Marie-Joseph Lagrange: Porovnání verzí

Narodil se jako Albert Lagrange ve zbožné a vzdělané rodině v západní Francii, blízko švýcarských hranic. Jeho otec byl právník a přesvědčený demokrat, což nebylo mezi francouzskými katolíky v té době běžné. Na střední škole se začal zajímat o archeologii a geologii, roku 1872 byl přijat na důstojnickou školu v [[Saint-Cyr]] a studoval práva. Roku 1878 získal doktorát práv, vstoupil do semináře v Issy-les-Moulineaux a 1879 byl přijat do dominikánského řádu, kde přijal jméno Marie-Joseph. Roku 1880 bylobyli dominikáni z Francie vypovězeni, Lagrange studoval ve španělské [[Salamanca|Salamance]] církevní dějiny a hebrejštinu a roku 1883 byl vysvěcen na kněze. Když se mohl vrátit do Francie, studoval jazyky Blízkého východu v [[Toulouse]] a tři semestry ve [[Vídeň|Vídni]], kde se – vedle studia egyptských jazyků – seznámil s rabínskou exegezí a [[Talmud]]em. Roku 1889 ho představený poslal do Jeruzaléma, aby tam při klášteře svatého Štěpána založil biblickou školu.

Roku 1890 vznikla ''École pratique des études bibliques'' a roku 1892 ''Revue biblique'', první francouzský vědecký časopis, věnovaný Bibli a archeologii Předního východu. Lagrange se věnoval historicko-kritické vědecké [[exegeze|exegezi]] podle německého vzoru, založené na filologických a archeologických výzkumech, a byl za to v letech 1907 až 1920 opakovaně kritizován z Vatikánu. Jeho školu naopak podpořila francouzská akademie klasických studií a od roku 1920 dostala název ''École biblique et archéologique francaise''. Roku 1935 se Lagrange musel ze zdravotních důvodů vrátit do Francie, kde v klášteře v Saint-Maximin dále psal a přednášel až do své smrti roku 1938. Jeho exegetické metody schválil už v roce 1946 papež [[Pius XII.]] a postupně se v katolické církvi prosadily. Roku 1988 byl v Římě zahájen proces jeho blahořečení.

[[Kategorie:BiblistéNovozákoníci]]

[[Kategorie:Narození v roce 1855]]

[[Kategorie:Úmrtí v roce 1938]]