Konstantinopolské hradby: Porovnání verzí

 

| příjmení = Stokstad

| jméno = Marilyn

| rok = 2005

| titul = Medieval Castles: From Stronghold to Palace

| vydavatel = Greenwood Publishing Group

| místo = Westport, Connecticut

 

== Pozemní hradby ==

=== Opevnění Byzantia ===

| příjmení =

| jméno =

| datum aktualizace =

| datum přístupu = 2008-10-30

| místo =

| jazyk = anglicky

 

=== Konstantinovy hradby ===

Císař Konstantin I. přesunul hlavní město Římské říše z&nbsp;[[Řím]]a do Byzantia, z&nbsp;něhož vybudoval ''Nova Roma'' – ''Nový Řím''. Město, jemuž císař dal jméno [[Konstantinopol]], bylo také rozšířeno vybudováním nového městského opevnění, které stály asi 15 římských stadií (2,8 kilometrů) západně od Severovských hradeb.<ref name="bury70">{{Citace monografie

| příjmení = Bury

| jazyk = anglicky

| url = http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/secondary/BURLAT/3*.html#p70

| příjmení = Mango

| jméno = Cyril

| url = http://www.doaks.org/DOP54/DP54ch9.pdf

| strany = 176

 

Brána, kronikáři známá jako Attalova brána, byla popsána byzantským scholastikem Manuelem Chrysolorem jako vybudovaná z&nbsp;„širokých mramorových bloků s&nbsp;vysokým otvorem“ opatřená druhem kryté kolonády. V&nbsp;počátečních staletích byla kolonáda zdobena mnoha sochami, včetně jedné sochy císaře Konstantina, které však byly zničeny při zemětřesení roku 740. Později za byzantské éry byla na bránu vyvedena malba zobrazující ukřižování [[Ježíš Kristus|Krista]], které v&nbsp;osmanské době dalo bráně její turecké jméno ''İsakapi'' –&nbsp;''Ježíšova brána''<ref name="mango175-176" /> Již v&nbsp;pátém století se Konstantinopol natolik rozrostla, že Konstantinovy hradby již přestaly městské zástavbě, mimo město známé jako Exokionion, stačit.

 

=== Theodosiánské hradby ===

| příjmení =

| jméno =

| odkaz na autora =

| titul = The walls

| datum vydání =

| datum aktualizace =

| místo =

| jazyk = anglicky

 

 

==== Konstrukce ====

Zdi jsou budovány ve dvou obranných liniích, které od sebe odděluje vodní příkop. Hlavní vnitřní hradba ({{cizojazyčně|el|Ἕσω Τείχος}}, ''Esō Teichos'' či ''Mega Teichos'', „Velká zeď“) je pevná stavba 5 metrů silná a 12 metrů vysoká. Je obložena pečlivě otesanými bloky z&nbsp;vápence, zatímco vnitřek tvoří malta vyrobená z&nbsp;vápna a drcených cihel. Konstrukce je proložena vždy sedmi až jedenácti pásy cihel, přičemž každý má tloušťku kolem čtyřiceti centimetrů. Tyto cihlové pásy nejsou pouze dekorace, ale slouží zároveň k&nbsp;posílení soudržnosti stavby tím, že propojují kamenné obložení s&nbsp;jádrem tvořeným maltou, což zvyšuje odolnost konstrukce proti zemětřesení.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Randoplh

| odkaz na autora =

| isbn = 972-8692-27-7

| datum přístupu = 2008-11-22

| jazyk = anglicky

}}</ref> Zeď je posílena 97 věžemi, jež dosahují výšky 18 až 20 metrů, mají většinou čtvercový, ale někdy též šestiúhelníkový či osmiúhelníkový půdorys, a jsou rozestavené vždy zhruba 55 metrů od sebe.<ref name="Turnbull12-13">{{Citace monografie

| příjmení = Turnbull

| jméno = Stephen

| jméno2 =

| rok = 2004

| titul = The Walls of Constantinople AD 324–1453 (Fortress 25)

| vydavatel = Osprey Publishing

| místo = Oxford

[[Příkop]] byl umístěn ve vzdálenosti zhruba 15 metrů od Vnější zdi, čímž vytvářel další prostranství zvané ''parateichion'', v&nbsp;němž podél opevnění procházela dlážděná cesta. Samotný příkop byl asi 20 metrů široký a deset metrů hluboký. Na vnitřní straně příkopu stála 1,5 metru vysoká zeď sloužící jako první obranná linie. Příčně vybudované zdi uvnitř příkopu umožňovaly jeho zatopení a udržení vody i&nbsp;v&nbsp;případě, že hradby kopírovaly zvyšující se svah.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Christodulos

| příjmení2 =

| jméno2 =

| místo = Athény

| stránky = 111

| isbn =

}}</ref>

| rok = 1899

| titul = Byzantine Constantinople: The Walls of the City and Adjoining Historical Sites

| vydavatel = John Murray Ed.

