Leo Strauss: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
soubor
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Překlady}} hned pod nadpis Reference; kosmetické úpravy
Řádek 2:
'''Leo Strauss''' ([[20. září]] [[1899]] Kirchhain, [[Hesensko]] – [[18. říjen|18. října]] [[1973]], Annapolis, [[Maryland]], USA) byl vlivný americký politický filosof židovského původu, konzervativní kritik moderní filosofie.
 
== Život ==
Strauss se narodil v konzervativní židovské rodině, po maturitě v [[Marburg]]u roku 1918 studoval filosofii a matematiku v [[Hamburk]]u a po promoci roku 1921 pokračoval ve studiích ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] a v Marburgu, mimo jiné u [[Edmund Husserl|E. Husserla]] a [[Martin Heidegger|M. Heideggera]]. Zde se spřátelil s [[Hans-Georg Gadamer|H.-G. Gadamerem]], [[Hans Jonas|H. Jonasem]] a [[Karl Löwith|K. Löwithem]]. V letech 1925-1932 učil na Vysoké škole pro studium židovství v [[Berlín]]ě, kde se zabýval hlavně [[Baruch Spinoza|Spinozou]] a [[Moses Mendelssohn|M. Mendelssohnem]] a seznámil se s [[Hannah Arendtová|Hannah Arendtovou]], [[Walter Benjamin]]em a [[Gershom Scholem]]em. Na stipendijním pobytu v [[Paříž]]i se seznámil s [[Alexandre Kojeve|A. Kojevem]] a [[Alexandre Koyré|A. Koyrém]]. Po krátkém pobytu v [[Cambridge]] nastoupil roku [[1938]] na [[New School for Social Research]] v [[New York]]u a v letech [[1949]]-[[1968]] byl profesorem politické filosofie na univerzitě v [[Chicago|Chicagu]]. Roku 1950 odmítl nabídku nastoupit po [[Martin Buber|Martinu Buberovi]] na Hebrejskou univerzitu v [[Jeruzalém]]ě, přednášel tam však v letech 1954-1955 jako host. Po roce [[1968]] žil jako emeritus v Annapolis, Maryland.
 
== Dílo ==
Straussovo rozsáhlé dílo zahrnuje asi 160 publikací, z toho 30 knih. V první fázi svého života se věnoval hlavně židovským otázkám, napsal knihu o Spinozově kritice náboženství (1930), vyrovnával se kriticky s teoriemi [[Karl Jaspers]]e, [[Carl Schmitt]]a a [[Max Weber|Maxe Webera]] a publikoval knihu o „Hobbesově politické vědě“ (1936). Rokem [[1935]] začíná jeho kritika moderny, opřená o středověkou židovskou tradici, hlavně o [[Maimonides|Maimonida]].
 
Po příchodu do USA se plně věnoval politické vědě, napsal knihu „O tyranii“ (1940), „Přirozené právo a dějiny“ (1953) a „Myšlenky o [[Machiavelli]]m“ (1958). V té době si již vydobyl obecné uznání a jeho knihy „Co je politická filosofie“ (1959) a „Dějiny politické filosofie“ (1963) se staly kánonickými díly americké politické filosofie. V posledním období se věnoval hlavně antické filosofii. Vydal řadu knih o [[Platón]]ovi, [[Aristotelés|Aristotelovi]], [[Thúkydidés|Thúkydidovi]] a o [[Xenofón]]ovu pojetí [[Sókratés|Sókrata]]. Poslední dílo, rozbor Platónových ''Zákonů'', vyšlo posmrtně roku 1975.
 
== Myšlení ==
Podle H. Meiera je hlavním Straussovým tématem vztah [[filosofie]] a [[teologie]], konflikt mezi svobodným hledáním pravdy bez autorit a poslušným přijetím Božího zjevení. Filosofie si musí uvědomovat, že má značný a spíše rozkladný vliv na [[náboženství]], z něhož velká část lidí čerpá životní orientaci, a zároveň velikou odpovědnost za život společnosti. Proto musí být politickou filosofií, přísně se držet sókratovského kritického postoje, nechtít vládnout ani zrušit nebo ovládnout náboženství, bez něhož se lidská společnost neobejde. Osvícenský pokus nahradit náboženství ve skutečnosti tento problém jen obešel a vytvořil novou „jeskyni moderny“, která nedovede dát dobrou radu ani politice ani lidskému životu.
 
Strauss vytýká moderní filosofii, že se vyhnula otázkám míru a dobrého života ve společnosti a že – cestou [[positivismus|positivismu]], [[historismus|historismu]] a [[relativismus|relativismu]] – dospěla k „ušlechtilému [[nihilismus|nihilismu]]“ bez hodnot, například u Maxe Webera a Martina Heideggera. Vyhýbá se tak své povinnosti myslet společnost lidí, kteří zdaleka netouží jen po svobodě, nýbrž potřebují vedení a řád. Proto se Strauss na konci života vrátil k antické filosofii a zejména k myšlence přirozeného práva, z něhož moderní [[liberalismus]] u [[Thomas Hobbes|Th. Hobbese]] vyrůstá.
 
Strauss se tak stal jedním z myslitelů amerického neokonzervativismu a řada současných amerických politiků se k němu hlásí. Přesto ho nelze prostě ztotožnit s konzervativní politikou USA: Strauss sám se vehementně bránil představě, že by se jeho filosofie mohla stát návodem k praktické politice, a zřejmě tedy jen dokládá nebezpečnost filosofického povolání.
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|de|Leo Strauss|43792016}}
=== Související články ===
 
===Související články===
* [[Politická filosofie]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{en}}
* [http://www.ditext.com/strauss/liberal.html Leo Strauss - What Is Liberal Education?]
* [http://www.ditext.com/strauss/lib2.html Leo Strauss - Liberal Education and Mass Democracy]
 
* [http://www.claremont.org/ Claremont Insitute For the Study of Statesmanship and Political Philosophy] – [[Claremont Institute]] website. (Includes a search facility.)
* Brague, Rémi. [http://links.jstor.org/sici?sici=0333-5372%28199822%2919%3A2%3C235%3AAJMLS%22%3E2.0.CO%3B2-O Athens, Jerusalem, Mecca: Leo Strauss's "Muslim" Understanding of Greek Philosophy], ''Poetics Today'' 19.2 (Summer 1998): 235–59.
* Drury, Shadia B. [http://evatt.labor.net.au/publications/papers/112.html "Leo Strauss and the Neoconservatives"]. ''Evatt Foundation'', September 11, 2004.
* Drury, Shadia B. [http://www.uregina.ca/arts/CRC/encyc_leostrauss.html "Strauss, Leo (1899–1973)"]. ''Routledge Encyclopedia of Philosophy''. (New York: Routledge, 1998).
* Smith, Gregory Bruce. [http://links.jstor.org/sici?sici=1049-0965%28199706%2930%3A2%3C180%3ALSATSA%3E2.0.CO%3B2-0 "Leo Strauss and the Straussians: An Anti-Democratic Cult?"] ''Political Science and Politics'' 30.2 (June 1997): 180–89.
* {{cs}} [http://www.blisty.cz/art/21817.html Britské listy -- Leo Strauss: guru neokonzervativců]
 
=== Literatura ===
* Leo Strauss, ''Eseje o politické filosofii''. Praha: ISE, 1995 - 111 s
* Leo Strauss, ''Obec a člověk''. Praha: OIKOYMENH, 2007 - 255 s. ISBN 978-80-7298-116-8