rukopis nazvaný ''Alenčina dobrodružství v&nbsp;podzemní říši''. Tak vznikl zárodek příběhu, který Carroll ještě později přepracoval.<ref name="Leach4" />

Ještě před tím četla Dodgsonův nedokončený rukopis rodina přítele a&nbsp;učitele [[George MacDonald]]a a&nbsp;nadšení MacDonaldových dětí povzbudilo Dodgsona k&nbsp;uveřejnění díla. V&nbsp;roce [[1863]] ukázal nedokončený rukopis nakladateli Macmillanovi, kterému se okamžitě zalíbil. Po tom, co byly zamítnuty možné alternativní názvy ''„Alenka mezi skřítky“'' (''Alice Among the Fairies'') a&nbsp;''„Alenčina zlatá hodina“'' (''Alice’s Golden Hour''), bylo dílo v&nbsp;roce [[1865]] vydáno jako ''[[Alenčina dobrodružství v&nbsp;říši divů]]'' pod literárním pseudonymem Lewis Carroll, který Dodgson poprvé použil asi o&nbsp;devět let dříve.{{sfn|Cohen|s=100–4}} Ilustrace byly tentokrát [[John Tenniel|Johna Tenniela]]. Dodgson si očividně myslel, že vydaná kniha potřebuje dovednosti profesionálního umělce.<ref name="Gardner" /><ref name="Heath" />

Ohromný komerční úspěch první knihy o&nbsp;Alence v mnoha ohledech změnil Dodgsonův život.<ref name="Elster" /> Sláva jeho [[Alter ego|alter ega]] „Lewis Carroll“ brzy obletěla celý svět. Dodgsona zaplavily dopisy obdivovatelů a&nbsp;někdy se mu dostávalo nevítané pozornosti. Také začal vydělávat značné sumy peněz. Tento příjem ale nevyužil k&nbsp;opuštění svého zdánlivě neoblíbeného místa v&nbsp;Christ Church.{{sfn|Cohen|s=100–4}}

V&nbsp;roce 1889 vydal Dodgson zkrácenou verzi Alenky ''[[The Nursery "Alice"]]'' přizpůsobenou pro mladší čtenáře.<ref name="Johannessen" />

Studie Rogera Taylora a&nbsp;Edwarda Wakelinga podává vyčerpávající výčet všech dochovaných fotografií a&nbsp;Taylor odhadl, že něco přes polovinu jeho dochovaných děl zachycuje mladé dívky, přestože chybí asi 60&nbsp; % původního fotografického portfolia.<ref name="Taylor" /> Později mnoho svých fotografií dětí použil v&nbsp;souvislosti se svými literárními díly jako ilustrace. [[Xie Kitchinová|Alexandra Kitchinová]], známá jako "Xie" (vyslovováno "Iksi"), byla jeho oblíbeným objektem pro fotografování. Od roku [[1869]] až do roku [[1880]], kdy fotografování nechal, ji Dodgson vyfotografoval alespoň padesátkrát, naposled těsně před jejími šestnáctými narozeninami. Z&nbsp;jeho původního portfolia ale zbyla méně než třetina. Dodgson také zachytil mnoho mužů, žen, chlapců a&nbsp;krajin. Jeho objekty byly také kostry, loutky, psi, sochy, obrazy a&nbsp;stromy.<ref name="Cohen" /> Jeho skici nahých dětí byly dlouho považovány za ztracené, ale šest se jich po čase našlo, z&nbsp;čehož čtyři byly uveřejněny.

V&nbsp;roce 1872 provozoval Carroll v&nbsp;[[Oxford|Oxfordu]]u fotografické studio v&nbsp;[[Mansarda|podkrovní]] místnosti, vybavené a&nbsp;navržené tak, aby mohl fotografovat i&nbsp;za nepříznivého počasí. Díky mnoha hračkám a&nbsp;kostýmům pronajatým od divadla Drury Lane Theatre (i&nbsp;když některé kostýmy navrhl sám spisovatel a&nbsp;některé si půjčoval z&nbsp;[[Ashmoleovo muzeum|Ashmoleova muzea]] v&nbsp;[[Oxford]]u{{Sfn|Tolkačova|2010}}), byl skleněný pavilon rájem pro děti. Své malé kamarády, které využíval jako fotomodely, Carroll nazýval „dětský přítel“. Někteří vědci se domnívají, že tato fráze spíše než věk naznačovala typ vztahu. Ve [[Viktoriánské období|viktoriánské Anglii byl]] tento výraz velmi rozšířený a někdy odrážel povahu vztahů mezi lidmi různého sociálního postavení. Existují i&nbsp;jiné interpretace tohoto pojmu.

