Mithraismus: Porovnání verzí

Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla na území [[Perská říše|Perské říše]], nýbrž se postupně vyvíjela v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“), kam doputoval ze sousední [[Sásánovská říše|Sásánovské říše]] (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců si nalezl právě v Pontském království), kde přebíral antické vlivy. Po dobytí Pontu [[Pompeius|Pompeiem]] se Mithrův kult začal hojně objevovat u kilikijských pirátů. Po porážce kilikijských pirátů se prvními římskými šiřiteli kultu stali pravděpodobně arménští legionáři, kterákteří se účastnili války proti Pontu a později i proti pirátům. Také někteří piráti původně pocházeli z bývalé pontské armády krále Mithridata.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref>, kteříPo semnoha nechtěličetných smířitporážkách sa porážkoubojích ajim zachutnal jimpirátský životzpůsob v pirátstvíživota. Postupně tak byl orientální Mithrův kult zprvu ovlivňován orientálnímhelénistickým prostředím Malé Asie a potéposléze [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná v pozdějších době také [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>