Wikipedie

Kontinentální blokáda: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
napřímení odkazů, úprava referencí a odkazů
Řádek 21:
Zásluhou [[Horatio Nelson|admirála Nelsona]] a také formováním tzv. [[Druhá protifrancouzská koalice|druhé protifrancouzské koalice]] (Anglie, [[Rusko]], [[Rakousko]], [[Turecko]], [[Portugalsko]], [[Neapolsko]] a [[papežský stát]]) však bylo egyptské tažení bezvýsledné a úsilí Francie se obrátilo zpět do Evropy. V roce [[1799]] z koalice vystoupilo Rusko a [[14. červen|14. června]] [[1800]] bylo v [[Bitva u Marenga|bitvě u Marenga]] poraženo Rakousko. Anglie sice zaznamenala úspěchy (dobytí strategicky významné [[Malta|Malty]] a rozšíření indických kolonií), avšak ztratila své hlavní kontinentální spojence a [[27. březen|27. března]] [[1802]] přistoupila na [[Amienský mír|Amienskou mírovou smlouvu]] s Francií.
 
}}Období míru (či spíše „studené války“ <ref name="kennedy163">Kennedy, s. 163.</ref>) využil Napoleon ke stabilizaci vnitřních poměrů Francie a také k jejímu hospodářskému rozvoji. Věnoval velkou pozornost rozvoji průmyslového a obchodního podnikání a v souvislosti s tím i bankovnictví.{{#tag:ref |V roce 1800 byla založena jako čtvrtá v Evropě (po anglické, holandské a švédské) Banque de France jako [[centrální banka]] Francie.<ref>{{Citace monografie▼
Období míru (či spíše „studené války“ <ref name="kennedy163">{{Citace monografie
| příjmení = Kennedy▼
| jméno = Paul▼
| překladatelé = ▼
| titul = Vzestup a pád velmocí▼
| vydavatel = Lidové noviny▼
| místo = Praha▼
| rok = 1996▼
| isbn = ▼
| strany = 163▼
| poznámka = [Dále jen Kennedy.]
▲}}</ref>) využil Napoleon ke stabilizaci vnitřních poměrů Francie a také k jejímu hospodářskému rozvoji. Věnoval velkou pozornost rozvoji průmyslového a obchodního podnikání a v souvislosti s tím i bankovnictví.{{#tag:ref |V roce 1800 byla založena jako čtvrtá v Evropě (po anglické, holandské a švédské) Banque de France jako [[centrální banka]] Francie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Olšovský
| jméno = Rudolf
Řádek 55 ⟶ 44:
Růst moci Francie a obsazení [[Itálie]] francouzskými armádami považovala Anglie za přímé ohrožení svých zájmů, a tak vyhledala spojence k [[Třetí protifrancouzská koalice|třetí protifrancouzské koalici]] (Rusko, posléze [[Švédsko]], Neapolsko a Rakousko). Dne 18. května [[1803]] znovu vypověděla Francii válku. Napoleon tentokrát soustředil v [[Boulogne|Boulogni]] velké vojsko, které bylo určeno k invazi na britské ostrovy. K této operaci potřeboval získat převahu na moři, a proto povolal loďstvo ze středomořských přístavů. V rozhodující námořní [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u mysu Trafalgar]] ([[21. říjen|21. října]] [[1805]]) však došlo k zničení francouzsko–španělské eskadry a Anglie se stala na více než sto let „vládkyní moří“.<ref name="olšovský118">Olšovský, s. 118.</ref>
 
Na pevnině byly armády anglických spojenců,{{#tag:ref |Rusko s Rakouskem vstoupily do války s příslibem 1 750 000 liber od anglické vlády za každých 100 000 mužů postavených do boje.<ref>Kennedy, s. 165.</ref> |group="p"}} Ruska a Rakouska poraženy v [[Bitva u Slavkova|bitvě u Slavkova]] [[2. prosinec|2. prosince]] [[1805]] a Rakousko bylo nuceno přistoupit na separátní [[BratislavskýPrešpurský mír|Bratislavskou mírovou smlouvu]] ([[26. prosinec|26. prosince]] 1805), jejímž uzavřením ztratilo část svého území a muselo platit vysoké [[kontribuce]].
 
