|
'''Způsobilost k právním úkonům''' (v minulosti a opět od 1. ledna 2014<ref>§ 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., [[občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]]</ref> '''svéprávnost''', nesprávně někdy též '''plnoprávnost''') je takový stav, kdy je [[fyzická osoba]] způsobilá vlastními [[právní úkon|právními úkony]] nabývat práva a brát na sebe [[povinnost]]i. Např. uzavírat jakékoli [[smlouva|smlouvy]] nebo podávat [[žaloba|žaloby]] k soudu apod. Dle platné právní úpravy dochází k jejímu vzniku v plném rozsahu až [[zletilost]]í (tedy dovršením 18 let věku nebo uzavřením manželství).<ref>§ 8 zákona č. 40/1964 Sb., [[občanský zákoník (Československo, 1964)|občanský zákoník]] (dále jen „ObčZ“)</ref> Do té doby mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a [[vůle (psychická vlastnost)|volní]] vyspělosti, která odpovídá jejich věku.<ref>§ 9 ObčZ</ref>
Právní průhon (též právní jednání, latinsky negotium) je platným občanským zákoníkem definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“.
Způsobilost k právním úkonům mají i [[právnická osoba|právnické osoby]], přičemž ji získávají už při svém vzniku a omezena může být jen [[zákon (právo)|zákonem]].<ref>§ 19a ObčZ</ref>
Tato zákonná definice se stala právem předmětem kritiky (např. Karel Eliáš), neboť výraz „zejména“ implikuje existenci takový právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobují, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat.
Fyzické osobě může být způsobilost k právním úkonům [[soud]]em omezena nebo odňata v plném rozsahu, avšak jen z důvodů stanovených zákonem ([[duševní porucha]], nadměrné užívání [[alkoholický nápoj|alkoholu]] nebo [[psychotropní látka|omamných prostředků]] či [[jed]]ů). Pokud dojde k jejímu omezení, soud ve výroku [[rozsudek|rozsudku]] přesně vymezí, v jakém rozsahu. Stejně tak může být později navrácena<ref>§ 10 ObčZ</ref> a takový návrh může podat i ten, kdo jí byl zbaven, nebo v ní byl omezen.<ref>§ 186 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref>
Oh [skrýt]
1 Podmínky hnojení
1.1 áležitosti projevu vůle
1.2 Nežitosti obsahu
1.3 Nálitosti formy
1.4 Nálež
2 Relativní neplatnost
== Reference ==
[editovat] Podmínky hnojeníAby byl právní výhon platný, tj. aby založil ty právní následky, jež jsou mu přisuzovány, musí splňovat určité náležitosti:
<references />
== Související články ==
[editovat] Náležitosti projevu vůlePředevším musí jít o skutečný projev vůle. Rozdělí-li herec představující při divadelním představení krále Leara všechen svůj majetek svým dcerám, zajisté nejde o platnou darovací smlouvu tohoto herce vůči herečkám představujícím Regan a Goneril.
* [[Právní subjektivita]]
Dále je třeba, aby právní úkon byl učiněn svobodně. Právní úkon učiněný pod nátlakem je neplatný absolutně; od smlouvy, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, může navíc tísněná strana odstoupit. Co je ještě svobodně učiněný úkon a co je úkon nesvobodný a tedy absolutně neplatný, může být sporné. Rozhodovací praxe soudů se přiklonila k výkladu, že k dovození neplatnosti právního úkonu z důvodu absence svobodné vůle je třeba aktivity na straně kontrahenta, a to buď fyzického donucení (vis absoluta), nebo bezprávné výhrůžky (vis compulsiva); pouhé tísnivé okolnosti jsou sice vadou svobody vůle, neplatnost právního úkonu však samy o sobě nezakládají.
