Historický Ježíš: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo, odstranění nadbytečných interních odkazů u letopočtů ap. značka: editace z Vizuálního editoru |
→Externí odkazy: + šabl. |
||
(Není zobrazeno 49 mezilehlých verzí od 21 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
'''Historický Ježíš''' je označení
Od 18. století proběhly tři vlny [[hledání historického Ježíše]], z
Existuje široký akademický konsenzus o samotné Ježíšově existenci, do určité míry také o základních událostech v
== Historické prameny ==
Tak jako při studiu kterékoli jiné historické postavy, i při studiu osoby Ježíše Nazaretského hrají prvořadou úlohu dobové [[Historický pramen|historické prameny]], a to [[antika|antické]] prameny nekřesťanské ([[pohanství|pohanské]] a [[Judaismus|židovské]]) a antické prameny křesťanské. Hodnověrnost těchto pramenů, kterou zkoumá kritika pramenů, pak umožňuje rekonstruovat do určité míry historický obraz Ježíšovy postavy.
=== Římské prameny ===
Svědectví [[Starověký Řím|římských]] úředníků a [[historik]]ů ze začátku 2. století dosvědčují, že se v dané době považuje Ježíšův život za fakt i v nekřesťanských kruzích. [[Plinius mladší|Gaius Plinius Caecilius Secundus mladší]], místodržící římské [[provincie]] [[Bithýnie]] v letech
:''Tvrdili však,… že mají ve zvyku se ve stanovený den před východem slunce scházet a společně prozpěvovat píseň Kristu jakožto Bohu, že se zavazují vzájemně přísahou nikoli k nějakému zločinu, nýbrž že se nebudou dopouštět krádeží, ani loupeží, ani cizoložství, že budou držet čestné slovo a věrnost…''<ref>PLINIUS MLADŠÍ, ''Epistulae'' X, 96.</ref>
[[Suetonius|Suetoniovo]] svědectví v ''[[Životopisy dvanácti císařů|Životopisech dvanácti císařů]]'' (kolem r. 120) dokazuje, že již před rokem 42 byli v [[Řím]]ě křesťané přítomní, že se na Ježíšově osobě neshodli se židy a že Kristovo jméno bylo pohanům známo:
:''Klaudius Židy, bouřící se pro pobuřovatele Krista (''Chresta''), vyhnal z Říma.''<ref>SUETONIUS. ''Vita Claudii''</ref>
Řádek 32 ⟶ 33:
:''Toho času žil jeden moudrý muž, který se jmenoval Ježíš. Jeho chování bylo dobré a byl znám jako ctnostný. A mnozí z Židů a z ostatních národů se stali jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k smrti na kříži. Ti však, kteří se stali jeho učedníky, neopustili jeho učednictví. Vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po svém ukřižování a že byl živ. Snad to byl proto Mesiáš, o němž proroci vyprávěli podivuhodné věci.''<ref>FLAVIUS IOSEPHUS. ''Židovské starožitnosti'' XVIII, 3, 3.</ref>
Flavius Iosephus a [[Filón Alexandrijský]] (1. století) také poměrně podrobně a na mnoha místech popisují život a působení další významné novozákonní postavy, [[Pilát Pontský|Piláta Pontského]] (srov. Filónovo ''Legatio ad Gaium'', XXXVIII), a také židovských velekněží [[Annáš]]e a [[Kaifáš]]e, kteří podle novozákonního podání zorganizovali Kristovo ukřižování. Zasazení novozákonního příběhu do soudobého politického rámce tedy odpovídá nenovozákonním historickým pramenům. V roce 1990 byl nalezen údajný Kaifášův hrob, autenticita tohoto nálezu se však zpochybňuje.<ref>Bond, Helen Katharine (2004). Caiaphas: friend of Rome and judge of Jesus?. Westminster/John Knox Press. pp. 4–8. {{ISBN
Flavius Josephus také popisuje osobnost a život [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] (Židovské starožitnosti 18.5.2), který byl dle novozákonního podání Ježíšovým příbuzným a předchůdcem v kazatelské činnosti. Flaviův popis Jana Křtitele se v obecných věcech shoduje s [[Nový zákon|Novým zákonem]], v důležitých detailech se ale odlišuje: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, kterého dá Herodes zabít, protože se obává povstání (v Novém zákoně je to kvůli kritice Herodova [[incest]]ního manželství, které Flavius také zmiňuje, ale v jiné souvislosti). O souvislosti Jana Křtitele s Ježíšem Flavius nehovoří. Pozdější interpolace z křesťanské strany, navrhovaná u předchozích zmínek, je v tomto případě, i pro částečné neshody s biblickým textem, velmi nepravděpodobná.
