Bitva u Milvijského mostu: Porovnání verzí

|image= [[Soubor:Raphael-Constantine at Milvian Bridge.jpg|300px|Bitva u Milvijského mostu]]

| strana1= [[Soubor:Labarum of Constantine the Great.svg|20px|Znak Konstantinovy armády]] Konstantinova armáda

| strana2= [[Soubor:Vexilloid of the Roman Empire.svg|20px|Znak Maxentiovy armády]] Maxentiova armáda

| velitel1= [[Soubor:Labarum of Constantine the Great.svg|20px|Znak Konstantinovy armády]] [[Konstantin I. Veliký|Konstantin I.]]

| velitel2= [[Soubor:Vexilloid of the Roman Empire.svg|20px|Znak Maxentiovy armády]] † [[Maxentius]]

Začátkem 4. století se v Římské říši začal rozpadat systém tetrarchie, který zavedl císař [[Dioklecián]]. Spočíval v tom, že říši vládli dva augustové a dva caesarové. Augustové byli hlavní vládci a oba měli vládnout jedné polovině říše. Caesarové měli být nástupci. S odchodem Diokleciána se ale systém rozpadl a všichni vyšší představitelé říše začali bojovat o moc. Smrtí císaře [[Galerius|Galeria]] v roce 311 vznikla tato situace: Konstantin vládl Galii, Maxentius vládl Itálii, [[Licinius]] Illyrii a celému východu [[Maximinus Daia]]. Maxentius byl velmi neoblíbený a poněkud paranoidní. Podezříval Konstantina, že ho chce připravit o trůn. Proto se chtěl s armádou přeplavit do Galie, aby Konstantina odstranil. Konstantin byl ale dobrý stratég a věděl, že by měl zaútočit jako první. Rychle zorganizoval armádu a zaútočil na Itálii. Jeho nevýhoda byla, že polovina jeho armády byla zaneprázdněna v Británii. Kvůli tomu by mohl mít kolem 30–40 tisíc mužů. Protože ale nikde zbytečně nedrancoval, mohly se jeho řady rozrůst do 50 000 mužů. Když se to dozvěděl Maxentius, vzal svých 190 000 vojáků a vytáhl proti Konstantinovi. Polovinu jich však musel nechat poblíž dnešních Benátek, protože se obával vpádu Licinia z Illyrie. Početně tedy vyhrával Maxentius, morálkou a výcvikem zase Konstantin. Maxentius si nechal udělat věštbu, která zněla: „překročíš-li Tiberu, zahyne nepřítel Říma“.

O samotné bitvě toho moc známo není, ale nejspíše se Konstantinově galské jízdě a legionářům vycvičeným bojem s Germány podařilo rozvrátit řady Maxentia. Když Maxentius viděl, že prohrává, rozhodl se ustoupit za vysoké hradby Říma. Na cestě ale musel znovu překročit Milvijský most. Ten, ačkoli byl posílen mostem pontonovým, nedokázal kapacitně unést celou armádu, a tak v zadních řadách propukl zmatek. V překonávání mostu se ještě zřítil most pontonový. Maxentiovi muži se pokoušeli zachránit přebrozením řeky, ta ale byla moc hluboká a vojáci v tolika kilové zbroji nemohli plavat a byli nemilosrdně strháváni pod hladinu. Při pokusu přejít řeku pak zemřel i sám Maxentius. Stále se většina jeho armády nacházela na Konstantinově straně. Konstantin zbylé vojáky dílem pobil a dílem zajal.