Wikipedie

Jan Masaryk: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Smrt: úpravy ve 2 nadpisech - 1. neenc. styl, 2. zbytečné opakování
m WPCleaner v1.31 - Opraveno pomocí WP:WCW (Reference s interpunkcí - Externí odkaz bez popisu - Opakovaná reference - Opravy pravopisu, typografie nebo kódu)
Řádek 55:
'''Jan Masaryk''', dr. h. c., LL.D., také Jan Garrigue Masaryk, ([[14. září]] [[1886]] [[Vinohrady (Praha)|Královské Vinohrady]] – [[10. březen|10. března]] [[1948]] [[Praha]]-[[Hradčany]]) byl syn prvního československého prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a jeden z nejvýznačnějších československých [[diplomat]]ů první poloviny [[20. století]].
 
Byl mimo jiné [[velvyslanecvyslanec|velvyslancem]] v [[Londýn]]ě ([[1925]]–[[1938]]), [[ministr zahraničí|ministrem zahraničí]] [[Edvard Beneš|Benešovy]] [[Prozatímní státní zřízení|exilové vlády]], ministrem národní obrany (20.9.1944 až 3.4.1945) a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]]. V [[Únor 1948|únoru 1948]] odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Poslední vyšetřování bylo v r. 2004 uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.
 
== Život a dílo ==
Řádek 67:
V roce [[1925]] se stal vyslancem v [[Londýn]]ě. V září [[1938]] po okupaci [[Sudety|Sudet]] z této funkce rezignoval a zůstal v Londýně. V roce [[1940]] se stal ministrem zahraničí [[Prozatímní státní zřízení|Benešovy exilové vlády]].
 
Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáškách, zejména v Anglii a USA, o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní [[exulant]]i spolupracoval s českým vysíláním [[BBC]] „Volá Londýn“. V roce [[1942]] obdržel doktorát práv [[Doktor práv|LL.D.]] na [[Bates College]], v [[Lewiston]]u, v americkém státě [[Maine]].{{Doplňte zdroj}}
 
Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 [[Westminster Gardens]], ale často pobýval i v [[Buckinghamshire]] ve [[Wingrave]], v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v [[Aston Abbotts]].
 
=== Poválečná ČSR ===
[[Soubor:Laurence Steinhardt a Jan Masaryk.jpg|thumbnáhled|Jan Masaryk, a velvyslanec USA v Československu, [[Laurence Steinhardt]]. Jednalo se o blízké přátele.]]
[[Soubor:Pohreb Jana Masaryka.jpg|thumbnáhled|Otevřená Masarykova rakev – okolnosti smrti jsou dodnes nevyjasněny.]]
[[Soubor:Jan Masaryk deska.jpg|thumbnáhled|Pamětní deska u rodné [[Vila Osvěta|vily Osvěta]].]]
V roce [[1945]], 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal [[Charta Organizace spojenýchSpojených národů|Chartu Organizace spojených národů]]. Aktivně se podílel i na formulaci [[Mezinárodní pakt o lidských právech|Mezinárodního paktu o lidských právech]].{{Doplňte zdroj}}
 
V roce [[1946]] vedl jako ministr československou delegaci na [[Pařížská mírová konference 1946|Pařížské mírové konferenci]], konané od července do října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy ''(World Federation of United Nations Associations, WFUNA)''.<ref>vizte http://www.wfuna.org/past-presidents</ref>
Řádek 86:
== Smrt ==
=== Únor 1948 ===
[[Soubor:Pod oknem černínského paláce.jpg|thumbnáhled|Pamětní tabule a kytice pod oknem [[Černínský palác|Černínského paláce]] v místech, kde byl nalezen mrtvý Jan Masaryk.]]
Při [[únor 1948|únorové krizi]] odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy [[Klement Gottwald|Gottwaldovy]] vlády (z obavy, že „zamini“ připadne komunistům). Navenek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu<!--rodinné svědectví, Dr. Anna "Anička" Masaryková, vnučka TGM, ale i Hana Benešová-->. Roli hrála také jeho soukromá přísaha věrnosti prezidentu Edvardu Benešovi (tu dal svému otci v roce 1937).
 
