Nahosemenné: Porovnání verzí

| oddělení = '''nahosemenné''' (''PinophytaAcrogymnospermae'')

| podřazené taxony = * [[cykasotvaré]]

* [[cykasyjinanotvaré]]

'''Nahosemenné rostliny''' (tradičně ''Gymnospermae'', nově ''Acrogymnospermae'') jsou tradičním označením pro skupinu [[semenné rostliny|semenných rostlin]], do které patří [[jehličnanycykasy]], [[cykasyjinan]],y a [[jinanjehličnany]]y avčetně [[liánovcotvaré|liánovců]], rostlinyjejich vnitřní skupiny. Pojmenovány jsou na základě rysu, kterým jsou charakteristickéːcharakteristické: [[vajíčko]] rostlin nahosemenných totiž (na rozdíl od vývojově pokročilejších rostlin [[Krytosemenné|krytosemenných]]) není ukryto v&nbsp;[[semeník]]u, ale volně leží na [[plodolist]]u, z&nbsp;něhož později vzniká [[Šupina (botanika)|podpůrná šupina]]. Jejich vydělení je odhadováno na dobu před více než 300 miliony let, do období [[karbon]]u v&nbsp;[[Paleozoikum|prvohorách]].<ref name="Chase_2009">{{Citace elektronického periodika

Oproti starším představám, podle nichž představovaly z&nbsp;evolučního hlediska mezistupeň mezi [[kapraďorosty]], pranahosemennými (''Progymnospermae''), [[Kapraďosemenné|kapraďosemennými]] (''Pteridospermatophyta'') a [[Krytosemenné|krytosemennými]] (''Magnoliophyta'') rostlinami, moderníModerní [[Fylogenetika|fylogenetické]] výzkumy chápou recentní nahosemenné (souhrnně označované nově jako '''''Acrogymnospermae''','' z&nbsp;řeckého ''acro-'' – vrcholový)<ref name=":8">{{Citace elektronické monografie

Stávající rostliny řazené mezi nahosemenné zahrnují několik větví vývojově značně izolovaných vzhledem k&nbsp;masivnímu vymírání jejich zástupců především na konci prvohor a počátkem [[TřetihoryMezozoikum|třetihordruhohor]]; jejich reliktnost a závislost podrobného studia na fosilním materiálu je příčinou jejich dosud ne zcela vyřešené, natož ustálené systematiky a taxonomie. ZároveňZahrnují zhruba 800–1000 druhů rostlin v&nbsp;83 rodech a 12–14 čeledích (pro srovnání, krytosemenných je zřejméudáváno až 300 000 druhů).<ref name=":5" /> Rozšířeny jsou kosmopolitně na obou polokoulích, žeod pokudchladných byoblastí meziaž nahosemennédo rostlinytropů. byliV&nbsp;současnosti nadálemají řazeniborovicotvaré idominantní postavení v&nbsp;fosilní[[Mírný zástupcipodnebný zpás|mírném podnebném pásu]] a v&nbsp;nesourodéhorských skupinyoblastech, kapraďosemennýchcykasotvaré rostou v&nbsp;[[Tropický podnebný pás|tropických oblastech]] všech [[Kontinent|světadílů]], jednalojinanotvaré bypřežily sepouze ov&nbsp;jednom druhu v&nbsp;[[ParafyletismusČína|parafyletickýČíně]], tedya nepřirozenýliánovcotvaré se vyskytují v&nbsp;tropických a nadálesubtropických neudržitelnýoblastech taxon[[Starý svět|Starého]] i&nbsp;[[Nový svět|Nového světa]].<ref name="Chase_2009Christenhusz_2011b">{{Citace elektronického periodika/>

[[Soubor:Picea Pungens Young Cones.jpg|vlevo|náhled|Kvetoucí samičíSamičí šištice [[Smrk pichlavý|smrku pichlavého]] (''Picea pungens''). Šištice umožňují volný přístup k&nbsp;vajíčkům, resp. semenům, která jsou tak „nahá“.|alt=Červené samičí šištice vyrůstající vzpřímeně na konci větvičky]]