Fotografování pro něj také bylo vstupní branou do vyšší společnosti.<ref name="Thomas" /> Během svého nejplodnějšího období pořídil [[portrétní fotografie|portréty]] významných osobnosti, například [[John Everett Millais|Johna Everetta Millaise]], [[Ellen Terryová|Ellen Terryové]], [[Dante Gabriel Rossetti|Dante Gabriela Rossettiho]], fotografky [[Julia Margaret Cameronová|Julie Margarety Cameronové]], [[Michael Faraday|Michaela Faradaye]] a&nbsp;[[Alfred Tennyson|Lorda Alfreda Tennysona]].{{sfn|Cohen|s=100–4}}

Jeho snímky jsou zastoupeny ve sbírkách [[Art Institute of Chicago]] v&nbsp;Illinois, USA.<ref name="FeaturedWorks" />

Mladý Charles Dodgson byl asi 180&nbsp;cm vysoký, štíhlý a&nbsp;hezký, měl vlnité hnědé vlasy a&nbsp;modré oči. Později byl popisován jako trochu asymetrický a&nbsp;říkalo se o&nbsp;něm, že se pohybuje poněkud toporně a&nbsp;těžkopádně, i&nbsp;když toto mohlo být zapříčiněno nějakým úrazem kolena utrpěným ve středním věku. Jako ještě velmi malé dítě prodělal horečku, jejímž následkem ohluchl na jedno ucho. V&nbsp;sedmnácti letech měl několik záchvatů [[černý kašel|černého kašle]], což mu nejspíše způsobilo chronickou slabost hrudníku v&nbsp;pozdějších letech jeho života. Jediná zjevná vada, která přetrvala do dospělosti, bylo to, čemu říkal svoje „rozpaky“&nbsp;- koktavost, která se začala projevovat v&nbsp;raném dětství a&nbsp;která ho sužovala celý život.<ref name="Leach2" />

Koktavost vždy byla to, co se lidem při vyslovení jména "Lewis Carroll" vybavilo. Panuje názor, že koktal pouze ve společnosti dospělých a&nbsp;s&nbsp;dětmi mluvil plynně, ale pro podporu této myšlenky nejsou žádné důkazy. Hodně dětí, které ho znalo, si jeho koktavost pamatovalo, zatímco hodně dospělých si jí nevšimlo. Z&nbsp;nějakého důvodu mizela a&nbsp;zase se objevovala, ale nebyl to projev strachu ze světa dospělých, jak se často říká. Dodgson sám si to asi uvědomoval mnohem intenzivněji než většina lidí, se kterými se setkal. Říká se, že podle svých obtíží vyslovit své příjmení karikoval sám sebe jako Doda v&nbsp;Alenčiných dobrodružstvích v&nbsp;říši divů, ale je to jeden z&nbsp;těch "faktů", které se často opakují, ačkoliv pro ně nejsou žádné přesvědčivé podklady. Opravdu o&nbsp;sobě mluvil jako o&nbsp;dodovi, ale že to mělo souvislost s&nbsp;koktavostí, je jen spekulace.<ref name="Leach2" />

I&nbsp;když Dodgsona koktavost trápila, nikdy nebyla tak rušivá, aby ve společnosti nemohl využít své jiné přednosti. V&nbsp;době, kdy si lidé běžně zařizovali svou vlastní zábavu a&nbsp;zpěv a&nbsp;recitace byly požadovanými společenskými dovednostmi, byl Dodgson dobrým bavičem. Zpíval docela přijatelně a&nbsp;před publikem se nebál. Byl mistr v&nbsp;imitování a&nbsp;vyprávění a&nbsp;údajně i&nbsp;docela dobrý v&nbsp;šarádách.<ref name="Leach2" />