Řádek 102:
Jsou zde ještě dvě další specifikace tří teorií předchozích, obě končící vyhozením již zesnulého Jana Masaryka z okna. Dle první specifikace byl ministr Jan Garrigue Masaryk napřed udušen polštáři ve vypuštěné vaně, dle druhé (jíž zastával i plk.let.RAF Ing. [[Jan Horal]]) byl vyvezen za Prahu, tam zastřelen a tělo odvezeno zpět k inscenaci sebevraždy skokem z okna vnitřní koupelny Masarykova bytu. Dr. Borkovcem zjištěný nepořádek v koupelně byl vysvětlen nedostatkem času pachatelů před ranním úsvitem. Podobně se dala tímto vysvětlit i skutečnost, proč byl Masaryk nalezen v pyžamu, oblečeném naruby.
 
Dle kriminalisty Jiřího Strause, který měl k dispozici původní dokumenty z vyšetřování, vše nasvědčuje tomu, že byl Jan Masaryk zavražděn.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10264264032-vecer-na-tema-stoleti-ceskych-atentatu/209542158840001/ VEČER NA TÉMA... Století českých atentátů — Česká televize]</ref> To je v souladu s přesvědčením velké části veřejnosti i mnohých [[historik]]ů<ref>[http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020402 Lubomír Boháč: Jan Masaryk a podceněné vyšetřování]</ref>, že Masaryk byl zavražděn [[komunistická strana Československa|komunisty]], aby jim nepůsobil problémy v nově se ustavující vládě. Jeho případný útěk do Londýna by dal československému exilu výrazného vůdce a všechna esa do ruky. V této souvislosti jsou známy Masarykovy výhrady k zahraniční politice,<ref name="rfr1">[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10354181410-krok-do-prazdna-jana-masaryka-aneb-dokonaly-zlocin/ Krok do prázdna Jana Masaryka aneb Dokonalý zločin — Česká televize]</ref> která by [[Československo]] více přiblížila otevřeně vazalskému poměru k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]]. Rovněž některé další indicie (in situ nalezené nedopalky „papiros“ aj. <ref>http: name="rfr1" //www.ceskatelevize.cz/porady/10354181410-krok-do-prazdna-jana-masaryka-aneb-dokonaly-zlocin/</ref>) a svědectví vypovídají o tom, že za Masarykovu smrt byla zodpovědná [[NKVD]].<ref name="rfr2">[http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JAN MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005]</ref> Nad ránem se toho dne v Černínském paláci kromě náměstka Vladimíra Clementise (dle některých svědectví viděn v autě nad ránem s Valeriánem Zorinem), komorníka, dalšího personálu a stráží pohybovalo i několik osob (pracovníci telefonní ústředny), které prošly do střeženého objektu zcela nepozorovaně. Jan Papánek řekl v Radě bezpečnosti Spojených národů 22. března 1948, že „ve svých posledních dnech se Jan Masaryk nemohl ani hnout bez dvou zvláštních stráží, které mu byly po puči přiděleny“.<ref>viz Claire Sterling:The Masaryk Case, 1968 a 1969, překlad B.Holý, 1. české vydání 1972, str.170</ref>
 
Na protest proti jednání komunistů se ještě tento den (ve středu 10. března 1948) vzdala svého poslaneckého mandátu [[Milada Horáková|Dr. Milada Horáková]].
Řádek 110:
Masarykův skon zaskočil poúnorovou moc, která nyní potřebovala národu vysvětlit, co se stalo, ať se stalo cokoliv. Vysvětlit to rychle a hlavně přijatelně. Tomu odpovídala i „přesvědčivá“ Noskova slova o Masarykově „dobrovolném ukončení života“, pronesená v parlamentě 10. března 1948 krátce po 14. hodině – (ještě před tím, než mohl znát výsledky pitvy, která začala o hodinu později). Toto rychle prezentované „rozhodnutí o sebevraždě“ zavdalo samo o sobě příčinu k pochybnostem o regulérnosti vyšetřování.
 