Projev vůle musí být vážný. Příslib učiněný žertem nebo v nadsázce žádné právní důsledky nemá, byť by měl jinak všechny znaky platného právního úkonu. Neplatné jsou i takové úkony, které jsou ve skutečnosti úkony jinými (tzv. zastřené, disimulované právní úkony); v případě disimulovaného právního úkonu však platí úkon zastřený.
Nutná je rovněž určitost a srozumitelnost projevu vůle. Občanský zákoník přímo stanoví, že prosté chyby v psaní nebo počtech (např. nesprávný rok v datu nebo chyba v kontrahentově adrese) neplatnost právního úkonu nezakládají, je-li jeho smysl nepochybný, podobně široký je výklad soudů v případě použití neprávnických, obecných termínů (bylo např. judikováno, že není neplatné smluvní ujednání, jímž byli nabyvatelé zavázáni poskytnout postupiteli v případě stáří a nemoci „veškeré zaopatření tak, jak si slušný způsob života žádá“).
[editovat] Náležitosti obsahuAbsolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá nemožné plnění.
Neplatné jsou právní úkony zapovězené zákonem, tedy právní úkony s plněním nedovoleným, nebo takové, které zákonný zákaz obcházejí. Nelze se např. dohodnout s budoucím dědicem, že zůstaviteli bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o českým právem nedovolenou dědickou smlouvu.
Právní úkon nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí přinutit za úplatu k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným.
[editovat] Náležitosti formyPodmínkou platnosti právního úkonu je, aby byl uzavřen v náležité formě. Pro řadu úkonů je stanovena písemná forma, pro určitá zvlášť závažná jednání se pak vyžaduje forma notářského zápisu.
[[Kategorie:Soukromé právo]]
[editovat] Náležitosti subjektuV neposlední řadě je potřeba, aby právní úkon činil ten, kdo je k němu způsobilý. Nezpůsobilost této osoby (dále „kontrahent“) může být dána několika okolnostmi:
[[Kategorie:Právní pojmy]]
kontrahent je nezletilý a právní úkon není přiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
kontrahent byl (částečně nebo úplně) zbaven způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti).
kontrahent sice svéprávnosti zbaven nebyl, ale právní úkon učinil v duševní poruše, z níž jeho nezpůsobilost vyplývá.
[editovat] Relativní neplatnostZvláštní a poměrně komplikovanou úpravu má v českém právu tzv. relativní neplatnost právního úkonu. Typické pro ni je, že takové neplatnosti se může dovolat pouze určitá osoba, do jejíž právní sféry bylo úkonem zasaženo (tzv. dotčená osoba), a neučiní-li tak, zůstává právní úkon v platnosti. Příkladem je relativní neplatnost kupní smlouvy, kterou jeden z manželů prodal věc, která byla součástí společného jmění manželů.
[[ar:أهلية قانونية]]
Důležitým případem relativní neplatnosti je jednání v omylu: uvede-li jedna strana smlouvy druhou v omyl nebo o jejím omylu prokazatelně ví a druhá strana v důsledku svého omylu uzavře smlouvu, může se následně dovolávat její neplatnosti.
[[bg:Правоспособност]]
[[ca:Capacitat jurídica]]
[[de:Geschäftsfähigkeit]]
[[en:Capacity (law)]]
[[eo:Kapacito]]
[[es:Capacidad jurídica]]
[[eu:Gaitasun (zuzenbidea)]]
[[fa:اهلیت]]
[[fr:Capacité juridique]]
[[hu:Cselekvőképesség]]
[[hy:Գործունակություն]]
[[it:Capacità giuridica]]
[[ko:계약체결불능]]
[[nl:Handelingsbekwaamheid]]
[[nn:Rettsleg handleevne]]
[[no:Rettslig handleevne]]
[[pl:Zdolność do czynności prawnych]]
[[pt:Capacidade jurídica]]
[[ru:Правоспособность]]
[[sk:Spôsobilosť na právne úkony]]
[[sv:Rättshandlingsförmåga]]
[[vi:Tư cách pháp lý]]
| 