Josefinismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
m odstranění odrážek u šablony {{Překlad}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor: Joseph II.jpg|thumb| Císař Josef II.
'''Josefinismus''' (podle rakouského císaře [[Josef II.|Josefa II.]]) je pozdější historické označení pro rakouskou formu [[Osvícenství|osvícenského]] [[absolutismus|absolutismu]], tj. osvícenství, prosazovaného prostředky státní moci.
== Pojem josefinismu ==
V užším slova smyslu znamená souhrn [[pragmatismus|pragmatických]] a [[utilitarismus|utilitaristických]] reforem císaře Josefa II., které chtěly celý společenský život racionalizovat, podřídit kontrole státu a tím co nejvíce prospět všem jeho poddaným. V širším smyslu znamená spojení osvícenské myšlenky racionálního uspořádání společnosti s myšlenkou svrchované a neomezené moci státu. Stát jako jediný se tak může postarat o zlepšení životních podmínek všech lidí. Někdy se také označuje jako „revoluce shora“. Od francouzského [[osvícenství]] se liší tím, že Josef II. chtěl pro své poddané hlavně lepší životní podmínky, že své cíle prosazoval prostředky státní moci a že všechny nezávislé složky společnosti, především v Rakousku většinovou [[katolická církev|katolickou církev]], ale i [[univerzita|univerzity]], [[zednáři|zednářské lóže]] atd. podřizoval centralistickému státu a jeho účelům.
== Hlavní reformy Josefa II. ==
Josef se sice stal císařem už po smrti svého otce [[František Lotrinský|Františka Lotrinského]] roku [[1765]], samostatně však začal vládnout až roku [[1780]], po smrti své matky [[Marie Terezie]], která na jedné straně jeho reformní snahy brzdila, ale na straně druhé i ona učinila některé kroky, které se dají obecně zahrnout do politiky Josefinismu. Jednalo se např. o zákaz vývozu peněz do zahraničí, omezení poutí a procesí (aby lidé více pracovali), zrušení [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]] či kontrolu klášterních statků. Josef II. krátce po svém usednutí na trůn roku [[1781]] omezil možnosti [[cenzura|cenzury]], převedl ji do rukou státu a tak zvaným [[toleranční patent|tolerančním patentem]] povolil (s jistými omezeními) i [[Protestantismus|protestantské]] a [[pravoslaví|pravoslavné]] náboženství. Roku [[1782]] zrušil řadu diskriminací proti [[Židé|Židům]] – zákaz některých povolání, zvláštní šaty a daně. Roku 1781 zrušil v Čechách řadu omezení pro [[nevolnictví|nevolníky]], protože chtěl velkostatky, obdělávané nevolníky, nahradit drobnými hospodářstvími, která platí nájem a daně. [[1783]] rozšířil toto opatření na [[Morava|Moravu]] a roku [[1785]] i na Uhry.
== Zásahy vůči katolické církvi ==
[[Soubor: Svjakub.JPEG |thumb|left| Typický josefinský farní kostel
[[Náboženství]] a církve chápal Josef II. jako nástroje k posílení jednoty státu a mravní výchovy. [[Biskup]]ům zakázal přímý styk s [[papežská kurie|papežskou kurií]] a zavedl pro ně přísahu věrnosti státu. Zrušil [[řády a řeholní kongregace|řeholní řády]], které dle jeho názoru nevykonávaly žádnou užitečnou činnost, to jest více než polovinu z asi 1200 [[klášter]]ů v Rakousku. Jejich majetek soustředil do náboženského fondu, z něhož byli placeni faráři, kteří se tak stali zaměstnanci státu. Klášterní [[kniha|knihy]] a [[rukopis]]y, pokud nebyly zničeny, prodány "za babku" či rozkradeny, byly odevzdány pražské a olomoucké univerzitní knihovně. Kvůli zrušení klášterů tak např. paradoxně "nepřežilo" množství knih, které se podařilo uchovat v [[klášter]]ech v době tzv. Temna v odděleních
== Další reformy ==
Josef II. zavedl všude [[němčina|němčinu]] jako úřední jazyk i jako vyučovací jazyk na [[univerzita|univerzitách]], které zbavil posledního zbytku [[autonomie]] a podřídil vídeňskému ministerstvu. Z univerzit se staly vzdělávací ústavy pro budoucí zaměstnance státu (učitele, kněze, úředníky, soudce atd.), kde se učilo podle jednotných učebnic a plánů. Podobná situace nastala i na [[gymnázium|gymnáziích]], z nichž do roku 1773 měli většinu v rukou [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]]. Po zrušení řádu klesl počet gymnázií v [[Čechy|Čechách]] z 42 na 13 a na [[Morava (země)|Moravě]] z 15 na 7. I na gymnáziích se dle reforem Josefa II. muselo učit pouze [[němčina|německy]], stejně tak jako na tzv. hlavních školách, které byly zřízeny v krajských a větších městech. (To mělo za následek, že když se v Praze sešli na Slovanském sjezdu 1848 Slované z celé Monarchie, domlouvali se vyučovacím jazykem, a K. H. Borovslý napsal, že "Slované se mezi sebou nejlépe domluví po německu).
== Josefinismus v českých zemích ==
Přes všechny přehmaty byl josefinismus důležitým krokem k modernizaci zastaralého rakouského státu a patrně největší význam měl právě pro české země, kde byl také nejdůsledněji uplatněn. Přinesl především uvolnění nevolnického stavu, což umožnilo vznik [[průmysl]]u a prudký růst měst. Do měst tak přicházel z venkova český živel, který se podařilo [[Národní obrození|obrozencům]] oslovit a získat pro národní myšlenku. Racionalistická myšlenka jednotného státního jazyka byla v jejich očích útokem na národní identitu, proti němuž postavili oživení české kultury. V českých zemích patrně také josefinismus nejdéle přežíval, a to i v době, kdy v Rakousku už vládl [[romantismus]]. Dokonalou ukázku josefinské absolutistické [[utopie]] představuje [[Bernard Bolzano|Bolzanův]] spis ''O nejlepším státě'', psaný po roce 1840.
== Související články ==
* [[Nevolnictví]]
* [[Osvícenství]]
* [[Tolerance]]
== Literatura ==
* [[Bernard Bolzano]], ''O nejlepším státě''. Praha: Mladá fronta 1982
* [[Eduard Winter]], ''Josefinismus a jeho dějiny: Příspěvek k duchovním dějinám Čech a Moravy 1740-1848''. Praha: Jelínek, 1945 - 383 s
== Reference ==
== Externí odkazy ==
* [http://www.ksl.wz.cz/Proticeskygerm.htm Protičeský germanizační tlak v letech 1790 - 1847]
|