Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích: Porovnání verzí

{{Infobox Organizace- organizace

| název = Katedrální kapitula<br />u sv. Štěpána v Litoměřicích

| obrázek = Kapitula_Litoměřice.jpg

| ohraničenívelikost obrázku =

| velikost obrázkumapy =

| mapazkratka =

| velikost mapy| motto =

| mapa2nástupce =

| zkratkavznik = [[1057]]

| mottozánik =

| vznikúčel = [[1057]]

| generálnílídr3 tajemníktitul =

| lídr2_titullídr4 jméno =

| lídr2_jménohlavní orgán =

| lídr3_jménopřidružení =

| lídr4_titulrozpočet =

| hlavnídřívější orgánnázev =

'''Katedrální [[kapitula]] u [[Katedrála svatého Štěpána (Litoměřice)|sv. Štěpána]] v [[Litoměřice|Litoměřicích]]''' byla založena nejprve jako kolegiátní současně se založením tamějšího [[kostel]]a [[kníže]]tem [[Spytihněv II.|Spytihněvem II.]] v roce [[1057]], což dokládá tzv. '''[[zakládací listina litoměřické kapituly]]'''<ref>[http://www.biskup-pavel.net/index.php?clanek=5 Překlad textu Zakládací listiny] {{Wayback|url=http://www.biskup-pavel.net/index.php?clanek=5 |date=20120516133019 }},</ref> dochovaná v originále ve fondu litoměřické kapituly, deponovaném ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Jde o nejstarší českou listinu vůbec, do níž byla na počátku 13. století vepsána i první česká pisemněpísemně doložená věta. Prvním [[probošt]]em byl [[Lanc]], učený muž původem ze [[Sasko|Saska]], který je zmiňován v [[Kosmova kronika česká|Kosmově kronice]] v souvislosti s jeho kandidaturou na [[biskup]]a.

Kapitula je tvořena '''[[kanovník]]y''' (zvanými též [[kanovník|kapitulárové]]). V čele litoměřické kapituly stojí [[probošt]] (do 13. století [[Seznam proboštů litoměřické kapituly|litoměřický probošt]] používal též titul: ''[[Latina|lat.]]'' ''„abbas canonicus“'' – ''„otec kanovník“'' (na rozdíl od představeného řeholního společenství, který se nazýval ''[[LatinLatina|lat.latinsky]]'' ''„abbas regularis“''). DruháDruhou nejvýznamnější osobaosobou v kapitule je [[děkan]]. Probošt i děkan užívají titul [[prelát]]. Co do postavení z hlediska vnitřního uspořádání kapituly, jsou [[kapitulní dignita|kapitulními dignitami]]; a to probošt 1.první dignitou a děkan 2. dignitoudruhou. Děkan je také strážcem kapitulní [[pečeť|pečeti]]. V případě nepřítomnosti dignit je zastupuje služebně nejstarší sídelní kanovník, nebo následující kanovníci podle práva [[precedence]] neboli určení pořadí podle principu: ''„Kdo byl dřív, má silnější právo“''. Jednotliví sídelní kanovníci (kapitulárové), v nejstarších kapitulních listinách senazývání nazývají ''[[LatinLatina|lat.latinsky]]'' ''„fratres“'' – ''„bratři“'', mají [[kanonikát]]y. Tyto kanonikáty jsou historickými právními figurami, a vznikaly postupně podle doby aktem zřízení.

* '''[[Seznam proboštů litoměřické kapituly|probošt litoměřické kapituly]]''' – '''1. [[kapitulní dignita]]'''. Nejedná se o kanonikát ve vlastním slova smyslu, ale o funkci v kapitule. V letech [[1057]]–[[1655]] existuje ve formě '''probošta kolegiátní kapituly''' (52. proboštů); a od roku [[1907]], kdy byla funkce '''probošta katedrální kapituly''' obnovena a, trvá dodnes.

* [[kanovník senior litoměřické kapituly|kanovník senior]] (''1. kanovník'' po děkanovi kapituly) – vznikl po roce [[1655]] při zřízení katedrální kapituly a zániku úřadu probošta. Zanikl v roce [[1907]] při znovuobnovení [[Seznam proboštů litoměřické kapituly|kapitulního proboštství]].