| místo = Londýn

| poznámka = [dále jen van Millingen]

| isbn =

| příjmení = Meyer-Plath

| jméno = Bruno

| jméno2 = Alfons Maria

| rok = 1943

| příjmení = Freely

| jméno = John

| jméno2 = Susan

| rok = 2000

| titul = The Companion Guide to Istanbul

| vydavatel = Companion Guides

| místo = Paříž

}}</ref>

 

 

Při začlenění komplexu do Theodosiánského opevnění byla přidána další vnější brána, která byla v&nbsp;pozdějších stoletích obložena kompletem opakovaně použitých [[mramor]]ových reliéfů ve dvou řadách. Podle popisů anglických cestovatelů ze [[17. století]] tyto reliéfy zpodobňovaly obrazy z&nbsp;[[mytologie]]. Tyto reliéfy (ztracené od 17. století) byly součástí stavby pravděpodobně od století [[9. století|9.]] či [[10. století|10.]] a tak tvořily součást triumfální brány.<ref name="mango183">Mango, str. 183.</ref><ref name="mango186">Mango, str. 186.</ref> Podle jiných popisů na vrcholu vnější brány stála socha [[Viktorie]], římská bohyně vítězství, držící korunu.<ref name="mango183"/><ref name="mango186"/>

| rok = 1984

| titul = O City of Byzantium: Annals of Niketas Choniatēs

| vydavatel = Wayne State University Press

| místo = Detroit

| rok = 1831

| titul = Ioannis Cantacuzeni Eximperatoris Historiarum Libri IV.: Græce et Latine

| místo = Bonn

| stránky = 558

}}</ref> ale před třetím tureckým obléháním roku 1453 byla znovu uzavřena a to až do roku 1886.

 

 

Dne [[25. červenec|25. července]] roku [[1261]] prošla touto bránou vojska císaře z&nbsp;[[Nikaia]] pod vedením generála Alexia Strategopoula, které převzal město od západních křesťanů.<ref>{{Citace monografie

| jméno = Mark C

| jazyk = anglicky

| rok = 1997

| titul = The Late Byzantine Army: Arms and Society 1204-1453

| vydavatel = University of Pennsylvania Press

| místo = Philadelphia

 

===== Třetí vojenská brána =====

 

===== Rhegionská brána =====

 

===== Brána svatého Romana =====

Brána svatého Romana {{Cizojazyčně|el|Πύλη Ἁγίου Ρωμανοῦ}}, pojmenovaná podle nedalekého kostela a dříve byla známa jako ''Čtvrtá vojenská brána''. Nachází se mezi věžemi číslo 59 a 60. Její strážnice je vysoká 26,5 metrů a je druhá největší po Zlaté bráně. Mezi branou svatého Romana a Charisiovou branou leží takzvaný ''Mesoteichion'' – ''střední zeď'', pás hradeb s&nbsp;délkou 1250 metrů. Je považovaný za nejslabší část opevnění,<ref name="Runciman91">{{Citace monografie

| příjmení = Runciman

| rok = 1990

| titul = The Fall of Constantinople: 1453

| vydavatel = Cambridge University Press

| místo = Cambridge

 

===== Topkapi =====

 

===== Pátá vojenská brána =====

 

===== Charisiova brána =====

 

===== Menší brány a postranní branky =====

Podle historika [[Michael Dukas (historik)|Michaela Duky]] se 29. května [[1453]] omylem neuzavřela brána, což umožnilo asi třiceti osmanským vojákům vstoupit jako první do města. Vojáci vyvěsili na vrcholu věže svojí zástavu, což znamenalo ústup obránců a [[Pád Konstantinopole|pád města]]. Učenci jako van Willingen,<ref name="Kerkoporta">Van Millingen, str. 89–94.</ref> Steven Runciman,<ref name="runciman89">Runciman, str. 89.</ref> a další většinou umísťovali Kerkoportu na konec Theodosiánských zdí, mezi věž 96 a takzvaný [[Porphyrogenitský palác]], nebo též komnenijské Blachernské opevnění.<ref>Meyer-Plath & Schneider, str. 16.</ref> Na onom místě však nebyly o&nbsp;existenci brány nalezeny žádné důkazy, takže je možné, že příběh je odvozen z&nbsp;dřívějších legend vztahujících se ke Xylokerské bráně, kterou mnoho dřívějších učenců nazývá ''Kerkoporta''.<ref name="Kerkoporta"/>