[[Mišna]], která zahrnuje materiály z 1. až 3. století, Ježíšovo jméno neobsahuje, avšak [[Jeruzalémský talmud|Jeruzalémský]] i [[Babylónský talmud]] s Ježíšovou osobností polemizují, především s jeho údajným narozením z panny ([[traktát]] ''B<sup>e</sup>šabbat''). Traktát ''Sanhedrin'' Babylónského Talmudu pak obsahuje zajímavou poznámku o Ješuovi,
:''jenž byl
=== Křesťanské prameny ===
[[Soubor:P52 recto.jpg|
Většina informací o životě Ježíše Krista pochází z křesťanských pramenů, především ze [[Nový zákon|spisů Nového zákona]], které začaly vznikat někdy po roce 40. Jedná se zejména o nejstarší [[Pavel z Tarsu|Pavlovy]] listy a [[Evangelium|evangelia]]. Kromě spisů novozákonních pak mezi křesťanské prameny patří i spisy nekanonické, [[apokryf]]ní. Hlavní otázkou pro historické studium Ježíšovy osobnosti představuje otázka, zda jsou tyto dokumenty historicky hodnověrné, či zda mají pouze [[legenda|legendární]] charakter (viz [[#Hodnověrnost pramenů|hodnověrnost pramenů]]).
Chronologicky nejstarší svědectví nabízí především korespondence [[Pavel z Tarsu|Pavla z Tarsu]]. Listy redigované [[apoštol]]em v letech
Dalším pramenem je ''[[sbírka logií Q]]'', která se sice nedochovala, ale o níž [[exegeze|exegeté]] tvrdí, že tvoří základ [[Evangelium podle Matouše|Matoušova]] a [[Evangelium podle Lukáše|Lukášova evangelia]]. ''Sbírka Q'', sepsaná v 50. letech 1. století a rekonstruovatelná do značné míry z dochovaných evangelií, zobrazuje Ježíše jako učitele moudrosti, který ohlašuje boží království. Z této sbírky nejspíše pochází větší část [[Kázání na hoře|horského kázání]].<ref>Mt 5–7; {{Citace bible|Lk|6|20||49}}.</ref>
Řádek 51 ⟶ 52:
Třetí skupinu pramenů tvoří [[synoptické evangelium|synoptická evangelia]], která spojují Ježíšovo učení s událostmi jeho života. Tato evangelia přitom využívají již staršího materiálu, příběhů o [[zázrak|zázracích]], podobenství i Ježíšových výroky, společně s vyprávěním o Ježíšově utrpení a smrti, které bylo zapsáno zřejmě již kolem roku 40.<ref>Srov [[Evangelium podle Marka|Mk]] 14–15; MAYEUR, s. 29 (it. překlad).</ref> Synoptická evangelia lze datovat mezi roky 45 a 85.