* [[kanonikát schleinitzovský]] – zřízenzřízený 1. litoměřickým biskupem [[Maxmilián Rudolf Schleinitz|Maxmiliánem Rudolfem Schleinitzem]] roce [[1671]]

* [[kanonikát ceinoviánský]], byl zřízenzřízený roku [[1680]] zásluhou litoměřického měšťana [[Karel Vilém Šimeček z Cejnova|Karla Viléma Šimečka z Cejnova]]

* [[kanonikát hilleánský]] (''[[Latina|lat.]]'' ''hilleanus''), zřízenzřízený roku [[1902]], nesoucí jméno 11. litoměřického biskupa [[Augustin Bartoloměj Hille|Augustina Bartoloměje Hilleho]] ([[1832]]–[[1865]]), který dal ke zřízení tohoto kanonikátu popud

* [[Residence|sídelní (rezidenciální)]] – s právem hlasovat při zasedání kapituly, volit probošta a s právem sídlit v Litoměřicích poblíž katedrály ve vlastním kapitulním domě. Jejich počet je omezen. Používají [[insignie]] – zlatý řetěz, na němž je zavěšeno svatoštěpánské [[Pektorál|numisma]]

Důležitou součástí funkce kapituly byla '''privilegia'''. Tato [[Privilegium|privilegia]] litoměřické kolegiátní kapituly jako obnovu a doplněk [[Zakládací listina litoměřické kapituly|zakládací listiny litoměřické kapituly]] potvrdil roku [[1218]] v [[Budyně nad Ohří|Budyni nad Ohří]] [[kníže]] [[Přemysl Otakar I.]] Protože privilegií postupně přibývalo, v roce 1530 vydal litoměřickému proboštu král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] listinu v níž potvrdil všechna práva a privilegia kapituly z let [[1057]], [[1218]], [[1241]], [[1252]], [[1373]], [[1465]], [[1506]]. K další konfirmaci práv a privilegií došlo [[23. duben|23. dubna]] [[1571]] a za pomoci pražského [[Antonín Brus z Mohelnice|arcibiskupa Bruse z Mohelnice]], kdy se podařilo navíc získat práva nová, např. potvrzení péče o poddané, výše roboty, a zejména práv a povinností poddaných. [[Bula (listina)|Bula]] papeže [[Klement VIII.|Klementa VIII.]] z [[15. říjen|15. října]] [[1594]] stanovuje pro litoměřické probošty právo při slavnostních bohoslužbách v kostele svém i jiných nosit mitru, berlu, prsten a ostatní [[Pontifikát|pontifikálie]], a udělovat lidu biskupské požehnání. Litoměřický biskup [[Mořic Adolf Sachsen-ZeitsSaský|Mořic Adolf vévoda Saský]] ([[1734]]–[[1759]]) získal v roce [[1744]] pro kapitulu papežské privilegium používání pontifikálií pro [[Děkan|děkanaděkan]]a a kanovníka seniora (1. kanovníka katedrály), a [[cappa magna|velké kapy]] ([[latina|latinsky]] ''cappa magna'' – fialový pláštík) pro kanovníky.

Již od 11. století existovala při kapitule instituce '''kapitulní škola'''. Tu měl na starosti kanovník–scholastik s vlastním kanonikátem (scholastikátem). Poprvé je v této funkci v souvislosti s Litoměřicemi zmíněn kanovník Jan v roce [[1263]].<ref>http://is.muni.cz/th/180540/ff_m/diplomova_prace_is.txt Bc. Jana Koudelková: Magisterská diplomová práce, Brno 2011</ref> Když byla založena císařem [[Karel IV.|Karlem IV.]] v roce [[1349]] druhá katedrální dignita, byla fundace scholastikátu sloučena s částí proboštského majetku pro kanonikát kapitulního děkana.

