Mordechaj Anielewicz: Porovnání verzí

| místo úmrtí = [[Varšava]], [[Generální gouvernement]],<br />[[Nacistické Německo]]

'''Mordechaj Anielewicz''' ({{vjazyce|he}}: {{cizojazyčně|he|מרדכי אנילביץ'}}, ''Mordechaj Anielevič'', [[1919]], [[Wyszków]] &nbsp;– [[8. květen|8.&nbsp;května]] [[1943]], [[Varšava]]) byl vůdce [[Židovský protinacistický odboj|židovského protinacistického odboje]] během [[druhá světová válka|druhé světové války]] a &nbsp;velitel [[Židovská bojová organizace|Židovské bojové organizace]], který vedl [[povstání ve varšavském ghettu]]. To se zapsalo do dějin jako největší židovské povstání během druhé světové války, a &nbsp;inspirovalo další vzpoury jak v&nbsp;[[ghetto|ghettech]], tak ve [[Vyhlazovací tábory nacistického Německa|vyhlazovacích táborech]].

Pocházel z&nbsp;chudé rodiny a &nbsp;vyrůstal ve Varšavě, kde se stal členem a &nbsp;posléze vůdcem [[sionismus|sionistického]] mládežnického hnutí [[ha-Šomer ha-ca'ir]]. Po vypuknutí druhé světové války se zapojil do odbojových aktivit. Když se začaly objevovat první zprávy o&nbsp;[[konečné řešení židovské otázky|masovém vyvražďování Židů]], začal v&nbsp;ghettech organizovat židovské obranné skupiny. Po první vlně deportací z&nbsp;[[varšavské ghetto|varšavského ghetta]] v&nbsp;červenci až září 1942 se zasadil o&nbsp;zřízení odbojového hnutí Židovská bojová organizace (ŻOB), které sdružovalo různé židovské skupiny, a &nbsp;stanul v&nbsp;jeho čele. V&nbsp;přípravě na povstání se ŻOB spolu s&nbsp;[[Židovský vojenský svaz|Židovským odbojovým svazem]] podílela na pašování zbraní do ghetta, výcviku, a &nbsp;budování bunkrů a &nbsp;úkrytů. Povstání započalo 18.&nbsp;ledna 1943 a &nbsp;podařilo se jím na tři měsíce zastavit deportace do [[vyhlazovací tábor Treblinka|vyhlazovacího tábora Treblinka]]. Jeho rozhodující fáze vypukla 19.&nbsp;dubna téhož roku, když početně i&nbsp;vojensky silnější německé jednotky začaly ghetto likvidovat. Nerovný boj trval celkem čtyři týdny. Němci při něm sice utrpěli ztráty, ale kromě malého počtu židovských odbojářů, kterým se podařilo uprchnout, byli zbývající Židé buď zabiti nebo deportování do vyhlazovacích táborů. Anielewicz a &nbsp;jeho druhové zemřeli ve velitelském bunkru v&nbsp;obklíčení německými vojáky, kteří se je pokoušeli vypudit plynem, a &nbsp;to buď na následky jeho vdechnutí, či spáchali [[sebevražda|sebevraždu]], aby se vyhnuli zajetí.

Narodil se v&nbsp;roce 1919 v&nbsp;malém městě [[Wyszków]] v&nbsp;[[Druhá Polská republika|meziválečném Polsku]] do chudé rodiny Abrahama a &nbsp;Cirely Anielewiczových. Jeho rodiče provozovali malý obchod s&nbsp;potravinami, a &nbsp;když se narodil, rozhodli se přestěhovat do hlavního města [[Varšava|Varšavy]], vzdálené asi padesát kilometrů jihozápadně, doufajíce ve zlepšení své finanční situace. Rodina žila v&nbsp;chudinské čtvrti [[Powiśle]], kde se rozrostla o&nbsp;další tři děti: syna Pinchase a &nbsp;dcery Evu a &nbsp;Fridu. I&nbsp;ve Varšavě se potýkala s&nbsp;chudobou a &nbsp;zároveň i&nbsp;s&nbsp;rostoucím [[antisemitismus|antisemitismem]].<ref name="altman"/>

[[File:The Uprising Front leaders.jpg|thumb|left|upright|Anielewicz (vpravo nahoře) se členy ha-Šomer ha-ca'ir ve Varšavě, 1937|alt=Skupina pěti mladých lidí v &nbsp;pionýrské úbory připomínajících uniformách na černobílé fotografii]]

}}</ref>|group="p"}} Exceloval zejména v&nbsp;[[Humanitní věda|humanitních předmětech]] a &nbsp;působil jako mluvčí třídy. Během středoškolských studií si zvolil přezdívku {{cizojazyčně|pl|Aniołek}} (česky: andílek), kterou používal i&nbsp;později v&nbsp;odboji, coby slovní hříčku spojující jeho příjmení a &nbsp;vzhled.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> V&nbsp;roce 1933 se ve čtrnácti letech stal členem [[revizionistický sionismus|revizionisticko-sionistického]] mládežnického hnutí [[Bejtar (mládežnické hnutí)|Bejtar]], na němž ho přitahovaly jeho polovojenské tábory, disciplína a &nbsp;bojovný duch. Postupem času mu však Bejtar přišel [[Buržoazní nacionalismus|buržoazní]], a &nbsp;tak jej po necelých dvou letech v&nbsp;roce 1935 opustil, a stal se členem levicově orientovaného [[sionismus|sionistického]] mládežnického hnutí [[ha-Šomer ha-ca'ir]].<ref name="altman">{{Citace monografie

| titul = The Warsaw Ghetto Uprising: Striking a &nbsp;Blow Against the Nazis

| poznámky = Dále jen: ''The Warsaw Ghetto Uprising: Striking a &nbsp;Blow Against the Nazis''

