Wikipedie

Viktor Dyk: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Zajímavost – Opustíš-li mne… v propagandě: ; typo, odkaz z textu do Reference
 
(Není zobrazeno 56 mezilehlých verzí od 40 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=českém básníkovi, prozaikovi a publicistovi|druhý=českém zpěvákovi|stránka=Viktor Dyk (zpěvák)}}
{{Infobox - politik
| titul před = [[Doktor práv|Dr.]]
| jméno = Viktor Dyk
| úřad = Poslanec [[Revoluční národní shromáždění|Revolučního nár. shromáždění]]
| obrázek = Viktor Dyk.jpg
| popisekod = [[1918]]
| do = [[1920]]
| úřad = Poslanec [[Revoluční národní shromáždění|Revolučního nár. shromáždění]]
| úřad2 = Poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národního shromáždění ČSR]]
| od = [[1918]]
| dood2 = [[1920]]
| do2 = [[1925]]
| úřad2 = Poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění ČSR]]
| úřad3 = Senátor [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národního shromáždění ČSR]]
| od2 = [[1920]]
| do2od3 = [[1925]]
| do3 = [[1931]]
| úřad3 = Senátor [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění ČSR]]
| strana = [[Státoprávní pokroková strana|Státoprávní pokrok. str.]]<br />[[Československá národní demokracie|Čs. národní demokracie]]
| od3 = [[1925]]
| místo narození = [[Pšovka u Mělníka]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| do3 = [[1931]]
| místo úmrtí = [[Lopud]]<br />{{flagicon|the Kingdom of Yugoslavia}} [[Jugoslávie]]
| strana = [[Státoprávní pokroková strana|Státoprávní pokrok. str.]]<br />[[Československá národní demokracie|Čs. národní demokracie]]
| národnost = [[Češi|česká]]
| datum narození = [[31. prosinec|31. prosince]] [[1877]]
| choť = [[Zdenka Hásková]]
| místo narození = [[Pšovka u Mělníka]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| příbuzní = bratr: Ludvík Dyk <br /> synovec: Viktor Kripner <br /> babička: Marie Patrovská <br /> matka: Hedvika Dyková <br /> otec: Václav Dyk <br /> dědeček: František Patrovský <br /> sestra: Hedvika Dyková
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1931|5|14|1877|12|31}}
| alma mater = [[Univerzita Karlova]]
| místo úmrtí = [[Lopud]]<br />{{flagicon|the Kingdom of Yugoslavia}} [[Jugoslávie]]
| podpis =
| národnost = [[Češi|česká]]
| choť = [[Zdenka Hásková]]
| děti =
| příbuzní = bratr: Ludvík Dyk <br /> synovec: Viktor Kripner <br /> babička: Marie Patrovská <br /> matka: Hedvika Dicková <br /> otec: Václav Dick <br /> dědeček: František Patrovský <br /> sestra: Hedvika Dyková
| alma mater = [[Univerzita Karlova]]
| podpis =
}}
'''Viktor Dyk''' ([[31. prosinec|31. prosince]] [[1877]] [[Pšovka u Mělníka]]<ref name="matrika">[http://ebadatelna.soapraha.cz/d/8453/111 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[14. květen|14. května]] [[1931]] [[Lopud]]<ref>{{Citace periodika
Řádek 35 ⟶ 30:
| autor = jh
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitN/5.1930-1931/10/1.png
}}</ref><ref name="MatrikaZ">[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=6176797F92BB4DFFB14BB0F6574DF85B&scan=375#scan375 Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z3, s. 371]</ref>)<ref name="ND1929">[http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5367224 Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.]</ref> byl [[Česko|český]] [[básník]], [[Próza|prozaik]], [[dramatik]], [[Publicistika|publicista]] a [[nacionalismus|nacionalistický]] politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace [[Anarchističtí buřiči|anarchistických buřičů]], později [[nacionalismus|nacionalisticky]] orientovaný autor. Za [[První světová válka|1. světové války]] byl členem domácího odboje a byl také signatářem ''[[Manifest českých spisovatelů|Manifestu českých spisovatelů]]''. Mezi jeho nejznámější literární díla patří např. novela ''[[Krysař (kniha)|Krysař]]'', drama ''Zmoudření Dona Quijota'' či básnická sbírka ''Devátá vlna''.
 