=== Správa a organizace kolegiátní kapituly v(11.–14. letech 1057–1655století) ===

[[Soubor:Zakládací listina litoměřické kapituly.gif|thumbnáhled|upright=1.5|Avers [[Zakládací listina litoměřické kapituly|zakládací listiny kapituly sv. Štěpána]]]]

Podle prastaré tradice byla v Litoměřicích založena [[České knížectví|českým knížetem]] [[Spytihněv II.|Spytihněvem II.]] ([[1055]]–[[1061]]) jedna z [[Seznam kapitul v České republiceČesku|nejstarších a nejvýznamnějších kolegiátních kapitul v Čechách]]. Zakládací listina nebyla pravděpodobně ani vyhotovena. Je však zachován ''„pamětní záznam o založení a obvěnění kapituly litoměřické“'' z let [[1057]]–[[1058]], který dnes nazýváme zjednodušeně [[Zakládací listina litoměřické kapituly]], ve trojí podobě: a) z roku [[1057]]–[[1058]] s dodatky, b) z roku [[1218]], c) z let [[1319]]–[[1341]]. Pamětní záznam a) má dodatky z poslední třetiny 12. a počátku 13. století, s nejstarší zachycenou česky psanou větou vůbec.

V čele nové kapituly stanul jako probošt roku [[1057]] učený [[Lanc|Lanzo (Lacko, Licka)]], původem ze Saska, snad příbuzný [[sv. Benno (Míšeň)z Míšně|sv.svatého Benna]]. Předtím byl Lanzo dvorním kaplanem Spytihněva II., ovládal češtinu a kaplanem zůstal i po jmenování proboštem. Po smrti [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražského biskupa]] [[Šebíř]]e roku [[1067]] se Lanzo měl dokonce stát pražským biskupem, ale kníže [[Vratislav II.]] ([[1061]]–[[1092]]) to u tehdejších stavů neprosadil.

Významným předělem byl rok [[1349]], kdy byla při kapitule zřízena druhá dignita – [[Děkan litoměřické kapituly|kapitulní děkanství]]. Je to zásluha tehdejšího [[Bohuslav z Pardubic|probošta Bohuslava]] ([[1347]]–[[1358]]), bratra prvního pražského arcibiskupa [[Arnošt z Pardubic|Arnošta z Pardubic]]. Děkanství bylo zřízeno zakládací listinou [[21. listopad]]u [[1349]]. Děkan sídlil trvale v Litoměřicích při katedrále a pečoval o řádné zachovávání předepsaných bohoslužebných úkonů. Český panovník měl i zde, stejně jako u probošta, původně právo jmenovací.

Výrazem nové situace kapituly je listina z [[12. leden|12. ledna]] [[1487]], která je nejstarším dochovaným zněním statut kapituly. Tehdejší administrátor pražského arcibiskupství, [[Pavel Štěpánův, řečený Pouček, z Talmberka|dr. Pavel Pouček]], stanovil i nové rozdělení majetku kapituly jednotlivým prebendám. Vývoj pokračoval i v dalších letech, zvláště za proboštů [[Jan z Vartenberka (probošt)|Jana z Vartenberka]] ([[1490]]–[[1508]]) a [[Jan Žák (probošt)|dr. Jana Žáka]] ([[1508]]–[[1534]]) litoměřického rodáka. Výkup a odkazy opět rozmnožily majetek kapituly, který tak chránil její zájmy proti [[Utrakvismus|utrakvistickému]] městu Litoměřicím.

Přesto se kapitule nevyhnuly projevy postupující [[Martin Luther|luterské]] [[reformace]] na straně jedné a [[Tridentský koncil|předtridentského]] [[Katolicismus|katolictví]] na straně druhé. Mezi probošty a děkany nalézáme opět významné osobnosti: [[Jan Horák-Hasenberger|dr. Jana Horáka]] z [[Milešovka|Milešovky]] ([[1542]]–[[1551]]), vynikajícího humanistu, kazatele a polemika, obětavého probošta [[Marek z Kytlice|Marka z Kytlic]] ([[1567]]–[[1579]]), děkana [[Adam Droger|Adama Drogera]] ([[1584]]–[[1608]]) a děkana [[Bartoloměj Pěčínský z Pěčína|Bartoloměje Pěčínského z Pěčína]] ([[1559]]–[[1573]]). Na druhé straně se objevily spory mezi probošty a děkany o pravomoc nad poddanými a začaly i odboje poddaných proti církevní vrchnosti.