Dne 7.&nbsp;září 1939, tedy týden po vypuknutí [[druhá světová válka|druhé světové války]] a &nbsp;německé [[Invaze do Polska (1939)|invazi do Polska]], Anielewicz unikl s&nbsp;většinou členů vedení svého hnutí z&nbsp;Varšavy na východ do města [[Kovel]] s&nbsp;nadějí, že [[polská armáda]] zpomalí německý postup.<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Odtud se vydal směrem k&nbsp;[[Rumunské království|rumunské]] hranici s&nbsp;cílem otevřít trasu, kudy by mladí Židé mohli odejít do [[Britský mandát Palestina|britské mandátní Palestiny]], zatímco jeho přítelkyně Mira Fuchrerová vyrazila do [[Vilnius|Vilna]] (dnešní Vilnius v&nbsp;[[Litva|Litvě]]), kde pro sebe chtěla získat [[vízum]] k&nbsp;opuštění země. Anielewicze však na cestě k&nbsp;rumunské hranici zajali vojáci sovětské [[Rudá armáda|Rudé armády]], která v&nbsp;souladu s&nbsp;[[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktem Ribbentrop-Molotov]] obsadila východní Polsko, a &nbsp;na několik dní jej uvěznili. Po propuštění se vrátil do Varšavy, kterou již okupovala [[Wehrmacht|německá armáda]]. Koncem roku 1939 odjel tajně na několik týdnů do Vilna, obsazeného Rudou armádou.<ref>{{Citace monografie

| titul = Odczytane listy. Opowieści o &nbsp;powstańcach żydowskich

}}</ref> Ve městě již tou dobou bylo množství uprchlíků, členů mládežnických hnutí a &nbsp;politických uskupení, včetně příslušníků ha-Šomer ha-ca'ir. Anielewicz požadoval, aby se s&nbsp;ním část členů jeho hnutí vrátila do okupovaného Polska, kde by pokračovali ve vzdělávacích, kulturních a &nbsp;politických aktivitách v&nbsp;odboji. Spolu se svou přítelkyní patřil mezi první dobrovolníky.<ref name="JVL"/>

=== Aktivity v&nbsp;odboji a &nbsp;zřízení ghetta ===

[[File:Warsaw Ghetto.svg|thumb|Mapa Varšavy<br />s&nbsp; vyznačenou hranicí ghetta|alt=Výřez mapy města s &nbsp;čárou, vymezující hranici ghetta]]

Po návratu do Varšavy se v&nbsp;lednu 1940 zapojil do odbojových aktivit. Jakožto vůdce místního ha-Šomer ha-ca'ir organizoval skupiny členů, jejich setkání, semináře, tajně navštěvoval odbojové skupiny v&nbsp;jiných městech a &nbsp;založil podzemní noviny ''Neged ha-zerem'' (hebrejsky: {{cizojazyčně|he|נגד הזרם}}, doslova „Proti proudu“).<ref name="JVL"/><ref>{{Citace monografie

}}</ref> Počátkem dubna 1940 začala z&nbsp;nařízení německé okupačné správy výstavba [[varšavské ghetto|varšavského ghetta]] v&nbsp;částech města převážně osídlených Židy. Zakládání [[ghetto|ghett]] bylo součástí tzv. [[konečné řešení židovské otázky|konečného řešení židovské otázky]], a &nbsp;Němci do nich zavírali Židy předtím, než je poslali na smrt do [[Seznam německých koncentračních táborů|koncentračních táborů]].<ref name="britannica-uprising">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Zdejší se rozkládalo na ploše 3,4 km²² a &nbsp;postupně kolem něj vyrostla až tři metry vysoká zeď s&nbsp;ostnatým drátem. V&nbsp;polovině října téhož roku bylo oficiálně zřízeno a &nbsp;do poloviny listopadu do něj Němci nahnali Židy ze zbývajících částí Varšavy a &nbsp;okolí. Podle odhadů se na malé ploše, zabírající přibližně 2,4 &nbsp;% rozlohy města, tísnilo na 400&nbsp;tisíc Židů, představujících 30 &nbsp;% všech obyvatel města.<ref name="gilbertson">{{Citace monografie

| jméno = Richard &nbsp;C.

| počet stran = 12001&nbsp;200

}}</ref> Kromě extrémního přelidnění, kdy v&nbsp;jednom bytě muselo žít v&nbsp;průměru až sedm rodin, představovaly hlavní problémy varšavského ghetta nedostatek potravin a &nbsp;[[epidemie]] [[Infekční onemocnění|infekčních onemocnění]]. Zásobování potravinami bylo nedostatečné a &nbsp;i&nbsp;přes riskantní pašování dalších potravin z&nbsp;oblastí mimo ghetto (z&nbsp;tzv. „[[Árijská rasa|árijské]]“ části města) lidé umírali na [[hladomor]]. V&nbsp;roce 1941 v&nbsp;ghettu propukla epidemie [[Skvrnitý tyfus|tyfu]], která decimovala místní obyvatelstvo. Celkem před zahájením deportací v&nbsp;létě 1942 zahynulo na následky hladomoru a &nbsp;epidemií na 83&nbsp;tisíc Židů.<ref name="USHMM-Warsaw">{{Citace elektronické monografie

[[File:Bundesarchiv Bild 101I-134-0782-24, Polen, Ghetto Warschau, Markt.jpg|thumb|left|Tržiště v&nbsp;ghettu, květen 1941|alt=Přelidněná ulice se stolky, u &nbsp;nichž se prodávají potraviny]]

