Dějiny Moravy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy |
linkfix |
||
| (Není zobrazeno 71 mezilehlých verzí od 43 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1:
{{upravit}}
[[Soubor:Znak Moravy.svg|alt=Znak Moravy|náhled|Znak [[Morava|Moravy]]]]
'''Dějiny Moravy''' popisují minulost středoevropské historické země [[Morava]], která je spolu s [[Čechy|Čechami]] a částí [[Slezsko|Slezska]] součástí dnešní [[Česko|České republiky]] a [[Evropská unie|Evropské unie]].
Dějiny území [[Morava|Moravy]] se počínají v [[pravěk]]u, lidmi bylo osídleno od starších čtvrtohor.<ref>Válka (1991), str. 9.</ref> Z doby mladého paleolitu pochází světově unikátní moravské nálezy (kultura [[pavlovien]]u).
Snad nejslavnější období moravských dějin
Po pádu Velké Moravy se základ budoucí státnosti přenesl do okolních center (polské Hnězdno, uherská Ostřihom, česká Praha), ale Morava zůstala politicky i kulturně významnou oblastí a její dějiny zůstaly specifickými i poté. Po téměř trvalém připojení ke středověkému státu [[Přemyslovci|Přemyslovců]] na počátku [[11. století]]
Jako zcela suverénní feudální země
Moravské markrabství existovalo až do roku 1918. Po vzniku [[Československo|Československa]] vystoupili němečtí [[Moravané]] s požadavkem Moravu rozdělit na německou ([[Sudetenland (provincie, 1918)|Sudetsko]], [[Německá jižní Morava]] a exklávy [[Brno]], [[Jihlava]] a [[Olomouc]]) a českou část. Československo těmto snahám zabránilo. V rámci Československa zůstala Morava do značné míry autonomní zemí (s vlastním zemským prezidentem). Území Moravy bylo rozšířeno o [[Valticko]] a [[Dyjský trojúhelník]] (bývalé části [[Dolní Rakousy|Dolních Rakous]]). V roce [[1928]] však byla Morava jako správní země zrušena a spojena se [[České Slezsko|Slezskem]] do [[země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]].
▲Po pádu Velké Moravy se základ budoucí státnosti přenesl do okolních center (polské Hnězdno, uherská Ostřihom, česká Praha), ale Morava zůstala politicky i kulturně významnou oblastí a její dějiny zůstaly specifickými i poté. Po téměř trvalém připojení ke středověkému státu [[Přemyslovci|Přemyslovců]] na počátku [[11. století]] je Morava spojena s osudy [[Čechy|Čech]] a dalších [[České země|českých zemí]], spolu s nimiž je součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Na konci 12. století vzniká [[Markrabství moravské]], v němž postupně vládnou především Přemyslovci, Lucemburkové a Habsburkové z titulu moravských markrabat.
V letech 1939–1945 Morava znovu existovala jako jedna ze dvou zemí [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]]. Tento územněsprávní celek však nebyl totožný s Moravou jako historickou zemí – na jednu stranu k němu byly připojeny části Čech (viz [[s:Vládní nařízení o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně|nařízení č. 388/1940 „O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“]]) a celý zbytek [[České Slezsko|Slezska]] (v rozsahu, ve kterém zůstalo součástí Protektorátu), na druhou stranu k němu nepatřily ty části Moravy, které v roce 1938 na základě [[Mnichovská smlouva|Mnichovské smlouvy]] anektovalo Německo.
▲Jako zcela suverénní země vystupuje stavovská Morava v 16. a na začátku 17. století.<ref>Válka, Josef: Dějiny Moravy 2, Brno 1995, s. 78n</ref> Roku 1749 byl zrušením [[Česká dvorská kancelář|České dvorské kanceláře]] ve Vídni zrušen hlavní společný úřad [[země Koruny české|zemí Koruny české]], Morava byla jednou ze zemí centralizované [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]]. Moravské markrabství existuje až do roku 1918. I v rámci [[Československo|Československa]] byla Morava (Země moravskoslezská) do značné míry autonomní zemí (s vlastním zemským prezidentem), která byla protiprávně zrušena na počátku komunistické totality roku 1949.<ref>Pernes, Jiří: Pod moravskou orlicí, Brno 1996</ref>
== Pravěká Morava ==
* před 725
* před 360
* před 10
* před 2,6
* před 800
* před 250
* před 31
* před 4
* '''[[750 př.
== Raná doba dějinná (450 př. Kr. – 568 po Kr.) ==
Území Moravy zřejmě zmiňuje [[Hérodotos|Herodotos]] ve svých Dějinách, tehdy na Moravě žili keltští [[Volkové-Tektoságové]];
Na počátku [[1. století]] po Kristu vystřídali [[Keltové|Kelty]] na Moravě [[Germáni]], kmenový svaz [[Svébové|Svébů]], na Moravě sídlil především kmen [[Kvádové|Kvádů]]. Morava byla v bezprostředním kontaktu s Římskou říší.
'''[[179]]''' – římská vojska císaře Marca Aurelia zakládají tábory hluboko na Moravě (Hradisko u Mušova), [[Neředín|Olomouc – Neředín]] a další. Vlivem vpádu [[Hunové|Hunů]] kolem r. [[400]] Svébové Moravu opustili, po nich různě dlouhou dobu Moravu obývaly germánské kmeny [[Herulové|Herulů]], [[Gepidové|Gepidů]], [[Rugiové|Rugiů]] a [[Langobardi|Langobardů]]. Langobardi jako poslední Germáni opustili [[Střední Evropa|střední Evropu]] a tím i Moravu roku [[568]].
== Počátek raného středověku na Moravě (568–822) ==
První [[Slované]] se na Moravu dostali v první polovině [[6. století]], jejich příliv však zesílil až po postupném odchodu Langobardů. V přibližně stejné době do [[Panonie|panonské]] nížiny přišli ze střední [[Asie]] kočovní
== Velkomoravská říše (822–906) ==
[[Soubor:Great moravia svatopluk.png|
{{viz též|Velkomoravská říše}}
'''[[822]]''' První zmínka o [[Moravané|Moravanech]]. Moravské poselstvo se zúčastnilo franského sněmu ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]]. Kdo poselstvo vyslal, není známo, pravděpodobně již zastupovali stát známý z následujících desetiletí jako [[Velkomoravská říše|Velká Morava]].
'''[[831]]''' Část moravských elit pod vedením dynastie Mojmírovců, konkrétně prvního historicky známého vládce Moravy [[
'''[[833]]''' Moravský kníže [[Mojmír I.]] vyhnal z [[Nitra|Nitry]] tamního vládce [[Pribina|Pribinu]] a ovládl jeho území.
Řádek 47 ⟶ 53:
'''[[864]]''' Ludvík Němec opět napadl Moravu, nedosáhl však úspěchu, Rostislav pouze složil formální přísahu věrnosti, která nikterak nenarušovala moravskou nezávislost.
[[Soubor:Kyrill&Method.jpg|
'''[[867]]''' Konstantin s Metodějem se vydali na cestu do Říma, kde [[papež]] [[Hadrián II.]] povolil slovanštinu jako [[Bohoslužba|bohoslužebný]] jazyk. Konstantin v Římě zůstal, vstoupil pod jménem Cyril do [[klášter]]a a brzy umřel.
Řádek 62 ⟶ 68:
'''[[889]]''' Ve střední Evropě se objevili kočovní [[Maďaři]] pocházející ze severního [[Černé moře|Černomoří]]. V následujících letech vystupovali zprvu jako spojenci Moravanů.
'''[[894]]''' Zemřel Svatopluk, jeho nástupcem se stal jeho syn [[Mojmír II.|Mojmír]]. Od moravské říše se okamžitě odtrhli Češi a poddali se [[
'''[[901]]''' Morava a východofranská říše uzavřely mír, Maďaři se tím stali nepřáteli Moravy.
Řádek 68 ⟶ 74:
'''[[906]]''' Moravané porazili Maďary, nezabránili jim však dvakrát protáhnout zemí. Maďaři také obsadili část moravského území (jižní [[Slovensko]]). To je na dlouhou dobu poslední zpráva o Moravanech.