[[Soubor:Maxmilian Rudolf Schleinitz.jpg|right|thumbnáhled|[[Maxmilián Rudolf Schleinitz|Maxmilián Rudolf svobodný pán von Schleinitz]], poslední probošt kolegiátní kapituly (autor rytiny [[Jan Jiří Balzer]])]]

Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] ([[1618]]–[[1620]]) byla většina proboštských a děkanských statků [[Konfiskace|konfiskována]] a prodána vzbouřenými stavy okolní protestantské šlechtě. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] byly sice kapitule zkonfiskované statky vráceny, ale snaha probošta [[Jan Sixt z Lerchenfelsu|Jana Sixta z Lerchenfelsu]] ([[1617]]–[[1629]]) získat další, v minulosti ztracené statky, byla neúspěšná. Pro velkou většinu zničených obcí se hmotná situace kapituly dále zhoršovala i v souvislosti s postupujícími válečnými lety ([[Třicetiletá válka|saský vpád]] [[1631]]–[[1632]], [[Třicetiletá válka|švédské vpády]] [[1634]] a [[1639]]).

[[FileSoubor:Litoměřická kapitula a biskup Emanuel Schöbel, cca 1902.jpg|thumbnáhled|400px|right|Setkání sídelních kanovníků litoměřické kapituly s biskupem Emanuelem Schöblem (cca 1902). Zleva: [[Josef Kowař]], [[Gustav Mattauch]], [[Josef Štěrba]], biskup [[Emanuel Jan Křtitel Schöbel|Emanuel Schöbel]], [[Raimund Fuchs]], [[Antonín Čech]] a [[Václav Sitte]].]]

[[Soubor:Setkání kanovníků litoměřické kapituly v roce 1940.jpg|thumbnáhled|400px|right|Setkání kanovníků litoměřické kapituly v roce 1940. Stojící zleva: 1. ?, 2. ?, 3. ?, 4. [[Josef Weißkopf]], 5. ?; sedící zleva: 1. ?, 2. ?, 3. [[Franz Wagner (kněz)|Franz Wagner]], 4. [[Franz Xaver Reike]], 5. ?, 6. ?.]]

[[FileSoubor:Litoměřická kapitula při oslavách 950 let od založení dne 8. června 2007.jpg|thumb|rightnáhled|400px|Členové litoměřické katedrální kapituly při oslavách 950. výročí od založení kapituly dne [[8. červen|8. června]] [[2007]]. Zleva: 1. [[Alexej Baláž]], 2. [[Josef Koukl]] ([[Seznam litoměřických biskupů|18. litoměřický biskup]]), 3. [[Stanislav Bečička]], 4. [[František Opletal]], 5. [[Karel Havelka]], 6. [[Pavel Posád]] ([[Seznam litoměřických biskupů|19. litoměřický biskup]]), 7. [[Jiří Hladík]], 8. [[Karl Kindermann]] a 9. [[Vladislav KáraKara]].]]

K tomu ovšem chybělo na počátku [[Maxmilián Rudolf Schleinitz|Schleinitzova]] [[Biskup|episkopátu]] (funkčního období) v letech [[1655]]–[[1676]] velmi mnoho: vedle děkana, jímž byl [[Daniel Hesselius z Cetrinberka]], poslední děkan kolegiátní kapituly, měla kapitula pouze jediného špatně zaopatřeného kanovníka královského (D. F. Jaret). Kapitulní majetek byl zbaven bohatých proboštských statků (ves [[Křešice]]-[[Třeboutice]]), stav děkanských vsí byl velmi špatný, katedrální kostel hrozil zřícením.