S&nbsp;příchodem prvních zpráv o&nbsp;masovém vyvražďování Židů koncem roku 1941 začal Anielewicz ve varšavském ghettu okamžitě organizovat obranné židovské skupiny. Jeho první pokus o&nbsp;napojení se na polský odboj, podléhající [[polská exilová vláda|polské exilové vládě]] v&nbsp;[[Londýn]]ě, však skončil neúspěchem. V&nbsp;březnu a &nbsp;dubnu 1942 patřil Anielewicz mezi zakladatele tzv. antifašistické skupiny. Ani ta však neměla dlouhého trvání a &nbsp;nakonec byla rozpuštěna.<ref name="JVL"/>

V&nbsp;létě 1942 Anielewicz tajně navštívil [[Horní Slezsko]] v&nbsp;jihozápadním Polsku s&nbsp;cílem zorganizovat ozbrojený odboj.<ref name="JVL"/> Ve stejném období zahájily německé úřady tajnou operaci [[Großaktion Warschau]], jejímž cílem byla likvidace Židů z&nbsp;varšavského ghetta ve [[Vyhlazovací tábory nacistického Německa|vyhlazovacích táborech]]. Jimi zřízené židovské radě [[Judenrat]], která měla na starosti správu ghetta, oznámily, že každý den musí být vypraven transport s&nbsp;6&nbsp;tisíci Židy, bez ohledu na pohlaví a &nbsp;věk, kteří v&nbsp;rámci přesídlovacího programu odjedou do pracovních táborů na východ.<ref>{{Citace monografie

| jméno = Lucy &nbsp;S

}}</ref> První z&nbsp;nich vyrazil 22.&nbsp;července 1942, tedy v&nbsp;předvečer židovského svátku [[Tiš'a be-av]], který je nejsmutnějším dnem židovských dějin,{{#tag:ref|Tiš'a be-av (hebrejsky: {{cizojazyčně|he|תשעה באב}}, doslova: „9.&nbsp;[[Av (měsíc)|av]]“) je postní den, považovaný za nejsmutnější den židovských dějin, protože na něj či na předcházející nebo následující dny připadlo hned několik tragických událostí, které postihly židovský lid. Patří mezi ně zničení [[Šalomounův chrám|prvního]] i &nbsp;[[Druhý chrám|druhého jeruzalémského Chrámu]] v&nbsp;letech 586&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l., respektive 70&nbsp;n.&nbsp;l., zničení města [[Bejtar (pevnost)|Bejtar]] a &nbsp;porážka [[povstání Bar Kochby]] v&nbsp;roce 135&nbsp;n.&nbsp;l., dále vyhnání Židů z&nbsp;[[Anglie]], [[Francie]] a &nbsp;[[Španělsko|Španělska]] v&nbsp;letech 1290, respektive 1306 a &nbsp;1492, a &nbsp;schválení [[Konečné řešení židovské otázky|konečného řešení židovské otázky]] v&nbsp;roce 1942.<ref>{{Citace monografie

| titul = The Jewish Holidays: A &nbsp;Journey through History

}}</ref>|group="p"}} a &nbsp;směřoval do nově zřízeného [[Vyhlazovací tábor Treblinka|vyhlazovacího tábora Treblinka]], nacházejícího se asi sto kilometrů severovýchodně od Varšavy. Do 12.&nbsp;září 1942,{{#tag:ref|Některé zdroje uvádí, že deportace skončily 21.&nbsp;září 1942.<ref>{{Citace monografie

| vydavatel = I.&nbsp;B. Tauris

}}</ref>|group="p"}} to jest za méně než dva měsíce, německé úřady z&nbsp;varšavského ghetta deportovaly na 300&nbsp;tisíc Židů. Celkem 265&nbsp;tisíc z&nbsp;nich směřovalo do Treblinky, kde byli zavražděni v&nbsp;[[plynová komora|plynových komorách]]. Více než 10&nbsp;tisíc Židů Němci zavraždili při deportacích a &nbsp;11&nbsp;850 Židů úřady poslaly do táborů na [[Totální nasazení|nucené práce]]. Po skončení první vlny deportací v&nbsp;polovině září 1942 zůstalo v&nbsp;ghettu zhruba 55 až 60&nbsp;tisíc Židů.<ref name="ushmm-uprising">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Dne 28.&nbsp;července 1942 tak vzniklo odbojové hnutí [[Židovská bojová organizace]] ({{vjazyce|pl}}: {{cizojazyčně|pl|''Żydowska Organizacja Bojowa''}}, zkráceně {{cizojazyčně|pl|''ŻOB''}}), sestávající ze členů [[Antifašistický blok|Antifašistického bloku]], sionistických mládežnických organizací ha-Šomer ha-ca'ir, [[Ha-Bonim Dror|Dror]], [[Cukunft]] a &nbsp;[[Bnej Akiva|Akiva]], a &nbsp;politických stran [[Bund]], [[Poalej Cijon]] a &nbsp;[[Polská dělnická strana|Polské dělnické strany]]. Jeho vůdcem se v&nbsp;listopadu téhož roku stal Anielewicz, který si mezi svými druhy vysloužil respekt za zajištění zbraní, finančních prostředků a &nbsp;potrestání zrádců ([[kolaborace|kolaborantů]], [[Udavačství|informátorů]] a &nbsp;příslušníků [[Židovská pořádková služba|židovské policie]]).<ref name="YIVO"/>{{#tag:ref|Židovská policie, či též židovská pořádková služba (německy: {{cizojazyčně|de|''Jüdischer Ordnungsdienst''}}), byla zvláštní policejní jednotka ustavená Judenratem (židovskou radou) v &nbsp;ghettech, podléhající rozkazům Němců. Podílela se na udržování pořádku a &nbsp;shromažďování Židů k &nbsp;deportacím, někdy zvláště brutálním způsobem. Anielewicz odmítl volání po nahodilé odplatě vůči židovským policistům a &nbsp;aplikování principu [[kolektivní vina|kolektivní viny]], a &nbsp;namísto toho prosadil vynesení trestu smrti nad nejvyššími představiteli židovské policie v &nbsp;ghettu &nbsp;– velitelem [[Józef Szeryński|Józefem Szeryńskim]] a &nbsp;jeho zástupcem Ja'akovem Lejkinem.<ref>''The Warsaw Ghetto Uprising: Striking a &nbsp;Blow Against the Nazis''. S. 28–29.</ref>|group="p"}} Druhým židovským odbojovým hnutím v&nbsp;ghettu byl [[Židovský vojenský svaz]] (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Żydowski Związek Wojskowy''}}, zkráceně {{cizojazyčně|pl|''ŻZW''}}), založený již v&nbsp;roce 1939, který tvořili někdejší židovští důstojníci Polské armády a &nbsp;členové revizionisticko-sionistického mládežnického hnutí Bejtar. Obě odbojová hnutí se přes počáteční napětí dohodla na vzájemné spolupráci.<ref name="ushmm-uprising"/>