 

 

==== Pozdější historie ====

| příjmení = Mersey

| jméno = Daniel

 

=== Yedikulská pevnost ===

 

Tato pevnost (řecky zvaná ''καστέλλιον'') stála za Zlatou bránou od začátku 50. let 13. století ,<ref>van Millingen (1899), pp. 69–71</ref> kdy byla obsazena katalánskými vojáky věrnými [[Jan VI. Kantakuzenos|Janu VI. Kantakuzenovi]].<ref>Bartusis, str. 143</ref><ref name="Kantakuzenos304">Kantakuzenos, str. 304.</ref> Po jeho rezignaci roku 1354 byla pevnost částečně zničena [[Jan V. Palaiologos|Janem V. Palaiologem]].<ref name="Kantakuzenos304"/> Avšak v&nbsp;letech 1389 až 1390 Jan V. nechal celou pevnost přebudovat a rozšířit až k&nbsp;přímořskému opevnění.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Majeska

| jméno = George P

| jméno2 =

| rok = 1984

| titul = Russian Travelers to Constantinople in the Fourteenth and Fifteenth Centuries

| vydavatel = Dumbarton Oaks

| místo = Washington, D.C.

V&nbsp;severozápadním cípu města stála městská čtvrť Blachernae s&nbsp;důležitým kostelem Panagia Vlacherniotissa, který ležel mimo Theodosiánské opevnění. Pro jeho obranu před [[Obléhání Konstantinopole (626)|útokem Avarů]] zde byla kolem roku 627 za vlády císaře [[Herakleios|Herakleia]] postavena jednoduchá zeď. V&nbsp;roce 814 nechal císař [[Leon V. Arménský|Leon&nbsp;V.]] proti Herakleiovské zdi postavit novou kvůli bezpečnosti před bulharskými nájezdy. Ve 12. století za vlády [[Komnenovci|komnenovských]] císařů se palác v&nbsp;Blachernae stal oblíbenou rezidencí císařů a čtvrtý císař tohoto rodu, [[Manuel I. Komnenos|Manuel I.]], vybudoval zeď navazující na Theodosiánské hradby na ochranu císařského paláce a které byly později (pravděpodobně za vlády [[Izák II. Angelos|Izáka II. Angela]]) propojeny s&nbsp;Herakleiovskou zdí. Navzdory těmto snahám zůstala obrana blachernaeské čtvrti problematická; právě zde útočící křižáci [[čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravy]] prolomili obranu a vstoupili do města.

 

 

Blachernaeské hradby se skládají z&nbsp;jednoduchých zdí postavených v&nbsp;různých dobách. Jsou průměrně 12–15 metrů vysoké a jsou tenčí než Theodosiánské hradby a mají těsnější k&nbsp;sobě postavené věže. Hradby jsou situovány na prudkém svahu a nedisponují vodním příkopem, až na jejich nižší konec vedou ke Zlatému rohu, kde dal císař Jan IV. vybudovat jiný příkop.<ref name="runciman89"/> Opevnění začíná na konci Theodosiánských hradeb s&nbsp;Komnenovskými hradbami, propojují se s&nbsp;angelovskou zdí až k&nbsp;herakleiovské zdi, která se táhne a propojuje s&nbsp;Mořskými hradbami u&nbsp;Zlatého rohu. Zeď Leona V. leží proti herakleiovské zdi.

| rok = 2004

| titul = The Alexiad

| místo = Londýn

| stránky = 386–388

| jazyk = anglicky

| isbn = 0140449582

}}</ref>

 

 

