Baroko: Porovnání verzí

Výraz původně snad z [[portugalština|port.]] ''pérola barroca'' – perla nepravidelného tvaru, byl původně posměšný, později se vžil jako běžné označení. Slovem baroko se pak označuje i toto období.

Nejpravděpodobnější výklad slova '''''baroko''''' je, že pochází z [[Portugalština|portugalštiny]], výraz ''perles baroques'' se pro [[perla|perly]] nepravidelného tvaru používal již počátkem [[16. století]]. Ve [[středověk]]é [[Predikátová logika|predikátové logice]] seu tak[[Sylogismus|sylogismu]] označovalo<!-- všePříběh nabubřelé,původu nesprávnéslova je velmi zajímavý a směšnévětšinou jej přednášejí profesoři vyučující středověkou predikátovou logiku. VTermín sedmnáctémbaroko stoletíse jeobjevuje zaznamenánojako užitípomocné termínuslovo „barokní“používané vev významusylogismu „[[tordovaný]]“- viz článek (kroucený)Sylogismus. PodobněDlouhá jakostaletí označeníbyl mnohas jinýchpřeváděním slohůfigury bylosylogismu všakv ipredikátové logice s pomocným slovem baroko pojmenovánoproblém. Podařilo se to až zpětně[[Tovaryšstvo aJežíšovo|Jezuitům]], ikteří vvynalezli tomtozpůsob, případějak měloto totoudělat. dodatečněZískali používanési označenítak pejorativníuznání, přídech.ale Vzároveň druhése polovinějim osmnáctéhozačalo apřezdívat "baroko". Když byl navíc v devatenáctémŘímě stoletípostaven bylokostel projezuitský baroko[[Il častoGesù]], používánokterý takése hanlivéhostal pravzorem barokní architektury, dostal celý nový "jezuitský" sloh označení: „slohbaroko. copový“--> se tak označovalo vše nabubřelé, případněnesprávné „sloha parukový“směšné.

Základní rysy barokního umění už jsou geneticky uloženyzakořeněny v [[renesance|renesančním umění]], protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí. V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance, protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení. Tato komponenta se výrazně projevila především po [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]]. Vedlo k ní to, že se renesance, jak v umění tak ve filosofii velice rychle po dosažení jakéhosi pomyslného vrcholu kolem roku 1520 začala určitým způsobem vyčerpávat, což vedlo ke vzniku tzv. [[Manýrismus|manýrismu]]. Ten si liboval v grotesknosti, hravosti, optických klamech atp. Vznik baroka je překonáním tohoto stavu, protože byl (mj. právě Tridentským koncilem) formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství. Proto se také v této souvislosti často o tzv. [[protireformace|protireformaci]] hovoří jako o „katolické reformaci“. Jasné vytyčení a formulování cílů se vzápětí projevilo i ve vytvoření pevného a relativně konzistentního uměleckého jazyka, který obecně nazýváme barokem. Nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je [[Michelangelo Buonarroti]].

[[Soubor:EstasiEcstasy diof SantaSt. Teresa HDR.jpg|náhled|upright|[[Gian Lorenzo Bernini|Berniniho]] ''Extáze [[Terezie od Ježíše|sv. Terezy]]'', jedno z nejvýznamnějších děl baroka]]

Baroko úzce souvisí s vítězstvím [[protireformace]] a, upevněním moci a postavení katolické církve, ale na druhé straně také [[Absolutní monarchie|absolutistické]] moci panovníků. Příčina vzniku baroka jako uměleckého slohu vycházela ze snahy uměleckými prostředky vyvolat pocit pokory a oddanosti k [[Bůh|Bohu]], čehož se církev snažila dosáhnout mohutností, velkolepostí a nádherou staveb, ale i malířských a sochařských děl, aby tak vyjádřila velikost a slávu Boha, i svou vlastní výjimečnou roli ve vztahu k němu, v kontrastu s nepatrnými pozorovateli.{{Doplňte zdroj}} Jedním z řádů církve, který se snažil obnovit moc [[Katolická církev|katolické církve]], byl [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitský řád]] a jeho zakladatel [[Ignác z Loyoly]]. Známé jsou jeho výroky jako: ''„Přišel jsem, abych zapaloval oheň v srdcích.“'' Ten oheň měla být víra, kterou chtěl zapalovat v srdcích ostatních.