== Život ==
Řádek 76 ⟶ 71:
V červnu Intimní volné jeviště v Praze na Vinohradech hrálo jeho jednoaktovku Pomsta, kterou sepsal pod pseudonymem R. Vilde. Toho roku začal publikovat také ve ''Vesně, Nivě, [[Moderní revue|Moderní revui]], [[Volné směry|Volných směrech]], Rozhledech, Studentském sborníku'' a měl báseň v ''Almanachu secese''. Po maturitě začal vydávat již pod jménem vlastním.
 
Jako 18letý zažil svůj debut, když mu ve [[Světozor|''Světozoru'']] pod pseudonymem Viktor Souček vyšly první tři básně – ''Moderní věřící, Není to nic!'' a ''Otázky''. Po úspěšně složené maturitě v roce 1896 se zapsal na právnickou fakultu [[KarlovaUniverzita univerzitaKarlova|c. k. české univerzity Karlo-Ferdinandské v Praze]], kde mj. poslouchal přednášky prof. [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]]. Vstoupil zde také do Literárního a řečnického spolku Slavia, kde později vykonával funkci místopředsedy.<ref name=":0" />
 
Poté dokončil [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnickou fakultu Karlovy univerzity]]. Po celý život však působil jako [[novinář]] a [[spisovatel]]. K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ([[1905]]).
Řádek 128 ⟶ 123:
Viktor, jakožto mladší z obou bratrů, se více vázal na svou babičku Marii Patrovskou, která mu velmi ráda naslouchala a stala se také soukromou recenzentkou jeho prvních literárních počinů. Literární historik [[Jaroslav Med]] uvádí, že Marie Patrovská, roz. Hildebrandová, pocházela z německé rodiny z [[Varnsdorf]]u, ačkoli byla Němkou, podporovala češství. [[Jaroslav Med|Med]] se tedy přiklání k tomu, že právě tyto okolnosti mohly vést k prvotní Viktorově národnostní toleranci, která nebyla zrovna typická u všech jeho spolkových kolegů.
 
Tuto problematiku ale blíže rozkryla historička [[Jaroslava Honcová|Jaroslava Honcová-Libická]], která uvádí, že Patrovská (1834–1920) byla smíšeného původu. Její otec Hynek Hildebrand, sládek v [[Měcholupy (okres Louny)|Měcholupech]], byl Čech a matka Němka. Rodina Hildenbrandových se vždy hlásila (při sčítání lidu) k české národnosti a Marie, přestože vyrůstala ve zněmčeném pohraničí ([[Varnsdorf]], později [[Měcholupy (okres Louny)|Měcholupy]]), byla horlivou vlastenkou. Navštěvovala sice německé školy a němčinu tedy ovládala lépe (a nezbavila se nikdy ani německé výslovnosti), ale češství po otci si upevnila sňatkem s Čechem Richardem Petrovským, hospodářským úředníkem v [[Český Dub|Českém Dubu]], posléze držitelem vlastního statku ve [[Střednice|StředicíchStřednicích]]. Z DykoviDykovy pozůstalosti, dále víme, že (dosti bohatá) vzájemná korespondence byla vedena pouze německy, to zřejmě proto, aby se Patrovská vyvarovala stylistických a pravopisných chyb v českém jazyce.
 
Zajímavostí může být i to, že se ji Viktor i Ludvík často snažili naučit správnou výslovnost, avšak marně.<ref name=":3">{{Citace periodika
Řádek 137 ⟶ 132:
| datum vydání = 1991
| ročník = 11
| číslo = 3-43–4
| strany = 1-241–24
| url =
| vydavatel = Genealogická a heraldická společnost v Praze
Řádek 145 ⟶ 140:
Vliv na Viktora a na celou rodinu měla Patrovská ale značný. Ze vzpomínek JUDr. Františka Havrdy, pamětníka a vzdáleného příbuzného rodiny Dykových, se dozvídáme, že právě babička byla tím, co rodinu stmelovalo.<ref name=":3" /> Marie Patrovská stála u Viktorovy juvenilní básnické tvorby, později mu byla také oporou v dobách perzekucí za [[První světová válka|1. světové války]].<ref name=":2" />
 