Prvnímu vyšetřovateli kauzy Dr. Zdeňku Borkovcovi v březnu [[1948]] ( jehož bratr dr. Jaroslav Borkovec byl popraven [[5. listopad]]u 1949 spolu s dalšími nestraníky Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem a Květoslavem Prokešem, odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání v roce [[1949]]) byl případ ihned odejmut a předán StB. Policejní lékař dr. Jaromír Teplý, který provedl první ohledání ostatků, zemřel zakrátko za nevyjasněných okolností (údajná sebevražda z osobních-rodinných důvodů).<ref name="rfr3">[http://cs-club.blogspot.cz/2007/02/k-vro-smrti-jana-masaryka.html CS-club – český a slovenský zahraniční klub: K výročí smrti Jana Masaryka.]</ref>
 
Dne 12. března byla vydána zpráva ministerstva vnitra o ukončení vyšetřování na základě ohledání a pitvy (informace o chemickém vyšetření žaludku ještě nebyly k dispozici). Stručně informuje o průběhu vyšetřování a s odvoláním na výpověď MUDr. Oskara Klingera zmiňuje Masarykovy zdravotní potíže, nechutenství, nespavost a střídání euforie a deprese. Bližší motivaci sebevraždy se však zpráva MV vyhýbá. Konstatuje, že „v noci z 9. na 10. března z nezjištěných příčin odešel do koupelny, otevřel okno a vyskočil na nádvoří.“<ref>http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr2" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005</ref>. „Nejzávažnějším pochybením“ vyšetřování „bylo vyřazení kriminalistů“ (převedení úkolu pod StB) „a ignorování výsledků jejich, činnosti, zaměření vyšetřování pouze na verzi sebevraždy a zúžení šetření na pátrání po závěti či jiných písemných důkazech sebevraždy.“<ref>http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr2" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005</ref>
 
==== Pohřeb ====
Řádek 118:
 
==== Vyšetřování v letech 1968–1969 ====
Uplynulo dvacet let. 5. dubna 1968 byl případ Masaryk znovu otevřen. Do 21. srpna 1968 probíhalo vyšetřování v mediálně často vzrušené atmosféře (noviny věnovaly vyšetřování pozornost, vyšetřovatelé vyslýchali mnoho svědků), profesně standardně a bez větších problémů (neobjasněná vražda potencionálního svědka Jelínka v jeho vile ve Vonoklasech, vhozením do studny). Usnesením Generální prokuratury z normalizačního 10. listopadu se případ odkládá. Usnesení obsahuje snůšku pravd, polopravd a vyslovených nepravd a kloní se k variantám sebevraždy a náhodného vypadnutí z okna – ignorujíc některé doložené skutečnosti (pád zády napřed, stolice na rámu okna, omítka za nehty zemřelého, přítomnost cizích osob v bytu zemřelého, různý původ nedopalků cigaret v případě sebevraždy; a bronchitidu a šířku okna 1&nbsp;m, které téměř vylučují variantu vysedávání na okně a náhodného pádu). „Úřední šetření naopak kategoricky odmítá vraždu, při čemž se opírá o řadu přinejmenším sporných důkazů (závěry ohledání, pitevní protokol, vyšetření žaludku, ohledání Masarykova bytu a jeho vchodů, přístup do Černínského paláce apod.), které jsou nesprávně interpretovány a zavádějící.“ <ref>http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr2" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005</ref>
 
==== Vyšetřování v letech 1993–1996 ====
Po celé tři roky po „[[sametová revoluce|sametové revoluci]]“ chyběla k objasnění Masarykovy smrti politická vůle, přestože šlo o jeden ze základních úkolů vyrovnání se s komunistickou minulostí. Vyšetřováním Generální prokuratura pověřila Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, konkrétně Jana Havla.
 
