Wikipedie

Luca della Robbia: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
další kolo úprav
další kolo úprav
Řádek 8:
 
== Umělecké práce ==
První důležitá zakázka byla [[mramor]]ová ''Zpěvácká tribuna'' (''Cantoria'', zadána r. 1431, osazena r. 1438) pro zpěváky ve florentském dómu [[Santa Maria del Fiore]]. Je to jeho první samostatná práce, která však byla vytvořena pod dohledem [[Filippo Brunelleschi|Filippa Brunelleschiho]]ho. Tribuna byla instalovaná nad portál severní sakristie pod [[varhany|varhanami]] dómu. V roce 1688 byla tribuna bezohledně rozebrána a některé architektonické články byly druhotně použity jako stavební materiál. Dnes je možné vidět tribunu v [[Museo dell'Opera del Duomo (Florencie)|Muzeu dómu]] spolu s Donatellovou tribunou, která představuje její protějšek. Tribuna zahrnuje deset vysokých reliéfních panelů zpodobňující skupinu mladých muzikantů a tanečníků ilustrující verše ze [[žalm]]u 150, které jsou napsány na ozdobné liště. [[Reliéf]]y byly vytvořeny mezi lety 1432–1437. [[Kompozice]] je statická a symetrická, na rozdíl od živých tančících [[putti]] Donatella, který vytvořil pro katedrálu protější zpěváckou tribunu. Vasari tvrdí, že Lucovo dílo je vybroušené a uhlazené, což způsobuje, že při pohledu z dálky nepůsobí tak výrazně jako dílo Donatellovo. Cantoria ukazuje Lucu jako zručného sochaře, a jak Alberti napsal v roce 1436, jako jednoho z hlavních postav florentského uměleckého „znovuzrození“. Lucova Cantoria je považovaná za mistrovské dílo renesančního [[naturalismus|naturalismu]] docíleného skrze hluboké pochopení antického umění, které Luca studoval v [[Pisa|Pise]] a snad také v [[Řím]]ě.
 
Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho zaručil Lucovi sebejistotu a hlavní roli ve výzdobě Florentské katedrály. Mezi lety 1437 a 1439 vytesal 5 mramorových šestiúhelníků Svobodných umění (Museo dell'Opera del Duomo ve Florencii) pro [[Giottova zvonice|kampanilu dómu ve Florencii]]. Reliéfy doplňují řadu sedmi Svobodných umění [[Andrea Pisano|Andrei Pisana]]. Lucovy reliéfy zobrazují Donata, jak vyučuje gramatiku, [[Platón]]a a [[Aristotelés|Aristotela]] jako filozofy ([[logika]] a [[dialektika]]), [[Orfeus|Orfea]], muže hrajícího na [[loutna|loutnu]], zastupujícího [[rétorika|rétoriku]] (hudba a poezie), [[Ptolemaios|Ptolemaia]]/Tubalkaina ([[agstrologie]]/hudba), [[Euklides|Euklida]] a [[Pythagoras|Pythagora]] ([[geometrie]] a [[aritmetika]]).
Řádek 14:
V roce 1437 byl Luca přijat komisí na práci na dvou mramorových [[oltář|oltářích]] s narativními scénami, pravděpodobně pro florentský dóm (původně svěřené Donatellovi). Luca vytvořil jen ''reliéfy Svatého Petra osvobozeného z vězení'' a ''Krucifix svatého Petra'' (Museo del Bargello, Florencie), v kterých jsou zřejmé odkazy na Masaccia. Jiná důležitá zakázka byl návrh náhrobku pro šlechtice Uga, Margravio di Toscana (†1001) v kostele Badia Fiorentina. V roce 1440 Luca připravil [[tarakota|terakotový]] model, dnes ztracený. Hrobku zhotovil sochař [[Mino da Fiescole]] roku 1481. Pro Brunelleschiho produkoval Luca terakotové [[vlysy]] pro Starou sakristii (zv. Sagrestia Vecchia) v San Lorenzo ve Florencii a výzdobu pro interiér kaple Pazzi při Santa Croce ve Florencii (1443).
 
Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca stal přítelem [[Filippo Brunelleschi|Filippa Brunelleschiho]], který začal používat práce della Robbia na zdobení jeho budov. Podle Vespasiano da Bisticci často navštěvoval dům humanisty Niccola Niccoli s Brunelleschim, Donatellem a Ghibertim. Jeho vztah s učenci ve Florencii naznačuje také přátelství se spisovateli Leon Battista Albertim a Antoniem Manettim a fakt, že jeho patron byl bankéř Niccoló di Vieri de´Medici, blízky přítel Albertiho a Niccoli.
 