Po jmenování Václava Dyka generálním ředitelem panství, se celá rodina i s babičkou přestěhovala do [[Lobkovický palác|Lobkovického paláce]] na Malé Straně. Zde se často scházeli oba bratři se svými spolkovými kolegy, aby zde vedli revoluční protihabsburské řeči a to i za přítomnosti Václava Dyka. Po smrti otce ale musela rodina vyklidit služební byt v paláci a přestěhovat se do nového činžovního domu na [[Vinohrady (Praha)|Vinohradech]] v Letohradské ulici (dn. Dykova ulice). Právě zde bydlel Viktor s rodinou až do své smrti v roce 1931.<ref name=":2" />
<center><gallery widths="180" heights="210">
Soubor:Ludvík Dyk.jpg|Ludvík Dyk, bratr (1875–1925).
Soubor:Václav Dyk.jpg|Václav DickDyk, otec (1843–1903).
Soubor:Hedvika Dyková.jpg|Hedvika DickováDyková, roz. Patrovská, matka (1853–1927).
Soubor:František Patrovský.jpg|František Patrovský, dědeček (1812–1879).
Soubor:Marie Patrovská.jpg|Marie Patrovská, roz. Hildebrandová, babička (1834–1920).
Řádek 157 ⟶ 152:
Od roku [[1907]] až do své smrti se podílel s [[Jaroslav Vlček (literární historik)|Jaroslavem Vlčkem]] (a od roku 1910 s [[Jaroslav Kamper|Jaroslavem Kamperem]]) na redigování časopisu ''[[Lumír (časopis)|Lumír]],'' který od [[Josef Václav Sládek|J. V. Sládka]] zakoupil téhož roku nakladatel [[Jan Otto]]''.''<ref name=":0" /> V letech [[1910]]–[[1914]] redigoval také časopis ''[[Samostatnost (časopis)|Samostatnost]],'' kde publikoval své četné články, ve kterých kritizoval vládní systém.<ref name=":2" />
 
Protože válečná cenzura byla mnohem přísnější než tiskové restrikce před válkou, Jakojako odpovědný redaktor dostával jednu výstrahu za druhou, a to až do úplného zastavení listu v září 1914. Okamžitě po zastavení ''Samostatnosti'' přešel do časopisu ''[[Lumír (časopis)|Lumír]]'', ze kterého vytvořil novou baštu odboje. Obava z jeho uvěznění dokonce přiměla v roce 1915 [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]], který tou dobou již pobýval v zahraničním exilu,<ref>PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, {{ISBN|978-80-87173-47-3}}, str. 24-25, s. 151, s. 157, s. 169</ref> aby prostřednictvím [[Edvard Beneš|Beneše]] přemluvil Dyka k odchodu ze země. Přes počáteční výhrady slíbil, že na falešný bulharský pas odcestuje do Švýcarska. Problémy s doručením dokladu ale nakonec donutily Dyka zůstat doma. Od června 1915 začal na stránkách [[Lidové noviny|Lidových novin]] zveřejňovat na pokračování svůj román ''Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova''. Líčením poměrů v carském Rusku chtěl čtenáři zprostředkovat svůj náhled na nesvobodný život v Rakousko-Uhersku. Následně byly ''Lidové noviny'' na čtrnáct dní zastaveny a šéfredaktor [[Arnošt Heinrich|Heinrich]] byl spolu s Dykem postaven před soud. Dyk ve psaní protidynastických článků ani poté neustal. Tato činnost a také vykonstruované obvinění z vlastizrady ho přivedly v roce 1916 do vězení.
V tomto žaláři se pod dojmem vývoje událostí zrodila v dubnu 1917 pravděpodobně nejznámější Dykova báseň ''Země mluví'', nepřímo vyzývající české poslance Říšské rady, svolané poprvé od počátku války, aby v historicky osudových okamžicích nezapomněli na svoji odpovědnost vůči národu a vlasti.<ref name=":2" /> V samovazbě překládal francouzské básníky, především [[Charles Baudelaire|Baudelaira]] a [[Paul Verlaine|Verlaina]]. Korespondenčně také připojil svůj podpis k [[Manifest českých spisovatelů|manifestu spisovatelů]] z 30. 5. 1917.<ref name=":0" /> Když byl v květnu roku 1917 propuštěn na svobodu, snažil se dohnat to, co rokem stráveným ve vězení zameškal. Byl mnohem radikálnější než před zatčením, ale hroutící se rakouský kolos už proti němu nedokázal nijak zakročit.<ref name=":2" />[[Soubor:Mladý Viktor Dyk.jpg|náhled|299x299bod|Viktor Dyk po roce 1900.|alt=]]
 
