První vatikánský koncil: Porovnání verzí

'''První vatikánský koncil''' byl koncilem [[katolická církev|katolické církve]] (z jejího hlediska 20. ekumenickým), který svolal [[papež]] [[Pius IX.]] [[29. červen|29. června]] [[1869]]. Zahajovací zasedání se konalo [[8. prosinec|8. prosince]] téhož roku. Poslední zasedání se konalo [[18. červenec|18. července]] [[1870]], kdy byl koncil [[Odročení|odročen]], nicméně politická situace (konkrétně [[prusko-francouzská válka]]) již neumožnila jeho další pokračování. Formálně ukončen byl až v roce [[1960]]. Vlivem náhlého přerušení koncil nestihl projednat mnoho připravovaných otázek, zejména ohledně změn ve struktuře církve, životě kléru apod., kterým se poté věnoval až [[druhý vatikánský koncil]]. Z koncilu nakonec vzešly dva dokumenty nemalého významu: dekret o víře ''Dei Filius'' a konstituce ''Pastor aeternus''. První definuje dogma o přirozené poznatelnosti Boží rozumem z toho, co bylo stvořeno, druhý tzv. [[papežská neomylnost|papežskou neomylnost]]. Zejména tato dogmata se stala na dlouhou dobu předmětem sporů a odmítnutí závěrů koncilu některými teology dokonce vedlo ke vzniku [[starokatolická církev|starokatolické církve]].