Eritrea: Porovnání verzí

{{Infobox - stát

| genitiv = Eritreje

| úřední název = EritrejskýStát státEritrea<br />ሃግሬ ኤርትራ<br />{{Malé|Hagärä Ertra}}

| vlajka = Flag of Eritrea.svg

| článek o vlajce = Eritrejská vlajka

| znak = Emblem of Eritrea (sinople argent naturel azur).svg

| mapa umístění = Eritrea (Africa orthographic projection).svg

| rozloha = 124 399

| rozlmisto = 98

| procent vody = zanedbatelné

| |počet obyvatel = 5 037918 000919

| obyvmisto = 115

| obyvatelé |aktuální obyvrokk = odhad&nbsp;[[2009]]

| HDI = 0,442391

| HDIvývoj = stálostrůst

| HDIvýše = nízký

| HDImísto = 164186

| jazyk = [[Semitské jazyky|tigriňštinatigriňa]], [[arabština]], [[angličtina]] ([[de facto]] úř. jazyky), [[kunama]], [[afarština]], neoficiálně [[italština]] a další jazyky

| náboženství = [[Muslim|muslimovémuslim]]ové, pravoslavní [[Křesťanství|křesťané]], [[Římskokatolická církev|římští katolíci a eritrejští koptští katolíci]], [[Protestantismus|protestanti - luteráni a další]]

| nejvyšší hora = [[Soira]]

| výška nejvyšší hory = 3 018

| státní zřízení = přechodnáPrezidentská vládarepublika

| hlavní město = [[Asmara]]

| funkce1 = Hlava státu

| vládce1 = prezident [[Isaias Afwerki]] (od [[8. červen|8.&nbsp;června]]&nbsp;[[1993]])

| funkce2 = Hlava vlády

| vládce2 = prezident Isaias Afwerki (od [[8. červen|8.&nbsp;června]]&nbsp;[[1993]])

| článek o hymně = Eritrejská hymna

| hymna = Eritrejská hymna

| datum vzniku = [[24. květen|24.&nbsp;května]]&nbsp;[[1993]]

| způsob vzniku = nezávislost na [[Etiopie|Etiopii]]

| měna = [[Eritrejská nakfa|nakfa]] (=100 centů)

| kód měny = ERN

| iso3HDP/ob.misto = ERI179

| HDP |aktuální iso2k = ER2011

| mpzison = ER232

| doménaiso3 = erERI

| předvolbaiso2 = 291ER

| časmpz = +3ER

'''Eritrea''' ([[tigrajština{{Vjazyce2|ti|tigrajsky]] ኤርትራ, ''|Ertra''}}), plným názvem '''Stát Eritrea''' (tigrajsky {{Vjazyce2|ti|ሃግሬ ኤርትራ, ''|Hagara Ertra''}}),<ref name="brit"/> je státní útvarstát na pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] v oblasti [[Africký roh|Afrického rohu]] ve [[východní Afrika|východní Africe]]. Na západě sousedí se [[Súdán]]em, na jihu s [[Etiopie|Etiopií]] a na východě s [[Džibutsko|Džibutskem]]. K roku 2009 měla 5&nbsp;073&nbsp;000 obyvatel. Hlavním městem je [[Asmara]]. [[Úřední jazyk]] Eritrea oficiálně nemá, v praxi se užívají [[tigrajština]], [[arabština]] a [[angličtina]]. Dalším jazykem, kterým mluví více než 50 % obyvatel, je [[italština]].

Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa. Většinu podniků a firem vlastní armáda, špičky vlády nebo podnikatelé s nimi spojení. Ve srovnání s vyspělým světem je zde nemodernizované [[zemědělství]] závislé na [[srážky|dešťových srážkách]], [[průmysl]] upadá a jediný ziskovější sektor představují [[banka|banky]]. Vzhledem k několika nedávným vojenským srážkám převládá silná [[militarizace]] společnosti, v armádě a v národní službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů. Sociální služby ani demokratické instituce zde nefungují, neexistuje faktické oddělení jednotlivých [[dělba moci|složek státní moci]]. Silně upadá školství, rovněž militarizované. Polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. V poslední době udržuje Eritrea lepší vztahy zejména se Súdánem, [[Írán]]em a [[Čína|Čínou]]. Zhruba polovina obyvatelstva jsou [[křesťan]]é, téměř stejný podíl mají [[muslim]]ové, jen malá část obyvatelstva praktikuje tradiční [[Tradiční africká náboženství|domorodá náboženství]], mnohé muslimské či křesťanské menšiny jsou potírány. V zemi se vyskytuje devět etnik, nejvýznamnější z nich jsou [[Tigrajové]] a [[Tigrejové]].