== 906–1029
[[Soubor:Český stát v X. století za Boleslava I. a II.jpg|
V tomto období mizí o Moravě téměř veškeré písemné zprávy. Žádný domácí pramen není znám a cizí historici si v bouřlivých zvratech doby Moravy – mocensky bezvýznamné – nevšímali. Některé zmínky se však uchovaly a církevní i státní organizace však pravděpodobně existovala nadále.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Učebnice dějin Moravy
| url = http://www.ucimeomorave.cz/zmensena%20ucebnice%20Morava%20-%20dejiny%20zeme%20uprostred%20Evropy.zip
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 25.9.2019
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Havlík
| jméno = Lubomír Emil
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Kronika o Velké Moravě
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok vydání =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-80-8561-706-1
}}</ref>
'''[[907]]''' U Brezalauspurku (asi [[Bratislava|Bratislavy]]) [[bitva u Bratislavy|porazili]] Maďaři [[Bavorsko|bavorské]] vojsko. Moravané jako účastníci této bitvy nejsou zmíněni, což s největší pravděpodobností znamená, že se bitvy nebyli schopni zúčastnit. Není vyloučeno, že panovník a elitní bojovníci padli v nějakých nedávných bojích. Naposledy jsou Moravané zmíněni k předchozímu roku (jejich porážka Maďarů, táhnoucích do [[Sasko|Saska]]).
V období následujících několika desetiletí Morava zřejmě tvořila nárazníkové území mezi Čechy a Maďary, ovládaná patrně několika místními vládci, o nichž však nic nevíme. Po polovině 10. století došlo k vzestupu [[Přemyslovci|přemyslovských]] Čech a jejich expanzi na východ. Do okruhu české říše se dostala nejasná část moravského území, téměř jistě severní Morava včetně [[Olomouc]]ka.
[[Soubor:Polska 992 - 1025.png|
'''[[976]]''' Byl zmíněn Moravský biskup na sněmu v Mohuči.<ref name=":0" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Prameny k dějinám Velké Moravy
| vydání =
| vydavatel = KLP Praha
| místo = Brno
| rok vydání = 2019
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-80-87773-36-9
}}</ref>
'''[[1003]]''' Tohoto roku, spíš však mírně dříve, obsadily Moravu [[Polsko|polské]] vojenské posádky [[Boleslav Chrabrý|Boleslava Chrabrého]]. Nešlo však zcela o okupaci, Poláci se na Moravě rozmístili jako moravští spojenci, jak ukazuje další vývoj.<ref>{{Citace
| příjmení =
| jméno =
| titul = Vývoj státoprávní identity Moravy
| url = https://is.muni.cz/th/phr9v/Vyvoj_moravske_statopravni_individuality.pdf
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 28.4.2020
}}</ref> Z Čech byli totiž Poláci s českou pomocí vypuzeni římským (německým) králem [[Jindřich II.|Jindřichem II.]], Moravané však Polákům věrnost zachovali následující tři desetiletí a [[Konflikt Boleslava Chrabrého a Svaté říše římské|bojovali s nimi proti Svaté říši římské]].
'''[[1017]]''' Moravané za podpory Poláků pobili Bavory.<ref name=":0" />
▲'''[[1003]]''' Tohoto roku, spíš však mírně dříve, obsadily Moravu [[Polsko|polské]] vojenské posádky [[Boleslav Chrabrý|Boleslava Chrabrého]]. Nešlo však zcela o okupaci, Poláci se na Moravě rozmístili jako moravští spojenci, jak ukazuje další vývoj. Z Čech byli totiž Poláci s českou pomocí vypuzeni římským (německým) králem [[Jindřich II.|Jindřichem II.]], Moravané však Polákům věrnost zachovali následující tři desetiletí.
'''[[1029]]''' Počátkem roku 1018 uzavřeli Jindřich II. s Boleslavem Chrabrým mír a Boleslavova pozornost se přesunula na východ. Tím ztratila Morava pro Poláky význam a jejich posádky se v převážné míře stáhly. Tohoto využil český kníže [[Oldřich]], jehož jediný (nemanželský) syn [[Břetislav I.]] zřejmě roku [[1029]] Moravu dobyl a polsko-moravské posádky zčásti prodal do otroctví. Morava se tak na tři staletí dostává pod vládu Přemyslovců, zůstala však autonomním celkem pod vládou knížat většinou z moravské přemyslovské větve.<ref>Wihoda (2010), str. 83–113.</ref>
Řádek 85 ⟶ 137:
První období příslušnosti Moravy k raně středověkému českému státu. Morava sloužila jako jakési vojenské a obranné předpolí vůči Polsku a [[Uhersko|Uhrám]] a zároveň jako čekatelství pro členy přemyslovské dynastie, kteří právě neměli vrchní vládu. Povědomí o jednotné moravské zemi bylo slabé a příliš se neprojevovalo, vlastní moravská politika se víceméně omezovala na snahy [[Údělné knížectví|údělných]] knížat získat pražský [[trůn]].
'''[[1029]]''' [[Břetislav I.|Břetislav]], syn panujícího českého knížete [[Oldřich]]a, pravděpodobně tohoto roku dobyl Moravu na polsko-moravských spojencích; Morava se tak na tři staletí dostává pod vládu Přemyslovců. Poté nemanželský moravský kníže Břetislav na Moravu unesl kněžnu [[Jitka ze Schweinfurtu|Jitku ze Schweinfurtu]] a oženil se s ní. Centrem moravského přemyslovského knížectví byla [[Olomouc]]. Břetislav se pak zaměřil na vojenské vpády na [[Slovensko]]/do [[Uhersko|Uher]] (Nitransko, Ostřihom).<ref>Wihoda, Martin: Morava v době knížecí 906–1197, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2010, {{ISBN
'''[[1031]]''' Moravskému knížeti Břetislavovi a Jitce ze Schweinfurtu se na Moravě narodil prvorozený syn [[Spytihněv II.|Spytihněv]]. Neobsazené moravské biskupství se dostává pod správu pražského biskupa (Šebíře).
Řádek 110 ⟶ 162:
'''[[1125]]''' Smířením s umírajícím Vladislavem se stal vévodou Soběslav. Otovi II. odebral Brněnsko a vrátil ho brněnské větvi (synu Oldřicha Brněnského [[Vratislav Brněnský|Vratislavovi]]). Ota chtěl své nároky na pražský trůn uplatnit s pomocí římského krále [[Lothar III.|Lothara III.]] Jím vedená vojenská výprava však byla v českém pohraničí [[1126]] poražena a Ota Olomoucký padl. Po svém vítězství Soběslav zbavil Otovy syny Olomoucka, které dal Svatoplukovu synovu Václavovi (synovec Oty II.). Načas také uvěznil Vratislava Brněnského a Konráda II. Znojemského, Václav se asi měl stát pánem všech údělů.
[[Soubor:Rotunda.jpg|
'''[[1130]]''' Po Václavově smrti byly postupně Vratislavovi a Konrádovi vráceny jejich úděly (a Konrád se stal dokonce poručníkem Soběslavových dětí a bylo mu slíbeno nástupnictví v Praze (obrazové ztvárnění této dohody ve [[Rotunda svaté Kateřiny|znojemské rotundě]] ukazuje, že se údělníci považovali především za příslušníky vládnoucího přemyslovského rodu, jehož ideologii vlády sdíleli a která výrazně převažovala nad jejich případným cítěním k Moravě)); Olomoucko si však ponechal sám Soběslav a vládl zde za pomoci olomouckého biskupa [[Jindřich Zdík|Jindřicha Zdíka]], později sem dosadil Litolda, syna [[Bořivoj II.|Bořivoje II.]] (viz rok 1097) a potom svého syna Vladislava. Přímá či nepřímá vláda pražských vévodů (později králů) nad Olomouckem se pak v budoucnu měla několikrát opakovat.
Řádek 116 ⟶ 168:
'''[[1140]]''' Soběslavův synovec a nástupce [[Vladislav II.]] vrátil Olomoucko synovi Oty II., [[Ota III. Olomoucký|Otovi III.]], který se vrátil z ruského vyhnanství. Vladislavovo nastolení bylo opět porušením nástupnického zákona, podle něhož měl jako nejstarší nastoupit Konrád II. Znojemský.
