}}</ref> Jedním z hlavních cílů Latinských císařů i [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchů]] dosazovaných na konstantinopolský stolec bylo vytvoření unie mezi [[katolická církev|západní]] a [[pravoslavná církevPravoslaví|východní]] církví,<ref name="hrad200">Hradečný, str. 200</ref> v tomto úkolu Latinské císařství však selhalo.
== Historie ==
Řádek 123:
== Náboženství ==
Přestože byly [[Benátky]] vsazeny do [[klatba|klatby]], poznal papež záhy výhodnost spojení [[pravoslavná církevPravoslaví|východní]] církve se [[katolická církev|západní]].<ref name="hrad200">Hradečný, str. 200</ref> To by mu totiž umožnilo získat nad východní církví rozsáhlé pravomoce. Jmenoval proto prvním [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchou]] benátčana Tomase Morosiniho a ignoroval žádosti byzantského vyššího kléru, který uprchl do [[Nikaia|Nikaie]], o nastolení pravoslavného patriarchy. Morosiniho pokusy o vytvoření unie však byly neúspěšné. Pravoslavná populace byla zhrozena zvěrstvy páchanými v dobyté Konstantinopoli a stejně tak i znechucena vnucenou [[křižáci|křižáckou]] porobou.<ref name="hrad200">Hradečný, str. 200</ref> I přes snahu dalších pěti západních patriarchů a církevních řádů, které sem vyslal [[papež]], se unii vytvořit nepodařilo.
== Důsledky přítomnosti latinských států na území Byzance ==
Během období latinských států se definitivně zhroutily naděje na znovusjednocení [[katolická církev|západní]] a [[pravoslavná církevPravoslaví|východní]] církve. Zároveň se v době latinské nadvlády citelně změnila byzantská společnosti a vůbec [[Byzantská říše|Byzanc]] jako taková. Po smrti [[Michael VIII. Palaiologos|Michaela VIII. Palaiologa]] pak Byzantinci ztráceli jedno území za druhým, až byla [[Konstantinopol]] roku [[1453]] pokořena [[Osmanská říše|osmanskými Turky]], čímž definitivně zanikla [[Byzantská říše|Východořímská říše]]. Lví podíl na tom měla vedle vnitropolitických krizí i [[čtvrtá křížová výprava]] vedoucí k značnému nahlodání byzantské moci i jejího hospodářství.<ref>{{Citace monografie