V roce [[1680]] byla konečně sestavena nová statuta, v nichž byly stanoveny povinnosti a práva kapitulám, aniž se tam ovšem přesně stanovila – na přání biskupa hraběte ze Šternberka – práva děkana, s ohledem na spory v minulosti. Statuta, jak se zdá, nebyla biskupem ani jeho bezprostředními nástupci potvrzena a nenabyla ani právní platnosti. Slib [[Maxmilián Wunibald Truchsess|Maxmiliána Wunibalda Truchseße]] hraběte z Friedberku a Tauchburgu, majitele panství [[Poláky]], že zřídí další kanonikáty, nebyl realizován. Významné zato bylo, že vznikla řada tzv. ''[[Thun-Hohensteinové|thunských]] [[Nadace|nadací]]'' (z [[22. září]] [[1703]]) pro katedrální kostel.

Za nástupce hraběte Šternberka, předtím jeho [[Biskup koadjutor|koadjutora]] a probošta [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|vyšehradské kapituly]], [[Hugo František Königsegg-Rottenfels|Hugona Františka hraběte Königsegga]] ([[1711]]–[[1720]]), trpěla diecéze jeho téměř stálou nepřítomností, způsobenou péčí o jeho další prebendy a dvorské úřady u [[kurfiřt]]a [[Kolín nad Rýnem|kolínského]], které ho vázaly pobytem na Kolín nad Rýnem a [[Bonn]]. Diecézi spravoval generální vikář, kapitula nekonala pravidelné sese,<ref group="p" name="sese"/> nezachovávala předepsané statuty. Přesto se biskup významně zapsal do dějin kapituly zřízením dvou kanonikátů (tzv. [[Kanonikát königseggovský I. a II.|Königseggovský I. a II.]]) dne [[1. říjen|1. října]] [[1717]], dále pak započetím stavby věze u katedrály – bohužel neukončené.

[[Biskup|Episkopát]] [[Mořic Adolf Sachsen-ZeitsSaský|Mořice Adolfa vévody Saského]] ([[1734]]–[[1759]]), navenek reprezentovaný nádherou pozdně barokního dvora, založeného na stále se množících dluzích, které vedly zákonitě k ''sekvestraci'' (ustanovení nucené správy) a [[KuratelaOpatrovnictví|kuratelní]] administraci statků, znamenal pro kapitulu a katedrální kostel vedle ztrát finančních i nové spory s biskupem o výběr a dosazování kanovníků. Biskup protežoval své oblíbence ze svého „[[Panovnický dvůr|hofštátu]]“ (z [[Němčina|něm.]] ''Hofstaat''). Tragický byl příchod [[Johann Wilhelm von Horst|Johana Wilhelma von Horsta]], sice už kanovníka kapituly v [[Lutych]]u a v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]], ale více světského dvořana než kněze, který nejenže nevykonával povinnosti, plynoucí z jeho prebendy [[Kanonikát königseggovský I. a II.|II. königseggovského kanonikátu]], ale svým zhoubným vlivem na biskupa přivedl jeho finance k úplnému zhroucení. Zásah císařovny spolu s úsilím děkana kapituly [[Jan Václav Regner z Kličína|Wenzela Regnera]], německého rodáka z [[Kličín]]a, přinuceného k rezignaci na generální vikariát a [[Oficiál|oficialát]], zabránily sice nejhoršímu, ale teprve potom, co byl von Horst odhalen jako pruský špión a vypovězen z císařských zemí. K dobrým počinům biskupovým patří získání papežského privilegia [[Pontifikát|pontifikálií]] pro děkana a kanovníka seniora, a velké kapy pro kanovníky ([[1744]]).