Vyšetřovatel vyvozuje ve shodě s dosavadním vyšetřováním, že Jan Masaryk zese z okna dostal sesunutím po břiše, s obličejem obráceným do místnosti, resp. ke zdi, ve snaze uniknout nějakému nebezpečí. Po římse ustupoval doleva do vzdálenosti 1,3 až 2 m od okraje okna, přičemž se přidržoval zdi. Z nějakého důvodu ztratil rovnováhu a zřítil se na dlažbu nádvoří. Vyšetřovatel z polohy těla na dlažbě nádvoří na místě dopadu odvodil, „že do vzdálenosti těla (nohou) – 2,90 m ode zdi pod oknem a 13,10 m od postranní zdi – nemohlo dojít v sebevražedném úmyslu. Tělo živého či mrtvého Masaryka lze do této vzdálenosti v daném úhlu vyhodit.“ <ref>http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr2" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005</ref>
 
Scénáře sebevraždy a náhodného pádu se tím jeví nepravděpodobné: lze namítnout, že za přítomnosti cizích osob v místnosti byl k takovému rozhodnutí donucen.
 
V dalším pátrání po pachateli se vyšetřovatel Havel věnoval zejména svědectví Zdeňka Lustyka, které vyslechl od neznámého stopaře. Podle ní měla pětice mužů provádět v kritickou noc v Masarykově bytě nezákonnou domovní prohlídku za účelem pátrání po kompromitujících materiálech. Ministr s nimi odmítl komunikovat a v zoufalství prý měl uniknout oknem koupelny na římsu (táhnoucí se po obvodě budovy), ale tam se neudržel a spadl dolů. Tato výpověď zdůrazňovala roli českých komunistů a upozaďovala roli sovětského NKVD. <ref>http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr2" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005</ref>
 
==== Vyšetřování v letech 2001–2004 ====
Zatím poslední, čtvrtá etapa vyšetřování probíhala v letech 2001–2004. Na základě písemného podnětu Masarykova demokratického hnutí ze dne 9. února 2001, adresovaného Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, a jeho následného postoupení cestou Městského státního zastupitelství v Praze Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (Služby kriminální policie a vyšetřování), bylo 30. května 2001 řízení opět zahájeno. Vyšetřováním byl pověřen major Ilja Pravda.
 
K podání posudku byl jako znalec z oboru kriminalistika, odvětví forenzní biomechanika přibrán [[prof. PhDr. [[Jiří Straus]]. Ve svém posudku se snažil na základě přesné metodiky a výpočtů zodpovědět otázky týkající se možností spontánního pádu z okna, nebo aktivního skoku při sebevražedném úmyslu, či účasti dalších osob na pádu poškozeného. Znalec odvodil, že do vzdálenosti těla (nohou) – 2,90 m ode zdi pod oknem a 13,10 m od postranní zdi – ve směru čelem k oknu nemohlo dojít v sebevražedném úmyslu. Tělo živého či mrtvého Masaryka lze do této vzdálenosti v daném úhlu vyhodit působením vnější síly. Vyhodnocením takto získaných poznatků znalec vyloučil spontánní pád Jana Masaryka z okna, jakož i možnost aktivního skoku při sebevražedném úmyslu. Biomechanickým zkoumáním zjistil, že k pádu Jana Masaryka z okna koupelny na nádvoří Černínského paláce došlo působením vnější síly, přičemž se na něm podílela minimálně jedna osoba, mohlo ale také jít o více osob.<ref name="rfr4">[http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JAN MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005]</ref>
 
K podání obdobného znaleckého posudku byli přibráni i další znalci z oboru forenzní biomechaniky. Jejich úkolem bylo posoudit a zodpovědět stejné otázky, ke kterým se již vyjadřoval prof. Straus. V souladu s prof. Strausem zcela vyloučili Masarykův spontánní pád z okna. K otázce aktivního skoku uvedli: „z biomechanického a technického pohledu nelze vyloučit možnost, že ‚spontánní pád‘ vzad, z okraje římsy, mohl být podpořen skokem vzad a odrazem rukou od zdi. Potom vzdálenost předpokládaného místa dopadu z výšky 13,5 metru je dosažitelná, tedy technicky přijatelná.“
Řádek 138:
Znalec z oboru soudního lékařství MUDr. Alexander Pilin znovu posuzoval znaky násilí na základě pitevního protokolu z r. 1948. Uvedl, že oděrky na přední straně břicha v okolí pupku mohly vzniknout jak aktivním, tak i pasivním pohybem přední části těla o okraj okna. Dále konstatoval, že skok z výšky pozadu je u sebevrahů nezvyklý. Náhodný pád z výšky pozadu se sice může vyskytnout, ale je příznačný spíše pro pracovní úrazy nebo pro případ nešťastné náhody. Vysunutí 90kg muže z okna bez znaků násilí na kůži oběti (v protokolu z r. 1948 takové nebyly uvedely) by bylo možné pouze za stavu sníženého vědomí, způsobeného například dušením nebo chemickými látkami.
 
