Tosca: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Pozadí: typo |
→Kritické přijetí: podrobněji |
||
Řádek 221:
| místo = London
| datum vydání = 1 August 1900
|jazyk=anglicky}}</ref> Zato první pařížské uvedení v roce 1903 bylo přijato spíše kriticky: skladatel [[Paul Dukas]] si myslel, že práci chyběla soudržnost a styl („krutá a pracně hrůzostrašná historie, kde divadlo, intrika, vášeň a charaktery jsou vším a člověk a duše nejsou ničím“<ref name="Reims">{{Citace elektronické monografie
| titul = Tosca. Opéra de Puccini [Livret pédagogique]
| vydavatel = Grand Théâtre de Reims
| datum_vydání = 2008
| datum_přístupu = 2016-12-09
| místo = Reims
| url = http://www.cndp.fr/crdp-reims/fileadmin/documents/preac/spectacle_vivant_opera/dossiers_pedagogiques/TOSCA.pdf
| jazyk = fr
| strany = 12
}}</ref>), zatímco [[Gabriel Fauré]] byl uražen „znepokojivými vulgaritami“.<ref>Greenfeld, H., str, 125 až 126 a str. 138 až 139</ref> Skladatel [[André Messager]], který dirigoval francouzskou premiéru ''Tosky'', napsal, že „chce-li někdo v tomto chápání hudebního umění vidět projev nové italské školy, začíná se nám stýskat po té staré“.<ref name="Reims"/> Příznivce našla ''Tosca'' – vedle obecenstva – v [[Claude Debussy|Claudu Debussym]].
Podobně na německé půdě bylo přijetí ''Tosky'' většinou kritiky i hudebniků spíše nepříznivé. Slavný dirigent [[Felix Josef von Mottl|Felix Mottl]] ji nazval „opičárnou“, [[Richard Strauss]] zase „notorickým kýčem nejhoršího druhu“ a zvláštní averzi k ní měl [[Gustav Mahler]]: prohlásil ji za „uměleckou slátaninu“ („Kunstmachwerk“) a za důkaz, že „dneska umí výborně instrumentovat každý idiot“, a odmítl ji uvést ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské dvorní opeře]], dokud stál v jejím čele.<ref name="VSO">{{Citace monografie
| příjmení = Prawy
| jméno = Marcel
| titul = The Vienna Opera
| vydavatel = Verlag Fritz Molden
| místo = Wien-München-Zürich
| rok = 1969
| počet_stran = 224
| strany = 81
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Tosca
| vydavatel = Národní divadlo
| datum_vydání = 2016
| datum_přístupu = 2016-12-08
| místo = Praha
| url = http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/10757
}}</ref><ref name="Schreiber351">{{Citace monografie
| příjmení = Schreiber
| jméno = Ulrich
| titul = Opernführer für Fortgeschrittene. Die Geschichte des Musiktheaters
| vydavatel = Bärenreiter
| místo = Kassel
| rok = 2010
| počet_stran = 772
| strany = 351
| isbn = 978-3-7618-1963-0
| jazyk = de
| vydání = 5
| svazek = 3/I Das 20. Jahrhundert. Von Verdi und Wagner bis zum Faschismus
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = "Tosca": Ein surrealer Albtraum
| periodikum = Kleine Zeitung
| datum_vydání = 2014-10-19
| datum_přístupu = 2016-12-08
| lokace = Graz
| url = http://www.kleinezeitung.at/steiermark/graz/3909943/Grazer-Oper_Tosca_Ein-surrealer-Albtraum
| jazyk = de
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Metropolita Opera – Tosca Broadcast 2002
| vydavatel = The Metropolitan Opera Guild, Inc.