==== Politická činnost ====
Jeho politická [[Jednání|činnost]] započala roku [[1911]], kdy se stal členem [[Státoprávní pokroková strana|Státoprávně pokrokové strany]] a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve [[VinohradyČechy 10 (Prahavolební obvod Říšské rady)|vinohradském]] volebním okrese]] do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]]. Roku [[1918]] se podílel na založení [[Československá národní demokracie|Československé národní demokracie]]. V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1920|parlamentních volbách v roce 1920]] získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
Řádek 187 ⟶ 182:
}}</ref>
 
Byl orientován [[Pravice|pravicově]] a [[Nacionalismus|nacionalisticky]]. Patřil mezi nejvýraznější [[První republika|prvorepublikové]] odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]].<ref>{{Citace Příležitostněperiodika
| psalpříjmení do= časopisu ''[[Vlajka (časopis)Šípoš
|Vlajka]]'', kteréjméno vydávalo= hnutí [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]].Dominik
| titul = Vybrané prvky ústavního a volebního systému První republiky optikou Viktora Dyka
| periodikum = České, slovenské a československé dějiny 20. století. XVIII
| strany = 77-92
| url = https://www.researchgate.net/publication/378066300_Vybrane_prvky_ustavniho_a_volebniho_systemu_Prvni_republiky_optikou_Viktora_Dyka
}}</ref> Příležitostně psal do časopisu ''[[Vlajka (časopis)|Vlajka]]'', které vydávalo hnutí [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Šípoš
| jméno = Dominik
| titul = Politická kariéra Viktora Dyka v letech 1918-1931
| url = https://theses.cz/id/2vcvo3/STAG95617.pdf?info=1;isshlret=zklam%C3%A1n%3B;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DZklaman%26start%3D31
| datum přístupu = 18. 4. 2024
}}</ref>
 
S politickou činností šla ruku v ruce i jeho tvorba literární, nejmarkantnější příklad lze nalézt v knize ''Prohrané kampaně'' (1914), v níž shrnuje svou prozaickou a lyrickou předvolební a povolební činnost v období parlamentních voleb roku 1911, nebo v poválečném období, kdy se jeho lyrika zaměřovala především na útoky proti politickým oponentům. Obětování literární tvorby politickému pamfletismu[[pamflet]]ismu je patrné například z básně ''Svatá aliance'', v níž kritizoval účelové vytvoření předvolebního kartelu. Zneužívání veršů k potírání oponentů Dykovi vytýkal například [[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]]. Podle něj Dyk utvořil z poezie služku politiky a divil se tomu, že jako nacionalista tělem a duší, nedokázal svou básnickou činnost adresovat především národu, ale že jí především vracel rány politickým protivníkům, kteří napadali národně demokratickou stranu, jejímž byl členem.<ref>{{Citace monografiekvalifikační práce | příjmení = Novák | jméno = Pavel | instituce = Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky | odkaz na instituci = | titul = Viktor Dyk – člověk politický | url = http://sumpavka.sweb.cz/Bakalarka.htm | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Anna Jonáková | odkaz na vedoucího = | místo = Praha | rok vydání = 1999 | počet stran = 46 | strany = | datum přístupu = | poznámka = Autorizace na webové stránce http://sumpavka.sweb.cz/ }} {{Wayback|url=http://sumpavka.sweb.cz/Bakalarka.htm |date=20200728232606 }}</ref>
| příjmení = Novák
| jméno = Pavel
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Viktor Dyk – Člověk politický
| vydání =
| vydavatel = Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
| místo = Praha
| rok vydání = 1999
| počet stran =
| strany =
| isbn =
| dostupnost = Dostupné online
| url = http://sumpavka.sweb.cz/Bakalarka.htm
| poznámka = Bakalářská práce
}}</ref>
 
=== Život vedle politiky a literatury ===
V roce 1920 mu ve věku 86 let zemřela babička Marie Patrovská, jeho opatrovatelka ve studentských letech, v roce 1925 ve věku 50 let bratr Ludvík (dlouhá léta majitel tiskárny v Praze, od roku 1919 redaktor týdeníku ''Demokrat'' a tajemník strany národně demokratické v [[Vinohrady (Praha)|Praze-Vinohradech]]). V témže roce začal pravidelně trávit léto v Harrachově s rodinami [[Hanuš Jelínek|Hanuše Jelínka]] a [[Rudolf Medek|Rudolfa Medka]]. Na počátku 20. let navštívil také Polsko, Litvu a již podruhé Francii. V roce 1923 se stal řádným členem České akademie věd a umění.<ref name=":0" />
 
V roce [[1928]] se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou, překladatelskoupřekladatelkou ze [[Slovinština|slovinštiny]] a novinářkou [[Zdenka Hásková|Zdenkou Háskovou]] a v červnu spolu podnikli cestu do [[Jugoslávie]].<ref name=":0" /> Jeho synovcem byl předválečný diplomat [[Viktor Kripner]], sám autor několika básnických sbírek.
 