Dodgson měl také jisté společenské ambice a&nbsp;horlivě usiloval o&nbsp;to, aby na světě zanechal svůj otisk jako spisovatel nebo umělec. V&nbsp;době mezi časně vydanými pracemi a&nbsp;úspěchem knih o&nbsp;Alence se začal pohybovat v&nbsp;[[prerafaelité|prerafaelitských]] společenských kruzích. Jeho akademická kariéra mohla být zamýšlena jen jako prozatímní řešení na cestě k&nbsp;mnohem zajímavějším úspěchům. [[John Ruskin|Johna Ruskina]] poprvé potkal v&nbsp;roce [[1857]] a&nbsp;spřátelil se s&nbsp;ním. Měl blízký vztah s&nbsp;[[Dante Gabriel Rossetti|Dante Gabrielem Rossettim]] a&nbsp;jeho rodinou a&nbsp;z&nbsp;ostatních umělců znal také [[William Holman|Williama Holmana]], [[John Everett Millais|Johna Everetta Millaise]] a&nbsp;[[Arthur Hughes|Arthura Hughese]]. Dobře také znal autora pohádek [[George MacDonald]]a&nbsp;- právě nadšená reakce malých MacDonaldových dětí na ''Alenku'' přiměla Dodgsona dílo vydat.<ref name="Leach2" />{{sfn|Cohen|s=100–4}}

V&nbsp;současné době nejsou žádné přesvědčivé podklady pro důvod, proč Dodgson kněžství odmítl. Někteří předpokládají, že to bylo kvůli jeho koktavosti, protože se obával [[kázání]].{{sfn|Cohen|s=263}} [[Robin Wilson (matematik)|Robin Wilson]] však ve své knize ''"Lewis Carroll in Numberland: His Fantastical Mathematical Logical Life"'' cituje Dodgsonovy dopisy popisující obtíže se čtením z&nbsp;Bible a&nbsp;modlitbami spíše než s&nbsp;kázáním vlastními slovy.<ref name="Wilson" /> Možnou příčinnou mohly také být jeho výhrady k&nbsp;anglikánské církvi. Je známo, že se zajímal o&nbsp;[[křesťanství|křesťanské]] minority (obdivoval teologa [[F.&nbsp;D.&nbsp;Maurice]]) a&nbsp;„alternativní“ [[náboženství]] ([[teosofie|teosofii]]).<ref name="Leach" /> Dodgsona v&nbsp;této době (začátek šedesátých let devatenáctého století) velmi trápil nevyjasněný pocit [[hřích]]u a&nbsp;[[vina|viny]] a&nbsp;často do svých deníků psal, že je „špatný a&nbsp;bezcenný“ hříšník a&nbsp;nezaslouží si být knězem.<ref>Dodgson's MS diaries, volume 8, see prayers scattered throughout the text</ref>

V&nbsp;deníku z roku [[1880]] Dodgson zaznamenal svůj první záchvat [[migréna|migrény]] s&nbsp;[[Aura (příznak)|aurou]] a&nbsp;velmi přesně popsal průběh „hýbajících se hradů“, což je příznak fáze aury.<ref name="Wakeling" /> Právě po Dodgsonově Alence byla pojmenována forma aury migrény zvaná [[syndrom Alenky v&nbsp;říši divů]], protože projevy tohoto onemocnění mohou připomínat náhlé změny velikosti popsané v&nbsp;knize. Člověk s&nbsp;tímto onemocněním se tedy například může dívat na větší předmět, třeba basketbalový míč, a&nbsp;vidět ho ve velikosti golfového míčku. Existují domněnky, že Dodgson trpěl právě tímto typem aury a&nbsp;mohl ji tedy využít jako inspiraci ve své díle. Pro tyto hypotézy však neexistují přesvědčivé důkazy.<ref name="Maudie" /><ref name="Podoll" />

Dodgson také zažil dva záchvaty, při kterých ztratil vědomí. Jeho diagnózu určovali dva lékaři: dr. Morshead považoval záchvat za „něco připomínajícího [[epilepsie|epilepsii]]“. Někteří z toho vyvodili, že epilepsií trpěl celý život, ale v jeho denících ani dopisech pro to není žádný důkaz.<ref name="Wakeling" /> Naopak podle Sadiho Ranson-Polizzottiho mohl Carroll trpět epilepsií spánkového laloku, při které ne vždy dochází k úplné ztrátě, ale spíše změně vědomí, kdy pacient prožívá mnoho obdobných zážitků jako Alenka v říši divů.<ref name="Polizetti" />