Čtvrté evangelium, totiž [[Evangelium podle Jana|Janovo]], představuje reinterpretaci existujících [[tradice|tradic]] a většina historiků nepovažuje události v něm obsažené za historicky doložitelné. Nechybějí ovšem hlasy, které nedatují toto evangelium až za rok 90, ale již k roku 40, a některé události, zvláště pak originální líčení Ježíšova utrpení považují za důvěryhodné vzhledem k předpokládanému stáří vyprávění a zachycenému očitému svědectví [[Jan Evangelista|apoštola Jana]].<ref>Srov. BERGER, K. ''Im Anfang war Johannes. Datierung und Theologie des vierten Evangeliums. 3. vyd. Gütersloh: Chr. Kaiser; Gütersloher Verlagshaus, 2001, s. 11–53. {{ISBN
Kromě [[biblický kánon|kanonických]] spisů pak mezi křesťanské prameny patří i mimokanonické spisy, datované mezi
== Hodnověrnost pramenů ==
Zatímco nekřesťanské prameny byly v zásadě vždy považovány za autentické (s výjimkou ''testimonium flavianum''), někteří historikové evangelia a ostatní novozákonní spisy za důvěryhodné a objektivní prameny nepovažují, protože byly sepsány Ježíšovými stoupenci, a jsou [[skepticismus|skeptičtí]] zvláště ohledně některých událostí, o nichž se evangelia zmiňují, a to především Ježíšových [[zázrak]]ů a jeho [[vzkříšení]]. Jako další argument proti hodnověrnosti těchto dokumentů jsou určité podobnosti mezi evangelním líčením a pohanskými [[mýtus|mýty]], jako např. mýtem [[Mithra|Mithrovým]], [[Apollón]]ovým, [[Attis|Attidovým]], [[Usir|Osiridovým]] či [[Dionýsos|Dionýsovým]]. To vede některé vědce k dohadům, zda křesťané tyto mýty nepřevzali.
V polovině 19. století [[Německo|německý]] historik [[Ferdinand Christian Baur]] předpokládal, že většina knih Nového zákona byla napsána až koncem
Novozákonní prameny krom toho pocházejí od svědků, kteří Krista zažili, znali jeho učení a odvolávají se na vlastní očité svědectví<ref>{{Citace bible|2Pt|1|16}}; {{Citace bible|1Jan|1|3}}; {{Citace bible|Jan|19|35}},</ref> případně svědectví druhých.<ref>{{Citace bible|Lk|1|1||3}}.</ref> [[Autor]]ství těchto spisů nelze chápat v dnešním smyslu, ve starověku byl autor zároveň editorem již existujícího materiálu. Novozákonní spisy začaly kolovat v době, kdy si lidé události v těchto dokumentech zaznamenané stále pamatovali a mohli je potvrdit, či popřít.<ref>Srov. {{Citace bible|Sk|2|22}}; {{Citace bible|Sk|26|24||28}}.</ref> Věrohodnost novozákonních zpráv dokládají také některé archeologické nálezy, které kritikové evangelií odmítali jako nehistorické.
[[Zenon Kosidowski]] ve své knize
Poukazuje též na shodnost Tacitových a Pliniových svědectví o
Dodává i fakt, že římská svědectví byla nalezena dlouho po jejich napsání (Tacitus nalezen v 15. století) a že křesťanští historici mohli při přepisování těchto svědectví některé informace upravit pro soudobé potřeby.<ref>KOSIDOWSKI, Z. Na počátku bylo slovo, 1992, Nakladatelství Práce, Praha. {{ISBN
Zenon Kosidowski rovněž upozorňuje na naprostou absenci relevantních historických údajů. Není přesně známo datum narození, když Matouš ve svém evangeliu určuje jako dobu narození pozdní vládu Heroda Velikého (6.–5. př. n. l.), zatímco Lukáš dobu, kdy bylo v Judeji vyhlášeno sčítání lidu místosprávcem Quriniem (6.–7. n. l.). V případě narození je tedy rozpětí až 12 let. Nutno vzít v potaz, že rok 1 n. l. již neuznává ani církev a hovoří o odchylce 4 let.{{Zdroj?}}
Rovněž není známo vzezření historického Ježíše, když raní křesťané v polemice
Při analýze křesťanských dokumentů je zapotřebí mít na paměti jejich [[literární žánr]], který umožňuje pochopit poselství textu. Evangelia nejsou [[biografie|biografií]], ani morálně-výchovnými příběhy, ani [[kronika|kronikou]], nýbrž specifickým druhem, který v antické literatuře nemá obdoby. Ačkoli je život a učení Ježíše Nazaretského předmětem těchto evangelií, jejich prvořadý zájem není historický, biografický, [[filosofie|filosofický]], [[etika|etický]] či [[askeze|asketický]].<ref>Srov. {{Citace bible|Jan|20|31}}.</ref> Evangelia mají především [[kérygma]]tický charakter a představují Ježíše především jako příklad k následování a někoho, kdo nabízí člověku [[spása|spásu]]. Evangelia tedy nejsou literaturou faktu, ale zároveň nepostrádají historické váhy.
