Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 20 bajtů, před 6 lety
m
{{Překlady}} hned pod nadpis Reference; kosmetické úpravy
{{Různé významy|druhý=československém politikovi z První republiky|stránka=Ján Botto (politik)}}
[[Soubor:Jan Botto 1880.png|thumb|right|200px|Ján Botto ([[Karel Maixner]] 1880)]]
'''Ján Botto''', [[pseudonym]] '''Janko Maginhradský''' aj., ([[27. leden|27. ledna]] [[1829]], [[Vyšný Skálnik]], [[Uhersko]] – [[28. duben|28. dubna]] [[1881]], [[Banská Bystrica]]) byl [[Slovensko|slovenský]] [[Romantismus (literatura)|romantický]] [[básník]], autor [[balada|balad]] a [[pověst|pověstí]]í inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]].
 
== Životopis ==
Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
 
V roce [[1853]] byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v [[Turiec (region)|Turci]], jimiž se Ján Botto zabýval v [[Martin (město)|MartinMartině]]ě až do ukončení prací v roce [[1854]]. Poté následuje dlouhá doba nezaměstnanosti. Tato doba působí na Jána Bottu velmi špatně, a proto už v roce [[1855]] utíká k [[inženýr]]ovi Bauerovi do [[Zvolen]]u. Zde pobývá do června a od prvního srpna [[1856]] pracuje u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývá v [[Martin (město)|Martine]] až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírá v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlí a setkává se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]],
který působí jako [[profesor]] na štiavnickém [[lyceum|lyceu]]. Dva horliví členové levočské Jednoty se po letech srdečné korespondence opět setkávají. [[Pavol Dobšinský]] začal vydávat časopis [[Sokol (časopis)|Sokol]]. Ale ke zklamání obou přátel [[Pavol Dobšinský]] po dvou školních rocích odchází na venkovskou chudobnou faru.
 
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá už hotovou ''[[Smrť Jánošíkova|Smrť Jánošíkovu]]'' [[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u ''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostává Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horní Pohroní|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představuje inovovanou, resp. vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírá v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
 
== Charakteristika ==
 
== Předrevoluční léta 1840–1847 ==
Tato společnost vydala v roce [[1840]] výběr ze své poezie v [[almanach]]u [[Jitřenka (almanach)|Jitřenka]]. Téměř okamžitě byl almanach zakázán, kvůli [[Slovania|slovanskému]] charakteru básní, [[Maďarsko|maďarským]] tiskem. Výsledkem této události byl zákaz [[Slovensko|slovenských]] společností na všech vyšších školách kromě [[Bratislava|Bratislavy]], [[Levoča|Levoče]] a [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. V roce [[1843]] zbavil [[Bratislava|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry řeči a literatury československé. Na protest opustilo [[Bratislava|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča|Levoče]], neboť tamější lyceum bylo prakticky ve slovenských rukou. Se studenty z [[Bratislava|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň|písně]] a [[pohádka|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost|lidovou slovesnost]], což se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst|pověstí]]í vyšla u [[Pavol Dobšinský|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] v [[Levoča|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do soukromé [[Jednota mládeže slovenské|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)|Sokol]].
 
== Tvorba ==
 
== Reference ==
{{překladPřeklad|sk|Ján Botto|1270877}}
 
{{DEFAULTSORT:Botto, Ján}}
 
1 084 030

editací