Česky vyšla nejen díla Lewise Carolla, ale i&nbsp;jejich různé úpravy. Nejčastěji jsou vydávány překlady [[Aloys Skoumal|Aloyse]] a&nbsp;[[Hana Skoumalová|Hany Skoumalových]] z&nbsp;roku 1961 a&nbsp;[[Jaroslav Císař|Jaroslava Císaře]] z&nbsp;roku 1931. O&nbsp;modernější českou verzi se pokusil Vladimír Kučera, který např.&nbsp;Alenku uvádí jako Aličku. Překlady se liší především interpretací jmen a&nbsp;slovních hříček.{{#tag:ref|Například Jaroslav Císař přeložil anglické jméno ''Jabberwocky'' jako ''Žvahlav'', Václav Z.&nbsp;J.&nbsp;Pinkava jej přeložil jako ''Hromoplkie'' a&nbsp;Skoumalovi počeštili na ''Tlachapoud''.<ref name="Nývltová" />|group=pozn.}} Překlad Skoumalových se stal základem pro české verze filmových zpracování.<ref name="Kořínková" />

* ''Malé Elišky země divů a příhod'' (překlad Jan Váňa; Praha, Alois Hynek 1903){{#tag:ref|Jako rok vzniku překladu se udává rok 1896,<ref name="Sedláková" /> knižního vydání též rok 1902.<ref name="Pretschner" />|group=pozn.}}

* ''Kouzelný kraj'' (Dle báchorky Lewise Carrolla čes. mládeži vypravuje Jaroslav Houdek, ilustrace [[Josef Wenig]]; Praha, [[Josef Richard Vilímek (nakladatelství)|Jos. R. Vilímek]], 1904){{#tag:ref|V&nbsp;podstatě se jedná o&nbsp;volnou adaptací originálu.<ref name="Kořínková" />|group=pozn.}}

* ''Alenčina dobrodružství v podzemní říši'' (ilustroval [[John Tenniel]], překlad [[Jaroslav Císař]]; Praha, Elzevir (B. Moser) 1931, [[František Borový]] 1931)

* ''Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem'' (překlad a doslov Jaroslav Císař, ilustrace [[Dagmar Berková]]; Praha,Svoboda, 1949)

* ''Alenka v kraji divů a za zrcadlem'' (překlad [[Aloys Skoumal|Aloys]] a [[Hana Skoumalová|Hana Skoumalovi]] ; doslov [[Adolf Hoffmeister]]; ilustrovala Dagmar Berková]; Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1961)

* ''Alenka v říši divů'' (podle Lewise Carrolla napsala Lucy Kincaidová, ilustroval Gill Guile, překlad z angličtiny Jarmila Jurečková; Havlíčkův Brod, Fragment, 1997)

* ''Zamotaný příběh'' (překlad Luboš Pick; Praha, Levné knihy KMa 1996, Volvox Globator 2001, Dokořán 2009)

<references group="pozn." />

| titul = Alice's Adventures in Wonderland and Literary Nonsense: A Deconstructive Analysis of Lewis Carroll’s Novel

}}</ref>

| jméno = Martin

| datum aktualizace =

| titul = Lewis Carroll's diaries: the private journals of Charles Lutwidge Dodgson (Lewis Carroll); the first complete version of the nine surviving volumes with notes and annotations

| příjmení = Nývltová

| titul = Analýza jazykových prostředků a výstavby tří českých překladů básně Jabberwocky (Žvahlav/Tlachapoud/Hromoplkie) z knihy L. Carrolla Through the Looking-Glass and What Alice Found There

[[Kategorie:Angličtí filosofovéfilozofové]]

[[Kategorie:FilosofovéFilozofové 19. století]]

[[Kategorie:Narození v roce 1832]]

[[Kategorie:Úmrtí v roce 1898]]

[[Kategorie:Úmrtí v SurreyGuildfordu]]