[[Soubor:Map of Aksum and South Arabia ca. 230 AD.jpg|thumbnáhled|upright 1.3|[[Aksumské království|Aksumská říše]] kolem roku 230]]

Zatímco vliv i bohatství Aksumu postupně upadaly, od počátku 7. století se v Arábii utvářelo nové náboženské hnutí – [[islám]]. Když jeho prorok [[Mohamed]] byl v roce [[622]] donucen [[hidžra|opustit]] se [[muhádžirové|svými souvěrci]] [[Mekka|Mekku]], poslal část muslimů i do Etiopie, kde byli vlídně přijati. Přestože aksumský vládce odmítl po Mohamedově vítězství přijmout islám, poslal nazpět Mohamedovy následovníky s mnoha dary. Tím byly na několik staletí umožněny více či méně mírové styky. Muslimové se v Etiopii usazovali, zejména na pobřeží Rudého moře. Byli tolerování etiopskou mocí a žili často ve [[vazal]]ském poměru s etiopskými vládci.<ref>Mojdl, s. 26–27</ref> Aksumský a posléze i etiopský stát, do značné míry izolovaný od světa a se sídelním městem dále na jih od pobřeží, nedržel nad pobřežím pevnější ruku a zdejší vládci byli spojeni s etiopskými panovníky jen velmi volně. Aksum začal od 9. století kolabovat. Ve 13. století převzali nad etiopským vnitrozemím moc příslušníci dynastie [[Zagwe]], zhruba sto let po nich znovu nastupivšínastoupivší šalomounská dynastie. Přístup do vnitrozemí Etiopie z eritrejského pobřeží v této době chránila napůl autonomní oblast, jejíž vládci nesli titul ''bahr negaš'', vládce moře.<ref name="brit"/>

[[Soubor:Battle of Adwa 2.gifpng|thumbnáhled|Výjev z [[bitva u Adwy|bitvy u Adwy]]]]

V 16. století získali eritrejský přístav [[MasawaMassawa|MasawuMassawu]] a [[DahlackéDahlácké souostrovíostrovy]] [[Osmanská říše|Osmané]]. Eritrejské území rovněž zasáhla [[Adalsko-etiopská válka|válečná tažení]] [[Adalský sultanát|adalského vládce]] imáma a generála [[Ahmad Graňňibn Ibráhím al-Gází|Ahmada Graňňaibn Ibráhíma al-Gázího]] (Ahmad Graňň),<ref name="brit"/> který byl roku [[1543]] poražen a zabit etiopskými vojsky podporovanými [[Portugalské království|Portugalci]].<ref name="moj43moj34">Mojdl, s. 34</ref> Osmanská říše, jež adalského sultána podporovala, využila situace a získala v oblasti další území, která si s krátkými přestávkami udržela až do roku 1865, kdy je předala [[Egypt za vlády dynastie Muhammada Alího|Egypťanům]]. Od roku [[1869]], kdy byl otevřen [[Suezský průplav]], se Rudé moře stalo předmětem zájmu a soupeření velmocí. Poté, co se Britům podařilo potlačit [[Mahdího povstání|mahdistiscké povstání]] v [[Súdán]]u, přenechali jimi okupované eritrejské území roku 1885 [[Italské království|Itálii]],<ref name="moj43">Mojdl, s. 43</ref> výměnou za privilegia v eritrejských přístavech.<ref name="moj84"/> Itálie zde měla pod kontrolou již menší území držené mezi lety 1869 až 1880 soukromou italskou společností, která je roku 1882 předala italské vládě.<ref name="brit"/> Etiopský císař [[Menelik II.]] posléze roku [[1889]] ve [[wichalská dohoda|wichalské dohodě]] uznal italské koloniální zisky a 1. ledna [[1890]] bylo Itálií získané území oficiálně označeno jako [[Italské kolonie|italská kolonie]] pod názvem [[Italská Eritrea|Eritrea]].<ref name="brit"/><ref name="moj84">Mojdl, s. 84</ref><ref name="brit"/> Přestože se poté Italové střetli s etiopskými armádami roku 1896 v [[bitva u Adwy|bitvě u Adwy]] a prohráli, eritrejské území si díky špatné vnitropolitické situaci v Etiopii ponechali<ref name="moj47">Mojdl, s. 47</ref> a v [[mírová smlouva z Addis Abeby|nové smlouvě]] z [[Addis Abeba|Addis Abeby]] znovu uznal Menelik II. jejich dosavadní zisky výměnou za uznání etiopské suverenity.<ref name="brit"/>

[[Soubor:AsmaraStazione.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Železniční stanice v [[Asmara|Asmaře]] roku 1938]]

Soužití mezi kolonisty a domorodým obyvatelstvem bylo vcelku pokojné, dokud se v roce 1922 moci v Itálii nechopil [[Italský fašismus|fašistický režim]] [[Benito Mussolini|Benita Mussoliniho]]. Byla zavedena segregace a Eritrejci mohli v rámci správy zastávat jen nižší posty; agrární reformy nadále probíhaly, byly ale omezeny na farmy v majetku Italů,<ref name="kong2"/> kterých bylo v zemi podle odhadů až 70 000.<ref name="moj85">Mojdl, s. 85</ref> Itálie brala kolonii jako základnu k útoku na Etiopii a podle toho také území spravovala.<ref name="kong2"/> Tisíce Eritrejců tak muselo narukovat v polovině 30. let do armády kvůli přípravě na [[EtiopskoDruhá italsko-italskáetiopská válka|invazi do Etiopie]], po jejímž dobytí se Eritrea stala součástí takzvané [[Italská východní Afrika|Italské východní Afriky]].<ref name="brit"/> Italská vláda skončila roku 1941, kdy v rámci [[druháDruhá světová válka|druhé světové války]] britská vojska zvítězila nad Italy v [[bitva u Kerenu|bitvě u Kerenu]] a úspěšně obsadila eritrejské území.<ref name="kong2"/>

[[Soubor:Addis Ababa-8e00855u.jpg|thumbnáhled|[[Etiopské císařství|Etiopský císař]] [[Haile Selassie I.]]]]