Viktor Dyk byl [[šachy|šachistou]], členem Českého spolku šachovního. Přátelil se s prvním českým velmistrem [[Oldřich Duras|Oldřichem Durasem]] a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v [[němčina|němčině]].<ref>PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944</ref> Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s [[Richard Réti|Richardem Rétim]]) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=83917 The chess games of Viktor Dyk]</ref>
Řádek 224 ⟶ 216:
Dne 13. května 1931 se Viktor Dyk ubytoval v penziónu Glavoviće na ostrůvku [[Lopud]] blízko [[Dubrovník]]a. Následujícího dne byl raněn srdeční mrtvicí při koupání v moři v zátoce Šunj v [[Jaderské moře|Jaderském moři]].<ref name=":0" />
 
Z lopudské radnice byl dalšího dne vypraven pohřeb. Jeho mrtvé tělo bylo přepraveno vlakem přes [[Záhřeb]] do Československé republiky. Do Prahy přijel vlak se zesnulým 17. května po poledni. Se všemi poctami byla jeho rakev vystavena v Pantheonu [[Národní muzeum|Národního muzea]], kde se s Dykem slavnostíslavnostní řečí rozloučil spisovatel a voják [[Rudolf Medek]]. Pohřben byl na pražských [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]] 20. května v rodinné hrobce. Smuteční projev zde měl výtvarný a [[Literární historie|literární historik]] a [[Literární kritika|kritik]] prof. [[Arne Novák]].<ref name=":0" />
 
Po Dykově smrti se rozšířila legenda,<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 242 ⟶ 234:
 
== Citáty ==
{{Citát|Pan Dyk je z nejmladší naší literatury člověk snad nejoriginálnější, nejpoctivější a snad i nejsilnější. Každým způsobem člověk bolestně a zhluboka pracující, temně a skřípavě smílající si na srdci všecko kamení, které nasbíral na své české cestě. Odtud někde zatrhliny a uzle v jeho verších, jinde jich abruptnost, jinde skřipot a baroknost – ale také často linie tak slavně a ryze veliká, obrys tak královsky tragický a vroucně dechnutý, auroelaaureola tak bledá a vroucně mlčící, jaká může se zavěsit jen na hlavy zmučené horečkami vlastního bytí. Všude, kdekoli nitro je rytířsky a věrně dáno do služeb poctivosti, musí si toto nalézt komplementární hodnotu ve výrazu, dikci a stylu a tou je symbolická velikost a vykvašená linie tragiky.|[[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]]<ref name=":0" />}}
 