Od konce září 1942 začali Židé ve varšavském ghettu budovat opevněné bunkry a &nbsp;úkryty, jichž do ledna 1943 postavili na šest set.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Mezi sebou byly navzájem propojeny kanalizační sítí nebo rozvodem vody či elektřiny. V&nbsp;říjnu 1942 se Židovské bojové organizaci podařilo navázat kontakt s&nbsp;polskou odbojovou [[Zemská armáda|Zemskou armádou]] (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Armia Krajowa''}}), díky čemuž dokázala do ghetta propašovat malé množství zbraní a &nbsp;výbušnin.<ref name="ushmm-uprising"/> V&nbsp;pašování zbraní do ghetta pomáhala také komunistická [[Lidová garda]] (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Gwardia Ludova''}}). Každý bojovník měl pistoli a &nbsp;několik [[granát (zbraň)|ručních granátů]] (řadu z&nbsp;nich podomácku vyrobenou) nebo [[Molotovův koktejl|Molotovových koktejlů]]. Panoval však nedostatek munice a &nbsp;těžších zbraní &nbsp;– k&nbsp;dispozici bylo pouze několik pušek, [[Pozemní mina|pozemních min]] a &nbsp;jeden [[samopal]].<ref>{{Citace monografie

Dne 18.&nbsp;ledna 1943 Němci obnovili deportace. Anielewicz se spolu s&nbsp;ostatními členy ŻOB a &nbsp;ŻZW rozhodl jednat. Dvanáct z&nbsp;nich se vmísilo do skupiny odváděných Židů, a &nbsp;na smluvený signál zaútočili s&nbsp;pistolemi na německé vojáky. Při následném zmatku se části deportovaných Židů podařilo uprchnout. Většina odbojářů při útoku zemřela. Anielewiczovi, který mu velel, se však podařilo uprchnout.<ref name="YIVO">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Poté, co Němci zajali 5000–65005&nbsp;000–6&nbsp;500&nbsp;obyvatel ghetta k&nbsp;transportu (podle původního plánu mělo jít o&nbsp;80008&nbsp;000&nbsp;osob), pozastavili k&nbsp;21.&nbsp;lednu veškeré deportace z&nbsp;Varšavy.<ref name="ushmm-uprising"/> Tento první případ ozbrojeného odporu měl velký význam. Mimo jiné vedl k&nbsp;větší ochotě polského podzemí poskytnout židovskému odboji zbraně.<ref name="JWA-Tosia"/> Ne všechny zbraně však pocházely od podzemních skupin; část jich ŻOB kupovala od překupníků se zbraněmi. Lednový počátek vzpoury se stal předehrou pro hlavní část povstání, k&nbsp;níž došlo o&nbsp;tři měsíce později. Během těchto tří měsíců, od ledna do dubna 1943, probíhaly pod Anielewiczovým vedením intenzivní přípravy na další střet s&nbsp;Němci.<ref name="JVL"/> Rozhodl se pro použití [[Partyzánská válka|partyzánského]] způsobu boje a &nbsp;využití rozsáhlé sítě tunelů, bunkrů, střech a &nbsp;momentu překvapení. Věřil, že s&nbsp;dostatečným množství zbraní by mohli Židé v&nbsp;ghettu odolávat celé měsíce.<ref name="YIVO"/> Den poté, co Němci pozastavili deportace, napsal jménem Židovské bojové organizace otevřený dopis lidem z&nbsp;ghetta:<ref name="altman33-35">''The Warsaw Ghetto Uprising: Striking a &nbsp;Blow Against the Nazis''. S. 33–35.</ref>

{{Citace|22.&nbsp;ledna 1943 uplyne šest měsíců ode dne, kdy začaly deportace z&nbsp;Varšavy. Všichni pamatujeme na dny teroru, během nichž bylo 300&nbsp;tisíc našich bratrů a &nbsp;sester krutě zavražděno v&nbsp;Treblince. (…) Musíme pochopit, že nacističtí vrazi nás nechávají žít pouze proto, aby nás využili k&nbsp;práci. (…) Jsme otroky, a &nbsp;až jim nebudeme užiteční, zabijí nás. (…) Židé, naše hodina se blíží. Musíte být připraveni vzdorovat, ne jít jako ovce na porážku.|}}