Odtud začíná Herakleiova zeď a táhne se asi 100 metrů až k&nbsp;Mořským hradbám. Zeď obsahuje tři silné šestihranné věže a Blachernskou bránu (Πύλη τῶν Βλαχερνῶν). Zeď Leona V. je doplňuje zvenčí a tvoří typ pravoúhlé pevnosti s&nbsp;vnějším prostorem kolem 25 metrů mezi těmito dvěma zdmi. Na okraji Leonovy zdi stojí Věž svatého Mikuláše, původně postavená Leonem V. a později přestavěná císařem [[Roman I. Lakapenos|Romanem&nbsp;I.]] Leonova zeď je tenčí a architektonicky jednodušší než Herakleiova a disponuje čtyřmi malými věžemi a jednou, v&nbsp;současnosti zničenou, bránou která tvoří vnější protějšek Blachernských hradeb. Od té doby, co byly vybudovány Mořské hradby u&nbsp;Zlatého rohu ve vzdálenosti od pobřeží, byla zeď prodloužena od konce pozemních hradeb až k&nbsp;pobřeží, takzvanému ''Vrachiolionu'', postaveném v&nbsp;téže době, roku 627, jako hlavní herakleiovská zeď. Má pouze jednu bránu, zvanou „Dřevěná“ (Ξυλόπορτα, nebo Ξύλινη Πύλη)

 

=== Práce na obnovení a zachování hradeb ===

| příjmení =

| jméno =

| místo = New York

| jazyk = anglicky

}}</ref>

 

| příjmení = Necipoğlu

| jméno = Nevra

| jméno2 =

| rok = 2001

}}</ref> Nicméně hradby byly zmíněny jako dokončené či fungující až v&nbsp;mnohem pozdější době, někdy kolem roku [[700]].<ref>Necipoğlu, str. 24–25.</ref>

 

 

 

Během prvních staletí své existence čelila Konstantinopol jen několika námořním hrozbám. Zvláště po Justiniánových válkách se [[Středozemní moře]] stalo ''římským jezerem''. První námořní střetnutí u&nbsp;samotné Konstantinopole se odehrálo během [[Obléhání Konstantinopole (626)|obležení města]] perskou [[Sasánovská říše|Sasánovskou]] a [[Avaři|Avarskou říší]]. Přestože tentokrát [[byzantské námořnictvo]] dokázalo proti útočníkům účinně zasáhnout, brzy mělo čekat Byzantskou říši mnohem větší nebezpečí. Tím byli Arabové, kteří v&nbsp;7. století získali byzantské východní provincie (oblast [[Sýrie]] a [[Egypt]]a) a začali se prosazovat také ve Středozemním moři, což se projevilo zejména ovládnutím [[Kréta|Kréty]]. Toto nové ohrožení vyžadovalo po byzantských císařích více se věnovat mořskému opevnění. To bylo zrekonstruováno na začátku [[8. století]] za vlády [[Tiberios III.|Tiberia III.]] či [[Anastasios II.|Anastasia II.]]<ref>Necipoğlu, str. 25.</ref> Císař [[Michael II. Amorijský|Michael II.]] začal s&nbsp;celoplošnou rekonstrukcí (týkající se zejména zvýšení hradeb), dokončenou ovšem až jeho následníkem [[Theofilos|Theofilem]].<ref>{{Citace monografie

 

=== Hradba u Marmarského moře ===

Toto opevnění, někdy nazývané též '''Propontská hradba''', bylo s&nbsp;výjimkou přístavů a nábřeží postaveno téměř u&nbsp;břehů moře. Stavba měřila 12 až 15 metrů, bylo v&nbsp;ní zabudováno deset bran, tři menší branky a 188 věží. Celé opevnění bylo dlouhé skoro 8460 metrů, navíc bylo doplněno vnitřní zdí dlouhou 1080 metrů rozpínající se okolo přístaviště Vlanga. Velké části hradeb byly poškozeny při budování pobřežní silnice ''[[Kennedy Caddesi]]'' v&nbsp;letech 1956 až 1957.<ref name="MinistryWalls" /> Od Mramorové věže se k&nbsp;okraji starověké akropole (dnešní ''Sarayburnu'') nacházely tyto brány:

 

 

=== Opevnění u&nbsp;zátoky Zlatý roh ===

Zeď nacházející se u&nbsp;[[Zlatý roh|Zlatého rohu]], kudy proplouvala většina plavidel, se táhla v&nbsp;celkové délce 5600 metrů od mysu svatého Demetria až k&nbsp;[[Blacherny|Blachernám]], kde se napojovala na pozemní opevnění. Přes značné poškození hradeb zaviněné stavbou železnice v&nbsp;70. letech 19. století dodnes se značnou přesností známe rozestavení věží a bran. Zeď byla postavena dále ve vnitrozemí, v&nbsp;některých místech až ve vzdálenosti 40 metrů od břehu moře a měřila 10 metrů do výšky. Součástí zdi bylo 17 bran (další dvě byly doplněny během éry Osmanské říše) a 110 věží. Brány byly v&nbsp;tomto pořadí:<ref name="MinistryWalls" />

 

# Eis Pegaská brána (řecky ''Πύλη εἰς Πηγάς''), také známá jako ''Puteiská brána'',,<ref>Bartusis, str. 126.</ref> dnešní název je ''Cibali Kapısı''. Byla takto nazvaná protože je obrácená směrem k&nbsp;Pagaeské čtvrti na druhé straně [[Zlatý roh|Zlatého rohu]].