Mezi lety 1941 aža 1952 spravovali Eritreu Britové na základě rozhodnutí spojeneckých velmocí ([[Spojené státy americké]], [[Sovětský svaz]], [[Spojené království|Velká Británie]] a [[Francie]]) jako [[protektorát]].<ref name="moj85"/> Zároveň se v poválečných letech vedla debata o dalším osudu země. Britové navrhovali její rozdělení na základě křesťanské a muslimské populace s tím, že by se tyto části předaly Etiopii a Súdánu. Naopak Sovětský svaz, v domnění, že v italských volbách brzy vyhrají komunisté, navrhoval Itálii vrátit její bývalou kolonii. O slovo se hlásily i arabské státy, které navrhovaly vyhlásit eritrejskou samostatnost.<ref name="kong2"/> Tento názor převládal i v eritrejské společnosti.<ref name="moj85"/>

[[Soubor:War Memory Square in Massawa.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Památník na [[Eritrejská válka za nezávislost|válku za nezávislost]] v [[MasawaMassawa|MasawěMassawě]]]]

Organizovaný [[Eritrejská válka za nezávislost|odpor vůči etiopské nadvládě]] začal již roku 1958 založením [[Eritrejské osvobozenecké hnutí|Eritrejského osvobozeneckého hnutí]] (ELM), v němž převažovali studenti, intelektuálové a městští dělníci. Již o čtyři roky později bylo hnutí odhaleno a zneškodněno.<ref name="kong3">Library of Congress, s. 3</ref> Další významnou organizací byla [[Eritrejská osvobozenecká fronta]] (ELF) založená roku 1960, v níž zpočátku převládali muslimové a jež byla podporována ze strany [[Sýrie]], [[Írán]]u, Súdánu a dalších muslimských států.<ref name="brit"/> V druhé polovině 60. let získala ELF značnou podporu mezi rolníky. Roku 1971 již byla situace tak vážná, že císař v zemi vyhlásil [[stanné právo]] a přemístil sem takřka polovinu armády.<ref name="kong2"/>

[[Soubor:Isaias_Afewerki_in_2002Isaias Afwerki in 2002.jpg|thumbnáhled|upright|Eritrejský prezident [[Isaias Afwerki]]]]

Prvním prezidentem nového státu se stal dosavadní vůdce EPLF [[Isaias Afwerki]]. Samotná EPLF se transformovala v politickou stranu zvanou [[Lidová fronta za demokracii a spravedlnost]] (PFDJ)<ref name="kong4"/> a roku 1997 byla vypracována ústava, která však dosud nevstoupila v platnost.<ref name="brit"/> Původní vláda PFDJ měla být přechodná, dokud nedojde k řádným volbám, ty se však dosud nekonaly a jejich termín se neustále odkládá.<ref name="kong4">Library of Congress, s. 4</ref> V letech 1995 až 1996 svedla Eritrea krátký, ale krvavý konflikt s [[Jemen]]em o [[HanišskéHaníšské ostrovy]], které byly nakonec přiznány Jemenu. Původní vřelé vztahy s Etiopií se začaly rychle zhoršovat vzhledem ke sporům o obchodní záležitosti, přístup k eritrejským přístavům a přesné vytýčenívytyčení hranic.<ref name="brit"/> Roku 1998 mezi oběma státy vypukla válka, v níž zemřelo kolem 100 000 vojáků a čtvrtina eritrejské populace musela opustit své domovy.<ref name="kong4"/><ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf|příjmení = Kumsa|jméno = Alemayehu|rok vydání = 2001|strany = 10–12}}</ref> Pro Eritreu měl konflikt, který oficiálně skončil v prosinci 2000, i další katastrofální důsledky – původně rychle se rozvíjející ekonomika utrpěla citelné ztráty, z nichž se vzpamatovává dodnes.<ref name="kong4"/> Zprostředkování OSN a oddělení bojujících stran mezinárodními jednotkami nevedlo k požadovanému výsledku. Roku 2008 jim odepřela Eritrea pohonné hmoty, takže jejich mise musela být ukončena. Téhož roku propukl také krátký konflikt s [[Džibutsko|Džibutskem]], rovněž kvůli nejasnostem ve vymezení hranic.<ref name="brit"/> Ve vnitřní politice si režim podle [[nadace Bertelsmann]] udržuje moc pomocí [[autoritarismus|autoritářských]] až [[totalitarismus|totalitních]] postupů.<ref name="BTI6">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 6</ref> V roce 2001 se proti režimu konaly velké protesty, vládní složky však proti nim tvrdě zasáhly.<ref name="BTI16">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 16</ref> Na útlak reagují obyvatelé země ve velkém útěkem do zahraničí, podle britského profesora Gaima Kibreaba je Eritrea nejrychleji se vyprazdňujícím státem na světě.<ref>https://www.theguardian.com/world/2016/sep/28/eritrea-military-service-life-people-left-behind</ref>