}}</ref> Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u&nbsp;několika málo druhů (uvádí se, že u&nbsp;méně než 5&nbsp; %), allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u&nbsp;žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /> Vzhledem k&nbsp;tomu, že v&nbsp;linii krytosemenných rostlin byly polyploidizační události prokazatelně zcela běžné, existují teorie, že vyšší genetická variabilita způsobená polyploidizací byla jedním z&nbsp;důvodů rychlé a radikální druhové převahy krytosemenných rostlin nad vývojově původnějšími nahosemennými po jejich nástupu koncem [[Křída|křídy]].<ref name="suda">{{citace periodika

| vydání =

| počet stran =

}}</ref> Zralé semenné šištice mohou nabývat různých podob. U&nbsp;většiny jehličnanů při dozrávání dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], z&nbsp;níž se po [[Hygroskopie|hygroskopickém]] otevření podpůrných šupin semena volně vysypávají ven; zajímavou adaptací některých druhů jsou tuhé [[Serotinita|serotinní]] šišky, které se otevírají teprve poté, co přejdou vysokými teplotami během požáru, který zároveň pro budoucí semenáčky vyčistil okolní plochu od konkurenční vegetace. Jindy mohou být šištice velmi redukované, popřípadě mohou části šištic zdužnatět a vytvářet útvary připomínající zdánlivé plodyːplody: zdužnatěním [[Vaječné poutko|vaječného poutka]] vzniká [[míšek]] (epimatium) u&nbsp;[[tis]]u, zdužnatělé [[osemení]] nazývané [[sarkotesta]] pak kryje semena [[Jinan dvoulaločný|jinanu]], [[hlavotis]]u i&nbsp;některých [[cykas]]ů. Zdánlivé bobule [[Jalovec|jalovce]] zvané [[Jalovčinka|jalovčinky]] (odborně galbuly) jsou zdužnatělé a vzájemně srostlé semenné šupiny šištic. U&nbsp;bazálních větví cykasů připomínají [[sporofyl]]y dosud svým tvarem listy, u&nbsp;některých [[Liánovcotvaré|liánovců]], například [[chvojník]]u, už jsou naopak vyvinuty primitivní semenné obaly připomínající [[listen]]y.<ref name=":03" /><ref name=":6" />

| příjmení2 =

| jméno2 =

| vydání =

| počet stran =

| isbn =

| příjmení2 =

| jméno2 =

| vydání =

| počet stran =

}}</ref> Po pravděpodobných silných vlnách vymírání již v&nbsp;počátcích jejich vývoje (v&nbsp;karbonu a poté v&nbsp;[[Permské vymírání|permu až triasu]]) se jejich tvarová a druhová rozmanitost výrazněji objevuje ve [[Mezozoikum|druhohorách]]; i tak se odhaduje, že již ve svrchním [[perm]]u tvořily nahosemenné až 60&nbsp; % zemské vegetace.<ref name=":5">{{Citace periodika

| datum vydání =

| url =

Fylogenezi nahosemenných lze sledovat porovnáním nejstarších primitivních rostlin řádů cykasotvarých a jinanotvarých s&nbsp;mladšími borovicotvarými nebo s&nbsp;liánovcotvarými, které se v&nbsp;několika znacích již blíží k&nbsp;rostlinám [[Krytosemenné|krytosemenným]]. Bazální skupinou jsou cykasy, následovány jinany. Nejpůvodnější skupinou ze zbývajících jsou borovicovité, jež tvoří sesterskou větev k&nbsp;ostatním jehličnanům zastoupených jednak liánovci, jednak skupinou nazývanou nově Cupressophytes<ref name=":8" /> a skládající se ze dvou větvíːvětví: jednou zahrnující pajehličník a čeledi blahočetovité a [[nohoplod]]ovité, druhou obsahující cypřišovité a tisovité (obě v&nbsp;širokém smyslu).<ref name=":0" />