# Brána svaté Theodosie (řecky ''Πύλη Ἁγίας Θεοδοσίας''), pojmenovaná po Chrámu svaté Theodosie (pravděpodobně dnešní [[Gülská mešita]]). Známá v&nbsp;turečtině jako ''[[Ayakapı]]'' (''Svatá brána'').

# Petrionská brána (''Πύλη τοῦ Πετρίου'') je jednou ze dvou bran Petrionské pevnosti vytvořené dvojitým protáhnutím zdí. Brána vedoucí do města a nacházející se ve vnitřní zdi pevnosti byla nazývána Diplophanarionskou bránou. Právě u&nbsp;Petrionské zdi Bénatčané vedení Enricem Dandolem roku 1204 dobyli zdi a vstoupili do města.

# Phanarionská brána (řecky ''Πύλη τοῦ Φαναρίου'', turecky ''Fener Kapı'') byla druhou bránou Petrionské pevnosti. Jméno dostala podle zdejšího majáku. Maják později propůjčil své jméno i&nbsp;příměstí, které je dodnes známé jako [[Phanar]].

 

== Městská posádka ==

 

Během celé existence Byzantšké říše byla městská posádka relativně malá: císařská stráž a nepočetná městská hotovost (kerketon) pod velením městského prefekta byly jedinými ozbrojenými silami, které byly v&nbsp;Konstantinopoli přítomny neustále. Každá hrozba pro Byzantskou říši měla být zničena pravidelnou armádou v&nbsp;poli dříve, než se dostala k&nbsp;samotnému městu. V&nbsp;dobách potřeby, například při zemětřesení roku 447 či při nájezdech Avarů počátkem 7. století, mohlo být zmobilizováno obyvatelstvo, nebo mohly být přivedeny posily naverbované v&nbsp;provinciích.<ref name="Garrisons">{{Citace elektronické monografie

| místo =

| jazyk = anglicky

}}</ref>

 

 

 

== Opevnění mimo Konstantinopol ==

| příjmení =

| jméno =

| místo =

| jazyk = anglicky

}}</ref>

 

 

=== Hradby Galaty ===

| příjmení =

| jméno =

 

=== Pevnosti Anadolu a Rumeli ===

Sesterské pevnosti Anadoluhisarı a Rumelihisarı leží severně od Konstantinopole, v&nbsp;nejužším bodě Bosporu. Tyto pevnosti byly vybudovány osmanskými Turky, aby mohli kontrolovat tento strategický koridor v&nbsp;době před finálním pádem Konstantinopole. ''Anadoluhisarı'' (turecky ''Anatolská pevnost''), dříve také zvaná ''Akçehisar'' nebo ''Güzelcehisar'', byla vybudována na příkaz sultána [[Bajezid I.|Bajezida&nbsp;I.]] roku 1394 a zpočátku nebyla víc než 25 metrů vysoká, surová pětihranná hlídková věž obklopená zdí.<ref name="MinistryCastles" /> Mnohem větší a propracovanější ''Rumelihisarı'' (Rumelská pevnost) byla vybudována sultánem [[Mehmed II.|Mehmedem&nbsp;II.]] za pouhé čtyři měsíce v&nbsp;roce 1452. Skládá se ze tří velkých a jedné malé věže, propojené zdí posílenou o&nbsp;13 malých hlídkových věží. S&nbsp;děly namontovanými na hlavních věžích získala Osmanská říše absolutní kontrolu nad veškerou lodní dopravou Bosporem. Po dobytí Konstantinopole Turky Rumelihisarı sloužila jako obchodní kontrolní stanice a vězení, zejména pro vyslance států, s&nbsp;nimiž byla Osmanská říše ve válečném stavu. Po rozsáhlém poškození utrpěném roku 1509 při zemětřesení byla pevnost opravena a využívána k&nbsp;původním účelům až do 19. století.<ref name="MinistryCastles" />

