|
== Nesmrtelné organismy ==
U některých organismů se předpokládá, že mohou žít věčně. Nejznámějším příkladem je drobná [[medúza]] ''[[Turritopsis nutricula]]'', která se po rozmnožování vrátí do stádia [[polyp]]u. Z pozorování se zdá, že tento proces může opakovat do nekonečna. Podobné schopnosti mají zřejmě i [[nezmar|nezmaři]], kteří zřejmě nepodléhají procesu [[stárnutí]]. Také kolonie [[baktérie|baktérií]] dokáží opravovat svoje části, takže celek může žít věčně. Některé druhy stromů, zejména [[borovice|borovic]], mohou žít nesmírně dlouhý život, jiné [[strom]]y, například [[olše (strom)|olše]], vytvářejí své vlastní klony, které mohou rovněž prodloužit život stromu v zásadě do nekonečna.
'''''Vědomí a nesmrtelnost'''''
Medicína ztotožňuje smrt člověka s mozkovou smrtí. Život člověka v pravém slova smyslu končí ustáním funkční činnosti mozku, tedy definitivním zánikem jeho vědomí, bez ohledu na to, že tělesné funkce mohou být prostřednictvím přístrojů leckdy udržovány řadu let po mozkové smrti. Vědomí je však třeba považovat za určitý projev činnosti mozku a klasický materialismus proto ztotožňuje trvání života s trváním hmotné soustavy která vytváří vědomí – s trváním těla respektive mozku. Na druhé straně, biochemická měření ukazují, že prakticky všechny biologické molekuly které tvoří naše tělo a a mozek a které jsou také zodpovědné za za vytváření vědomí podléhají poměrně rychlému procesu obměny. Většina makromolekul ze kterých jsou postaveny buňky našeho těla nemá životnost delší než několik týdnů, neustále se průběžně rozpadají a jsou nahrazovány nově syntetizovanými makromolekulami <sup>[ 2]</sup> . Jinými slovy, naše vědomí a život se vlastně neustále stěhují z jedné hmoty na jinou.
Tyto skutečnosti vedou k myšlence, že život každého člověka by v principu mohl být zachován, pokud by po jeho tělesné smrti bylo nějak obnoveno jeho vědomí <sup>[3]</sup>. Takovéto úvahy se začali objevovat ve druhé polovině dvacátého století a byly vedle nových. poznatků o fyziologii mozku inspirovány zejména rozvojem kybernetiky. Teoretickou možnost, jak by život člověka mohl být obnoven v jiném těle navrhl již zakladatel kybernetity Norbert Wiener: "Jednou bude možné sestrojit takové technické zařízení, které dokáže rozložit lidské tělo do poslední molekuly a zaznamená přitom veškerou informaci o jeho struktuře. Na základě této informace na jiném místě nasyntetizuje příslušné organické látky a poskládá z nich buňky a posléze celé tělo. Tak bude možné přenést člověka na jiné místo bez toho, a by tam byl přenesen v tělesném smyslu" (5). Jinou variantou jsou úvahy, že by život člověka bylo možné po tělesné smrti zachovat, pokud by jeho vědomí bylo přehráno do nějakého superdokonalého počítače a obnoveno v tomto elektronickém "mozku" - tzv. emanace vědomí do počítače <sup>[6]</sup>. "Je-li to co jste jen organizace informace strukturující váš tělesný systém (nebo, provokativněji řečeno, je-li to co jste program běžící ve vašem mozkovém komputeru), pak můžete v principu přežít tělesnou smrt stejně, jako počítačový program může přežít zánik komputeru ve kterém byl vytvořen a poprvé spuštěn" <sup>[4]</sup>.
Technologie které by dokázaly vytvořit kopii něčího mozku či obnovit vědomí v počítači jsou ovšem čistě hypotetické a zůstávají spíše doménou sci-fi. Nemohl by však náš život po zániku těla pokračovat tehdy, pokud by se nějakém jiném člověku časem vyvinulo naše původní vědomí? Tato myšlenka se zdá být silně antiintuitivní a zřejmě proto byla podrobně analyzována teprve v nedávné době.