== Práce s terakotou ==
Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách vz terakotě[[terakota|terakoty]]. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Hlína byla lehce opracovatelná, jen musel zabránit zubu času, aby se hlína uchovala co nejdéle. Luca použil sklovitou polevu z [[cínu]], leštěnce olovnatého, antimonu[[antimon]]u a dalších minerálů[[minerál]]ů a směsí, a socha pak byla vypálená ve zvláštní peci. PoprvéPrvní je doloženadoložená socha pochází z roku 1441 – 14431441–1443, abyla tovytvořena jakopro výzdobavýzdobu '''mramorového tabernáklu[[tabernákl]]u vve florentském [[Sant Egidio,|Sant Florencia'''Egidiu]] (dnes Firenze, SSanta Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná [[glazura]], nejčastěji modré a bílé [[polychromie]]. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšilozlepšily výrazový efekt sochařské formy, a také dobře slouží jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka '''pro Florentskýflorentský dóm, dvě velké [[luneta|lunety''']] nad dveřmi do [[sakristie]] ('''Zmrtvýchvstání''', 1442 – 14441442–1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je '''Nanebevstoupení''', 1446 – 14511446–1451) a '''dva andělé držící svícen''' (1448 – 14511448–1451). JinéMezi další práce z této doby zahrnuje skupinupatří '''Navštívení''' (1448, [[Pistoia]], S Giovanni Fuorcivitas); a četné '''reliéfy [[Madona|Madony']]'' (FirenzeFlorencie, Bargello; ParisPaříš, Mus. Jacquemart-André; Mus. Osp. Innocenti). Některé odlitky byly reprodukovány (například v Tulsa, OK, Philbrook A. Cent.; New York, Met.; Vienna, Ksthst. Mus.).▼
 
V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v terakotě s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem se jménem [[Andrea di Marco della Robbia]]. Tyto práce bylyse rychle populárnístaly populárními po celé Evropě, také proto, že měly umírněnou cenu a lehký přenos (mohly být poslány rozmontované). V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že byl schopný koupit obrovský dům se zahradou na [[Via Guelfa]] ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. stol.století jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla '''výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce''' (Brunelleschi, 1470) obsahující '''13 kruhových medailonů[[medailon]]ů s Apoštoly[[Apoštol]]y'''. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s Evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy pozůstávají z bílé figury a modrého pozadí. Nade dveřmi do kaple je '''medailon se sv. Andreasem''', pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také '''strop [[kupole]] z pestrobarevných kruhových kazet'''.▼
▲Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách v terakotě. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Hlína byla lehce opracovatelná, jen musel zabránit zubu času, aby se hlína uchovala co nejdéle. Luca použil sklovitou polevu z cínu, leštěnce olovnatého, antimonu a dalších minerálů a směsí, a socha pak byla vypálená ve zvláštní peci. Poprvé je doložena socha z roku 1441 – 1443, a to jako výzdoba '''mramorového tabernáklu v Sant Egidio, Florencia''' (dnes Firenze, S Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná glazura, nejčastěji modré a bílé polychromie. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšilo výrazový efekt sochařské formy, a také dobře slouží jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka '''pro Florentský dóm, dvě velké lunety''' nad dveřmi do sakristie ('''Zmrtvýchvstání''', 1442 – 1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je '''Nanebevstoupení''', 1446 – 1451) a '''dva andělé držící svícen''' (1448 – 1451). Jiné práce z této doby zahrnuje skupinu '''Navštívení''' (1448, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas); a četné '''reliéfy Madony''' (Firenze, Bargello; Paris, Mus. Jacquemart-André; Mus. Osp. Innocenti). Některé odlitky byly reprodukovány (například v Tulsa, OK, Philbrook A. Cent.; New York, Met.; Vienna, Ksthst. Mus.).
 
▲V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v terakotě s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem se jménem Andrea di Marco della Robbia. Tyto práce byly rychle populární po celé Evropě, také proto, že měly umírněnou cenu a lehký přenos (mohly být poslány rozmontované). V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že byl schopný koupit obrovský dům se zahradou na Via Guelfa ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. stol. jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla '''výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce''' (Brunelleschi, 1470) obsahující '''13 kruhových medailonů s Apoštoly'''. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s Evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy pozůstávají z bílé figury a modrého pozadí. Nade dveřmi do kaple je '''medailon se sv. Andreasem''', pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také '''strop kupole z pestrobarevných kruhových kazet'''.
V roce 1445 Luca navázal obchodní styky s [[Michelozzo di Bartolomeo]] a [[Maso di Bartolomeo]] pro zakázku '''bronzových dveří severní sakristie florentské katedrály''', předtím zadané Donatellovi. Dveře byly dokončeny roku 1475 a obsahují '''10 reliéfních panelů vyhotovených podle návrhu Lucy''' z roku 1464 – 1465. V každém rohu jejich rámce umístil mužskou hlavu, pokaždé jinou. Orámování je zdobné. Obsahuje sedící světce ([[Madona]], Evangelista [[Jan Evangelista]], [[Matouš (evangelista)|Matouš]], [[Svatý_Lukáš|Lukáš]], [[Marek Evangelista|Marek]], [[Svatý Ambrož|Ambrož]], [[Svatý Hieronymus|Hieronymus]], [[Svatý Řehoř|Řehoř]], [[Augustýn Aurelius|Augustín]], [[Jan Křtitel]]) obklopené stojícími anděly[[anděl]]y. Práce mají archaizující tendence. Jiná produkce uskutečněná ve spolupráci s Michelozzo a Maso, která pokračovala minimálně do roku 1451, zahrnuje '''glazovanou terakotovou lunetu Madony se [[Svatý Dominik|sv. Dominikem]], [[Tomáš Akvinský|Tomášem Akvinským]], [[Albert Veliký|Albertem Velikým]] a [[Svatý Petr|Petrem Mučedníkem''']] (1450 - 1451, Urbino, Pal.Ducale). Luca se podílel i na výzdobě kaple Crocifisso v S Miniato al Monte, Florencie (1448), dodal glazované sochy včetně lunety Madony s anděly (Berlin, Bodemus.) pro kapli [[Castello del Trebbio]], Florencie. Tato neobvyklá technika byla také použita pro polychromní terakotové '''orámování hrobky biskupa Benozza Federighi''' (1454 - 1456; Florencie, [[Santa Trínita]]), což byla také Lucova poslední mramorová práce.
 