'''[[1142]]'''
Ve druhé polovině 12. století význam moravských Přemyslovců upadl a s jedinou výjimkou neměli údělníci žádný vliv na další vývoj. Výrazným znakem tohoto mocenského úpadku je to, že o nich téměř mizí zprávy v kronikách, díky čemuž ani dnes nejsou známy jejich přesné příbuzenské vztahy a dokonce základní životní údaje.
Řádek 126 ⟶ 178:
'''[[1174]]''' [[Konrád II. Ota|Konrád III. Znojemský]] získal vládu i nad Brněnskem (osud Spytihněva a Svatopluka není znám) s ambicí získat pod svou moc i Olomoucko a sjednotit tak všechny moravské úděly pod svou vládou.
'''[[1178]]'''
Koncem údělného období se přirozeným procesem pozvolna mění družiny údělných knížat a státní úředníci ve středověkou [[šlechta|šlechtu]], jejíž společenské postavení je založeno na vlastnictví půdy (první šlechtická jména jsou však známa až z konce 12. stol.). Tato vznikající šlechta se přirozeně ztotožnila se zemí, v níž měla majetky a do jejíhož chodu též začala zasahovat, a tak se postupně stala nositelem moravského vědomí, které do té doby existovalo jen okrajově (náznakově doloženo u údělných knížat).
Řádek 132 ⟶ 184:
== 1179–1212 Vznik markrabství ==
Vznik [[Markrabě|markrabství]] na Moravě nebyl jednorázovou záležitostí, nýbrž postupným procesem. Nešlo rovněž o vznik nějakého nového územního (státního) celku, ale o změnu vlády na Moravě a jisté přehodnocení vztahu Čechy-Morava. Vznik markrabství nebyl vyvolán vnějšími činiteli, má původ ve vnitřních rozbrojích v přemyslovské dynastii.
[[Soubor:PecetKonradaIIOty.jpg|
[[Soubor:Listina Fridricha II 1212.gif|
'''[[1178]]''' Konrád Znojemský oblehl s pomocí rakouského vévody Leopolda V. knížete [[Václav II. (kníže)|Václava]] v Olomouci, hrad se však nepodařilo dobýt. Vzápětí se proti Soběslavovi postavil [[Bedřich (kníže)|Bedřich]] a zmocnil se pražského trůnu.
Řádek 142 ⟶ 194:
'''[[1185]]''' Bedřich poslal na Moravu dvakrát bratra [[Přemysl Otakar I.|Přemysla]] se silným vojskem proti Konrádovi. Při druhém tažení se Přemysl s Konrádem střetl u [[Loděnice (okres Brno-venkov)|Loděnice]] (východně od Krumlovského lesa). Ani jedna strana nezískala rozhodující převahu a Přemysl se stáhl do Čech.
'''[[1186]]''' Konrád se s Bedřichem sešel v [[Nový Knín|
'''[[1189]]''' Po Bedřichově smrti se Konrád stal českým vévodou. Během tohoto roku obnovil moravské úděly – na Olomoucko dosadil syny Oty III. Vladimíra a Břetislava, na Brněnsko syny Vratislava Brněnského Spytihněva a Svatopluka. Znojemsko si ponechal sám Konrád. Opětovné rozdělení na úděly ukazuje, že Konrádovým konečným cílem nebyl vznik jednotné Moravy, ale jen ovládnutí všech údělů jako odrazového můstku k pražské vládě.
Řádek 155 ⟶ 207:
== 1212–1306 Přemyslovské markrabství ==
'''[[1213]]''' Vladislav Jindřich založil nejstarší moravské město – [[Uničov]]. Na Moravu dorazilo městské zřízení (z vyspělejšího [[Slezsko|Slezska]]) dřív než do Čech, budování měst také probíhalo v následujícím půlstoletí rychleji než v Čechách. Městské zřízení bylo velmi důležité pro další společenský vývoj – obyvatelé měst byli osobně svobodní, ve městech se
'''[[1222]]''' [[Vladislav Jindřich]] zemřel bez potomků. Jeho vláda byla charakterizována především podporou hospodářství (města), politicky stál ve stínu Přemysla, který i často pobýval na Moravě a vydával zde vlastní rozhodnutí (suverenita Vladislava ve vlastní zemi tedy nebyla úplná). Na severu zvětšil Moravu kolonizací území na sever od Jeseníků ([[Opavsko]]). Vladislav Jindřich si vytvořil markrabský dvůr s dvorními hodnostáři, mezi nimiž se objevují předci pozdějších mocných moravských šlechtických rodů. Správu Moravy převzal po Vladislavově smrti Přemysl a vládl zde s pomocí olomouckého biskupa [[Robert (biskup olomoucký)|Roberta]].
[[Soubor:Biskup Bruno ze Schauenburku.gif|
'''[[1224]]''' Král Přemysl učinil markrabětem svého druhorozeného syna [[Vladislav (moravský markrabě)|Vladislava]], který byl zcela ve stínu otce, po jeho brzké smrti (1227) pak nejmladšího syna [[Přemysl (moravský markrabě)|Přemysla]]. Z jeho moci však bylo vyňato [[Břeclav]]sko a [[Hodonín]]sko, které dostala královna [[Konstancie Uherská]].
Řádek 164 ⟶ 216:
'''[[1228]]''' První zmínka o markrabském prokurátorovi, předchůdci pozdějšího [[zemský hejtman|zemského hejtmana]], nejdůležitějšího moravského úředníka s rozsáhlými pravomocemi.
'''[[1233]]''' Markrabě Přemysl poprvé použil na pečetích symbol orlice. Do té doby užívala markrabata symbol lva
'''[[1237]]''' Markrabě Přemysl se vzbouřil proti králi [[Václav I.|Václavovi I.]] (asi proto, že mu Václav odebral Břeclavsko a daroval ho [[Oldřich III. Korutanský|Oldřichu Korutanskému]], manželovi své nejstarší sestry). Před jeho vojenskou výpravou uprchl do Uherska. Později se vrátil, ale jeho vláda byla omezena na Olomoucko a Opavsko, zbytek země si nechal Václav.
Řádek 171 ⟶ 223:
'''[[1241]]''' [[Mongolský vpád na Moravu roku 1241|Vpád Mongolů (Tatarů)]]. Navzdory četným pověstem, které vznikly především v [[19. století]], se jednalo o velmi rychlý průchod tatarského vojska Moravou ze Slezska do Uherska, spojeného ovšem s pleněním.
[[Soubor:PO2jakomormarkrabe.jpg|
'''[[1247]]''' Markrabě Vladislav III. zemřel, na jeho místo Václav dosadil syna [[Přemysl Otakar II.|Přemysla]].
Řádek 178 ⟶ 230:
'''[[1253]]''' Markrabě Přemysl, od roku [[1252]] také rakouský vévoda, se stal po Václavově smrti českým králem. Ponechal si i nadále vládu na Moravě a titul markraběte (to se stalo poprvé). Tento fakt dokazuje, že se vnímání tohoto označení od doby jeho zavedení změnilo – zatímco zprvu se chápal jako označení správce, nyní již byl vnímán jako panovnický titul. Na Moravě se nechal Přemysl zastupovat olomouckým biskupem [[Bruno ze Schauenburku|Brunem ze Schauenburku]], byly dokonce obnoveny úděly (ovšem bez údělných knížat).
'''[[1267]]''' Přemysl naplánoval křížovou výpravu do [[Prusko|Pruska]] a na [[Litva|Litvu]], tamní území měla být pokřesťanštěna (doposud ještě byla pohanská – jako
'''[[1269]]''' Přemysl udělil nemanželskému synovi [[Mikuláš I. Opavský|Mikuláši]] jako léno Opavsko. Tím započalo jeho oddalování od Moravy, které vyvrcholilo v 17. století jeho přičleněním ke Slezsku. Zatím však Opavsko bylo chápáno stále jako součást Moravy. (Dnešní Jesenicko a Těšínsko byly tehdy součástí Polska).
Řádek 191 ⟶ 243:
== 1311–1423 Lucemburská Morava ==
[[Soubor:Znojmo-Nicholas Square.jpg|
{{viz též|Morava za vlády Lucemburků}}
[[Soubor:Karel IV 26 3.gif|
Po zavraždění českého krále [[Václav III.|Václava III.]] roku [[1306]] nastalo na Moravě neklidné období. Po krátké vládě [[Jindřich Korutanský|Jindřicha Korutanského]] připadla Morava [[Habsburkové|Habsburkům]]. Ani nástup [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] na český trůn, ani předání Moravy Janovi klid nepřineslo – v zemi docházelo k povstání šlechty i k uherským vpádům. Situace se uklidnila až po roce [[1318]], kdy byly uzavřeny [[Domažlické úmluvy]], díky nimž se v dalším období šlechta a král vzájemně respektovali. Jan nadále do moravských vnitřních záležitostí příliš nezasahoval, takže vládu fakticky na Moravě vykonávali moravští zemští hejtmani, z nichž nejvýznamnější byl [[Jindřich z Lipé]].<ref>Mezník (1999), str. 12–32.</ref>
Řádek 203 ⟶ 255:
== 1423–1629 Stavovská Morava ==
[[Soubor:Kingdom of Bohemia during the Hussite Wars.jpg|
{{viz též|Husitské války na Moravě}}
Období stavovské vlády (šlechty, především vysoké, která měla rozhodující slovo, duchovenstva a měst) bylo obdobím největší samostatnosti Moravy v jejích dějinách (nehledě na období před 10. stoletím). Ačkoli se i nižší vrstvy obyvatel zřejmě považovaly za Moravany, nemohly své přesvědčení reálně uplatnit, takže teprve mocenský vzestup šlechty umožnil samostatné politické jednání Moravy. Politická pouta k Čechám se velice uvolnila a velmi často Morava jednala nezávisle. Společný státní svazek s Čechami byl však vždy uznáván a zachováno zůstalo i pouto kulturní (samostatná národní kultura se na Moravě nevytvořila)<!-- zdroj -->.
Řádek 220 ⟶ 272:
'''[[1458]]''' Po smrti Ladislava byl v Čechách zvolen králem [[Jiří z Poděbrad]] s předchozím moravským souhlasem. Při následné výpravě na Moravu byl Jiří přijat za markraběte.
[[Soubor:Listina Fridricha III 1462.gif|
'''[[1462]]''' Moravské oddíly pomohly osvobodit římského císaře [[Fridrich III. Habsburský|Fridricha III.]] u [[Vídeň|Vídně]] (bojoval se svým příbuzným Albrechtem). Císař jako odměnu a na vlastní moravskou žádost polepšil moravský [[
'''[[1464]]''' Jiří z Poděbrad vydal v [[Olomouc]]i listinu, jíž měly mít napříště Morava s Čechami vždy společného panovníka (Moravané svého panovníka v budoucnu běžně oslovovali jako krále). Nebyla však již uvedena povinnost lenního slibu moravského markraběte českému králi (bylo by ostatně nelogická), čímž skončil lenní vztah Moravy k českému králi. Českou korunu jako celek tedy nadále udržoval společný panovník a několik málo úřadů ([[1453]] vzniklá [[Česká dvorská kancelář]]).
Řádek 228 ⟶ 280:
'''[[1468]]''' Na Moravu vpadlo vojsko [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] a získalo v zemi vojenskou převahu. Začaly [[česko-uherské války]].
[[Soubor:
[[Soubor:Markrabství Moravské svobodné jest.gif|
'''[[1469]]''' Moravané přijali Matyáše Korvína za markraběte (byl zároveň v olomoucké katedrále svatého Václava zvolen českým králem). Válka mezi Jiřím a Matyášem nadále pokračovala.
Řádek 245 ⟶ 297:
'''[[1520]]''' Při jednáních [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] (od [[1516]] nástupce Vladislava) o moravských zemských svobodách vznikl spor, zda je má Ludvík potvrdit jako uherský král a zda tedy má Morava patřit do Uherské koruny. Většině moravských stavů příslušnost k Uherské koruně nevadila, příslušnost k České nakonec prosadil [[Vilém II. z Pernštejna]]. Svědčí to o značném oslabení vztahů Čech a Moravy v té době.
[[Soubor:Urbář z panství brtnického z 16 století psaný česky.gif|
'''[[1526]]''' Po smrti Ludvíka Jagellonského se Moravané rozhodovali mezi [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem Habsburským]] a sedmihradským vévodou [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]] jako novým panovníkem. V Praze však bez ohledu na ostatní země zvolili Ferdinanda. Moravané na protest proti volbě uznali Ferdinandovu vládu na Moravě na základě jeho dědického práva po Jagelloncích.
Řádek 257 ⟶ 309:
'''[[1577]]''' Za markraběte přijat Maxmiliánův syn [[Rudolf II.|Rudolf]], podobně jako 1526 na protest proti jeho pražské volbě bez účasti Moravanů.
[[Soubor:Olomouc 1593 Willenberg.jpg|
'''[[1593]]''' V Olomouci vydal Polák [[Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle|Bartoloměj Paprocký z Hlohol]] ''Zrcadlo slavného markrabství moravského'', historicko-genealogický spis, v němž se především popisovala historie významných šlechtických rodů, biskupů a měst. Paprocký zde nicméně rozvinul mýtus o původu Moravanů, podle nějž Moravané nemají stejné předky s Čechy (nepocházejí tedy od praotce Čecha), nýbrž jsou potomky Markomanů, kteří jsou Paprockým pojati jako Slované (myšlenka původu Moravanů od Markomanů vznikla počátkem 16. století v německých kruzích Olomouce).
'''[[1600]]''' Zemský podkomoří (správce markrabských měst a klášterů) [[Zikmund z Dietrichštejna]], jeden z nedávno jmenovaných, bojovně katolicky zaměřených zemských úředníků obžaloval z velezrádného spojení s Francií a [[Rýnská Falc|falckým]] [[kurfiřt]]em vůdce moravských protestantů [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího z Žerotína]]. Karel ze Žerotína měl velmi vysoké vzdělání, studijně projezdil západní Evropu, ve Francii se setkal s [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřichem Navarským]] a pomáhal mu na trůn. Svým rozhledem převyšoval většinu moravské (i české) šlechty a byl váženou osobou v celé střední Evropě. Žerotín nakonec odsouzen nebyl, ale nebyl ani osvobozen a stáhl se do ústraní.
'''[[1607]]''' Na zámku Karla z Žerotína v [[Rosice
'''[[1608]]''' Zemský sněm sesadil zemského hejtmana a do čela země zvolil direktorium (prozatímní vládu). Čechy byly vyzvány, aby se připojily na stranu [[Konfederace Uher, Rakouska a Moravy|spojenců]], což odmítly (mj. protože se cítily nadřazeny a odmítaly se řídit někým jiným). [[Konfederace Uher, Rakouska a Moravy|Spojence]] pod svou ochranu vzal Rudolfův bratr [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] a po nátlaku na Rudolfa se stal vládcem jejich zemí. Karel starší ze Žerotína byl zvolen zemským hejtmanem – vládl téměř sám bez ohledu na panovníka. Matyáš Moravanům povolil vyhlašovat válku a uzavírat mír, čímž se Morava fakticky stala zcela samostatným státem (i když příslušnost k České koruně nebyla zpochybněna a zůstalo rovněž zachováno společné občanství šlechty).
[[Soubor:Zrcadlo slavného Markrabství Moravského 1593.gif|
'''[[1618]]''' V Čechách byli sesazeni zástupci krále Matyáše a zvolena prozatímní vláda (direktorium). Její zástupci žádali připojení Moravy k protihabsburskému postupu. Zemský sněm odmítl, především díky vlivu Karla ze Žerotína, který věděl, že povstání nemá mezinárodní podporu (jak doufaly české stavy; na chybějící mezinárodní pomoc však upozorňoval Žerotín již před povstáním). Moravané nabídli zprostředkování mezi Čechy a panovníkem, byli však odmítnuti. Povstalci to považovali za zradu.