{{Citát|Náhle slyšíme hlas: "Dyk se utopil!" A vzápětí sto hlasů – či jich bylo tisíc? – propuká v bouřlivé volání, které jako by se mísilo s ozvěnou. "Dyk se utopil! Viktor Dyk je mrtev!" Je snad zbytečné líčit naše ohromení. Nebyli jsme schopni slova. Dav utichl a mlčky nás vedl do malé, nízké místnosti, v níž ležel na stole Dyk, přikryt prostěradlem. Kdosi zvedl lucernu, abychom na něj lépe viděli. Smrt už odešla, z jeho tváře zmizela hrůza a utrpení, zůstalo jen ticho, to těžké, mramorové ticho, které padá na srdce živých...Takový byl konec básníka Deváté vlny.|[[Zdeněk Štěpánek]]<ref> [[Zdeněk Štěpánek|ŠTĚPÁNEK, Zdeněk]]. ''[[Herec]]''. Praha: Mladá fronta, [[1964]], str.&nbsp;187–8 </ref>}}
Řádek 257 ⟶ 249:
* ''Satiry a sarkasmy'' ([[1905]], politická satirická poezie) – v prvním oddíle této sbírky se nachází řada epitafů, jimiž básník charakterizoval své literární přátele, nepřátele i sebe:<blockquote>''"Viz tady kosti'' Dyka Viktora''.'' / ''Za živa býval velká potvora.'' / ''I on pil hodně z poezie studny.'' / ''Pěstoval žánry všecky: zvláště ten nudný!'' / ''Duch neklidný…či rýpal, jek se říká,'' / ''ryl do Machara, jako do Hladíka.'' / ''I ve svém hrobě pokoušel se rýti.'' / ''Světlo věčné ať mu svítí!"'' – Viktor Dyk (1902)</blockquote>
* ''[[Milá sedmi loupežníků]]'' ([[1906]], lyrickoepická poema ([[balada]]), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv [[Romantismus|romantismu]] a [[anarchismus|anarchismu]])
* ''Pohádky z naší vesnice'' ([[1910]], politická satirická lyrika) <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Pohádky z naší vesnice
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:5711f350-1296-11ea-af21-005056827e52
| vydavatel = F. Topič
| místo = Praha
| datum_vydání = 1921
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
* ''Giuseppe Moro'' ([[1911]])
* ''Zápas Jiřího Macků'' ([[1916]])
* ''Noci chiméry'' ([[1917]], subjektivní lyrika)
* ''Buřiči a smíření'' ([[1918]]) [http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:87be6090-290a-11e4-8e0d-005056827e51 Dostupné online] – obsahuje oddíly Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro
* ''Devátá vlna'' ([[1930]], melancholie) <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Devátá vlna
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:867cc570-4952-11e8-9a44-005056827e52
| vydavatel = Fr. Lukavský
| místo = Česká Třebová
| datum_vydání = 1931
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
 
Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.
Řádek 272 ⟶ 282:
=== Próza ===
* ''Stud'' ([[1900]], povídka)
* ''Hučí jez a jiné prózy'' ([[1903]]) <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
* ''Konec Hackenschmidův'' ([[1904]], román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
| jméno1 = Viktor
* ''Prosinec'' ([[1906]], román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
| titul = Hučí jez a jiné prosy
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7bb04d50-4c4b-11e8-9a44-005056827e52
| vydavatel = Hejda a Tuček
| místo = Praha
| datum_vydání = 1903
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
* ''Konec Hackenschmidův'' ([[1904]], román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta") <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Konec Hackenschmidův
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a3dd9e90-25c7-11e8-a0cf-005056827e52
| vydavatel = J. Otto
| místo = Praha
| datum_vydání = 1904
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
* ''Prosinec'' ([[1906]], román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta") <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Prosinec: akta působnosti Čertova Kopyta
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:90a7c3f0-25cc-11e8-bdb0-005056827e51
| vydavatel = J. Otto
| místo = Praha
| datum_vydání = 1906
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
* ''Prsty Habakukovy'' ([[1906]], román)
* ''Píseň o vrbě'' ([[1908]], sbírka povídek)
Řádek 294 ⟶ 331:
=== Drama ===
* ''Epizoda'' ([[1906]], i prem.)
* ''Tragikomedie'' ([[1906]], čtyři krátké divadelní hry <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Tragikomedie
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:448c2ba0-d801-11e2-bcca-005056827e51
| vydavatel = F. Topič
| místo = Praha
| datum_vydání = 1922
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>)
* ''Posel'' ([[1907]] i prem., divadelní hra, změn. vyd. 1922, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie)
* ''Zmoudření Dona Quijota'' ([[1913]], prem. 1914, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta iluzí, smrt)
* ''Veliký mág'' ([[1914]], prem. [[1915]], divadelní hra)
* ''Zvěrstva'' ([[1919]], i prem., divadelní hra)
* ''Ondřej a drak'' ([[1919]], prem. 1920, divadelní hra); v roce 1981 zpracováno jako rozhlasová hra, rozhlasová úprava: [[Lída Naarová]], režie: [[Vladimír Tomeš]]<ref>[http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/1371313 Viktor Dyk: Ondřej a drak] {{Wayback|url=http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/1371313 |date=20150924150451 }} na stránkách [[Český rozhlas|Českého rozhlasu]]</ref>
* ''Revoluční trilogie'' ([[1921]], sbírka divadelních heromán; Ranní ropucha prem. 1908, Figaro prem. 1917, Poražení prem. [[1911]], prem. celku [[1917]]) <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Dyk
| jméno1 = Viktor
| titul = Revoluční trilogie
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:ce9b95f0-c9b6-11e2-a712-005056827e51
| vydavatel = E.K. Rosendorf
| místo = Praha
| datum_vydání = 1921
| datum_přístupu = 2021-07-22
}}</ref>
* ''Napravený plukovník Švec'' ([[1929]], divadelní hra; Zastává se v ní [[Rudolf Medek|Rudolfa Medka]])
 