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

{{Překlad|en|Walls of Constantinople|252844554}}

=== Literatura ===

* {{Citace monografie

| jméno = Mark C

| jazyk = anglicky

| rok = 1997

| titul = The Late Byzantine Army: Arms and Society 1204-1453

| vydavatel = University of Pennsylvania Press

| místo = Philadelphia

| isbn = 0812216202

}}

| příjmení = Bury

| jméno = John Bagnell

| rok = 1923

| titul = History of the Later Roman Empire from the Death of Theodosius I to the Death of Justinian

| vydavatel = Macmillan & Co.

| místo = Londýn

| jazyk = anglicky

| url = http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/secondary/BURLAT/3*.html#p70

| rok = 1984

| titul = O City of Byzantium: Annals of Niketas Choniatēs

| vydavatel = Wayne State University Press

| místo = Detroit

| isbn = 978-0814317648

}}

| příjmení = Freely

| jméno = John

| jméno2 = Susan

| rok = 2000

| titul = The Companion Guide to Istanbul

| vydavatel = Companion Guides

| místo = Paříž

| jazyk = anglicky

| isbn = 1900639319

| příjmení = Harris

| jméno = Jonathan

| rok = 2007

| titul = Constantinople: Capital of Byzantium

| vydavatel = Hambledon/Continuum

| místo = Londýn

| jazyk = anglicky

| isbn = 978-1847251794

}}

* {{Citace monografie

| jméno = Jan

| odkaz na autora = Jan VI. Kantakuzenos

| rok = 1831

| titul = Ioannis Cantacuzeni Eximperatoris Historiarum Libri IV.: Græce et Latine

| místo = Bonn

| jazyk = latinsky

}}

* {{Citace monografie

| příjmení = Majeska

| jméno = George P

| rok = 1984

| titul = Russian Travelers to Constantinople in the Fourteenth and Fifteenth Centuries

| vydavatel = Dumbarton Oaks

| místo = Washington, D.C.

| stránky = 412

| isbn = 9780884021018

}}

* {{Citace elektronického periodika

| příjmení = Mango

| jméno = Cyril

| titul = The Triumphal Way of Constantinople and the Golden Gate

| periodikum = Dumbarton Oaks Papers

| datum aktualizace =

| datum přístupu = 2008-07-16

| jazyk = anglicky

| url = http://www.doaks.org/DOP54/DP54ch9.pdf

| strany = 176

* {{Citace monografie

| příjmení = Meyer-Plath

| jméno = Bruno

| jméno2 = Alfons Maria

| rok = 1943

| vydavatel = W. de Gruyter & Co.

| místo = Berlín

| jazyk = německy

}}

| příjmení = van Millingen

| jméno = Alexander

| rok = 1899

| titul = Byzantine Constantinople: The Walls of the City and Adjoining Historical Sites

| vydavatel = John Murray Ed.

| místo = Londýn

}}

* {{Citace monografie

| příjmení = Necipoğlu

| jméno = Nevra

| rok = 2001

| titul = Byzantine Constantinople monuments, topography and everyday life Congrès Istanbul 1999 The medieval Mediterranean: Monuments, Topography, and Everyday Life

| vydavatel = BRILL

| místo = Istanbul

| isbn = 9004116257

}}

| jméno = John Julius

| jazyk = řecky

| rok = 1999

| titul = Σύντομη Ιστορία του Βυζαντίου

| vydavatel = INTERED Editions

| místo = Athény

| isbn = 960-7254-57-0

}}

| jméno = Steven

| jazyk = anglicky

| rok = 1990

| titul = The Fall of Constantinople: 1453

| vydavatel = Cambridge University Press

| místo = Cambridge

| isbn = 978-0521398329

}}

* {{Citace monografie

| příjmení = Tsangadas

| jméno = Byron

| rok = 1980

| titul = The Fortifications and Defense of Constantinople

| vydavatel = Columbia University Press

| místo = New York

| isbn = 978-0914710653

}}

| příjmení = Turnbull

| jméno = Stephen

| rok = 2004

| titul = The Walls of Constantinople AD 324–1453 (Fortress 25)

| vydavatel = Osprey Publishing

| místo = Oxford

| isbn = 1-84176-759-X

}}

=== Související články ===

* [[Byzantsko-arabské války]]

* [[Čtvrtá křížová výprava]]

* [[Pád Konstantinopole|Obléhání Konstantinopole (1453)]]

 

=== Externí odkazy ===

* {{Citace elektronické monografie

| příjmení = Haldon

| místo =

| jazyk = anglicky

}}

{{Dobrý článek}}

 

 

[[Kategorie:Byzantská architektura]]

[[Kategorie:Městská opevnění]]