| datum_vydání = 2002-01
| datum_přístupu = 2016-12-08
| místo = New York
| url = www.operanews.com/operanews/_archive/102/ToscaBroadcast.102.html
| jazyk = en
}}</ref> Čelný vídeňský hudební kritik přelomu století [[Julius Korngold]] pro ''Toscu'' razil pojem „mučírenská hudba“,<ref name="Schreiber351"/> podobně hovořil Robert Hirschfeld ve ''Wiener Zeitung'': „Mučicí nástroje zabalené v parfémované bavlně – ocelové hroty s neškodnými rohovinovými knoflíčky – urážka inteligence, již ani chorobná mysl neospravedlňuje“.<ref name="VSO"/>
Ani českou premiéru dobová kritika nevítala příliš vřele, přičemž se soustředila především na nevhodnost námětu. Kritik ''[[Národní listy|Národních listů]]'' považoval myšlenku zhudebnění Sardouovy hry za „čirý nevkus“, a i když dílu přiznával scénickou obratnost a schrchovanou napínavost, trval na tom, že „předváděti mučení, vraždy a popravy není úkolem umění“. Proto prý také „hudba Pucciniova sklesá na něco zcela podružného, ba v celém dramatě vlastně zbytečného“, schází jí přesvědčivost a „přes mnohé raffinované podrobnůstky tu v instrumentaci, tu v rythmice“ upadá do stereotypu. Za jednu z nejsilnějších stránek díla ironicky označuje reklamu, která ''Toscu'' doprovázela, a litoval, že „tolik nákladu a píle věnováno dílu tak pochybného vkusu“.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = –q
| titul = Hudba – Tosca
| periodikum = Národní listy
| ročník = 43
| číslo = 321
| datum = 1903-11-24
| strany = 3
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPeriodical.do?id=12220&it=0
| issn = 1214-1240
| datum_přístupu = 2016-12-09
}}</ref> Podle recenzenta brněnských ''[[Lidové noviny|Lidových novin]]'' Puccini v ''Tosce'' – údajně „odmítnuté seriosní kritikou všech divadel“ – zcela ztroskotal: „Co tu hudebně podává, nechá vás skoro veskrze úplně chladnými a je místy […] tak úžasně prázdné, že se divíte, jak mohla tato opera vzbudit tolik zájmu, kolik ho ve světě vzbudila.“<ref>{{Citace periodika
| příjmení = –c
| titul = Umění, divadlo a literatura – Tosca
| periodikum = Lidové noviny
| ročník = XIX
| číslo = 253
| datum = 1911-09-13
| strany = 2
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:bff50bc2-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:328d70fd-435e-11dd-b505-00145e5790ea
| issn = 1802-6265
| datum_přístupu = 2016-12-08
}}</ref> [[Zdeněk Nejedlý]] s jistým odstupem (1920) nemohl upřít ''Tosce'' divadelní účinnost, a když ji označuje za „zmodernisovaného ''[[Rigoletto|Rigoletta]]''“, je to spíše poctou než odsudkem. „Působivý krvák, dráždivý, k tomu moderně rafinovaný, i v erotice moderní, ale přece jen krvák, a proto nic nového,“ znělo jeho konečné hodnocení.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Nejedlý
| jméno = Zdeněk
| titul = Dějiny opery Národního divadla
| vydavatel = Nakladatelství Práce
| místo = Praha
| rok = 1949
| počet_stran = 499
| strany = 188
| svazek = 2
}}</ref>
