Anvar as-Sádát: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Překlady}} hned pod nadpis Reference; kosmetické úpravy
m Překlepy
Řádek 91:
Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod [[Tiranská úžina|Tiranské úžině]] a [[Akabský záliv|Akabskému zálivu]]. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. [[Izrael]] se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25. dubna 1982.
 
Smlouva, která získala podporu mezi Egypťany, extrémně pobouřila celý arabský svět, zejména muslimy.<ref>{{citace monografie | jméno = P.J. | příjmení = Vatikiotis | titul = The History of Modern Egypt: From Muhammad Ali to Mubarak | vydavatel = Johns Hopkins University | vydání = 4 | rok = 1991 | místo = Baltimore | počet stran = 560 | strany = 443 | isbn = 0-8018-4214-X}} {{en}}</ref> Jeho předchůdce Gamál Násir vytvořil z Egypta ikonu arabského nacionalismu. Jeho ideologie tak byla po válce v&nbsp;roce 1973 odstavena na vedlejší kolej. Sádátovo podepsání mírové smlouvy mnoho ne-egyptských Arabů chápalo jako postavení egyptských zájmů před zájmy arabské, čímž se odklonil od Násirovi snahy o&nbsp;[[panarabismus]] a vize jednotného arabského státu.<ref name="nytimes">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1225.html | titul=Anwar el-Sadat, the Daring Arab Pioneer of Peace with Israel | vydavatel= The New York Times | datum přístupu=2007-09-16}} {{en}}</ref> Mnozí Arabové rovněž považovali za zradu Sádátovu náklonostnáklonnost ke Spojeným státům.
 
V roce 1979 [[Liga arabských států]] vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z&nbsp;důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z&nbsp;Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do [[Tunis]]u. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v&nbsp;roce 1989. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.<ref name="nytimes" />
Řádek 99:
 
=== Atentát ===
Poslední roky Sádátovi vlády byly poznamenány řadou nepokojů a obvinění z korupce. V lednu 1977 se zvedla velká vlna protestů proti ekonomické liberalizaci, konkrétně proti zvýšení cen základních potřeb. Nepokoje trvaly dva dny, behemběhem nichž se v Káhiře sešlo stovky tisíc protestujících. Pouze v Káhiře bylo poničeno 120 autobusů a stovky budov.<ref>{{citace monografie | jméno = Mary Ann | příjmení = Weaver | titul = Portrait of Egypt | vydavatel = Farrar, Straus and Giroux | rok = 2000 | počet stran = 288 | strany = 25 | isbn = 0374527105}} {{en}}</ref> Nepokoje byly ukončeny nasazením armády a znovu zavedeným dohledem nad cenami.<ref>{{citace monografie | jméno = Roy | příjmení = Olivier | titul = Failure of Political Islam | vydavatel = Harvard University Press | rok = 1994 | počet stran = 256 | strany = 56 | isbn = 0-674-29140-9}} {{en}}</ref> Dalo by se říci, že byl Sádát zavražděn na vrcholu své neoblíbenosti.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 192 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>
 
6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch [[operace Badr]] v Jomkipurské válce. Během této akce Egypt překročil Suezský průplav a prolomil izraelskou Bar Levovu linii. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa [[Koptská pravoslavná církev|koptské pravoslavné církve]]. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce [[Husní Mubárak|Husního Mubáraka]], irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků.