Vladimír Křivánek: Porovnání verzí

{{Infobox - spisovatel

}}

 

== Život ==

 

 

 

 

== Tvorba ==

=== Dobový kontext ===

Jak je uvedeno v heslu o Vladimíru Křivánkovi na Portálu české literatury parafrází komentáře [[Jiří Opelík|Jiřího Opelíka]] v jeho doslovu ke Křivánkovu bilančnímu svazku ''Zátiší s loňskými ořechy'', „''tento [[Lyrická poezie|lyrik]] vstoupil do české poezie v jakémsi meziaktí a do prostoru, kdy generačně provázané milieu básníků 60. let minulého století bylo roztrháno nástupem [[normalizace]] a odchodem mnohých do [[exil]]u a kdy se rovněž nemohla profilovat poezie bran a východisek z [[Totalitní režim|totalitní]] tmy, objevující se sice v náznaku u některých autorů 80. let (k nimž náležel i Křivánek), ale plně se uplatňující až v lyrické explozi 90. let.''“<ref name="pcl" /> Dále se zde upozorňuje na to, že v oné době už byl zavedeným autorem, jehož první knihy pocházejí z 80. let 20. století, „''a proto se nemohl příkře, třeba novou [[poetika|poetikou]], rozejít se svou kontinuálně a niterně se vyvíjející poezií, která jako by vždy kráčela mimo generace..."''<ref name="pcl" /> Ve svých prvních sbírkách ''Vypouštění holubice'' a ''Nahé stromy'' se ještě hlásí ke generační tendenci té doby směrem k výraznější [[Alegorie|alegoričnosti]] a tajemnosti. Představu o tom, do jaké kategorie soudobých českých literátů spadal, poskytuje Bílkova ''Generace osamělých běžců'', která jako o tzv. „mezigeneraci“ v českém básnictví 2. poloviny 20. století, jejíž představitelé ''„hledali své místo a putovali ze židle na židli“'', hovoří vedle Křivánka také o [[Lubomír Brožek|Lubomíru Brožkovi]], [[Jiří Kamen|Jiřím Kamenovi]], [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]], [[Věra Chytilová|Věře Chytilové]], [[Zdena Bratršovská|Zdeně Bratršovské]] či [[Jiří Rulf|Jiřím Rulfovi]].<ref name="odkazátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 56.</ref>

Jeho lyrická tvorba by se dala definovat jako reflexivní poezie s [[Meditace|meditativní]], [[Existencialismus|existenciální]], [[Retrospektiva|retrospektivní]], filozoficko-přírodní a [[Lyrická poezie|lyricky]] [[kosmická|kosmickou]] tendencí. V autorském heslu na Portálu české literatury se o charakteru Křivánkovy poezie uvádí, že k „''základním tónům ticha, soustředění, [[meditace]], niterné [[reflexe]] a přemítavosti se přirozeně druží i Křivánkovy lyrické nástroje a finesy...''“<ref name="pcl" /> Zároveň se tu v souvislosti s charakterem jeho lyrické tvorby hovoří o „''niterné polaritě básníka touhy, vášně, milostného citu a snu..."'', s čímž se pojí také motivy osamělosti.<ref name="pcl" /> Upozorňuje se také na jeho sklon „''k precizní a lakonické přesnosti básní stále víc se koncentrujících a zapouzdřujících, spějících – [[Metafora|metaforicky]] řečeno – od plného, rozvitého tvaru nejprve k torzu, posléze k jeho pokračující destrukci, nakonec vždy upomínající na prvotnost východiska, skály, kamene, úlomku verbálních [[horniny|hornin]], ze kterého je tesán nejen tvar, ale i [[život]].''“<ref name="pcl" /> Podstatné je i to, že „''Od třetí knihy, Kameny písní, přes Testamenty, Krajinu s torzy až k Tušovým kresbám plasticky a reliéfně vystupuje z [[veršové|veršových]] sítí, pavučin a nástrah nezachytitelnost toho, co se skrývá za obrazem, i toho, co se vyjevuje pouze v náznaku, nikoli v podstatnosti.''“<ref name="pcl" />

 

 

Bílkova ''Generace osamělých běžců'' souhrnně charakterizuje tradiční Křivánkovu poezii jako zpověď „''o potřebě lásky, souznění, čistoty, něhy, ale i o vědomí samoty,''“ přičemž upozorňuje, že je [[introvert]]ní a jejím stěžejním tématem je „''[[čas]]; čas, který [[Relativismus|relativizuje]] i ony ,věčné hodnoty a pravdy, čas, který připomíná pomíjivost lidské [[existence]]...''“<ref name="odkazovátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 57.</ref> Co se týká charakteru Křivánkovy literárně historické tvorby, na základě svých starších [[Interpretace|interpretačních]] příspěvků a vlastních poznatků vytvořil rámcové [[portrét]]y zásadních osobností české literatury [[19. století]] (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Při reflexi a hodnocení lyrické tvorby svých básnických vrstevníků v 80. letech umně skloubil postupy literární interpretace a kritiky, což vyústilo v řadu hodnotných [[recenze|recenzí]]. Ve svých studiích a [[esej]]ích o české literatuře v souborech ''Býti básníkem v Čechách'' a ''Kolik příležitostí má báseň'' zase [[kmitání|osciluje]] mezi kritickým a historickým přístupem k daným tématům.<ref name="scl" />

 

=== Konkrétní tvorba ===

==== Poezie ====

 

==== Básnické sbírky ====

 

* ''Adieu Paris'' (2013)

==== Knižní odborné publikace ====

* ''Jan Neruda'' (1983) – Souhrnná interpretační [[monografie]] zpracovávající celou šíři Nerudovy tvorby a sledující literárněhistorické souvislosti autorova tvůrčího vývoje.

 

ať zrcadlí se do závrati

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

* ''Kdo je kdo: obec spisovatelů.'' Praha: Modrý jezdec, 1996. s. 88–89. {{ISBN|80-901631-4-9}}.

* MACHALA, Lubomír. Panorama polistopadové české literatury. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. {{ISBN|978-80-244-3270-0}}.

* {{Wikicitáty|osoba=Vladimír Křivánek}}

* {{NK ČR|jk01070112}}

 

{{Autoritní data}}

{{DEFAULTSORT:Křivánek, Vladimír}}

[[Kategorie:Čeští básníci]]

[[Kategorie:Spisovatelé píšící česky]]

[[Kategorie:Čeští literární historikové]]

[[Kategorie:Čeští literární kritici]]

[[Kategorie:Narození v Kolíně]]

[[Kategorie:Narození 7. května]]

[[Kategorie:Muži]]