Konečná likvidace ghetta a &nbsp;deportace zbývajících Židů začala 19.&nbsp;dubna v&nbsp;šest hodin ráno, den před narozeninami [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] a &nbsp;tento rok zároveň den před začátkem židovského svátku [[Pesach]], který připomíná vyjití Židů z&nbsp;egyptského otroctví a &nbsp;získání svobody.<ref name="britannica-uprising"/> Velel jí [[Ferdinand von Sammern-Frankenegg]], který do ghetta poslal 850&nbsp;vojáků (německých a &nbsp;ukrajinských) s&nbsp;šestnácti důstojníky, jež doprovázel lehký tank a &nbsp;dva obrněné vozy.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Členové židovských odbojových skupin zaútočili na zástup německých vojáků pistolemi, granáty a &nbsp;Molotovovými koktejly ze střech, balkónů, oken, dveří a &nbsp;přilehlých dvorů. Přestože měli Němci vojenskou převahu, nebyli připraveni na partyzánský způsob boje, s&nbsp;nímž se setkali. Židé měli naproti tomu dokonalou znalost prostředí v&nbsp;němž se pohybovali, mohli spoléhat na množství úkrytů, a &nbsp;díky propojení jednotlivých domů představovali obtížný terč.<ref name="altman33-35"/> Po dvou hodinách bojů se Němci stáhli. Von Sammern-Frankenegg chtěl následně z&nbsp;[[Krakov]]a povolat k&nbsp;útoku na ghetto bombardéry, ale tato myšlenka mu byla rozmluvena. Himmler, jehož zpráva o&nbsp;neúspěšné operaci rozzuřila, jej zbavil velení, a &nbsp;na jeho místo dosadil SS-Gruppenführera [[Jürgen Stroop|Jürgena Stroopa]].<ref>''Flags Over the Warsaw Ghetto''. S. 196–197.</ref> Ten mobilizoval přibližně 13001&nbsp;300&nbsp;mužů{{#tag:ref|Podle [[Stroopova zpráva|oficiální zprávy]], sepsané velitelem operace Jürgenem Stroopem, se na útoku na varšavské ghetto podílelo celkem 36&nbsp;důstojníků a 2054&nbsp;2&nbsp;054&nbsp;mužů.<ref>[[Jürgen Stroop|STROOP, Jürgen]]. ''[[Stroopova zpráva]]''. 1943, 75 s. [http://media.nara.gov/rediscovery/06314_2011.pdf Dostupné online]. (německy)</ref>|group="p"}} a &nbsp;další vojenskou techniku. V&nbsp;jedenáct hodin dopoledne vojáci pod novým velením vstoupili do ghetta, kde se opět setkali s&nbsp;tvrdým odporem přibližně 750&nbsp;židovských obránců. Stroop nasadil dělostřelectvo a &nbsp;vyslal vojáky, aby hledali ukrývající se Židy. Odpoledne téhož dne došlo k&nbsp;symbolické události, když dva židovští chlapci vyšplhali na střechu jednoho z&nbsp;domů, kde vyvěsili [[Polská vlajka|polskou]] a &nbsp;židovskou vlajku. Obě sice byly trnem v&nbsp;oku nejenom Stroopovi, ale i&nbsp;Himmlerovi, přesto však na tomto místě vydržely čtyři dny. Večer prvního dne Stroop své muže stáhl.<ref>''Flags Over the Warsaw Ghetto''. S. 202.</ref>

V&nbsp;průběhu následujících dnů se Němcům podařilo urputný odpor částečně zlomit s&nbsp;použitím dělostřelectva a &nbsp;plamenometů. Žár ohně a &nbsp;kouř donutil řadu Židů opustit své úkryty, někteří se rozhodli spáchat sebevraždu skokem z&nbsp;oken hořících domů, či se jim podařilo uniknout kanalizací, která byla i&nbsp;po vybudování ghetta nadále propojena s&nbsp;nežidovskou částí města.<ref name="plunka49-51">{{Citace monografie

| jméno = Gene &nbsp;A

}}</ref> Počínaje třetím dnem střetu změnil Stroop taktiku a &nbsp;snažil se vyhnout přímé konfrontaci, aby snížil počet německých ztrát. Ještě intenzivněji nechal nasadit plamenomety s&nbsp;dělostřelectvem, a &nbsp;nově též letectvo. Tisíce ukrývajících se Židů uhořelo zaživa.<ref name="plunka49-51"/> Židovské velitelství na Muranowském náměstí po čtyřech dnech bojů padlo. Většina obránců byla mrtvá nebo zraněná a &nbsp;několika se podařilo uprchnout mimo ghetto. Anielewicz si tak musel najít jiné místo, odkud by mohl koordinovat boje. Tím se 23.&nbsp;dubna stal bunkr pod domem v&nbsp;ulici [[Miła č. 18|Miła č.&nbsp;18]]. Z&nbsp;téhož dne pochází Anielewiczův poslední dopis, který adresoval svému příteli Jicchaku Zuckermanovi, členovi vedení ŻOB, jenž působil mimo ghetto jako spojka s&nbsp;polským podzemím:<ref name="moreshet-MA"/><ref>{{Citace elektronické monografie

{{Citace|Je nemožné vyjádřit slovy, čím jsme prošli. Jedna věc je však jasná. To, k&nbsp;čemu došlo, předčilo naše nejsmělejší sny. Němci z&nbsp;ghetta prchli dvakrát. Jedna z&nbsp;našich rot vzdorovala 40 minut a &nbsp;další více než 6 hodin. Mina, nastražená v&nbsp;oblasti, kde žijí výrobci kartáčů, explodovala. Řada našich rot zaútočila na rozptýlené Němce. Naše ztráty na životech jsou minimální. To je rovněž úspěch. (…) Cítím, že se děje něco velkého, a &nbsp;to, k&nbsp;čemu jsme se odvážili, má mimořádný význam…

Ode dneška přecházíme na partyzánskou taktiku. Dnes večer vyrazí tři roty s&nbsp;dvěma úkoly: průzkum a &nbsp;získání zbraní. Pamatuj, zbraně s&nbsp;krátkým dostřelem nám jsou k&nbsp;ničemu. Takové zbraně používáme pouze vzácně. Co nutně potřebujeme jsou granáty, pušky, samopaly a &nbsp;výbušniny.