V roce 1461 Luca, ve spolupráci s Andreem, vytvořil '''strop kaple kardinála Jakuba Portugalského''' (Firenze, S Miniato al Monte) s medailóny ukazujícími kardinálovy ctnosti (Pevnost, Střídmost, Obezřetnost, Spravedlnost).
 
Cosimo Il Vecchio zadal Lucovi výzdobu kanceláře v paláci Medici, kde zhotovil valenou klenbu a dlažbu. Práce se však nezachovaly. Byla to už barevná terakota.
 
V práci jeho posledních deseti let života byl Luca zaměstnaný abstraktnějším a více symbolickým jazykem vycházející z gotických elementů, jak je vidět například u '''Narození''' (London, V&A), dvou lunet (Firenze, Pal. Parte Guelfa and Bargello) a '''rondelu Madony s dvěma anděly''' (Firenze, Bargello).
 
Luca della Robbia zemřel ve věku dvaaosmdesáti let. Andrea della Robbia, syn Lucova bratra Marca, po smrti strýce převzal vedení v rodinné dílně, kde pracovali i jeho synové. Luca byl pochován v rodinné hrobce v kostele San Pier Maggiore. Kostel byl však stržen v 2. pol. 18. stol., hrob se tedy nezachoval.▼
Luca vytvořil řadu děl v Toskánsku, ale své práce posílal i do Španělska a Francie.
 
Život sochaře Lucy della Robbia zpracoval už '''Giorgio Vasari''' ve svém díle '''Le vite de´ piú eccelenti pittori scultori e architettori''' z roku 1550. Vasari čerpal z práce Antonia Billiho, zejména informace o jeho pracích pro Florentský dóm. V druhém vydání (r. 1568) Vasari životopis Lucy přepracoval a rozšířil skoro na trojnásobek.
 
V roce 1461 Luca, ve spolupráci s Andreem, vytvořil strop [[kaple kardinála Jakuba Portugalského]] (Firenze, S Miniato al Monte) s medailóny ukazujícími kardinálovy [[ctnost]]i (Pevnost, Střídmost, Obezřetnost, Spravedlnost). Cosimo Il Vecchio zadal Lucovi výzdobu kanceláře v paláci Medici, kde zhotovil valenou klenbu a dlažbu. Práce se však nezachovaly. Byla to už barevná terakota. V práci jeho posledních deseti let života byl Luca zaměstnaný abstraktnějším a více symbolickým jazykem vycházející z gotických elementů, jak je vidět například u ''Narození'' (London, V&A), dvou lunet (Firenze, Pal. Parte Guelfa and Bargello) a [[rondel]]u ''Madony s dvěma anděly'' (Firenze, Bargello). Své práce posílal Luca della Robbia i do [[Španělsko|Španělska]] a [[Francie]].
 
▲Luca della Robbia zemřel ve věku dvaaosmdesáti let. Andrea della Robbia, syn Lucova bratra Marca, po smrti strýce převzal vedení v rodinné dílně, kde pracovali i jeho synové. Luca byl pochován v rodinné hrobce v kostele [[San Pier Maggiore]]. Kostel byl však stržen v 2. pol.polovině 18. stol.století, hrob se tedy nezachoval. Život sochaře Lucy della Robbia zpracoval už [[Giorgio Vasari]] ve svém díle ''Le vite de´ piú eccelenti pittori scultori e architettori'' z roku 1550. Vasari čerpal z práce Antonia Billiho, zejména informace o jeho pracích pro florentský dóm. V druhém vydání (r. 1568) Vasari životopis Lucy přepracoval a rozšířil skoro na trojnásobek.
 
== Rodina ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Luca_della_Robbia“