[[Soubor:Eritrea satUn-eritrea.png|thumbnáhled|leftvlevo|Satelitní snímekMapy Eritreje]]

Povrch charakterizují tři hlavní oblasti. První je suchý pás země při pobřeží Rudého moře,<ref name="kong5"/> který se na sever od [[Zulský záliv|Zulského zálivu]] pohybuje v šířce 15 až 80 &nbsp;km, ale na jihu se rozšiřuje a ústí do [[Danakilská proláklina|Danakilské prolákliny]]. Celé toto území je součásti [[Velká příkopová propadlina|Velké příkopové propadliny]].<ref name="brit"/> Další je hornatá oblast na severu a ve středu země, dosahující výšek mezi 1800 a 3000 metry<ref name="baa"/> a představující prodloužení [[Etiopská plošina|Etiopské plošiny]].<ref name="kong5"/> Ta je charakterizována hlubokými roklinami, koryty řek a mezi nimi vysokými, strmými plošinami zvanými ''ambas''.<ref name="brit"/> Poslední součástí eritrejského terénu je západní část podél súdánské hranice, tvořená [[savana|savanou]] a k západu se svažujícími kopci.<ref name="kong5brit"/><ref name="britkong5"/> Nejvyšším bodem je hora [[Soira]] s 3018 metry, naopak nejnižším bodem je oblast poblíž Kululu dosahující 75 metrů pod hladinou moře.<ref name="cia"/> V rámci Eritreje se nachází přes 300 ostrovů,<ref name="baa"/> z nichž zhruba 100 patří k [[DahlackéDahlácké soustrovíostrovy|DahlackémuDahláckému souostroví]].<ref name="brit"/> Pouze několik ostrovů je trvale obydlených. V zemi sporadicky dochází k [[zemětřesení]], něpřílišnepříliš častá je také [[vulkanismus|vulkanická aktivita]].{{#tag:ref|Od roku 1861, kdy byla aktivní sopka [[Dubbi]], došlo naposledy k vulkanické aktivitě 12. července 2011, když se probudila sopka [[Nabro]].<ref name="cia"/>|group="pozn."}}

Jediná trvalá řeka je [[Tekeze|Setit]], tekoucí z Etiopie Eritrejí podél její západní hranice dále do Súdánu. Není však splavná. Ostatní řeky jsou pouze sezonní, vznikají během deštivých období a patří mezi ně [[Anseba]], [[Barka (řeka)|Barka]] a [[Mareb]] (zvaná též Gash), jež je zároveň hraniční řekou mezi Eritreou a Etiopií.<ref name="kong5"/>

EritrejkéEritrejské klimatické podmínky jsou velmi rozmanité, což je dáno velkými rozdíly v nadmořské výšce. Zatímco u moře v oblasti [[MasawaMassawa|MasawyMassawy]] dosahují nejvyšší teploty až 50&nbsp;°C a průměrné se zde pohybují kolem 30&nbsp;°C, ve výše položených oblastech ve vnitrozemí kolem hlavního města [[Asmara|Asmary]] (zhruba 2300 m&nbsp;n.&nbsp;m.) je obvyklá průměrná roční teplota zhruba 16-1716–17&nbsp;°C,<ref name="kong5brit"/><ref name="britkong5"/> maximální naměřená teplota činila 26&nbsp;°C.<ref name="baa"/> Podobné podmínky panují i v případě srážek – V Asmaře spadne za rok zhruba 500 milimetrů, v MasawěMassawě je to mírně přes 200 &nbsp;mm.<ref name="kong5"/> Počasí je přes polovinu roku suché a slunečné, od února do března dochází většinou k drobnějším krátkým dešťům, zatímco dlouhotrvající deštivé období probíhá vždy od pozdního července do poloviny září.<ref name="baa"/> To platí zejména pro západní části země a vysoko položené oblasti, naopak na východě pevniny a na ostrovech je srážek málo. V oblasti [[Danakilská proláklina|Danakilské prolákliny]] neprší takřka nikdy.<ref name="brit"/>

[[Soubor:Ffm-elf.jpg|thumb|leftnáhled|Demonstrace proti eritrejské vládě v německém [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]].]]

