Novoromantismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}}
 
kategorie
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
Pojem '''Novoromantimus''' znamená:
* v [[Literatura|literatuře]]
* v [[Literatura|literatuře]] jednak tzv. pozdní [[Romantismus (literatura)|romantismus]] (jde o romantická literární díla vznikající v druhé polovině [[19. století]], kdy se stal vůdčím literárním proudem [[kritický realismus]]), jednak jde o souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy objevující se zhruba v letech [[1890]] až [[1920]], jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost (novoromantismus v tomto pojetí zahrnuje i [[Dekadence|dekadenci]] a [[symbolismus]]).
** jednak tzv. pozdní [[Romantismus (literatura)|romantismus]], tj. romantická literární díla vznikající v druhé polovině [[19. století]], kdy se stal vůdčím literárním proudem [[kritický realismus]] (např. [[Alfred Tennyson]], [[Joseph Sheridan Le Fanu]], [[Robert Louis Stevenson]], [[Hugo von Hofmannsthal]], [[Edmond Rostand]], [[Alexandr Grin]], [[Stefan Żeromski]], [[Jaroslav Vrchlický]], [[Julius Zeyer]], [[Ambrose Bierce]] a [[José Martí]]).
* v [[Hudba|hudbě]] směr vzniklý kolem roku [[1830]], se kterým je spjat vznik národních hudebních škol v druhé polovině [[19. století]] díky vědomému zdůrazňování národního charakteru umění. Jeho představitelům (k nejvýznamnějším patřili [[Richard Wagner]], [[Hector Berlioz]] a [[Ferenc Liszt]])již přestává stačit samotné hudební vyjádření, a proto se snaží o syntézu více uměleckých druhů, což vedlo ke vzniku tzv. [[Programní hudba|programní hudby]. Hlavními hudebními formami byla [[symfonie]] [[symfonická báseň]] a [[Opera|hudební drama]] spojující hudbu s literaturou a dramatem. Nejvýznamnějšími představiteli byli [[Richard Wagner]], [[Hector Berlioz]] a [[Ferenc Liszt]].
* v [[Literatura|literatuře]] jednak tzv. pozdní [[Romantismus (literatura)|romantismus]] (jde o romantická literární díla vznikající v druhé polovině [[19. století]], kdy se stal vůdčím literárním proudem [[kritický realismus]]),* jednak jde o souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy objevující se zhruba v letech [[1890]] až [[1920]], jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost (novoromantismus v tomto pojetí zahrnuje i [[Dekadence|dekadenci]] a [[symbolismus]]).
* v [[Hudba|hudbě]] směr vzniklý kolem roku [[1830]], se kterým je spjat vznik národních hudebních škol v druhé polovině [[19. století]] díky vědomému zdůrazňování národního charakteru umění. Jeho představitelům (k nejvýznamnějším patřili [[Richard Wagner]], [[Hector Berlioz]] a [[Ferenc Liszt]])již přestává stačit samotné hudební vyjádření, a proto se snaží o syntézu více uměleckých druhů, což vedlo ke vzniku tzv. [[Programní hudba|programní hudby]]. Hlavními hudebními formami byla [[symfonie]] [[symfonická báseň]] a [[Opera|hudební drama]] spojující hudbu s literaturou a dramatem. Nejvýznamnějšími představiteli byli [[Richard Wagner]], [[Hector Berlioz]] a [[Ferenc Liszt]].
 
[[Kategorie:Umělecké směry]]
[[Kategorie:Literární pojmy]]
[[Kategorie:Dějiny literatury]]
[[Kategorie:Romantismus]]
[[Kategorie:Hudební terminologie]]