Tak jako většinu slohů i baroko tvořili umělci. K jeho vrcholným dílům však patří také malá díla, která byla určena pro soukromé účely, stejně krásná a působivá jako monumentální díla, která byla určena pro veřejnost, ačkoli právě tyto monumenty jsou nejtypičtějším projevem baroka. Kromě toho v tomto období náboženských změn a nepokojů církev a řády měly ještě v první polovině období baroka poměrně přísný postoj k umění, který vycházel jak z jejich učení, tak z ekonomických důvodů. Díky tomu vznikla většina katolických barokních kostelů a jejich výzdoby zejména v 2. polovině [[17. století]] až v [[18. století]]. Pro vývoj barokního umění se stal důležitým bodem dějin rok [[1598]], kdy byla přenesená z Ferrary do [[Řím|Říma]]a série [[Tizian|Tizianových]]ových mytologických obrazů.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Tyto obrazy studoval téměř každý malíř, který tehdy pracoval v Římě až do 30. let 17. století.[[Soubor:St Peter's Square, Vatican City - April 2007.jpg|náhled|upright=1.2|[[Svatopetrské náměstí]] v Říměve Vatikánu, monumentální architektonicko-urbanistické barokní dílo]]

Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt (také malíř a sochař) [[Gian Lorenzo Bernini]], [[Francesco Borromini]] a [[Guarino Guarini]]. Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů. Především [[Pietro da Cortona]], [[Filippo Juvarra]], [[Johann Bernhard Fischer|Johann Bernhard Fischer z Erlachu]], [[Johann Lucas von Hildebrandt|Johann Lukas von Hildebrandt]], [[Balthasar Neumann]], v Rusku působící architekt s italskými kořeny, [[Bartolomeo Rastrelli]], a také rozvětvená rodina [[Dientzenhofer|Dientzenhoferů]]ů, jejíž dva členové, otec [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštof]] a syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kilián Ignác]], působili převážně v českých zemích. Dalšími významnými architekty působícími v českých zemích jsou [[Jan Blažej Santini-Aichel]], [[Giovanni Battista Alliprandi]] a [[František Maxmilián Kaňka]].

* architektura, zejména [[Sakrální stavba|sakrální]], měla působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky byly zařizovány přepychovněpřepychově a reprezentovaly bohatství a moc

K významným barokním malířům patří [[Caravaggio]], [[Diego Velázquez]], [[Peter Paul Rubens]], [[Rembrandt|Rembrandt van Rijn]], [[Giovanni Battista Tiepolo]], [[Pietro da Cortona]], [[Pieter Claesz]] nebo [[Andrea Pozzo]]. Nejvýznamnější malířkou z období raného baroka byla [[Artemisia Gentileschiová]]. V českých zemích působili především [[Karel Škréta]], [[Petr Brandl]] a [[Václav Vavřinec Reiner]].

{{Podrobně|Barokní divadlo}}[[Barokní divadlo]] prošlo v [[16. století|16.]] a [[17. století|17 století]] poměrně velkými změnami. Začaly vznikat též první divadelní soubory.<ref>{{Citace monografie

Barokní literatura navazovala na tradice a literární formy předchozích období zakomponovala je do už známých postupů a tak si vytvořila svojí vlastní identitu. Přesto se jí podařilo vyvinout jen velmi málo rozdílných prvků, a to jak v [[Poezie|poezii]], tak jako i v teoretických pracích a [[Drama|dramatudrama]]tu.{{Doplňte zdroj}}

** [[Barokní opera]]

[[Kategorie:NovověkRaný novověk]]