'''[[1619]]''' Zemský sněm ovládaný radikály v čele s Karlovým bratrancem [[Ladislav Velen ze Žerotína|Ladislavem Velenem z Žerotína]] s podporou českého vojska svrhl zemskou vládu a zvolil direktorium, které Moravu připojilo k českému povstání. Po počátečním energickém postupu (vypovězení jezuitů) nicméně začaly sílit požadavky na ukončení bojů a dohodu s panovníkem. Vítězstvím nad habsburským vojskem pod [[Chráněná krajinná oblast Pálava|Pálavou]] (u [[Dolní Věstonice|Věstonic]]) znovu posílilo postavení radikálů. Česká koruna byla přetvořena v [[konfederace|konfederaci]] rovných zemí (Češi zaujali takový postoj poprvé) a v Praze byl jejím panovníkem zvolen rýnský falckrabě [[Fridrich Falcký|Fridrich]] (Karel ze Žerotína ho odmítl). Ladislav Velen se stal zemským hejtmanem.
'''[[1620]]''' [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] (před povstáním přijat za moravského markraběte i českého krále) s papežskou, španělskou a katolickou německou pomocí sestavil vojsko, které u Prahy (u [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]]) porazilo české povstalecké vojsko. Nedlouho předtím narychlo sestavené moravské vojsko nestihlo ani dorazit na české hranice. Brzy po bitvě navázaly moravské stavy kontakty s Ferdinandem, posléze před ním Morava kapitulovala, správou Moravy byl pověřen olomoucký biskup [[František z Ditrichštejna|František z Dietrichštejna]]; Ladislav Velen uprchl do Slezska. Jediný, kdo setrvával v odporu, bylo evangelické obyvatelstvo [[Valašsko|Valašska]]
| | url = https://valachem.cz/historie/
| datum přístupu = 2022-08-26
| jazyk = cs
}}</ref> Za vzpouru byla potrestána třetina šlechty ztrátou majetku, rovněž města přišla o více než třetinu pozemkového majetku, popraven nebyl nikdo.
'''[[1628]]''' Na zemském sněmu vydána nová ústava (''Obnovené zřízení zemské''). Zrušila volbu panovníka, zrušila práva protestantů (včetně husitů), zemský sněm se mohl scházet jen se souhlasem markraběte, panovník měl výhradní právo jmenovat nejvyšší úředníky (včetně zemského hejtmana). Ústava platila formálně až do
== 1629–1848 Období absolutismu ==
[[Soubor:Veduta z obléhání Brna Švédy v roce 1645.jpg|
V tomto období byla stále více oklešťována samostatnost zemských úřadů, jejich místo více a více zaujímaly centrální úřady vznikající rakouské říše. Jejím jednotlivým zemím bylo ponecháváno stále méně prostoru na samostatná rozhodnutí. Myšlenky česko-moravské jednoty se v tomto období neobjevovaly (což bylo dáno nepřitažlivostí Čech té doby) a samozřejmé přesvědčení o svébytnosti Moravy se rozšířilo do všech vrstev obyvatel Moravy. Ve druhé polovině období se vlivem osvícenských myšlenek začínají objevovat novodobé národní myšlenky (většina evropských národů se dotváří v tomto období), které se šíří do celé společnosti a nezůstávají omezeny jen na vládnoucí vrstvy. V Evropě se vyvíjejí dva typy národů – západní typ, v němž je národ určen příslušností ke státu a východní typ (ve střední a východní Evropě, výjimkou je Rusko), kde se vzhledem k existenci mnohonárodnostních říší vytvořil národ založený na kulturní jednotě (a zejména jednotě jazyka). Během začátku 19. století vzrostlé české národní hnutí se pomalu šířilo i na Moravu, jejíž obyvatelé byli samozřejmě Čechy považováni za Čechy.
'''[[1636]]''' Zřízen [[Moravský královský tribunál|královský tribunál]] (''Královský úřad zemského hejtmanství''), který na úkor stavovských úřadů převzal řadu soudních a správních pravomocí, do jeho čela byl postaven zemský hejtman, který se tak stal úředníkem panovníka. Tribunál se usadil v Brně, které se tak stalo (po přesídlení i jiných úřadů) faktickým hlavním městem Moravy.
[[Soubor:Blaeu 1645 - Moravia Marchionatus.jpg|
'''[[1642]]''' Na Moravu vtáhlo švédské vojsko a obsadilo několik měst, mezi jinými Olomouc. Švédské jednotky setrvaly na některých místech Moravy až do skončení třicetileté války (odešly [[1650]]).
Řádek 289 ⟶ 346:
'''[[1710]]''' Na Moravě a v Čechách pracovaly komise pro revizi Obnoveného zřízení zemského (jejich návrhy nakonec neuplatněny). Zatímco v Čechách zasedali v komisi zástupci vysoké šlechty a navrhovali zachování České koruny a její mezinárodní prestiž, moravská komise, v níž zasedala hlavně nižší šlechta, chtěla udržet moravskou samostatnost bez ohledu na Korunu.
[[Soubor:Jezuitská kolej v Olomouci.gif|
'''[[1727]]''' Do královského tribunálu byli začleněni nejvyšší zemští úředníci, čímž došlo k faktickému zániku samostatného rozhodování šlechty o vnitřních záležitostech. Pravomoc tribunálu byla rozšířena, ale byla posílena jeho kontrola z Vídně.
Řádek 297 ⟶ 354:
'''[[1746]]''' V Olomouci byla založena první akademie věd v celé habsbursko-lotrinské říši a vydávala rovněž první vědecký časopis ve střední Evropě. Společnost existovala jen několik let, ale je dokladem nijak nezaostávající úrovně vědění na Moravě. Společnost však nepůsobila v moravském (ani českém) duchu.
[[Soubor:Vyměřování polností 1746.gif|
'''[[1749]]''' Marie Terezie zrušila [[Česká dvorská kancelář|Českou dvorskou kancelář]], jediný úřad společný pro Čechy a Moravu (a zbytek Slezska); Morava byla přímo podřízena centrálním úřadům ve Vídni. Tímto definitivně zanikla [[Koruna království|Česká koruna]] jako státní celek a po státoprávní stránce na sobě Morava a Čechy byly zcela nezávislé. O tři roky později byla Morava vyňata z pravomoci [[Rada nad apelacemi|českého apelačního (odvolacího) soudu]] a byl zřízen samostatný apelační soud pro Moravu.
Řádek 307 ⟶ 364:
'''[[1791]]''' [[Leopold II.]] obnovil po josefínských reformách moravský zemský sněm a vrátil mu zákonodárnou moc, výkonná zůstala v rukou panovníka a jeho úřadů. Držba na Moravě byla podmíněna moravským občanstvím (inkolátem). S požadavkem samostatného uznání za panovníka na Moravě (mimo pražskou korunovaci) Leopold nesouhlasil, což se opakovalo i u jeho nástupce [[František I. Rakouský|Františka]].
[[Soubor:Austerlitz.jpg|
'''[[1808]]''' Na Moravě začalo být v souvislosti s probíhajícími napoleonskými válkami zřizováno zemské vojsko jako doplněk k vojsku říšskému; o vstup do něj však byl malý zájem.
Řádek 316 ⟶ 373:
'''[[1829]]''' V [[Kostelní Vydří|Kostelním Vydří]] u [[Dačice|Dačic]] byl založen první [[Cukrová řepa|řepný]] cukrovar v západní části rakouské říše. Zde byl také poprvé na světě vyroben kostkový cukr.
'''[[1832]]''' [[František Palacký]] v ''Časopisu Českého musea'' zveřejnil článek, v němž odmítl pokusy [[František Dobromysl Trnka|Františka Dobromysla Trnky]] a [[Vincenc
'''[[1839]]''' Moravským zemským archivářem byl jmenován [[Antonín Boček]]. Již před několika lety započal vydávat v listinné sbírce středověké moravské listiny. Ve snaze zvýšit starobylost a slávu moravských dějin však do sbírky umístil četná falza. Jde o jistou obdobu českých [[Spor o Rukopisy|rukopisů]] (i když ty se snažily dokázat vyspělost staročeského umění).