▲Při analýze křesťanských dokumentů je zapotřebí mít na paměti jejich [[literární žánr]], který umožňuje pochopit poselství textu. Evangelia nejsou [[biografie|biografií]], ani morálně-výchovnými příběhy, ani [[kronika|kronikou]], nýbrž specifickým druhem, který v antické literatuře nemá obdoby. Ačkoli je život a učení Ježíše Nazaretského předmětem těchto evangelií, jejich prvořadý zájem není historický, biografický, [[filosofie|filosofický]], [[etika|etický]] či [[askeze|asketický]].<ref>Srov. {{Citace bible|Jan|20|31}}.</ref> Evangelia mají především [[kérygma]]tický charakter a představují Ježíše především jako příklad k následování a někoho, kdo nabízí člověku [[spása|spásu]]. Evangelia tedy nejsou literaturou faktu, ale zároveň nepostrádají historické váhy.
== Historicita Ježíšova života ==
Navzdory starověkým svědectvím, jak křesťanským, tak nekřesťanským, někteří historikové samotnou existenci Ježíšovy osobnosti zpochybňují.<ref>Srov. např. [http://www.thejesusmyth.com/ The Jesus Myth] {{Wayback|url=http://www.thejesusmyth.com/ |date=20081201053356 }}, [http://www.atheists.org/christianity/myth.html American Atheists] {{Wayback|url=http://www.atheists.org/christianity/myth.html |date=20081017180439 }}, and [http://www.bede.org.uk/jesusmyth.htm Refuting the myth that Jesus never existed]; WELLS, G. A. ''The Jesus Myth'', 1998; [http://www.egodeath.com/christmyth.htm The Mythic-Only Jesus Theory (The Christ-Myth Theory)]</ref> [[Benjamin Urrutia]] na základě Flaviova vyprávění tvrdí, že historickým Ježíšem byl ve skutečnosti [[rabín]] [[Ješua bar Aba]] ([[Barabáš (biblická postava)|Barabáš]]), který vedl úspěšný nenásilný odpor proti [[Pilát Pontský|Pilátovu]] plánu umístit na [[Chrámová hora|Chrámové hoře]] v Jeruzalémě římské orly, symbol [[Jupiter (mytologie)|Jovova]] kultu.{{Doplňte zdroj}} Angličan [[John Allegro]] pak dokonce tvrdí, že Ježíš bylo jméno pro [[halucinogen]]ní houbu.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://johnallegro.org/main/ |datum přístupu=2008-12-01 |url archivu=https://web.archive.org/web/20081020090303/http://www.johnallegro.org/main/ |datum archivace=2008-10-20 |nedostupné=ano }}</ref> V pramenech ovlivněných komunistickou ideologií (např. ''[[Malá československá encyklopedie]]'') bývá Ježíš Kristus popisován jako
| příjmení1 = Carrier
| jméno1 = Richard
| titul = So...if Jesus Didn't Exist, Where Did He Come from Then?