Eritrea je oficiálně prezidentskou republikou. Ve skutečnosti se však jedná o diktaturu<ref name="BTI2">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 2</ref> charakterizovanou vládou jedné strany. Tou je [[Lidová fronta za demokracii a spravedlnost]] (PFDJ), jež je jediným legálním politickým subjektem v zemi.<ref name="buss8"/> Současný režim je oficiálně přechodným<ref name="brit"/> a původně měl sloužit k vytvoření ústavy, ratifikované roku 1997. Ta však nikdy nevstoupila v platnost, stejně tak volby ohlášené na rok 2001 byly odloženy a dodnes nebyly uskutečněny.<ref name="baa"/> Legislativa sestává z jednokomorového parlamentu zvaného [[Přechodné národní shromáždění]] o 150 členech.<ref name="buss8">''Souhrnná teritorilní informace: Eritrea'', s. 8</ref> Toto shromáždění se však od roku 2002 nesešlo<ref name="BTI7">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 7</ref> a mnoho jeho členů uprchlo do exilu či je ve vazbě.<ref name="kong13">Library of Congress, s. 13</ref> Nejvyšší exekutivní mocí je vláda sestávající ze 17 ministrů, vedená a jmenovaná prezidentem [[Isaias Afwerki|Isaiasem Afwerkim]],<ref name="baa"/> který zároveň předsedá vládě, je [[hlava státu|hlavou státu]], vrchním velitelem ozbrojených sil a předsedou legislativy i vládnoucí strany PFDJ.<ref name="brit"/> Soudní systém se skládá ze tří částí: civilní, vojenské, a speciální.{{#tag:ref|Vojenské a speciální soudy mají na starost obchodní kriminalitu a obvinění z korupce.<ref name="BTI7"/>|group="pozn."}}

Právní systém se skládá ze zákonů Eritrejské lidové osvobozenecké fronty vytvořených před osamostatněním, upravených etiopských zákonů, tradičního práva a zákonů vyhlášených po vzniku Eritreje. V případě civilních sporů zahrnujících muslimy je užíváno právo [[šaría]].<ref name="kong13"/> Soudní moc není příliš efektivní. Podle nadace Bertelsmann zároveň postrádá jakoukoliv nezávislost a je kontrolována vládou, případně zájmovými skupinami blízkými vládním představitelům. Neoficiální, ale dobře organizovaný systém tradičního práva je vládní mocí tolerován.<ref name="BTI7"/> [[Amnesty International]] upozorňuje, že režim omezuje [[Svoboda projevu|svobodu slova]] a [[Náboženská svoboda|význávánívyznávání náboženství]]. Nejsou též povoleny žádné [[politická strana|politické strany]], [[občanské sdružení|občanská sdružení]] či nezávislá [[žurnalistika]]. K potlačení [[Opozice (politika)|opozice]] vládní síly užívají svévolné zatčení, držení ve vazbě a mučení. Tisíce [[politický vězeň|politických vězňů]] bylo drženo v bídných podmínkách, často na neznámých místech. Pokusy o překročení hranic jsou trestány zastřelením.<ref name="AIEri"/> Největší protesty proti režimu se odehrály v roce 2001, kdy také mnoho politiků vystoupilo proti přechodné vládě a žádalo zavedení ústavy, režim je však násilně umlčel.<ref name="baa"/> Téhož roku také zrušil činnost národního tisku.<ref name="brit"/> V současné době v Eritreji existuje řada ozbrojených protivládních hnutí spojených v Eritrejské národní alianci.<ref name="kong16">Library of Congress, s. 16</ref>

=== AdministrativníObrana systéma bezpečnost ===

[[Soubor:Soldiers of Eritrea regions numbered(women).CS.pngjpg|thumbnáhled|uprightŽenská 1.6|Administrativníjednotka rozděleníeritrejské Eritrejearmády]]

Po roce 2001 silně ochladly vztahy s evropskými zeměmi vzhledem k tehdejšímu násilnému zakročení proti kritice režimu. Nadále nejsou vyřešeny spory s [[Etiopie|Etiopií]] a [[Džibutsko|Džibutskem]],<ref name="BTI19"/> s nímž Eritrea vedla [[Džibutsko-eritrejský hraniční konflikt|hraniční konflikt]] v roce 2008.<ref name="baa"/> Z ostatních zemí udržují kontakty s Eritrejí například [[Libye]], [[Írán]] a zejména [[Čínská lidová republika|Čína]],<ref name="BTI19"/> se kterou udržuje eritrejský stát úzkou bezpečnostní spolupráci již od svého osamostatnění.<ref name="kong15"/> S Eritreou původně spolupracovaly také [[Spojené státy americké]], na žádost Etiopie však tuto kooperaci ukončily.<ref name="baa"/> Zhruba od roku 2008 se výrazně upevnily i kontakty s Íránem, což vyvolává obavy západních států.<ref name="BTI4">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 4</ref> Z významných organizací je Eritrea například členem [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Africká unie|Africké unie]] a [[Organizace sahelských zemí]].<ref name="buss10">''Souhrnná teritorilní informace: Eritrea'', s. 10</ref>

[[Soubor:Eritrea-1Nakfa.jpg|thumbnáhled|vlevo|[[Eritrejská nakfa]]]]