Napoleon obklopil Francii novými vazalskými monarchiemi (např. [[Holandsko]], Neapolsko, [[Neuchâtel]], [[Berg]]), na jejichž trůny dosadil příslušníky své rodiny. V roce [[1806]] vytvořil z ovládnutých německých států [[Rýnský spolek]] a jmenoval se jeho protektorem. S touto situací bylo velmi nespokojeno [[Prusko]], jež získalo kromě Anglie také podporu Ruska, [[Sasko|Saska]] a Švédska. Vznikla tak [[čtvrtá protifrancouzská koalice]]. Pruská armáda však byla během jednoho měsíce poražena a [[27. říjen|27. října]] Napoleon vstoupil do Berlína.
Řádek 110 ⟶ 99:
}}</ref> Dále Napoleon v dekretu nařídil [[Konfiskace|konfiskaci]] všeho zboží pocházejícího z Anglie nebo z jejích kolonií a uzavřel francouzské přístavy všem anglickým lodím.
 
Napoleon však v zájmu své země povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství anglického zboží do Francie. Zároveň ovšem musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Anglie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem [[pašeráctví|pašování]] se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo. Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal – například [[André Masséna|maršálu Massénovi]] (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovnu]]) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků).
 
Systém kontinentální blokády zavedl Napoleon nejen ve Francii, ale i ve všech zemích svých spojenců. Pojistil si jej smlouvami s každou spojeneckou zemí a pak tvrdě a důrazně trval na jeho důsledném dodržování. Tak mohli být Angličané nepřímo oslabeni ještě před přímým vojenským útokem.
Řádek 118 ⟶ 107:
=== Rozšíření blokády ===
[[Soubor:Tilsitz 1807.JPG|thumb|Adolphe Roehn: Setkání Napoleona s Alexandrem na řece Němen 25. 6. 1807.]]
Hospodářská blokáda Anglie mohla přinést podstatné výsledky jen v případě, že celá Evropa bude pod trvalou mocenskou kontrolou Francie. Prvním úkolem tedy bylo vyřešit otázku Pruska. [[22. říjen|22. října]] 1806 obdržel Napoleon od pruského krále [[BedřichFridrich Vilém III.|Bedřicha Viléma III.]] žádost o mír. Francouzský císař však v průběhu jednání stále měnil podmínky a stupňoval požadavky. Mezitím postoupila armáda ruského cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] do [[Polsko|Polska]] a Napoleon jí musel čelit. V bitvách [[Bitva u Jílového|u Jílového]] ([[8. únor]]a [[1807]]) a [[Bitva u Friedlandu|Friedlandu]] ([[14. červen|14. června]] 1807) byli Rusové (se zbytky vojsk pruských) poraženi a čtvrtá protifrancouzská koalice skončila uzavřením [[Tylžský mír|mírové smlouvy v Tylži]] ([[7. červenec|7. července]] 1807).
 
Rusko tak uznalo vznik nových státních útvarů (závislých na Francii) ve střední a západní Evropě a také se zavázalo ke spojenectví proti Anglii, pokud by pokračovala ve válce. Navíc se muselo připojit ke kontinentální blokádě, přestože právě obchod s Anglií tvořil hlavní položku ruského zahraničního obchodu. Pro Prusko znamenaly podmínky mírové smlouvy ztrátu značné části území a také připojení ke kontinentální blokádě.
Řádek 139 ⟶ 128:
=== Anglie ===
[[Soubor:King George III by Sir William Beechey (2).jpg|thumb|upright|William Beechey: Anglický král Jiří III. asi roku 1800.]]
Anglie, silně závislá na zahraničním obchodu, byla kontinentální blokádou značně poškozena. V roce [[1808]] a znovu v letech [[1811]]–[[1812]] vyvolala tato obchodní válka krizi anglického zahraničního obchodu. Skladiště byla přeplněna domácími výrobky a ve městech narůstala nezaměstnanost. Všeobecný úpadek zaviňoval každý měsíc několik set [[bankrotúpadek|bankrotů]]ů, tříprocentní státní papíry<ref group="p">[[Dluhopis]]y [[Emise cenných papírů|emitované]] státem s 3% [[úrok]]ovou sazbou.</ref> klesly hluboko pod kurs až na hodnotu 65, cena obilí vystoupila až na 193 šilinků, což byla válečná cena ještě dávno před mírem v Amiensu.<ref name="pyllmajer52">{{CitacePyllmajer, sborníkus. 52.</ref>
| příjmení = Pyllmajer
| jméno = Václav
| titul = Příčiny vzniku napoleonského tažení do Ruska v roce 1812
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sborník = Napoleon
| vydavatel = [[Československá napoleonská společnost|ČSNS]]
| místo = Brno
| rok vydání = 1995
| isbn =
| kapitola =
| strany = 52
}}</ref>
 