Ustálení poměrů v kapitule i v diecézi přinesl až příchod jeho nástupce [[Emanuel Arnošt Valdštejnz Valdštejna|Emanuela Arnesta hraběte z Valdštejna]], dosud [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|světícího biskupa pražského]] ([[1760]]–[[1789]]). Významným pomocníkem mu byl [[Vavřinec Slavík]] († [[1794]]), jeho sekretář a brzy i kanovník. Pod vedením [[Jan Václav Regner z Kličína|Regnerova]] nástupce v úřadě děkanském, [[Jan Ignác Jarschel|J. J. Jarschela]], syna stvolínského biskupského purkrabí, bylo možno přikročit k stabilizaci kanonikátů (příspěvek ke kongruji) a k reformě status. Po delším jednání byl vzat za základ elaborát kanovníka Slavíka a roku [[1772]] byla statuta potvrzena biskupem. V roce [[1775]] se stal Slavík Jarschelovým nástupcem a stál v čele kapituly i v době panování císaře [[Josef II.|Josefa II.]], nepřejícího ani kapitulám. Za jeho působení byla uvedena v život nadace hoffersko-jarschelovská, jejíž prebendát se stal po zániku úřadu kapitulního sekretáře výkonným úředníkem kapitulní spisovny a archivu. Biskup [[Ferdinand Kindermann|Ferdinand Kindermann von Schulstein]] ([[1790]]–[[1801]]), předtím probošt [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|vyšehradské kapituly]] a [[Josef II.|josefínský]] organizátor nižšího školství, se zajímal o kapitulní statuta ve snaze uvést je v soulad se státními církevními předpisy ([[1794]]). V čele kapituly stál josefínsky zaměřený [[Josef František Hurdálek]], někdejší [[Rektor semináře|rektor generálního semináře a]] pozdější [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřický biskup]] ([[1815]]–[[1823]]).

Chystanou nutnou změnu stanov předešlo vyhlášení nového církevního zákoníku ([[Kodex kanonického práva]]) v roce [[1917]], v jehož duchu vznikla nová verze kapitulních stanov ([[1923]]). Neshody mezi církví a nově vzniklou [[První republika|Československou republikou]] se projevily v kapitulních záležitostech nejistotou při obsazování dignit i kanonikátů, včetně čestných, jež definitivně nevyřešil ani ''[[modus vivendi]]'' z [[2. únor]]a [[1928]].

# [[Martin (probošt)|Martin]] (probošt v letech [[1169]]–[[1174]], kdy údajně rezignoval, stal se svatovítským proboštem)

# [[Vilém Zajíc z HázmburkuHázmburka]] (probošt v letech [[1398]]–[[1406]], kdy zemřel)

* Tomášek (sídelní kanovník v období [[Vilém Zajíc z HázmburkuHázmburka|25. probošta]], tj. v letech [[1398]]–[[1406]])

* Řehoř (sídelní kanovník v období [[Vilém Zajíc z HázmburkuHázmburka|25. probošta]], tj. v letech [[1398]]–[[1406]])

* [[Seznam proboštů litoměřické kapituly|probošt]] a [[Kanonikát svatoštěpánskýkönigseggovský I. a II.|kanovník svatoštěpánskýkönigseggiánský III.]] – [[JiříJózef HladíkSzeliga|ICLic., Mgr. JiříJózef Hladík OCrSzeliga]]<ref name="životopisy" /> (narozen [[farář2. únor]]a [[farnost1966]]i, una kněze vysvěcen [[katedrála11. svatéhočerven|11. Štěpánačervna]] (Litoměřice[[1992]])|sv., Štěpána[[děkan]] v [[Litoměřice|Litoměřicích]], sídelním kanovníkem od [[1112. duben|11. dubnaúnor]]a [[19952011]], [[Seznam proboštů litoměřické kapituly|proboštem]] od [[143. únorduben|3. dubna]]a [[20112024]])

* [[Kanonikát královskýsvatoštěpánský I. a II.|kanovník královskýsvatoštěpánský II.]] – [[KarelJiří Hladík|Mgr. Jiří Hladík HavelkaOCr]] (narozen [[20. květen|20. květnafarář]] [[1953farnost]],i u [[farářkatedrála svatého Štěpána (Litoměřice)|sv. Štěpána]] v [[ŽiteniceLitoměřice|ŽitenicíchLitoměřicích]], sídelním kanovníkem od [[111. záříduben|11. dubna]] [[19981995]], [[Seznam proboštů litoměřické kapituly|proboštem]] od [[114. záříúnor]]a [[19982011]] do roku[[14. březen|14. března]] [[20112024]], poté kanovník senior)