Snaha navázat systém nahosemenných a dalších cévnatých rostlin na APG však vede k&nbsp;nutnosti posunu zavedených klasifikačních ranků, což se neobejde bez značných nomenklatorických obtíží. V&nbsp;návrhu z&nbsp;roku 2009 amerických botaniků M. Chase a J. Reveala je celá skupina odpovídající [[Vyšší rostliny|embryofytům]] postavena na úroveň [[Třída (biologie)|třídy]], pro kterou je navrženo jméno ''Equisetopsida'', a tradiční oddělení mají úroveň [[PodtřídaTřída (biologie)|podtříd]].<ref name="Chase_2009" /> Skupina kolem nizozemského botanika M. Christenhusze v&nbsp;tomto smyslu rozpracovala a aktualizovala systém recentních nahosemenných.<ref name="Christenhusz_2011b">{{Citace elektronického periodika

| strany = 55-7055–70

Podrobné taxonomické systémy nejsou zatím pro nahosemenné rostliny ustálené, protože nejsou dosud dostatečně vyjasněné a prokázané všechny fylogenetické vztahy např. mezi různými čeleděmi jehličnanů (včetně [[Liánovcotvaré|liánovcotvarých]]) a jejich napojení na další skupiny ([[cykasotvaré]], [[jinanotvaré]]). Liší se i&nbsp;klasifikace v&nbsp;učebnicích.literatuře, kde Taxonomickétaxonomické postavení jednotlivých skupin kolísá podle autorského pojetí. Mohou tak být v&nbsp;různých zdrojích považovány za oddělení (přípona ''-phyta''), třídy (''-psida''), podtřídy (''-idae'') či dokonce pouhé řády (''-ales''). V&nbsp;mnoha taxonomických klasifikacích jsou nahosemenné jako nadbytečný shrnujícía pohříchu poněkud víceznačný taxon dokonce zcela opouštěny.

|+Fylogenetický vývoj nahosemenných a krytosemenných rostlinːrostlin:<ref>{{Citace elektronického periodika

Podtřída ''Cycadidae''ː:

* Řád [[cykasotvaré]] (''Cycadales'')ː:

Dlouhověké opadavé dvoudomé stromy s&nbsp;kůlovitým [[kořen]]em. Ploché klínovité listy s&nbsp;[[vějíř]]ovitou [[Žilnatina (botanika)|žilnatinou]] vyrůstající na poměrně dlouhých [[brachyblast]]ech jsou zářezem rozděleny na dva až několik laloků. Zdánlivé plody připomínají zelené [[Třešeň|třešně]], ve kterých je pod dužnatým osemením (sarkotestou) vždy jedno semeno. Dužina je hořká, semena se v&nbsp;Číně a [[Japonsko|Japonsku]] používají v&nbsp;národní kuchyni. Semena a listy jinanu se vzhledem k&nbsp;obsahu [[Flavonoidy|flavonoidů]] používají jako [[léčivo]]. Tato skupina vznikla koncem prvohor a postupně se rozšířila, ve třetihorách většina vymřela, je zastoupen pouze jediný druh v jediné čeledi i řádu.<ref name=":6" />

Podtřída ''Ginkgooidae''ː:

* Řád [[jinanotvaré]] (''Ginkgolaes'')ː:

**[[Jinanovité]] (''Ginkgoaceae'')ː: jediný zástupce [[jinan dvoulaločný]] (''Ginkgo biloba'') přeživší v&nbsp;jihovýchodní Číně, celosvětově pěstovaný

Podtřída ''Pinidae''ː:

* Řád [[borovicotvaré]] (''Pinales'')ː:

**[[Borovicovité]] (''Pinaceae'')ː: 11 rodů a 230 druhů, původní výhradně na severní polokouli, ale celosvětově pěstovány

* Řád ''Araucariales''ː:

**[[Pajehličník přeslenatý|Pajehličníkovité]] (''Sciadopityaceae'')ː: jediný zástupce pajehličník přeslenatý původem z Japonska; některé molekulární výsledky ho řadí též do následujícího řádu cypřišotvarých''<ref name=":0" />''

**[[Blahočetovité]] (''Araucariaceae'')ː: 3 rody a 41 druhů, tropická Asie, Australasie, Tichomoří, Jižní Amerika

**[[Nohoplodovité]] (''Podocarpaceae'')ː: 19 rodů a cca 180 druhů, tropy a subtropy všech kontinentů kromě Evropy

* Řád ''Cupressales''ː:

**[[Cypřišovité]] (''Cupressaceae'') v širokém smyslu včetně někdejší čeledi tisovcovitých (''Taxodiaceae'')ː: celkem 29 rodů a cca 130 druhů, kosmopolitní rozšíření

**[[Tisovité]] (''Taxaceae'') včetně hlavotisovitých (''Cephalotaxaceae'')ː: 6 rodů a 28 druhů, temperátní Eurasie, Amerika, severní Afrika, [[Nová Kaledonie (ostrov)|Nová Kaledonie]]

Podtřída ''Gnetiidae''ː:

[[Soubor:Pinetum Ter Borgh 1.jpg|alt=Skupina různých kultivarů jehilčnanů|náhled|Ukázka různých okrasných kultivarů z čeledí borovicovitých a cypřišovitých|vlevo]]Ačkoli početně jde o několik malých skupin zahrnujících dohromady pouze nepatrný zlomek z celkové druhové diverzity rostlin, jedná se o skupiny se značnýchznačným [[Ekologie|ekologickým]], [[Ekonomika|ekonomickým]] i [[Kultura|kulturním]] významem. Jehličnaté lesy ([[tajga]]) jsou dominantním biomem chladných oblastí severní polokoule a jehličnany obecně jsou celosvětově nejvýznamnějším zdrojem kvalitního, všestranně použitelného dřeva a pryskyřice; ačkoli jehličnaté porosty tvoří jen zhruba 1/3 všech lesních porostů, poskytují na 75 % světové produkce dřeva.<ref name=":1">{{Citace monografie

| vydání =

| počet stran =

| příjmení2 =

| jméno2 =

| vydání =

| počet stran =

[[Soubor:'Lord of the Forest' Tane Mahuta.jpg|náhled|Obří [[Damaroň jižní|damaroň]] (''Agathis australis'') v národním parku [[Waipoua]], novozélandskými [[Maorové|Maory]] nazývaná [[Tāne Mahuta]] („Otec pralesa“)|alt=Velký strom s šedou kůrou v pralese]]

}}</ref>); jsou pěstovány v botanických zahradách po celém světě a obdivovány jako [[živoucí fosilie]]. Mnohé z nahosemenných hrály či hrají významnou roli v mytologii a společenském životě národů po celé Zemi. Například stálezelené jehličnaté stromy byly v&nbsp;oblastech severní polokoule vždy neodmyslitelným symbolem [[Jule|zimního slunovratu]] a posléze i [[Vánoce|Vánoc]], některé druhy [[Borovice|borovic]], [[cypřiš]]ů a [[cedr]]ů byly v&nbsp;různých kulturách považovány za posvátné a zmínky o nich najdeme i v&nbsp;nejstarších literárních památkách, jako je [[Starý zákon]] nebo [[Epos o Gilgamešovi]]. Na východě Asie se značné úctě těší [[Kryptomerie japonská|kryptomerie]] nebo [[Jinan dvoulaločný|gingo]], vysazované odedávna jako chrámové dřeviny;. uctívanýmUctívaným stromem smrti a znovuzrození byl na Britských ostrovech [[tis červený]], středobodem materiálního i duchovního života Indiánů na severozápadě Severní Ameriky zase [[zerav obrovský]].<ref name="Ciesla_1998">{{Citace monografie

V rámci rostlinné říše drží nahosemenné též mnoho rekordůːrekordů: patří mezi ně mimo jiné i nejmohutnější ([[sekvojovec obrovský]]), nejvyšší ([[sekvoj vždyzelená]]) či nejstarší ([[borovice dlouhověká]]) rostliny (resp. organismy vůbec) na planetě Zemi. Cykas [[Zamie Roezlova|keják Roezlův]] (''Zamia roezlii'') vytváří mezi rostlinami i živočichy největší samčí pohlavní buňky.<ref name=":1" /><ref name="Ciesla_1998" /><ref>{{Citace monografie

| vydání =

| počet stran =

| vydavatel =

| datum vydání =

| url archivu =

| vydavatel =

| datum vydání =

| url archivu =

| vydavatel =

| datum vydání =

| url archivu =

| příjmení =

| jméno =

| vydavatel =

| datum vydání =

| url archivu =