Angličané však zahájili velký podloudný obchod – zboží se pašovalo s vysokými zisky a zpravidla s tichým souhlasem podplacených místních úředníků. Jako překladiště sloužil ostrov [[Helgoland]] proti ústí Labe, řecký přístav [[Soluň]] a ostrov [[Malta]]. Navíc si anglická exportní ekonomika pomohla i značným vzestupem obchodu s oblastmi nepostiženými kontinentálním systémem, jako byla [[Asie]], [[Afrika]], [[Latinská Amerika]] a [[Blízký východ]]. Souhrnný objem anglického exportu vzrostl z 21,7 milionu liber ([[1794]]–[[1796]]) na 27,5&nbsp;milionu liber ([[1804]]–[[1806]]) a na 44,4&nbsp;milionu liber ([[1814]]–[[1816]]).<ref name="kennedy167–168">Kennedy, s. 167–168.</ref>
Řádek 250 ⟶ 226:
V roce [[1809]] se Rakousko ještě jednou vzmohlo k nové válce proti Francii. [[Habsburská monarchie|Habsburská]] vojska zvítězila u [[Bitva u Aspern|Aspern]] ([[21. květen|21.]]–[[22. květen|22. května]] [[1809]]), avšak v [[Bitva u Wagramu|bitvě u Wagramu]] ([[5. červenec|5.]]–[[6. červenec|6. července]] 1809) utrpěla porážku a [[Schönbrunnský mír|Schönbrunnskou mírovou smlouvou]] ztratilo Rakousko další území. Navíc muselo přistoupit ke kontinentální blokádě.
 
Dne [[5. srpen|5. srpna]] [[1810]] nařídil Napoleon výnosem z versaillského Trianonu (tzv. [[Trianonský dekret]]) uvalit na veškeré nakoupené zboží 50% clo a do konce roku [[1811]] tak získal francouzský stát na clech 106 milionů franků.<ref name="pyllmajer53">{{CitacePyllmajer, sborníkus. 53.</ref> Dne [[18. říjen|18. října]] 1810 vydal Napoleon ve [[Fontainebleau]] výnos, který šel ještě tvrději proti cizímu zboží a jehož účelem bylo úplné zničení anglického obchodu. Věděl však, že Francie také potřebuje zboží pro chod vlastního průmyslu, a proto započal s udělováním licencí některým podnikatelům na dovoz určitých produktů z ciziny do Francie a do spojeneckých zemí, z čehož získával do francouzské státní pokladny další příjmy.
 
[[Soubor:Napoleons retreat from moscow.jpg|thumb|Adolf Northern: Napoleonův útěk z Moskvy.]]▼
Rusko bylo francouzským spojencem jen na papíře a stále více podléhalo vlivu Anglie, která neúnavně usilovala o novou koalici proti Francii. Dodržování kontinentální blokády způsobovalo ruskému hospodářství těžké finanční ztráty. Rubl klesl ze své předchozí hodnoty na 67&nbsp;kopějek, v&nbsp;roce 1810 dokonce na 25&nbsp;kopějek.<ref name="pyllmajer53" />. Car Alexandr proto povolil vjezd neutrálním americkým lodím s anglickým zbožím do ruských přístavů. Tyto lodě pak také odvážely ruské zboží na výměnu. ▼
 
Dne [[23. říjen|23. října]] 1810 požádal Napoleon ruského cara, aby dodržoval svůj závazek k systému kontinentální blokády. Car však odpověděl, že Rusko nebude obchodovat s Angličany, ale s neutrály ano. Současně vydal výnos, kterým uvalil na dovážené francouzské zboží (víno, alkohol, hedvábí a luxusní výrobky) neúměrně vysoká cla. Tento krok představoval výraznou ránu pro kontinentální blokádu a předznamenal neúspěch francouzského úsilí o hospodářskou likvidaci Anglie.▼
 