== 1848–1918 Období občanské společnosti ==
[[Soubor:Austria-Hungary_map_cs.svg|
'''[[1848]]''' Rok (též následující) revoluční vlny, která se prohnala Evropou. 11.3. se v uskutečnilo setkání pražské inteligence a měšťanů, které připravilo petici císaři (zároveň králi a markraběti) Ferdinandovi. V ní se žádalo spojení Čech, Moravy a Slezska v rámci obnovené České koruny. Petice vznikla bez vědomí Moravanů a na Moravě se proto nesetkala s kladným ohlasem. 19.3. olomoučtí Němci odmítli spojení Moravy s Čechami a naopak podpořili její připojení k právě probíhajícím debatám o sloučení německých států. Vídeňské úřady tento postoj podporovaly. 14.4. Moravský zemský sněm (díky iniciativě [[Alois Pražák|Aloise Pražáka]]) odmítl v dopise císaři sloučení s Čechami. 31.5. se v Brně sešel nový ústavodárný zemský sněm s téměř polovinou slovanských poslanců a značnou částí poslanců z venkova. Sněm měl Moravě vypracovat ústavu, která by jí zaručila samostatné postavení (v rámci monarchie) a moderní společenský řád. 9.8. bylo od země moravskoslezské{{Doplňte zdroj}} opět odloučeno Slezsko a stalo se samostatnou korunní zemí říše.
'''[[1849]]'''
'''[[1850]]''' Z apelačního soudu vznikl [[Vrchní zemský soud v Brně]], jako hlavní soud pro Moravu i rakouské Slezsko.
Řádek 331 ⟶ 388:
'''[[1860]]''' Byla zrušena olomoucká univerzita; jen [[Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého|teologická fakulta]] zůstala zachována (s přerušením v polovině 20. století existuje dodnes). Obnovení české univerzity se stalo brzo jedním z nejdůležitějších bodů české politiky na Moravě. Byla zrušena slezská zemská vláda v Opavě a Slezsko bylo sloučeno s Moravou, následujícího roku však jeho samostatnost byla opět obnovena (trvala až do r. 1918).
[[Soubor:Vaclav Maly - Moravians 040.jpg|
'''[[1861]]''' Došlo k obnovení moravského zemského sněmu. Po prvních volbách do něj vystoupili slovanští (již se považovali za Čechy) poslanci pod vedením [[Alois Pražák|Aloise Pražáka]] s prohlášením, v němž uznávali spojení Moravy a Slezska s Čechami (což se lišilo od postoje r. 1848), zároveň však chtěli zachovat dosavadní samosprávu Moravy.
Řádek 343 ⟶ 400:
'''[[1879]]''' Čeští poslanci říšského parlamentu ve Vídni z Moravy se spojili s českými v jednotném Českém klubu.
[[Soubor:Schoberova mapa Moravy a Slezska (1888).jpg|
'''[[1891]]''' V Olomouci byla založena lidová strana (s názvem ''Neodvislá strana lidu na Moravě''), která měla zřetelnou českou orientaci a v dalších letech se stala velmi úspěšnou.
Řádek 360 ⟶ 417:
| strany = 48
| jazyk = čeština
}}</ref>.
V souvislosti s vyhlášením války Rakouska byla pozastavena činnost zemských sněmů v říši, i moravského a slezského.
Řádek 368 ⟶ 425:
== Morava v letech 1918–1948 ==
[[Soubor:Spontánní manifestace 29 10 1918.gif|
'''[[1918]]''' 28. 10. na Moravu přicházely zprávy o pražském převratu a vyhlášení [[Československo|československého státu]], nevěřilo se jim však a tak se nic na Moravě nedělo. 29. 10. česky psané noviny uveřejnily zprávu o událostech v Čechách, ve většině obcí pak místní národní výbory přebíraly moc do svých rukou. Národní výbor v Brně převzal moc od místodržitele [[Karl Heinold|Karla Heinolda]], který na jeho nátlak odstoupil, místodržitelskou pravomoc získala národním výborem jmenovaná správní komise. Během následujících dnů přešly do rukou Moravského zemského výboru všechny státní úřady na Moravě. Mezi obyvatelstvem Moravy se vznik samostatného českého státu setkal s nadšením, lidé se hojně zdobili českou [[bikolóra|bikolórou]], vedle ní se však na domech objevovala i červeno-zlatá bikolóra moravská. 30. 10. vyhlásili ve Vídni němečtí poslanci z Moravy a Slezska odtržení Němci osídlených oblastí na severu a jejich připojení k Rakousku jako provincie Sudetenland s centrem v [[Opava|Opavě]]. Český národní výbor poslal do Opavy vojenské oddíly, před nimiž (v prosinci) provinční vláda uprchla, moc převzal pražským národním výborem jmenovaný zemský prezident [[Jan Šrámek]], který stanovil správní komisi. 3.11. vyhlásili Němci na jižní Moravě provincii [[Německá jižní Morava|Deutschsüdmähren]] (Německá jižní Morava) a její připojení k Rakousku, akce byla vojensky zlikvidována. Dne 8. 12. (s účinností od 14. 12.) bylo vyhlášeno zrušení národních výborů (ve Slezsku k němu došlo až 27. 12.), jejich zákonodárné pravomoci přešly na [[
'''[[1919]]''' 28. 1. byla zákonem zřízena [[Masarykova univerzita|univerzita v Brně]] (Masarykova). Po zániku olomoucké univerzity se tak na Moravě opět obnovila univerzita. [[10. září]] vítězné státy dohody a poražené Rakousko uzavřely [[Saint-Germainská smlouva|saintgermainskou smlouvu]], podle níž Československu mimo jiné připadlo město [[Valtice]] a čtyři okolní vesnice.
[[Soubor:Neuskutečněné župní rozdělení Moravy a Českého Slezska z roku 1920.png|
'''[[1920]]''' 29. 2. schválena československým parlamentem nová ústava, podle níž mělo být Československo rozděleno na [[župa|župy]], které se dále měly dělit na okresy. Československo tak mělo být unitárním státem bez rozdělení na autonomní celky a země měly být úplně zrušeny. Proti župnímu zřízení vystupovaly zejména socialistické strany, německé obyvatelstvo, čeští nacionalisté (některé župy by byly převážně německé) a samotné úřednictvo, takže se župy nakonec neustanovily; záměr rozdělit stát na župy pojalo ministerstvo vnitra již na počátku roku 1919 a vytrvalo při něm i přes hlasy z Moravy, že by se jednotná Morava měla zachovat. Snahy uchovat zemské zřízení byly dokonce občas označovány za ''příšeru separatismu''. Podle zákona přijatého s novou ústavou měly být na Moravě a ve Slezsku župy Jihlavská, Brněnská, Olomoucká, Hradišťská, Ostravská a Těšínská. Nová ústava také stanovila barvy republiky – červenou, modrou a bílou; státní znak republiky stanovil zvláštní zákon, ve velkém a středním
'''[[1925]]''' [[1. leden|1. ledna]] byla podle vládního nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n.<ref>[[s:315/1924|Vládní nařízení 315/1924 na WikiZdrojích]]</ref> ze [[23. prosinec|23. prosince]] [[1924]] do té doby moravská osada Nedvězíčko začleněna do [[země Česká|země České]], v jejímž rámci se stala součástí obce [[Nedvězí (okres Svitavy)|Nedvězí]], náležející do politického okresu Polička.
'''[[1927]]''' Schválen zákon č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“,<ref>[[s:Zákon o organisaci politické správy|zákon ze dne 14. června 1927, č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“]]</ref> který stanovil členění Československa na 4 země (v Čechách se proti němu zvedl odpor, požadující uskutečnění žup).
[[Soubor:První Československá republika.SVG|
'''[[1928]]''' [[1. prosinec|1. prosince]] vstoupil v [[Čechy|Čechách]], na [[Morava|Moravě]] a ve [[České Slezsko|Slezsku]] v platnost výše zmíněný zákon č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“. Sloučením [[země Moravská|země Moravské]] a [[České Slezsko|země Slezské]] vznikla [[země Moravskoslezská]]. Důvodem sloučení obou zemí byla mimo jiné obava, aby slezští Němci, kteří ve Slezsku převažovali, nezískali příliš velký politický vliv. V čele země stál zemský prezident jmenovaný prezidentem republiky a podřízený ministru vnitra. Zemské zastupitelstvo bylo volené ze dvou třetin, třetinu jmenovala vláda. V pravomoci zemí bylo řízení [[policie]] a četnictva v zemi, země dohlížely na [[okres]]ní úřady a pečovaly o hospodářské, sociální, dopravní, kulturní a zdravotní záležitosti, pokud přesahovaly působnost obcí nebo okresů. Zřízením zemí však zůstalo Československo nadále unitárním státem, pravomoci zemí spočívaly spíš ve výkonu státní moci na jejich území, samospráva zemí byla oproti stavu v Rakousku velmi malá, prvotním smyslem zemí ani nebylo zachování jejich identity. Česky mluvící část obyvatel Moravy se však v té době považovala za Čechy (případně Čechoslováky) a i tato velmi malá [[samospráva]] jí dostačovala.