S&nbsp;pomocí radiového přijímače jsme zachytili úžasnou zprávu o&nbsp;našem boji vysílanou rozhlasovou stanicí Šavit. Skutečnost, že se o&nbsp;nás ví i&nbsp;mimo zdi ghetta nás povzbuzuje v&nbsp;našem boji. Mír buď s&nbsp;Tebou, můj příteli! Možná se ještě setkáme! Můj největší sen se stal skutečností. Sebeobrana v&nbsp;ghettu bude realitou. Židovský ozdbrojený odpor a &nbsp;msta jsou skutečností. Jsem svědkem velkolepého a &nbsp;hrdinského boje Židů v&nbsp;bitvě.|Mordechaj Anielewicz, 23.&nbsp;dubna 1943}}

=== Smrt a &nbsp;potlačení povstání ===

[[File:Stroop Report - Warsaw Ghetto Uprising 10.jpg|thumb|Židé z&nbsp;ghetta zajatí po potlačení povstání, duben až květen 1943|alt=Skupina osob, &nbsp;z nichž někteří drží ruce nad hlavou, eskortovaná z &nbsp;hořící části města ozbrojenými vojáky]]

Do 25.&nbsp;dubna se Němcům podařilo zajmout nejméně 25&nbsp;500 Židů.<ref name="plunka49-51"/> Ke konci měsíce bylo mnoho bunkrů a &nbsp;skrýší odhaleno a &nbsp;většina domů vypálena nebo srovnána se zemí. Dne 7.&nbsp;května vyrazila z&nbsp;velitelského bunkru pod domem v&nbsp;ulici Miła č.&nbsp;18 složitou kanalizační soustavou skupina, vedená [[Cvija Lubetkinová|Cvijou Lubetkinovou]], s&nbsp;cílem najít únikovou cestu z&nbsp;ghetta.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> O&nbsp;den později ovšem bunkr objevili Němci &nbsp;– tou dobou se v&nbsp;něm tísnilo na tři sta lidí, včetně Anielewicze, jeho přítelkyně a &nbsp;dalších. Němečtí vojáci do opevněného velitelství vháněli hadicemi plyn, s&nbsp;cílem vypudit ukrývající se židovské bojovníky na povrch. Ti se před ním snažili uprchnout, ale většina ústupových cest byla blokována. Z&nbsp;bunkru se nakonec do kanalizační sítě podařilo proniknout pouze hrstce z&nbsp;nich (mimo jiné [[Tosja Altmanová|Tosje Altmanové]]), ostatní &nbsp;– včetně Anielewicze &nbsp;– zemřeli buď na otravu plynem nebo spáchali [[sebevražda|sebevraždu]], aby se vyhnuli zajetí.<ref name="JWA-Tosia">{{Citace elektronické monografie

Několik dní před definitivním potlačením povstání a &nbsp;krátce po zničení velitelského bunkru se podařilo uskutečnit záchrannou operaci, při níž bylo zhruba osmdesát židovských bojovníků převedeno kanalizačním systémem do tzv. árijské části města, a &nbsp;odvezeno do bezpečí. Celou akci zorganizoval Jicchak Zuckerman a &nbsp;[[Simcha Rotem|Kazik Rathajzer]], a &nbsp;podařilo se jejím prostřednictvím zachránit mimo jiné i&nbsp;přeživší přední představitele povstání &nbsp;– Cviju Lubetkinovou a &nbsp;[[Marek Edelman|Marka Edelmana]].<ref>''Flags Over the Warsaw Ghetto''. S. 230–231.</ref>

[[File:Stroop Report - Warsaw Ghetto Uprising 06b.jpg|thumb|left|Židé z&nbsp;ghetta zajatí po potlačení povstání, duben až květen 1943|alt=Skupina osob držící ruce nad hlavou, vyváděná z &nbsp;domu ozbrojenými vojáky]]

Přestože Němci plánovali zničit ghetto během tří dnů, boje trvaly celkem čtyři týdny a &nbsp;podařilo se jim je definitivně potlačit až 16.&nbsp;května 1943, kdy ho velitel operací Jürgen Stroop symbolicky ukončil vyhozením [[Velká synagoga (Varšava)|Velké synagogy]] ve Varšavě do povětří.<ref name="britannica-uprising"/> Přesto ještě po mnoha měsících podnikali zbylí přeživší Židé útoky na německé hlídky.<ref name="ushmm-uprising"/> Z&nbsp;těch, kterým se podařilo z&nbsp;ghetta utéct, se stali partyzáni, často ale byli na útěku zastřeleni nebo prozrazeni. Po jeho likvidaci se v&nbsp;tzv. árijské části města ukrývalo až 20&nbsp;tisíc Židů.<ref name="USHMM-Warsaw"/> Velká část z&nbsp;nich později bojovala po boku Poláků při [[varšavské povstání|varšavském povstání]] v&nbsp;roce 1944.<ref name="eastern-europe"/>