Přestože byla původně [[ekonomika Eritreje]] na vyšší úrovni oproti Etiopii, po roce 1952 se investice do urbanizace a infrastruktury spolu s industrializací zaměřily na etiopské území. V době získání nezávislosti roku 1993 bylo hospodářství navíc zničeno dlouhou válkou s etiopskou armádou.<ref name="kong8">Library of Congress, s. 8</ref> Původně pozitivní růst ekonomiky vystřídal po vláděválce s Etiopií v letech 1998 až 2000 politický i hospodářský úpadek,<ref name="baa"/> který trvá dodnes.<ref name="BTI4"/> Podle [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]] Eritreu těžce postihlo čtyřleté sucho po roce 2001, jež značně zpomalilo poválečnou obnovu. Velkou zátěží byla i ztráta etiopského trhu, kterou nyní vláda řeší navázáním lepších kontaktů se Súdánem.<ref name="baa"/> Eritrejské hospodářství je v současnosti v podstatě [[plánovaná ekonomika|řízenou ekonomikou]].<ref name="kong8"/> Hlavní slovo v ekonomických záležitostech má armáda<ref name="BTI9"/> a vládnoucí strana PFDJ.<ref name="baa"/>

Eritrea je jednou z nejchudších zemí světa. [[Hrubý domácí produkt]] činil za rok 2010 celkem 3,625 miliardy dolarů s ročním růstem 2,2 %. HDP na hlavu v [[parita kupní síly|paritě kupní síly]] činil 600 dolarů, což řadí Eritreu mezi ostatními státy světa na šesté místo od konce. Asi 80 % obyvatelstva pracuje v zemědělství, 20 % v průmyslu či službách. Eritrejská měna se nazývá [[eritrejská nakfa|nakfa]]. Inflace dosahovala k roku 2010 zhruba 20 %.<ref name="cia"/> O místo na eritrejském trhu mezi sebou soupeří [[Čínská lidová republika|Čína]], [[Jižní Korea]], [[Itálie]], [[Jihoafrická republika]] a [[Německo]]. Zájem je také o americké výrobky.<ref name="kong10">Library of Congress, s. 10</ref> Mezi hlavní obchodní partnery patří Itálie, Saúdská Arábie, Jemen, Súdán<ref name="baa"/> a Spojené státy americké.<ref name="brit"/> Ve vývozu převažují potraviny, živá zvířata, kůže a arabská guma,<ref name="baa"/> v poslední době se rozvíjí export květin, soli a textilií.<ref name="kong10"/> V Rudém moři se loví pro export vedle ryb i [[sumýši]].<ref name="baa"/> Mezi dovezeným zbožím figurují zejména stroje, ropné výrobky, potraviny<ref name="cia"/> a zbraně.<ref name="baa"/> Eritrea má zápornou [[obchodní bilance|obchodní bilanci]] – k roku 2010 činil objem [[vývoz|exportu]] 25 milionů dolarů, zatímco [[dovoz|import]] dosahoval výšky 738 milionů dolarů.<ref name="cia"/> Podstatnou část příjmu ekonomiky představují finance posílané Eritrejci ze zahraničí, které podle odhadů přispívají více jaknež 30 % k hrubému domácímu produktu země.<ref name="kong8"/>

[[Soubor:Eragrostis tef (Teff)1.jpg|thumbnáhled|Eritrejská a etiopská endemická plodina často užívaná v zemědělství, teff neboli [[milička habešská]]]]

V porovnání se západním světem je eritrejské zemědělství nadále silně zaostalé. Nejsou k dispozici moderní zařízení, nejsou ani užívány moderní zemědělské techniky, převažují samozásobitelská hospodářství<ref name="cia"/> závislá na dešťových srážkách.<ref name="kong8"/> Zemědělstvím se zabývají čtyři z pěti lidí v zemi,<ref name="kong8"/> přesto přispívá k hrubému domácímu produktu jen 11,8 %.<ref name="cia"/> Pěstuje se zejména [[čirok]], [[proso]] a endemická plodina [[milička habešská|teff]]. Z dalších zemědělských produktů je třeba zmínit i [[sezam|sezamová semínka]], [[luštěnina|luštěniny]], [[zelenina|zeleninu]], [[bavlna|bavlnu]], [[tabák]], [[sisal]],<ref name="brit"/> [[chmel]] a [[pšenice|pšenici]].<ref name="kong9">Library of Congress, s. 9</ref> Pro hospodářské využití se chovají [[ovce]], [[tur domácí|skot]], [[koza|kozy]] a [[velbloud]]i,<ref name="brit"/> loví se různé druhy mořských [[ryby|ryb]] a sumýši.<ref name="kong9"/> V mnoha oblastech se o sklizeň starají vojenští rekruti. Podle nadace Bertelsmann armáda odebírá od zemědělců jejich produkty za předem stanovené ceny, které jsou nižší než náklady na jejich vypěstování, což vede k dalšímu úpadku zemědělského sektoru.<ref name="BTI9"/>