V důsledku této situace došlo k úplné roztržce mezi Francií a Ruskem. Po rozsáhlých přípravách začalo [[24. červen|24.&nbsp;června]] [[1812]] [[Napoleonovo ruské tažení]]. Podle souhlasného názoru historiků se Napoleon touto akcí dopustil svého největšího omylu. Snaha o tvrdé potrestání Ruska kvůli porušení kontinentální blokády skončila zdrcujícím neúspěchem Francie. Faktická porážka v této válce a návrat jen malé části původně velké armády (''Grande armée'') znamenaly začátek konce Napoleonovy říše.▼
 
== Odkazy ==
=== Poznámky ===▼
<references group="p" />▼
 
=== Hlavní zdroje ===
* {{Citace sborníku
| příjmení = Pyllmajer
| jméno = Václav
Řádek 262 ⟶ 252:
| isbn =
| kapitola =
| strany = 53
}}
}}</ref> Dne [[18. říjen|18. října]] 1810 vydal Napoleon ve [[Fontainebleau]] výnos, který šel ještě tvrději proti cizímu zboží a jehož účelem bylo úplné zničení anglického obchodu. Věděl však, že Francie také potřebuje zboží pro chod vlastního průmyslu, a proto započal s udělováním licencí některým podnikatelům na dovoz určitých produktů z ciziny do Francie a do spojeneckých zemí, z čehož získával do francouzské státní pokladny další příjmy.
* {{Citace monografie
 
▲ | příjmení = Kennedy
▲[[Soubor:Napoleons retreat from moscow.jpg|thumb|Adolf Northern: Napoleonův útěk z Moskvy.]]
▲ | jméno = Paul
▲Rusko bylo francouzským spojencem jen na papíře a stále více podléhalo vlivu Anglie, která neúnavně usilovala o novou koalici proti Francii. Dodržování kontinentální blokády způsobovalo ruskému hospodářství těžké finanční ztráty. Rubl klesl ze své předchozí hodnoty na 67&nbsp;kopějek, v&nbsp;roce 1810 dokonce na 25&nbsp;kopějek.<ref name="pyllmajer53" />. Car Alexandr proto povolil vjezd neutrálním americkým lodím s anglickým zbožím do ruských přístavů. Tyto lodě pak také odvážely ruské zboží na výměnu.
▲ | překladatelé =
 
▲ | titul = Vzestup a pád velmocí
▲Dne [[23. říjen|23. října]] 1810 požádal Napoleon ruského cara, aby dodržoval svůj závazek k systému kontinentální blokády. Car však odpověděl, že Rusko nebude obchodovat s Angličany, ale s neutrály ano. Současně vydal výnos, kterým uvalil na dovážené francouzské zboží (víno, alkohol, hedvábí a luxusní výrobky) neúměrně vysoká cla. Tento krok představoval výraznou ránu pro kontinentální blokádu a předznamenal neúspěch francouzského úsilí o hospodářskou likvidaci Anglie.
▲ | vydavatel = Lidové noviny
 
▲ | místo = Praha
▲V důsledku této situace došlo k úplné roztržce mezi Francií a Ruskem. Po rozsáhlých přípravách začalo [[24. červen|24.&nbsp;června]] [[1812]] [[Napoleonovo ruské tažení]]. Podle souhlasného názoru historiků se Napoleon touto akcí dopustil svého největšího omylu. Snaha o tvrdé potrestání Ruska kvůli porušení kontinentální blokády skončila zdrcujícím neúspěchem Francie. Faktická porážka v této válce a návrat jen malé části původně velké armády (''Grande armée'') znamenaly začátek konce Napoleonovy říše.
▲ | rok = 1996
 
▲ | isbn =
▲== Poznámky ==
▲ | strany = 163
▲<references group="p" />
}}
 
=== Reference ===
<references />
 
=== Další literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Bělina
Řádek 395 ⟶ 386:
}}
 
=== Související články ===
* [[Napoleonské války]]
* [[Napoleon Bonaparte]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontinentální_blokáda“