|
}}
'''Jan Palach''' ([[11. srpen|11. srpna]] [[1948]], [[Praha]] – [[19. leden|19. ledna]] [[1969]], Praha) byl [[student]] historie a politické ekonomie na [[Filozofická fakulta|Filozofické fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], "který na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti,<ref>[http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_palachj_poch.php Jan Palach - živé pochodně, Totalita.cz, přístup: 12.1.2012]</ref> po [[Vojenská okupace|okupaci]] [[Československo|Československa]] armádami států [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] v čele se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], sám sebe [[16. leden|16. ledna]] [[1969]] zapálil v horní části [[Václavské náměstí|Václavského náměstí]] v [[Praha|Praze]]" (hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit pracovník-výhýbkář Dopravního podniku svým vlastním kabátem). Na následky rozsáhlých [[popálenina|popálenin]] tři dny poté zemřel na Klinice popálenin FNKV a [[3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|LFH UK]] v Praze v Legerově ulici, kde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž hovoří o příčině jeho činu. Podle sdělení Petra Blažka 19.1.2012 v pořadu ČT Jan Palach ošetřující sestře po transportu do Legerovy ulice na nosítkách řekl: "Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové". V záznamu však mluví o pasivitě lidí, proti rozšiřování Zpráv (deník vydávaný sovětskými okupanty), požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti. Jeho ošetřujícími lékařkami byly [[Radana Königová]] a [[Jaroslava Moserová]].
== Životopis ==
Jan Palach vystudoval [[gymnázium]] v [[Mělník]]u. Na Filozofickou fakultu ho, jako syna živnostníka v roce [[1966]] nevzali, i když uspěl při přijímacích zkouškách. Začal proto studovat na [[Vysoká škola ekonomická v Praze|Vysoké škole ekonomické]]. V roce [[1968]] svůj pokus dostat se na Filozofickou fakultu zopakoval, tentokrát úspěšně. Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci.
[[Soubor:Jan Palach - rodný dům.JPG|náhled|vlevo|Rodný dům Jana Palacha ve [[Všetaty (okres Mělník)|Všetatech]]]]
V lednu [[2009]] bylo zveřejněno, že historici objevili dokument, podle kterého Palach v lednu 1969 chtěl, aby studenti obsadili budovu rozhlasu. Jan Palach svůj návrh odeslal 10 dnů před svou sebevraždou v dopisu adresovaném tehdejšímu studentskému vůdci [[Luboš Holeček|Luboši Holečkovi]] (ten v době normalizace tragicky zahynul pod koly osobního automobilu, když čekal na stanici tramvaje na Invalidovně v Praze - což dodnes budí spekulace o režii StB, neboť řidič byl jejím příslušníkem).<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/domov/index_view.php?id=353949 Lidovky.cz: Jan Palach chtěl, aby studenti obsadili rozhlas]</ref> Dokument objevil [[Petr Blažek]], který se pokusil sestavit co nejpřesnější rekonstrukci událostí, které předcházely Palachovu sebeupálení, samotný čin i následné události včetně vyšetřování příslušníky Veřejné bezpečnosti.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=626700 Jan Palach chtěl před upálením obsadit pražský rozhlas], Aktuálně.cz, 9.1.2009</ref> O svém posledním činu se ovšem před jeho vykonáním nikomu nezmínil.{{Doplňte zdroj}}
O tom, že čin Jana Palacha nebyl krokem zoufalého a nešťastného člověka, svědčí přepis rozhovoru, který s Palachem před jeho smrtí natočila ošetřovatelka Zdenka Kmuníčková. Palach jí sdělil, že k tomu, aby se zapálil, potřeboval vztek.<ref>Kmuníčková, Zdenka: Poslední dny Jana Palacha, Epocha, Praha 2009</ref>
Pohřeb Jana Palacha dne [[25. leden|25. ledna]] [[1969]] se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Po vzoru Jana Palacha se druhý den po jeho úmrtí upálil [[20. leden|20. ledna]] 1969 na pomníku [[T.G. Masaryk]]a v Plzni [[Josef Hlavatý]]. Zemřel [[25. leden|25. ledna]] [[1969]]. Přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha – [[25. únor]]a [[1969]] – se na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] upálil osmnáctiletý student [[Šumperk|šumperské]] železniční průmyslovky [[Jan Zajíc]]. V dubnu 1969 je následoval v [[Jihlava|Jihlavě]] [[Evžen Plocek]]. Ačkoliv tyto protestní sebevraždy hluboce otřásly veřejným míněním, neměly větší vliv na politickou situaci v tehdejším [[Československo|Československu]].
Jan Palach byl pohřben na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]. Roku [[1973]] byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých, zpopelněny a popel uložen v rodných [[Všetaty (okres Mělník)|Všetatech]]. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce [[1990]] se [[urna na popel|urna]] s popelem vrátila na [[Olšanské hřbitovy]].
Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu [[Masarykovo demokratické hnutí]].
Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991.
== Ohlasy ve společnosti ==
|