Podle [[Stroopova zpráva|oficiální německé zprávy]], sepsané Jürgenem Stroopem, zajala německá armáda 56&nbsp;065&nbsp;Židů a &nbsp;zničila 631&nbsp;bunkrů. Odhadl, že při povstání zemřelo 7&nbsp;tisíc Židů, přičemž dalších 7&nbsp;tisíc německé úřady deportovaly do Treblinky. Zbývající Židy, tedy přibližně 42&nbsp;tisíc osob, deportovaly do koncentračního a &nbsp;vyhlazovacího tábora [[Majdanek]] a &nbsp;pracovních táborů [[koncentrační tábora Poniatowa|Poniatowa]], [[koncentrační tábor Trawniki|Trawniki]], Budzyn a &nbsp;Kraśnik. S&nbsp;výjimkou několika tisíc vězňů v&nbsp;táborech Budzyn a &nbsp;Kráśnik byli zbývající varšavští Židé z&nbsp;ostatních táborů zavražděni v&nbsp;listopadu 1943 během německé operace [[Aktion Erntefest]].<ref name="ushmm-uprising"/>

Osud ostatků Anielewicze a &nbsp;jeho druhů padlých ve velitelském bunkru není přesně znám. Jejich těla mohla být spolu s&nbsp;ostatními židovskými oběťmi odnesena do nedalekého [[krematorium|krematoria]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Miła &nbsp;18 in the Warsaw Ghetto

Povstání ve varšavském ghettu bylo největším a &nbsp;ze symbolického hlediska nejdůležitějším židovským povstáním druhé světové války, a &nbsp;inspirovalo další povstání jak v&nbsp;ghettech, tak ve vyhlazovacích táborech.<ref name="ushmm-uprising"/>{{#tag:ref|Šlo například o &nbsp;povstání v &nbsp;ghettech v &nbsp;[[Białystok]]u a &nbsp;[[Ghetto v Minsku|Minsku]] a &nbsp;vyhlazovacích táborech Treblinka a &nbsp;Majdanek.<ref name="ushmm-uprising"/>|group="p"}} K&nbsp;datu povstání ve varšavském ghettu se vztahuje připomínání obětí a &nbsp;přeživších holocaustu a &nbsp;židovského odboje, které se v&nbsp;[[Izrael]]i od roku 1953 koná 27.&nbsp;dne židovského měsíce [[nisan]] na [[Jom ha-šo'a]].<ref name="ushmm-uprising"/>

Na základě rozkazu L.400/BP ze dne 25.&nbsp;července 1944 udělila [[polská exilová vláda]] Anielewiczovi posmrtně vojenské vyznamenání [[Kříž za chrabrost (Polsko)|Kříž za chrabrost]] (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Krzyż Walecznych''}}), určené osobám, které na bitevním poli prokázaly statečnost a &nbsp;odvahu. Následující rok jej [[Polská lidová armáda]] 18.&nbsp;dubna 1945 posmrtně ocenila [[Řád grunwaldského kříže|Řádem grunwaldského kříže]] (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Order Krzyża Grunwaldu''}}) třetího stupně, který byl udílen za statečnost a &nbsp;zásluhy v&nbsp;boji s&nbsp;nacistickým Německem.<ref>{{Citace monografie

| titul = Order Krzyża Grunwaldu 1943-19851943–1985

[[File:Monument of ghetto uprising crop.JPG|thumb|Skulptura „povstání ve varšavském ghettu“, která je součástí [[Pomník hrdinů ghetta|Pomníku hrdinů ghetta]] ve Varšavě. Anielewicz<br />je v&nbsp; popředí stojící postava držící ruční granát.|alt=Plastická skulptura, znázorňující bojovníky, uprostřed mramorového památníku]]

V&nbsp;posledních fázích druhé světové války došlo k&nbsp;vytvoření jednotky v&nbsp;rámci [[Lidová garda|Lidové gardy]], tvořené přeživšími členy varšavského ghetta, která nesla Anielewiczovo jméno &nbsp;– {{cizojazyčně|pl|''Oddział im. M. Anielewicza''}}.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Krawcowizna k. &nbsp;Tłuszcza &nbsp;– miejsce ostatniego boju partyzantów Oddziału im. M. Anielewicza.

[[Soubor:Yad-Mordechai-Anilevich-memorial-1 crop.jpg|thumb|left|Anielewiczova socha<br />v&nbsp; izraelském kibucu [[Jad Mordechaj]]|alt=Socha na kamenném podstavci, za níž stojí rozbitá vodárenská věž]]

}}</ref> Stejný sochař vytvořil rovněž skulptury, jež jsou součástí [[Pomník hrdinů ghetta|Pomníku hrdinům ghetta]] ve Varšavě, slavnostně odhaleného v&nbsp;roce 1948. V&nbsp;popředí jedné z&nbsp;nich je postava Anielewicze, jenž &nbsp;– ač zraněný &nbsp;– odhodlaně hledí kupředu a &nbsp;v&nbsp;ruce třímá ruční granát. Prakticky identické skulptury vytvořil Rapaport též pro památník obětí a &nbsp;hrdinů holocaustu [[Jad vašem]] v&nbsp;[[Jeruzalém]]ě v&nbsp;Izraeli.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Rapoport's Memorial to the Warsaw Ghetto Uprising &nbsp;– a &nbsp;Personal Interpretation

}}</ref> Od roku 2013 při ní existuje [[Muzeum dějin polských Židů]]. Ulice nesoucí jeho jméno se nacházejí i&nbsp;v&nbsp;dalších městech v&nbsp;Polsku ([[Grybów]], [[Lubawka]]), v&nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]] ([[Amsterdam]]) a &nbsp;jsou hojně rozšířené v&nbsp;[[Izrael]]i, kde je lze nalézt mimo jiné ve městech [[Bat Jam]], [[Beerševa]], [[Haifa]], [[Cholon]], [[Jeruzalém]], [[Nes Cijona]], [[Petach Tikva]], [[Rišon le-Cijon]] a &nbsp;[[Tel Aviv]]. V&nbsp;roce 1983 nechala [[vláda Státu Izrael|izraelská vláda]] při příležitosti čtyřicátého výročí úmrtí vydat poštovní dvojznámku k&nbsp;uctění Anielewicze a &nbsp;[[Josef Glazman|Josefa Glazmana]], coby hrdinů varšavského a &nbsp;vilenského ghetta.<ref>{{Citace elektronické monografie