| url = https://www.richardcarrier.info/Historicity_of_Jesus.pdf
| vydavatel = richardcarrier.info
| datum_přístupu = 2018-09-07
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref name="Carrier-2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Carrier
| jméno1 = Richard
| titul = Two Lessons Bart Ehrman Needs to Learn about Probability Theory
| url = https://www.richardcarrier.info/archives/11545
| vydavatel = richardcarrier.info
| datum_přístupu = 2018-09-07
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Zastánci Ježíšovy historicity argumentují skutečností, že Ježíš patří k historicky nejlépe doloženým postavám [[Starověk|antiky]], a to i ve srovnání např. s [[Alexandr Veliký|Alexandrem Velikým]] či jinými vladaři, o jejichž existenci nikdo nepochybuje (viz výše). O málokteré osobnosti bylo již krátce po jeho smrti napsáno tolik spisů jako o Ježíši.<ref>
== Hledání historického Ježíše ==
Bádání o historickém Ježíši vzniklo kolem roku 1740, kdy se začala od základů proměňovat teorie vědění a obzvláště pochopení bible v křesťanské Evropě. Do té doby byla bible ve shodě s církevní naukou pokládána za Písmo svaté, které Bůh nejenže autorizoval, ale doslovně inspiroval.
Vynálezem
S pokrokem v přírodních vědách zesílil zájem o zjistitelná a ověřitelná fakta také ve vědách humanitních. Bylo nutno vysvětlit rozpory mezi jednotlivými texty v evangeliích, protože lidé bibli samostatně četli a kladli si nad ní otázky. [[Deismus|Deisté]] se pokoušeli nalézt historického Ježíše pod novozákonní a dogmatickou
[[Soubor:Albert Schweitzer 1952.jpg|náhled|[[Albert Schweitzer]], z
=== První hledání ===
S
Koncem 19. století existovala již řada ''Životů Ježíšových''. Některé z
[[Mark Powell]] uvádí, že ''Životy Ježíšovy'' byly zpravidla inspirovány třemi momenty: 1. velkým zastřešujícím konceptem (např. Ježíš jako reformátor), který určoval téma knihy a v
Některé z
[[Soubor:Ernest-Renan.gif|náhled|[[Ernest Renan]], autor jednoho z
[[David Strauss]] (1808–1874) se již ve svých 27 letech stal průkopníkem „hledání historického Ježíše“, když všechny nadpřirozené události odmítl jako mytologii. Jeho ''Život Ježíšův''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Strauss|jméno=David Friedrich|příjmení2=|jméno2=|titul=Das Leben Jesu, kritisch bearbeitet|vydání=|vydavatel=C.F. Osiander|místo=|rok=1835|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref> z
[[Johannes Weiss]] (1863–1914) a [[William Wrede]] (1859–1906) upozornili akademický svět na eschatologický aspekt Ježíšova působení.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=William Wrede full books online|periodikum=ntweblog.blogspot.cz|url=http://ntweblog.blogspot.cz/2011/02/william-wrede-full-books-online.html|datum přístupu=2017-01-24}}</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Weiss|jméno=Johannes|titul=Jesus' Proclamation of the Kingdom of God|url=https://www.amazon.com/Jesus-Proclamation-Kingdom-God-Lives/dp/080060153X|editoři=Leander E. Keck|vydavatel=Augsburg Fortress Publishing|počet stran=160|isbn=9780800601539|jazyk=English}}</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Zahl|jméno=Paul F.M.|příjmení2=|jméno2=|titul=The first Christian : universal truth in the teachings of Jesus|
[[Albert Kalthoff]] (1850–1906) ve své knize ''Jak vzniklo křesťanství. Nové příspěvky k
[[Albert Schweitzer]] (1875–1965), historik teologie, ve své
Přímým útokem na „první hledání“ se stala kniha ''Mýtus o Kristu'', poprvé vydaná
V
* Kapitola 22 (s.
* Kapitola 23 (s.