Řádek 386 ⟶ 443:
'''[[1938]]''' ([[8. říjen|8.]] – [[9. říjen|9. října]]) Na základě [[Mnichovská dohoda|mnichovské smlouvy]] byla Německem a Polskem obsazena téměř třetina území země Moravskoslezské, počet obyvatel klesl o jeden milion (na 2,5 milionu).
[[Soubor:Německé vojenské kolony před Brnem.jpg|
'''[[1939]]''' [[13. leden|13. ledna]] československá vláda rozpustila zemská zastupitelstva, jejich pravomoci převzali zemští prezidenti.
'''[[1939]]''' [[14. březen|14. března]] začala okupace zbytku Moravy německými vojsky.
'''[[1939]]''' [[15. březen|15. března]] se na Slovácku utvořila skupina s názvem [[Národopisná Morava]], která usilovala o připojení Slovácka ke Slovensku. U obyvatel Slovácka se plány skupiny nesetkaly s porozuměním.
'''[[1939]]''' [[16. březen|16. března]] byl zbytek země Moravskoslezské začleněn do [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]]. Zůstalo zachováno rozdělení na země. Marginální fašistické politické uskupení [[Moravská nacionální sociální strana]], působící na Brněnsku a Tišnovsku, prohlašovalo Moravskoslezskou zemi za [[autonomie|autonomní]] součást [[Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]] a požadovalo zavedení moravské národnosti namísto české.
Řádek 398 ⟶ 455:
'''[[1939]]''' [[11. duben|11. dubna]] byla započata výstavba nikdy nedokončené [[Nacistické Německo|německé]] [[exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav]].
'''[[1940]]''' [[1. listopad]]u vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 388/1940 „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“,<ref>[[s:Vládní nařízení o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně|č. 388/1940 „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“]]</ref> jímž byla hranice země Moravskoslezské posunuta směrem do Čech. Jednalo se o okolí Jihlavy, [[Polná|Polné]], [[Přibyslav]]i, [[Štoky|Štoků]] a [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]]. Současně s tímto vládním nařízením vstoupilo v platnost i související vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb., „kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů“,<ref>[[s:Vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb., kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů|vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb., „kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů“]]</ref> jímž se měnilo vymezení několika politických okresů, přičemž se jiné rušily. Důvodem pro výše zmíněné změny zemské hranice byl především tlak obyvatelstva německého ostrůvku na Jihlavsku.<ref>{{Citace monografie| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
Řádek 413 ⟶ 470:
'''[[1942]]''' [[30. duben|30. dubna]] došlo k zastavení prací na rozestavěné německé [[exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav|exteritoriální dálnici Vídeň – Vratislav]].
'''[[1945]]''' – v [[duben|dubnu]] a počátkem [[květen|května]]<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.libri.cz/data/pdf/256.pdf |datum přístupu=2011-03-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160305014439/http://www.libri.cz/data/pdf/256.pdf |datum archivace=2016-03-05 |nedostupné=ano }}</ref> osvobodila [[Rudá armáda]] území Moravy. [[26. duben|26. dubna]] 1945 bylo osvobozeno [[Brno]]. Během tohoto období vypukala na Moravě povstání proti německým okupantům.
'''1945''' 12. 5. byl v Brně ustaven Moravskoslezský zemský národní výbor, který v následujících letech energicky hájil samosprávu země proti centralistickým krokům pražských ministerstev. Země Moravskoslezská byla obnovena v původním rozsahu. Jednání moravskoslezského ZNV vedlo již koncem roku 1945 ke zdůrazňování svébytnosti Moravanů (ovšem v rámci českého národa), což se od vzniku Československa objevilo poprvé (poprvé se také od roku 1918 na veřejnosti objevila zemská vlajka). [[16. květen|16. května]] byla československou vládou zřízena expozitura tohoto výboru pro Slezsko a severní část Moravy (tzv. [[Slezská expozitura země Moravskoslezské]]). Samovolně se vytvořila i Slezská národní rada, jejich požadavek na samosprávu Slezska vláda zamítla. 13. 6. došlo mezi Československem a Polskem k územnímu sporu o Ratibořsko, situace se vyhrotila také na Těšínsku; nakonec k územním změnám nedošlo.
'''[[1946]]''' (20. 2.) Zákonem byla obnovena (po 86 letech) [[Univerzita Palackého v Olomouci|univerzita v Olomouci]]. 12. 6. se sešel obnovený Zemský národní výbor, nejvíc zástupců v něm na základě voleb měli [[Komunistická strana Československa|komunisté]], kteří obsadili i úřad předsedy národního výboru, většinu pak měli ve slezské expozituře, pročež nejprve žádali vytvoření samostatné země slezské a když neuspěli, začali hlásat nutnost zemské zřízení odstranit.
'''[[1948]]''' 21. 12. Byl přijat zákon o krajském zřízení (s platností od
== Morava po roce 1948 ==
Řádek 425 ⟶ 482:
'''[[1956]]''' [[4. červenec|4. července]] [[1956]] vznikla nejstarší moravská [[chráněná krajinná oblast]] [[Chráněná krajinná oblast Moravský kras|Moravský kras]]. Později byla na Moravě vyhlášená další velkoplošná chráněná území.
'''[[1960]]''' Zákonem byly dosavadní menší kraje nahrazeny většími kraji – území Moravy bylo nyní rozděleno mezi kraje [[Jihomoravský kraj (
'''[[1963]]''' K 1100. výročí příchodu [[Cyril a Metoděj|Konstantina a Metoděje]] byla uspořádána výstava ''Velká Morava'', [[Archeologie|Archeologické]] výzkumy [[Velkomoravská říše|velkomoravských]] nalezišť byly podporovány vládou, aby se ukázala vyspělost „prvního společného státu Čechů a Slováků“. <!-- Výstava se setkala s velkým zájmem a někteří tvrdí, že možná jistým způsobem oživila i pocity moravanství, zemské příslušnosti k Moravě, které se jinak do té doby toliko neprojevovaly.{{Fakt/dne|20110816105221}} -->
'''[[1968]]''' [[16. duben|16.]]–[[17. duben|17. dubna]] zasedání poslanců Jihomoravského kraje v souvislosti s připravovanou [[federace|federalizací]] Československa navrhlo, aby jednou z částí federace byla i země Moravskoslezská (návrh na trojfederaci).
'''1968''' [[20. květen|20. května]] několik set vědeckých, kulturních a hospodářských pracovníků v Brně založilo [[Společnost pro Moravu a Slezsko]] (předsedou se stal [[Boleslav Bárta]]), která brzy získala přes 100 000 členů a která měla pomoci uskutečnit státoprávní změny ve prospěch obnovení Moravy, požadovala dokonce celomoravské referendum.
'''1968''' [[4. červen|4. června]] zástupci obou moravských krajů jednali o trojdílné federaci v [[Praha|Praze]] s komisí pro státoprávní uspořádání, která jejich návrhy odmítla, stejně učinil později ([[16. červenec|16. července]] 1968) parlament.