Zatímco řadu prvních kritik pohoršoval samotný krvavý námět (vražda a poprava na jevišti, mučení za scénou), pozdější kritici jí vyčítali spíše kombinaci sentimentality a sadismu;<ref>Schreiber, str. 325.</ref> skladatel a muzokolog Jan Meyerowitz jí vyčítal „[[fašismus|fašismem]], zejména jeho severní variantou živenou mentální zvrhlost spočívající ve fascinaci utrpením druhých“ a Pucciniho tendenci nechat své operní hrdinky (od Manon Lescaut po Liù) pro jejich lásku bez viny trpět a umírat komentoval slovy: „každý soudce, který cítí radost, když odsuzuje lidi, nadto nevinné, je netvor.“<ref>Schreiber, str. 326.</ref> I jiní autoři hledali v Pucciniho hudbě ideové spříznění s italským fašismem (podobně jako v případě vztahu [[nacismus|nacismu]] a hudby [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]), čemuž odpovídalo i místo, jaké v [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] kulturní politice zaujímaly Pucciniho opery, a z nich zvláště ''Tosca'' jako jediná celovečerní opera odehrávající se v Itálii. ''Tosca'' byla první operou, která se roku 1937 hrála před masovým publikem v renovovaných [[Caracallovy lázně|Caracallových lázních]],<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Earle
| jméno = Ben
| titul = Puccini, Fascism, and the Case of Turandot
| příjmení_sestavitele = Schwartz
| jméno_sestavitele = Arman
| sborník = Giacomo Puccini and His World
| vydavatel = Princeton University Press
| místo = Princeton
| rok_vydání = 2016
| isbn = 9781400884063
| strany = 170
| jazyk = en
| příjmení_sestavitele2 = Senici
| jméno_sestavitele2 = Emanuele
}}</ref> ještě roku 1944 se dávala ve zvláštním slavnostním představení pro [[Wehrmacht]] s nejlepšími italskými zpěváky své doby ([[Tito Gobbi]], [[Beniamino Gigli]], [[Maria Caniglia]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Snowman
| jméno = Daniel
| titul = The Gilded Stage. A Social History of Opera
| vydavatel = Atlantic Books
| místo = London
| rok = 2009
| počet_stran = 482
| strany = 334
| isbn = 978-1-84354-467-8
| jazyk = en
}}</ref>
Odmítavý postoj středoevropské hudební vědy k Pucciniho dílu na dlouho fixoval německý filosof a estetik [[Theodor W. Adorno|Theodor Adorno]],<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Botstein
| jméno = Leon
| titul = Music, Language, and Meaning in Opera: Puccini and His Contemporaries
| příjmení_sestavitele = Schwartz
| jméno_sestavitele = Arman
| sborník = Giacomo Puccini and His World
| vydavatel = Princeton University Press
| místo = Princeton
| rok_vydání = 2016
| isbn = 9781400884063
| strany = 187–188
| jazyk = en
| příjmení_sestavitele2 = Senici
| jméno_sestavitele2 = Emanuele
}}</ref> nebyl však sám. V 50. letech mladý muzikolog Joseph Kerman ''Tosku'' označil dodnes známým přízviskem „ošuntělý dojáček“ (v originálu anglicky „shabby little shocker“);<ref name="Kerman, str. 205">{{Citace elektronické monografie|příjmení=Walsh|jméno=Stephen|titul=''Tosca'', Longborough Festival|url=http://www.theartsdesk.com/opera/tosca-longborough-festival|datum přístupu=16 January 2015|vydavatel=theartsdesk.com|jazyk=anglicky}}</ref> v reakci na to poznamenal dirigent sir [[Thomas Beecham]], že cokoliv Kerman říká o Puccinim, „může být bezpečně ignorováno“.<ref>{{citace monografie | příjmení = Carner| jméno =Mosco | odkaz na autora = | titul = a Critical Biography| vydavatel = Gerald Duckworth | místo = | rok = 1958| počet stran = | kapitola = | strany = 460 | url = https://archive.org/details/puccinicriticalb00carn| jazyk = anglicky}}</ref>