Schweitzer upozornil na skutečnost, že všechny Ježíšovy životopisy 19. století zanedbávaly nebo zcela opomíjely Ježíšovu apokalyptickou zvěst, a vytvořil svou vlastní verzi Ježíšova profilu v
=== Konec prvního hledání ===
Předchůdcem Schweitzerovy práce byla kniha [[Martin Kähler|Martina Kählera]] ''Takzvaný historický Ježíš a dějinný biblický Kristus'', vydaná v
=== Období „nehledání“ ===
[[Soubor:Bultmann.JPG|náhled|[[Rudolf Bultmann]] věřil, že záleží na tom, že Ježíš žil a byl ukřižován, ne na tom, co se stalo během jeho života.]]
Schweitzerova kritika z
Klíčovou postavou tohoto mezidobí byl [[Rudolf Bultmann]], který zůstal skeptickým v
Bultmann věřil, že o Ježíšovi lze poznat jen několik nahodilých detailů a že zkoumat je nemá smysl, protože vše, na čem záleží, je následovat „Ježíšovo povolání“, které lze zakusit jen existenciálním setkáním s
=== Druhé hledání ===
Zatímco přesný začátek prvního a třetího hledání nelze stanovit, v
Svou přednáškou se Käsemann rozešel se stanovisky svého učitele Bultmanna, který zdůrazňoval teologický přístup a ještě v
Käsemannův názor, že o Ježíšovi se můžeme něco dozvědět, pokud systematicky pracujeme s
K
Počátkem 70. let původní zájem o „druhé hledání“ prakticky vyprchal.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Van Voorst|jméno=Robert E|příjmení2=|jméno2=|titul=Jesus outside the New Testament : an introduction to the ancient evidence|rok=2000|url=https://
=== Třetí hledání ===
Druhé hledání se vyčerpalo v
Kromě starších kritérií vícenásobného svědectví, nepodobnosti a trapnosti vznikla v
* ''Kritérium historické plauzibility'', zavedené v
* ''Kritérium odmítnutí a popravy'', vytvořené v
* ''Kritérium kongruence'' (či ''kumulativního nepřímého důkazu'') je zvláštním případem staršího kritéria koherence.<ref
Některá další navržená kritéria považují badatelé třetího hledání za pochybná a nespolehlivá. Mezi ně patří ''kritérium přítomnosti aramejských prvků'', které navrhl [[Joachim Jeremias]]. Toto kritérium posuzuje biblický výrok na základě rozpoznatelných aramejských prvků ve slovní zásobě či gramatice.<ref
Významným rysem třetího hledání je také role archeologie. Jak říká [[James Charlesworth]], jen málo moderních badatelů dnes záměrně přehlíží archeologické objevy, které objasňují život v
=== Historické interpretace Ježíše ===
Většina badatelů se dnes shoduje, že Ježíš jako historická postava existoval, avšak Ježíšovy portréty vytvořené během trojího hledání se často liší mezi sebou navzájem i od portrétu, který známe z
Rozdílné důrazy v
Ve své knize ''Dějiny bádání o historickém Ježíši'' (1906) si [[Albert Schweitzer]] povšiml podobnosti jednotlivých Ježíšových portrétů
== Odkazy ==
{{Překlad|en|Quest for the historical Jesus|761290498|en|Historical Jesus|761084915|de|Historische Jesusforschung|161725484}}▼
=== Reference ===
▲{{Překlad|en|Quest for the historical Jesus|761290498|en|Historical Jesus|761084915|de|Historische Jesusforschung|161725484}}
<references />
=== Související články ===
* [[Ježíš Kristus]]
* [[Historicko-kritická metoda]]
=== Externí odkazy ===
* [http://www.krestane.info/duveryhodnost-bible/ Důvěryhodnost Ježíše]
{{Ježíš Kristus}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Křesťanství}}
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Ježíš Kristus]]
[[Kategorie:1. století]]
|