'''1968''' [[28. říjen|28. října]] byla vyhlášena federalizace Československa na národnostním principu se dvěma republikami – [[Česká socialistická republika|Českou socialistickou republikou]] a [[Slovenská socialistická republika|Slovenskou socialistickou republikou]], vzniklými k [[1. leden|1. lednu]] [[1969]]. [[Morava]] se stala součástí České socialistické republiky. <!-- (Zatím) neověřené, leč naprosto klidně možné: "Tento návrh se na celé Moravě (i na severní a ve Slezsku, přes odmítavé stanovisko představitelů Severomoravského krajského národního výboru) setkal s bouřlivým ohlasem a vesměs podporou.{{Fakt/dne|20110615065141}} Objevily se i myšlenky na moravský národ, ale nikdo je ještě nepřijal.{{Fakt/dne|20110615065141}}" -->
Řádek 442 ⟶ 499:
'''[[1989]]''' V prosinci vzniklo [[Moravské občanské hnutí]] (předsedou se stal [[Miroslav Richter (moravský politik)|Miroslav Richter]]), s vedením [[Občanské fórum|Občanského fóra]] jednalo ohledně obnovení Moravskoslezské země, bylo však odmítnuto. Souběžně vytvořil [[Boleslav Bárta]] [[Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko]]. V této době se také názor, že Moravané jsou (nebo mají být) jiným národem než Češi, rozšířil mezi velkou částí moravského obyvatelstva (počátkem roku 1990 uskutečnil Etnografický ústav Filozofické fakulty [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]] na území bývalé [[Země Moravskoslezská|Moravskoslezské země]] průzkum, v němž se 88 % dotázaných označilo za Moravany, 3 % za Čechy a 8 % za Slezany) – byl to však pro mnohé nejen v Čechách, ale i na Moravě překvapivý a odmítaný názor a zvlášť v Čechách byl posuzován jako projev [[extremismus|extremismu]].
'''[[1990]]''' 20. 1. byla vyhlášena [[Charta pro Moravu a Slezsko]] požadující obnovení jednotné Moravy (v jakékoli podobě) včetně území ve [[Východočeský kraj|Východočeském]] a [[Jihočeský kraj (
[[Soubor:Moravska narodnost 1991.PNG|
'''[[1991]]''' 2.–3. 3. se uskutečnilo sčítání lidu, v němž respondenti poprvé od sčítání lidu na území [[České země|českých zemí]] uvedli jako svou národnost i národnost moravskou, ke které se přihlásilo přes 1 350 000 lidí. Dříve jednotná česká národnost se tak rozložila na českou, moravskou a slezskou.<ref>[http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/D6002FD8F5/$File/kap_I_05.pdf Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk]</ref> 11. 2. byla v Brně sepsána moravskoslezská ústava.
Řádek 457 ⟶ 514:
'''[[1997]]''' [[25. červenec|25. července]] na základě dohody mezi [[Česko|Českou republikou]] a [[Slovensko|Slovenskem]] došlo ke změnám společné státní hranice, čímž se některé moravské [[pozemek|pozemky]] ocitly na Slovensku výměnou za jiné slovenské o stejné celkové výměře. Nejnápadnější změnou bylo předání osady [[Šance (Vrbovce)|U Sabotů]] Slovensku výměnou za dosud slovenskou část osady [[Sidonie]]. Další významnou změnou bylo narovnání státní hranice na dolním toku řeky Moravy, takže již neosciluje, ale prochází středem regulovaného toku Moravy.
'''1997''' [[3. prosinec|3. prosince]] Parlament České republiky definitivně zavrhl možnost ustavení zemského uspořádání ([[Ústava České republiky|ústava]] je připouštěla) a přijal ústavní zákon o vzniku krajů. Byly ustaveny kraje se stejnými sídly a tím ve stejném počtu a rovněž v podobných hranicích jako v roce 1948, přičemž území krajů bylo vymezeno stávajícími okresy. Nově uzákoněné kraje byly vybaveny malými pravomocemi, finančně byly velice závislé na státu, o úrovni jejich samosprávy svědčilo i to, že byl z ústavy vyškrtnut článek, který jim umožňoval stanovovat si vlastní jména. Podle zákona bylo území Moravy rozděleno mezi kraje [[Jihomoravský kraj|Brněnský]], [[Jihočeský kraj|Budějovický]], [[Kraj Vysočina|Jihlavský]], [[Olomoucký kraj|Olomoucký]], [[Moravskoslezský kraj|Ostravský]], [[Pardubický kraj|Pardubický]] a [[Zlínský kraj|Zlínský]].
'''[[2000]]''' [[1. leden|1. ledna]] začaly existovat kraje uzákoněné roku 1997.
'''2000''' [[12. prosinec|12. prosince]] konaly se první volby do nově vzniklých zastupitelstev krajů.
[[Soubor:Moravska narodnost 2001.PNG|
'''[[2001]]''' [[1. březen|1. března]] konalo se první sčítání lidu v historii nezávislé České republiky, v němž se k moravské národnosti přihlásilo jen asi přes 350 000 lidí. To již bylo jen potvrzení silného úpadku moravského hnutí, které mělo ještě v roce 1990 překvapivou sílu. Od té doby vypadá moravské hnutí navenek téměř mrtvé a v České republice nehraje ve veřejném životě významnou roli.
'''2001''' [[31. květen|31. května]] došlo ke změnám názvů Brněnského, Budějovického, Jihlavského a Ostravského kraje. Brněnský byl přejmenován na Jihomoravský, Budějovický na Jihočeský ''(čímž byla opět popřena moravská příslušnost Dačicka)'', Jihlavský na Vysočinu, Ostravský na Moravskoslezský.
'''[[2003]]''' Jihomoravský kraj si do svého
'''[[2005]]''' 17. 12. vznikla sloučením HSMS-MNS a MDS strana [[Moravané (strana)|Moravané]], čímž má [[moravské hnutí]] poprvé od roku [[1989]] jednotné politické zastoupení. Programovým cílem strany Moravané je obnovení zákonodárného moravského parlamentu a moravské vlády (na území [[Moravská církevní provincie|Moravské katolické provincie]], tj. včetně [[České Slezsko|Českého Slezska]]) na základě práva moravského národa na sebeurčení.<ref>
'''[[2011]]''' Při sčítání lidu se k moravské národnosti přihlásilo něco přes 630.000 občanů ČR, přičemž na Moravě žijí přibližně 4,2 miliony lidí.<ref>Český statistický úřad, předběžné výsledky sčítání http://scitani.cz/</ref>
'''[[2012]]''' Okolo 400 moravských obcí vyvěsilo na cyrilometodějský svátek moravskou vlajku.<ref>http://zamoravu.eu/2012/07/389-radnic-doprovodne-programy-a-media/</ref> V následujících letech začaly některé obce a města vyvěšovat moravské vlajky o všech státních svátcích.
[[Soubor:Moravian nationality ORP 2011.PNG|náhled|Moravská národnost v roce 2011]]
'''[[2018]]''' 9. 4. vzniklo na základě petice občanů [[Moravské zemské hnutí]].
== Odkazy ==
Řádek 482 ⟶ 541:
* {{Citace monografie | příjmení = Bartoš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Bartoš (historik) | příjmení2 = Trapl | jméno2 = Miloš | odkaz na autora2 = Miloš Trapl | titul = Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace | vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost v Brně | místo = Brno | rok = 2004 | isbn = 80-7275-044-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Janák | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Janák (historik) | titul = Dějiny Moravy. Díl 3/1. Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918 | vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost v Brně | místo = Brno | rok = 1991 | isbn = 80-85048-89-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Měřínský| jméno = Zdeněk| odkaz na autora = Zdeněk Měřínský| titul = České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu
* {{Citace monografie | příjmení = Mezník | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Mezník | rok = 1999 | titul = Lucemburská Morava (1310-1423) | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | isbn = 80-7106-363-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Třeštík | jméno = Dušan | odkaz na autora = Dušan Třeštík | titul = Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a Střední Evropa v letech 791-871 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2001 | isbn = 80-7106-482-3}}
Řádek 499 ⟶ 558:
* [[Země Moravská]]
* [[Země Moravskoslezská]]
* [[
* [[Dějiny Česka]]
Řádek 506 ⟶ 565:
* {{Citace monografie | příjmení = Hýsek | jméno = Ondřej | příjmení2 = Hadwiger Zámečník | jméno2 = Lukáš | příjmení3 = Hýsková | jméno3 = Anna | titul = Morava – dějiny země uprostřed Evropy | vydavatel = Gymnázium Integra | místo = Brno | rok = 2012 | isbn = 978-80-260-2227-5 | url = http://www.ucimeomorave.cz/}}
* {{Citace monografie | příjmení = web | jméno = mojeBrno | titul = Morava a dějiny válek | vydavatel = portál mojeBrno.jecool.net | místo = Brno | rok = 2015 | url = http://www.mojebrno.jecool.net/inka--brno-morava-dejiny-v-letopoctech.html}}
{{Portály|Morava}}
Řádek 514 ⟶ 570:
[[Kategorie:Dějiny Moravy| ]]
[[Kategorie:Morava]]
| |||