Podle <sup>[7]</sup> se pokračování našeho života v důsledku přirozeného obnovení našeho vědomí v jiném jedinci zdá být nemožné ze tří základních důvodů. Za prvé, vědomí každého jedince je v řadě ohledů jedinečné a je prakticky nemožné, aby se v nějakém jedinci v průběhu života vyvinulo vědomí mající stejnou podobu jakou má moje vědomí. Za druhé, i kdyby by se mé vědomí časem vyvinulo v nějakém jiném jedinci, nebylo by - na rozdíl od výše zmíněného kopírování něčího těla či přenosu vědomí do počítače - žádným způsobem přeneseno do mozku onoho jedince. Jak by tedy mohl být do onoho jedince přenesen můj život? A za třetí, vědomí jiného jedince už představuje jeho vlastní život – jak by se tedy mohlo stát životem mým? Podle <sup>[7]</sup> jsou tyto a případné jiné námitky při hlubším prozkoumání mylné. Za prvé lze dokázat, že pro zachování života je postačující určitá kombinace takových charakteristik vědomí, která se v různých jedincích opakují a která se tedy dříve či později může vyvinout i v určitém jiném člověku. Za druhé, lze přesvědčivě doložit, že kontinuita něčího života principiálně nemůže záviset na fyzickém přenosu vědomí z jednoho mozku do jiného. Na vědomí a tím i na život je třeba se dívat jako na fenomén jehož existenci nemůžeme popřít, nelze jej však nijak definovat z fyzikálního hlediska. To neznamená, že by vědomí bylo tvořeno nějakou nefyzikální substancí, znamená to však, že vědomí a tím ani životu přiřazovat žádné fyzikální vlastnosti, jakými jsou například i prostorový a časový rozměr či fyzikální kontinuita a na svůj život se pak nemůžeme dívat jako na cokoliv jakkoliv podobného fyzikálnímu objektu pohybujícímu se v prostoru a čase a podléhajícímu zákonům fyzikálního prostoru, času a kontinuity. "Náš život se v prostoru a čase nijak nepohybuje, není odnikud nikam přenášen, nepřeskakuje moře prostoru a času - prostě je jen tu či onde vytvářen" <sup>[8]</sup>. A za třetí, z fyzikální bezrozměrnosti života lze také dovodit, že jedno jediné vědomí vytvářené mozkem určitého člověka může představovat jednak jeho vlastní život, a současně i budoucí život prakticky libovolného počtu jedinců žijících před tím. Ze všech těchto důvodů je pokračování našeho života v jiných lidech nejen možné, ale dokonce velmi pravděpodobné a tělesnou smrtí naše osudy nekončí.
A pokud by lidský druh nikdy nezanikl, byl by věčný i život každého lidského jedince.
Že by lidský druh časem nazanikl, je ovšem krajně nepravděpodobné. Podle <sup>[7]</sup> jsou však důležité ještě dvě další skutečnosti. Za prvé to, obnovování vědomí je jedinou skutečnou příčinou trvání našeho života a k tomuto obnovení něčího vědomí nemusí nutně dojít pouze v jiném člověku. Zákony evoluce předjímají, že pokud se kdekoliv jinde ve vesmíru vyvinou myslící bytosti, jejich vědomí bude s největší pravděpodobností velmi podobné lidskému [9]. Z toho plyne, že vědomí určitého člověka může být víceméně obnoveno i v jiném druhu člověku podobné myslící bytosti. A za druhé je důležité, že vesmír ve kterém žijeme nejspíš není jediným vesmírem. Řada prominentních fyziků se domnívá, že existenci naší podoby vesmíru nelze vysvětlit aniž bychom nepředpokládali existenci mnoha jiných vesmírů (viz též heslo Multiverse na en.wikipedia.org), k čemuž existují i silné filozofické důvody se domnívat, že vytváření vesmírů představuje nikdy nezačínající a nikdy nekončící proces, což v konečném důsledku nejspíš vede i k nekonečnému vytváření vesmírů ve kterých se vyvinou myslící bytosti podobné lidem. Podle <sup>[7]</sup> je fyzikální bezrozměrnost vědomí a života v jistém smyslu absolutní – život je bezrozměrný v libovolných měřítkách fyzikálního prostoru a času, je bezrozměrný vůči všemu co lze fyzikálně definovat včetně fyzikálního prostoročasovému kontinua tvořícího vesmír. Z toho důvodu nejen prostorové a časové vzdálenosti mezi jednotlivými částmi vesmíru, ale ani samotné hranice vesmíru nemohou představovat principiální hranici kontinuity života jedince. Život každého člověka tedy může v principu pokračovat nejen v libovolně vzdáleném místě našeho vesmíru, ale i v libovolném jiném prostočasovém kontinuu, tedy v libovolném jiném vesmíru, a to bez toho, aby byl nějak fyzikálně přenášen – stačí jen, aby byl v jiném místě prostoru a času či v jiném prostoročasovém kontinuu obnoveno naše vědomí. Budou-li donekonečna vytvářeny vesmíry ve kterých budou žít lidem podobné bytosti, bude také donekonečna obnovováno vědomí každého jedince a každý z nás tedy bude muset prožít nekonečně mnoho budoucích osudů. Každý z nás je proto ve vztahu k tomu co ho ještě čeká nesmrtelný.
== Nesmrtelnost v mytologii a pověstech ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
<references responsive="0" /><sup>2.</sup> ''Personality Capture and Emulation'''''I''' <nowiki>https://doi.org/10.1111/j.1749-6632.2000.tb06622.x</nowiki>''Biological Theory'' (2017) <nowiki>https://doi.org/10.1007/s13752-017-0290-6</nowiki>
=== Literatura ===
|