Anielewiczovo jméno nese též několik vzdělávacích institucí. Kromě základní školy v&nbsp;izraelském městě Bat Jam se v&nbsp;tomto státě jedná ještě o&nbsp;Centrum Mordechaje Anielewicze pro studium a &nbsp;výzkum holocaustu (hebrejsky: {{cizojazyčně|he|מורשת: בית עדות ע"ש מרדכי אנילביץ}}), které u&nbsp;kibucu [[Ma'anit]] od roku 1961 provozuje neziskový vzdělávací institut [[Giv'at Chaviva]].<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V&nbsp;Polsku od roku 1990 existuje na [[Varšavská univerzita|Varšavské univerzitě]] Centrum studia a &nbsp;výuky židovských dějin a &nbsp;kultury v&nbsp;Polsku Mordechaje Anielewicze (polsky: {{cizojazyčně|pl|''Centrum Badania i &nbsp;Nauczania Dziejów i &nbsp;Kultury Żydów w &nbsp;Polsce im. Mordechaja Anielewicza''}}).<ref>{{Citace elektronické monografie

| vydavatel = Centrum Badania i &nbsp;Nauczania Dziejów i &nbsp;Kultury Żydów w &nbsp;Polsce im. Mordechaja Anielewicza

| titul = O &nbsp;nas

[[Soubor:Anilevich.jpg|thumb|left|Kresba Anielewicze a &nbsp;jeho přítelkyně Miry Fuchrerové na pozadí ruin varšavského ghetta z&nbsp;roku 1973|alt=Kresba muže a &nbsp;ženy na pozadí ruin města, s &nbsp;hebrejským nápisem a &nbsp;zlatou menorou]]

O&nbsp;Anielewiczovi a &nbsp;jeho roli v&nbsp;povstání ve varšavském ghettu vyšla celá řada knih různých žánrů, od [[biografie|biografií]] a &nbsp;[[Literatura faktu|literatury faktu]], až po [[beletrie|beletrii]] či [[science fiction]]. V&nbsp;případě biografií jde například o&nbsp;publikace ''{{cizojazyčně|en|Mordechai Anielewicz: Hero of the Warsaw Ghetto Uprising}}'' z&nbsp;roku 2001 od Kerryho Callahana nebo ''{{cizojazyčně|fr|Mordechaï Anielewicz: "Non„Non au désespoir"désespoir“}}'' z&nbsp;roku 2010 od [[Rachel Hausfater]], určenou pro mládež.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Mordechaï Anielewicz: "Non„Non au désespoir"désespoir“

}}</ref> Z&nbsp;množství literatury faktu, věnující se povstání, lze zmínit knihy ''{{cizojazyčně|en|Resistance: The Warsaw Ghetto Uprising}}'' z&nbsp;roku 1998 od [[Jisra'el Gutman|Jisra'ele Gutmana]], ''{{cizojazyčně|en|Flags Over the Warsaw Ghetto}}'' z&nbsp;roku 2011 od [[Moše Arens]]e, či ''{{cizojazyčně|en|Isaac's Army: A &nbsp;Story of Courage and Survival in Nazi-Occupied Poland}}'' z&nbsp;roku 2010 od Matthewa Brzezinskiho (synovce [[Zbigniew Brzezinski|Zbigniewa Brzezinskiho]]). Beletrii zastupuje román ''Mila &nbsp;18'' z&nbsp;roku 1961 od [[Leon Uris|Leona Urise]], jehož hlavní hrdina Andrei Androfsky je založen na osobě Anielewicze, či román ''{{cizojazyčně|en|Unintended Consequences}}'' z&nbsp;roku 1996 od Johna Rosse. Anielewicz je též ústřední postavou knižní sci-fi série ''[[Světoválka]]'' (v &nbsp;originále Worldwar) a &nbsp;následné Kolonizace (Colonization) autora [[Harry Turtledove|Harryho Turtledova]], pojednávající o&nbsp;[[Alternativní historie|alternativní historii]].<ref name="falk"/>

| jméno = Steven &nbsp;N

}}</ref> Povstání v&nbsp;ghettu se také věnují nejméně tři divadelní hry, a &nbsp;to ''The Battle of the Warsaw Ghetto'' od [[Morton Wishengrad|Mortona Wishengrada]] z&nbsp;roku 1943, ''The Wall'' od [[Millard Lampell|Millarda Lampella]] z&nbsp;roku 1960 a &nbsp;''To Steal a &nbsp;March on God'' od [[Hanna Krall|Hanny Krallové]].<ref name="plunka49-51"/>

| titul = Holokaust w &nbsp;RPG

| jméno = Kerry &nbsp;P

| isbn =

| počet stran =

| titul = Mordechaï Anielewicz: "Non„Non au désespoir"désespoir“

| titul = A &nbsp;Surplus of Memory: Chronicle of the Warsaw Ghetto Uprising (A &nbsp;Centennial Book)

| vydavatel = Centrum Badania i &nbsp;Nauczania Dziejów i &nbsp;Kultury Żydów w &nbsp;Polsce im. Mordechaja Anielewicza

[[Kategorie:Úmrtí 8. května|Úmrtí 8.&nbsp;května]]

[[Kategorie:Nositelé Řádu grunwaldského kříže 3. třídy|Nositelé Řádu grunwaldského kříže 3.&nbsp;třídy]]