V recenzi psané půl století po premiéře (roku 1954) zkušený anglický hudební kritik Ernest Newman sice uznal „nesmírně obtížnou záležitost smrsknout [Sardouovu] hru pro operní účely“, ale byl toho názoru, že nuance Sardouova původního děje jsou zpracovány „velmi chabě“, takže „hodně z toho, co se děje a proč se to děje, je pro diváka nesrozumitelné“.<ref>Newman, str. 188, 230 až 231</ref> Celkově však Newman předložil spíše pozitivní soud: „[Pucciniho opery] jsou do jisté míry pouhým svazkem triků, ale nikdo jiný neprovedl stejné triky ani zdaleka tak dobře“.<ref>Newman (1958), str. 465</ref> V pomalé kritické rehabilitace Pucciniho díla včetně ''Tosky'' pokračovali od 50. let 20. století francouzský hudební teoretik, pedagog a skladatel [[René Leibowitz]] ve svých ''Dějinách opery'' (1957) a ''Fantómech opery'' (1972) a Mosco Carner v své kritické biografii Pucciniho z roku 1958.<ref>Schreiber, str. 325, 353.</ref> Proti dosavadnímu náhledu na tuto operu jako hudebně konzervativní začali hudební vědci poukazovat na příbuznosti nejen s novátorskými prvky v díle Debussyho a Richarda Strausse, ale například i s avantgardní hudbou [[druhá vídeňská škola|druhé vídeňské školy]], zejména [[Arnold Schoenberg|Arnolda Schoenberga]].<ref>Schreiber, str. 332, 354-355.</ref>
Britský operní vědec Julian Budden poznamenal, že Puccini „nešikovně zachází s politickým prvkem“, ale přesto vychvaluje operu jako „triumf čistého divadla“.<ref name="bud222"/> Shoduje se tak s názorem řady divadelních praktiků – například režisér mj. slavné newyorské inscenace ''Tosky'' [[Franco Zeffirelli]] ji označil za „nejkrásnější, nejdramatičtější operu, jaká kdy byla napsána“.(…) Původně australský hudební kritik Charles Osborne připisuje obrovskou popularitu ''Tosky'' u diváků napjaté účinnosti jejího melodramatického děje, příležitosti dané třem hlavním postavám zářit hlasově a dramaticky a skutečnosti, že opera obsahuje dvě velké árie: „Vissi d’arte“ a „E lucevan le stelle“.<ref name="Os143">Osborne, str. 143</ref>
I když ze všech Pucciniho oper byla ''Tosca'' v době svého uvedení a dlouho poté nejvěším předmětem kritiky, neměly proměnlivé postoje hudebníků i hudební kritiky žádný vliv na popularitu ''Tosky'' u obecenstva, která od její premiéry nikdy nezakolísala.<ref name="Grove">{{Citace sborníku
| příjmení = Budden
| jméno = Julian
| titul = Tosca
| sborník = The New Grove Dictionary of Opera
| příjmení_sestavitele = Sadie
| jméno_sestavitele = Stanley
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = London
| rok vydání = 2007
| isbn =
| url = http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/O005948
| jazyk = en
}} (omezený přístup)</ref> Tato opera je dodnes velmi populární: podle databáze ''[[Operabase]]'' jí patří, co se týče početnosti uvádění, páté místo na světě s 2694 představeními v průběhu pěti sezón 2011/12 až 2015/16.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 230 ⟶ 384:
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2016-12-08
| vydavatel = Operabase
| jazyk = en
}}</ref> Jedním z důvodu četnosti jejího uvádění i je i relativní snadnost provedení i na menších divadlech – potřebuje prakticky pouze tři dobré zpěváky, přičemž například partie Tosky je při své atraktivnosti i rozsáhlosti pěvecky mnohem snazší než třeba Butterfly nebo Turandot, o verdiovských či dokonce wagnerovských hrdinkách nemluvě.<ref name="Kaminski">{{Citace monografie | příjmení = Kaminski | jméno = Piotr | titul = Mille et un opéras | vydání = 1 | vydavatel = Librairie Arthème Fayard | místo = Paris | rok = 2003 | počet stran = 1819 | kapitola = Giacomo Puccini – Tosca | strany = 1195 | isbn = 2-213-60017-1 | jazyk = fr}}</ref>
== Rozbor hudební kompozice opery ==
| |||