Řádek 308 ⟶ 364:
* [[Libreto]] k [[opera|opeře]] ''Výlety pana Broučka'' od [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] (podle [[román]]u [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]])
 
== Zajímavost – ''Opustíš-li mne…'' v propagandě ==
[[Soubor:Praha svým vítězným synům (2).jpg|náhled|220x220bod|''[[Josef Mařatka]] – Praha svým vítězným synům''.|alt=]]
V básni ''Země mluví'' z roku 1921 (sbírka Okno) personifikoval Dyk vlast jako matku, která svému synovi říká:<ref>[http://www.ceskaliteratura.cz/texty/dyk.htm Viktor Dyk: Země mluví]</ref> <blockquote>''„Opustíš-li mne, nezahynu.'' / ''Opustíš-li mne, zahyneš!“'' </blockquote>Tento text byl často využíván komunistickou propagandou ve vztahu k československým emigrantům. Román [[Zdeněk Pluhař|Zdeňka Pluhaře]] ''Opustíš-li mne'' z roku 1959, který cituje báseň v názvu a připomíná ji i v ději, popisuje osudy tří mladých emigrantů, kteří opustili vlast v roce 1948.(Též jako televizní seriál z roku 1979.)<ref>[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1540 Slovník české literatury po roce 1945, Zdeněk Pluhař: Opustíš–liOpustíš-li mne]</ref>
 
Citace byla často používána i v denním tisku, v článcích o emigraci.<ref>Např.{{Citace periodika
Řádek 360 ⟶ 416:
* [[Robert Kvaček|KVAČEK, Robert]], [[Josef Tomeš|TOMEŠ, Josef]], [[Jaroslav Med|MED, Jaroslav]]. ''Viktor Dyk: Osmdesát let od smrti. Sborník textů''. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2011, {{ISBN|978-80-87806-34-0}}.
* [[Jaroslava Honcová|HONCOVÁ, Jaroslava]]. O rodině Viktora Dyka. ''Acta genealogica ac heraldica''. Genealogická a heraldická společnost v Praze, 1991, roč. 11, čís. 3–4, s. 1–24.
* ŠÍPOŠ, Dominik. Vybrané prvky ústavního a volebního systému První republiky optikou Viktora Dyka. ''České, slovenské a československé dějiny 20. století. XVIII''. S. 77-92, 2024.
* ŠÍPOŠ, Dominik. Politická kariéra Viktora Dyka v letech 1918-1931. ''Diplomová práce.''
 
=== Související články ===
Řádek 370 ⟶ 428:
* {{Commonscat}}
* {{Wikizdroje|autor=Viktor Dyk}}
* {{Wikizdroje2|jazyk=en|autor=Viktor Dyk}}
* {{NK ČR|jk01030247}}
* {{Wikicitáty|osoba=Viktor Dyk}}
* {{KrameriusNdk autořiautor|id=Dyk,%20Viktor|jméno=Viktora Dyka}}
* {{Lexikon české literatury}}
* [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/search/?sort=alphabetical&accessibility=public&authors=Dyk,%20Viktor Veřejně dostupná díla Viktora Dyka v Digitální knihovně MZK]
* [https://web.archive.org/web/20071031002837/http://www.ods.cz/os.praha2/dyk.htm Viktor Dyk: Básník, který nenáviděl českou prostřednost]
Řádek 379 ⟶ 439:
* [https://web.archive.org/web/20061013162129/http://pleione.asu.cas.cz/~slechta/citaty/dyk.html Ukázky z díla]
 
{{Portály|Lidé|Literatura|Politika|První světová válka}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Literatura|Politika|První světová válka}}
 
{{DEFAULTSORT:Dyk, Viktor}}
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století]]
[[Kategorie:Čeští básníci]]
[[Kategorie:Čeští dramatici]]
Řádek 398 ⟶ 458:
[[Kategorie:Osobnosti prvního československého odboje]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Narození v roce 1877]]
[[Kategorie:Narození 31. prosince]]
[[Kategorie:ÚmrtíNarození 1931v Mělníku]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1931]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. května]]
[[Kategorie:Úmrtí v Dubrovníku]]
[[Kategorie:Pohřbení na Olšanech]]
[[Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Dyk“