Vyšetřování bylo uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.<ref>[http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JAN MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu,name="rfr4" 2005]</ref>
 
===== Shrnutí hypotéz =====
Řádek 163:
* Místo dopadu 2,9 m horizontálně od stěny nasvědčuje pro velikou sílu směrem od stěny, která pravděpodobně vznikla cizí osobou.
* Zkreslené a zaujaté vyšetřování v r. 1948, a od srpna 1968, které variantu vraždy přehlíželo, je samo podezřelé.
* Množství podezřelých úmrtí lidí, kteří o smrti Jana Masaryka něco věděli (svědci i podezřelí)<ref>http: name="rfr3" //cs-club.blogspot.cz/2007/02/k-vro-smrti-jana-masaryka.html</ref>, lze vysvětlit hlazením stop organizovanou násilnou skupinou, nebo nečistým svědomím těchto zemřelých. Obě možnosti poukazují na jiné vysvětlení smrti Jana Masaryka, než byla ta oficiálně prezentovaná (sebevražda v r. 1948, nešťastná náhoda v r. 1969), a nepřímo nasvědčují pro variantu třetí – vraždu.<ref>[http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx, JANname="rfr4" MASARYK (úvahy o jeho smrti), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005]</ref>
 
== Citáty ==
* „Národ mne považuje za obhájce demokracie a komunisté dělají všechno, aby mě využili ke svým záměrům. Aby mohli přesvědčit lid, že taky já sympatizuju se Sověty. Ale já se nikdy nepropůjčím k této hře. Ano, mohli by mě zabít. Ale kdyby to udělali, stanu se mučedníkem.“ <ref>SÚA, Dozorový spis, sv. „EPOCA“, č. I/686 ze dne 17. 11. 1963.</ref>
* „Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete.“ (Londýn, 29.&nbsp;září [[1943]] na [[Roš ha-šana]])<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rothkirchnenová
Řádek 201:
* ''Úsměvy Jana Masaryka'', [[Melantrich]], Praha 1969
* [[Vladimír Vaněk]]: ''Jan Masaryk'', [[Torst]], 1994, ISBN 80-85639-30-0
* [[J. Havel]]: ''Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty'', Vizovice 1998
* [[Pavel Kosatík]], [[Michal Kolář (publicista)|Michal Kolář]]: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', [[Mladá fronta]], Praha 1998, ISBN 80-204-0736-7
* [[Petr Kettner]], [[I. M. Jedlička]]: ''Proč zemřel Jan Masaryk?'', Horizont, Praha 1990, ISBN 80-7012-035-5
* [[Marcia Davenportová]]: ''Jan Masaryk – Poslední portrét'', Panorama, Praha 1991, ISBN 80-7038-251-1
* [[Viktor Fischl]]: ''Hovory s Janem Masarykem'', Mladá fronta, Praha 1991, ISBN 80-204-0222-5
* [[Antonín Sum]]: ''Otec a syn – Tomáš Garrigue a Jan Masarykové ve vzpomínkách přátel a pamětníků'', Pragma, Praha 2000, ISBN 80-7205-812-6
* [[Robert H. B. Lockhart]]: ''Jan Masaryk – Osobní vzpomínky'' (překlad Petr Honzík), Vladimír Kořínek, 2003, ISBN 80-903184-2-8
* [[Ladislava Kremličková]] (ed.): ''Jan Masaryk – úvahy o jeho smrti'', edice Svědectví, [[Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu|ÚDV]], Praha 2005 (1. vyd., neprodejné), ISBN 80-86621-10-3, [http://www.policie.cz/soubor/jan-masaryk-uvahy-o-jeho-smrti-pdf.aspx dostupné online (pdf)]
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Masaryk“