Průmyslová výroba je zaměřena na zpracování zemědělských produktů – vedle potravin se jedná o [[alkoholický nápoj|alkoholické nápoje]], tabákové výrobky, [[textilie]], [[kožedělný průmysl|kožené zboží]],<ref name="brit"/> [[sklo]] a [[mramor]].<ref name="kong9"/> Hlavním průmyslovým centrem je Asmara, lehký průmysl se nachází v MasawěMassawě, Kerenu a dalších městech. V přístavu Assab se nachází [[ropná rafinerie]], ta je však od roku 1997 zavřená.<ref name="brit"/> Celkově je průmyslový sektor zanedbáván a postupně upadává.<ref name="BTI20"/> V roce 2010 přispěl průmysl k HDP 20,4 %.<ref name="cia"/>

[[Soubor:Country Road near Asmara.jpeg|thumb|leftnáhled|Silnice poblíž [[Asmara|Asmary]]]]

Největšími přístavy jsou [[Assab]] a [[MasawaMassawa]],<ref name="brit"/> eritrejské obchodní loďstvo má v současnosti čtyři lodě.<ref name="cia"/> V Eritreji je více než 4010 &nbsp;km silnic, z toho 874 kilometrů jsou silnice asfaltové.<ref name="buss12cia"/><ref name="ciabuss12"/> Nejvýznamnější silnice spojují hlavní město Asmaru s MasawouMassawou a Kerenem. Silnice z Asmary do Assabu, vzdáleného přístavu na jihu země, dosud neexistuje.<ref name="buss12">''Souhrnná teritoriální informace: Eritrea'', s. 12</ref> V zemi původně fungovala železniční síť, postavená za italské nadvlády, ta však vzhledem k ozbrojenému konfliktu proti etiopské nadvládě od roku 1975 není v provozu. Po vyhlášení nového státu se začalo pracovat na jejím opětovném zprovoznění. Od roku 1999 byl dostavěn železniční spoj z Massawy do Embatkaly, pokračuje se na stavbách železnice do hlavního města.<ref name="buss12"/> V letecké dopravě figuruje několik zahraničních i domácích leteckých společností. Existují dvě mezinárodní letiště – jedno v Asmaře, druhé v MasawěMassawě,<ref name="brit"/><ref name="buss12"/> celkem je v zemi 13 letišť.<ref name="cia"/>

V oblasti energetiky využívá Eritrea ropné [[Tepelná elektrárna|tepelné elektrárny]],<ref name="buss13"/> zkoumají se možnosti využití [[geotermální energie|geotermální]], [[Sluneční energie|solární]] a [[větrná energie|větrné energie]].<ref name="kong10"/> K elektřině má přístup zhruba 10 % obyvatel.<ref name="buss13">''Souhrnná teritoriální informace: Eritrea'', s. 13</ref> Telekomunikace jsou nedostatečně vyvinuté, kontrolu nad nimi si udržuje stát.<ref name="kong12">Library of Congress, s. 12</ref> Soukromé sdělovací prostředky jsou zakázané, v zemi existuje jediná televize a dvě radiová vysílání, vše ve vlastnictví státu. [[Internet]] používá zhruba 200 000 lidí.<ref name="cia"/>

[[Soubor:Yonas Kifle 2009 London Marathon.jpg|thumbnáhled|upright 0.6|Eritrejský běžec [[Yonas Kifle]]]]

V Eritreji jsou oblíbené sporty, zejména [[fotbal]], který se začal hrát v době italské okupace. Národní eritrejský fotbalový tým je znám jako [[Red Sea Boys]]. Dále se mnoho Eritrejců věnuje [[basketbal]]u, [[cyklistika|cyklistice]] a [[běh]]u. Venkovní aktivity zahrnují nejčastěji [[rybaření]] a [[potápění]], zejména v oblasti [[DahlackéDahlácké ostrovy|DahlackýchDahláckých ostrovů]].<ref name="brit"/>

Dle odhadů z roku 2003 bylo 58,6 % obyvatel starších 15 let schopno číst a psát. Průměrná délka studiaškolní docházky k roku 2009 je přibližně 5 let,: 6 let u chlapců, 4 roky u dívek. Roku 2009 vláda vynaložila na vzdělání 2 % HDP.<ref name="cia"/> Nadace Bertelsmann udává, že vzdělávací systém neposkytuje žádnou plnohodnotnou možnost [[vysoká škola|vyššího vzdělání]] a v případě [[základní škola|nižšího vzdělání]] se jeho kvalita stále zhoršuje,<ref name="BTI2"/> protože mnoho učitelů opouští ilegálně zemi. [[Střední škola|Střední školství]] je propojeno s armádními složkami – k dokončení 12. roku studia musí studenti absolvovat výcvik ve vojenském táboře v [[Sawa|Sawě]], poté jsou odesláni buď na vysoké školy technického zaměření, taktéž pod kontrolou armády, nebo přímo na vojenský výcvik. [[Asmarská univerzita]] je jedinou v zemi a v současnosti je stále zavřená. Tento systém vede k masovému útěku mladé generace do zahraničí.<ref name="BTI14">''BTI 2010 — Eritrea Country Report'', s. 14</ref>