* [[Kanonikát ceinoviánskýkrálovský|kanovník cejnoviánskýkrálovský]] – Werner[[Karel HorákHavelka]] (narozen v[[20. rocekvěten|20. května]] [[19441953]], [[děkanfarář]] v [[LounyŽitenice|LounechŽitenicích]], sídelním kanovníkem od [[81. prosinec|8září]] [[1998]], proboštem od [[1. prosincezáří]] [[20071998]] do roku [[2011]], děkanem kapituly od 14. února 2014)

* [[Kanonikát schleinitzovskýkönigseggovský I. a II.|kanovník schleinitziánskýkönigseggiánský II.]] – Mgr. [[VáclavRudolf Vlasák (kněz)|Václav VlasákRepka]]<ref name="životopisy" /> (narozen [[23. květenčerven|23. květnačervna]] [[19461972]], na kněze vysvěcen [[228. červenkvěten|228. červnakvětna]] [[19791998]], [[děkanadministrátor (církev)|administrátor]] vve [[TurnovCvikov (okres Česká Lípa)|Cvikově]]ě, sídelním kanovníkem od [[12. únor]]a [[2011]])

* [[Kanonikát königseggovský I. a II.hilleánský|kanovník königseggiánský I.hilleánský]] – [[JózefMartin SzeligaDavídek (kněz)|ICLic., Mgr. JózefMartin SzeligaDavídek]]<ref name="životopisy" /> (narozen [[231. únorprosinec|31. prosince]]a [[1966]], na kněze vysvěcen [[1129. červen|1129. června]] [[19922002]]), tč. [[děkanfarní vikář]] vve [[farnost]]i [[kostel Všech svatých (Litoměřice)|Litoměřicíchděkanství u Všech Svatých Litoměřice]], sídelním kanovníkem od [[12. únor]]a [[2011]])

* Stanislavemeritní [[Kanonikát ceinoviánský|kanovník cejnoviánský]] – Werner BečičkaHorák (narozen v roce [[19261944]], [[farářděkan]] v [[Kamenický ŠenovLouny|Kamenickém ŠenověLounech]], sídelním kanovníkem od [[178. březenprosinec|178. březnaprosince]] [[20102007]] emeritní kanovník königseggiánský I.)

* [[Grzegorz Czerny|Mgr. Grzegorz Czerny]]<ref name="životopisy" /> (narozen [[15. červenec|15. července]] [[1972]], na kněze vysvěcen [[13. květen|13. května]] [[2000]], [[administrátor (církev)|administrátor]] v [[Římskokatolická farnost – děkanství Litvínov|Litvínov]]ě, čestným kanovníkem od [[12. únor]]a [[2011]])

* [[KarelViliam Jordán ČervenýMatějka]]<ref name="životopisy" /> (narozen [[1630. březenčerven|1630. březnačervna]] [[19431961]], na kněze vysvěcen v roce [[19981986]], [[děkan]] v [[Římskokatolická farnost – děkanství Česká KameniceLípa – in urbe|České KameniciLípě]], čestným kanovníkem od [[12. únor]]a [[2011]])

* [[Jaroslav Macek|MACEK Jaroslav]]: ''950 let litoměřické kapituly'', [[Karmelitánské nakladatelství]], [[Kostelní Vydří]] [[2007]], {{ISBN |978-80-7195-121-6}}.

* [http://ff.ujep.cz/kapitula/dejiny.php Počátky litoměřické kapituly] {{Wayback|url=http://ff.ujep.cz/kapitula/dejiny.php |date=20090517030321 }}

* [http://ff.ujep.cz/kapitula/index.php?text=slavnostni_zahajeni Slavnostní zahájení oslav 950 let založení litoměřické kapituly] {{Wayback|url=http://ff.ujep.cz/kapitula/index.php?text=slavnostni_zahajeni |date=20081005044120 }}

* [http://www.litomerice.cz/cz/historie.html#kapitula Založení kapituly v Litoměřicích] {{Wayback|url=http://www.litomerice.cz/cz/historie.html#kapitula |date=20090221182727 }}

[[Kategorie:Kapituly v České republiceČesku]]