<ref name="unicef">{{Citace elektronické monografie | titul = Eritrea – Statistics | url = http://www.unicef.org/infobycountry/eritrea_statistics.html#73 | datum vydání = | datum aktualizace = 2010-03-02 | datum přístupu = 2011-08-08 | vydavatel = [[Dětský fond Organizace spojených národů|UNICEF]] | místo = | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20160402223528/http://www.unicef.org/infobycountry/eritrea_statistics.html#73 | datum archivace = 2016-04-02 | nedostupné = ano }}</ref>

<ref name="AIEri">{{Citace elektronické monografie | titul = Eritrea – Annual Report 2011 | url = http://www.amnesty.org/en/region/eritrea/report-2011 | datum přístupu = 2011-08-07 | vydavatel = Amnesty International | jazyk = anglicky | url archivu = https://archive.today/20120728003822/http://www.amnesty.org/en/region/eritrea/report-2011 | datum archivace = 2012-07-28 | nedostupné = ano }}</ref>

<ref name="cia">{{Citace elektronické monografie | korporace = CIA | odkaz na korporaci = Central Intelligence Agency | titul = The World Factbook - Eritrea | url = https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/er.html | datum aktualizace = 2011-07-14 | datum přístupu = 2011-08-01 | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20200515225510/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/er.html | datum archivace = 2020-05-15 | nedostupné = ano }}</ref>

* {{Citace monografie | rok = c1993-2010 [2010] | titul = Eritrea: Women in culture, business, & travel | vydavatel = World Trade Press | místo = Petaluma | stránky = | poznámka =

* {{Citace monografie | korporace = Dept. of Public Information | rok = 1996 | titul = The United Nations and the independence of Eritrea | url = https://archive.org/details/unitednationsind0000unit | vydavatel = Organizace spojených národů

* {{Citace monografie | příjmení = Finlay | jméno = Hugh | příjmení2 = Crowther | jméno2 = Geoff | rok = 1997 | titul = East Africa | vydavatel = Lonely Planet | místo = Hawthorn | stránky = | poznámka = | isbn = 0-86442-449-3 | url-access = registration | url = https://archive.org/details/eastafrica00finl }}

* {{Citace monografie | příjmení = Gordon | jméno = Frances Linzee | rok = 2000 | titul = Ethiopia, Eritrea & Djibouti | url = https://archive.org/details/ethiopiaeritread0000linz | vydavatel = Lonely Planet | místo = Melbourne | stránky =

* {{Citace monografie | příjmení = Kaplan | jméno = Robert D | rok = 2003, c1988 | titul = Surrender or starve : travels in Sudan, Eritrea, Somalia, and Ethiopia | url = https://archive.org/details/surrenderorstarv0000kapl | vydavatel = Vintage | místo = New York | stránky = | poznámka = | isbn = 1-4000-3452-3}}

* {{Citace periodika | příjmení = Záhořík | jméno = Jan | titul = Eritrea jako faktor nestability v Africkém rohu | periodikum = Mezinárodní politika | rok = 2009 | měsíc = | ročník = 33 | číslo = 9 | strany = 33-3533–35 | url = | issn = 0543-7962}}

* {{Citace periodika | příjmení = Záhořík | jméno = Jan | titul = Eritrejská nezávislost v kontextu nacionalistických hnutí v Rohu Afriky | periodikum = Nový Orient | rok = 2009 | ročník = 64 | číslo = 3 | strany = 2-52–5 | url = | issn = 0029-5302}}

* {{Citace elektronické monografie | titul = Argentina (2011)Eritrea | url = http://www.freedomhousefco.orggov.uk/reporten/freedomtravel-and-living-worldabroad/2011travel-advice-by-country/country-profile/sub-saharan-africa/eritrea?profile=all | datum aktualizace = 2011-08-01 | datum přístupu = 2012-01-29 | vydavatel = [[FreedomForeign House]]& Commonwealth Office | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20120309025822/http://www.fco.gov.uk/en/travel-and-living-abroad/travel-advice-by-country/country-profile/sub-saharan-africa/eritrea/?profile=all | datum archivace = 2012-03-09 | nedostupné = ano }}

* {{Citace elektronické monografie | korporace = CIA | odkaz na korporaci = Central Intelligence Agency | titul = The World Factbook - Eritrea | url = https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/er.html | datum aktualizace = 2011-07-14 | datum přístupu = 2011-08-01 | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20200515225510/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/er.html | datum archivace = 2020-05-15 | nedostupné = ano }}

* {{Citace elektronické monografie | korporace = Zastupitelský úřad ČR v Addis Abebě | titul = Souhrnná teritoriální informace: Eritrea | url = http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/etiopie-2009-10-04.pdf | datum vydání = 2007-10-02 | datum přístupu = 2011-08-01 | vydavatel = Businessinfo.cz | jazyk = česky | url archivu = https://web.archive.org/web/20110812020602/http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/etiopie-2009-10-04.pdf | datum archivace = 2011-08-12 | nedostupné = ano }}

* [https://web.archive.org/web/20160404041757/http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2012101902 Geografie, historie a ekologie EritreiEritrey]

{{AfrikaDobrý článek}}

[[Kategorie:VládaTotalitární jedné stranyrežimy]]