Kupní síla: Porovnání verzí

Kupní síla [[peníze|peněz]] vyjadřuje množství [[služba|služeb]] a [[zboží]], které lze při dané [[cenová hladina|cenové hladině]] koupit za určité množství peněz.<ref>Beneš a spol.: Bankovní a finanční slovník ISBN 80-205-0357-9</ref> Což prakticky znamená, že vyjadřuje kolik si toho [[člověk]] může za konkrétní sumu koupit, platí tedy, že cena peněz je množství statků tj. zboží a služeb, kterých se člověk musí vzdát, aby získal jednotku peněz<ref name=Drugstar>[http://myego.cz/item/mohou-odbory-zpusobit-inflaci Úvaha o vlivu odborů na inflaci]</ref>. Z čehož pramení, že jednotku peněz lze vyjádřit jako převrácenou hodnotu ceny zboží<ref name=Drugstar></ref>, čili je opakem cenové hladiny. Z této definice vyplývá, že samotné vyjádření kupní síly nemá žádný smysl, ten získává teprve v okamžiku, kdy se sleduje její závislost na [[čas]]e či jiné veličině, anebo kdy se sleduje stejné zboží v rámci několika měn. Problémem okamžitého vyjádření kupní síly peněz je, že existuje nekonečné množství směnných poměrů k ostatním statkům, které se navíc nevyvíjí rovnoměrně. V případě, že sledujeme hodnotu peněz v závislosti na čase získáme jako výsledek [[inflace|inflaci]] či [[deflace|deflaci]], kterou pak vyjadřujeme [[procento|procenty]], kdy za výchozí stav je považován nejnižší [[rok]]. V případě, že porovnáváme kupní sílu měn, hovoříme o tzv. [[parita kupní síly|paritě kupní síly]], což je pouze vyjádření, za kolik jednotek dané měny si koupíme nějaké zboží a služby. Rozsah srovnávacích produktů a služeb je definován pomocí tzv. [[spotřební koš|spotřebního koše]].<ref>[http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571cc00341df1c12566af007f1a09/c12571cc00341df1c12566d40074267c?OpenDocument LeXDATA 62/1994]</ref> Výsledek umožní zpětně porovnat ekonomickou úroveň dané země. Parity jednotlivých měn tak nemohou být shodné s [[měnový kurz|měnovými kurzy]], protože kurz vyjadřuje zájem o danou měnu, nikoli vyspělost ekonomiky<ref>[http://vyzkum.hf.tul.cz/wd/index.php?content=glosar EFIS]</ref> V důsledcích [[parita kupní síly]] vyjadřuje kolik peněz je třeba k zakoupení spotřebního koše v zemi, kde se touto měnou platí, pokud je znám příjem sledované skupiny, lze z této hodnoty odvodit kupní sílu obyvatelstva.<ref>[http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/111 Článek zabývající se sociální nerovností a globalizací]</ref> Pojem kupní síla je tak zcela svázán s teorií peněz, [[nabídka a poptávka|nabídkou a poptávkou]] a je součástí ekonomické teorie, v mnoha teoriích je kupní síla spíše důsledek hospodaření s penězi, než záměrně sledovaný údaj. Kupní síla se pak odvíjí od množství peněz v oběhu a od možnosti s penězi zacházet.

Jednotlivé pohledy na pojem kupní síla peněz se liší, protože vyplývají z odlišných teorií peněz, samostatný přístup ke kupní síle je nemožný, neboť je třeba vysvětlit pojmy jako [[nominální úroková míru]] a následně i [[inflace]], to není možné bez úplné teorie peněz.<ref>[http://courseware.zcu.cz/wps/PA_Courseware/DownloadDokumentu?id=5792 Článek o Fisherovi]</ref><ref name=Holman></ref> Přístup k tomu co ovlivňuje kupní sílu peněz se v různých ekonomických teoriích zásadně liší. Částečně je tento rozdíl daný historickým vývojem, protože poznání o fungování peněz se postupně prohlubuje, částečně se jedná o [[konkurence|konkurenční]] [[teorie]], které se dívají na svět peněz velmi odlišně. Nejzásadnější rozdíly panují v pohledu jak chápat samotné [[peníze]] a jak chápat roli [[stát]]u a [[národní banka|národních bank]]. Z pohledu dnešních teorií lze rozlišit ekonomické teorie klasické neboli liberální a keynesiánské.<ref>[http://www.ceed.cz/ekonomie/vyvoj10.htm Ceed.cz]</ref> Přičemž klasické se snaží udržovat co nejnižší roli státu v ekonomice, zatímco keynesiánské přiznávají státu velký vliv, z toho pramení jejich rozdílný pohled na inflaci a následně i na kupní sílu. Liberální teorie se opírají o ekonomické poznání myslitelů od [[18. století]] a vychází z předpokladu, že nestabilita vzniká krátkodobými změnami nabídky peněz, čímž se ovlivňuje jejich kupní síla<ref>[http://home.zf.jcu.cz/public/users/urbanek/publikace/zdroje/katedry/k181/makro.doc. Makroekonomické přístupy]</ref>, zatímco keynesiánský model předpokládá, že pro udržení kupní síly peněz je třeba státních zásahů. Pohled na kupní sílu peněz tak přímo vychází z jednotlivých teorií peněz. V dnešní době je ekonomické myšlení nejvíce ovlivněno [[monetarismus|monetarismem]],<ref name=Holman></ref> který razí teorii minimálních státních zásahů, neboť se podle této teorie zpravidla projeví pozdě anebo jsou spíše negativní, politicky jsou taková řešení často nepopulární a proto je často postupováno i podle keynesiánské teorie.

Historicky první teorie předpokládaly, že jediné co ovlivňuje hodnotu peněz je [[obsah]] [[drahý kov|drahého kovu]] v [[mince|minci]], teorie stojící na tomto předpokladu se nazývá [[metalistická teorie peněz]].<ref>[http://samba.fsv.cuni.cz/~cabanova/SPSEMINARE/KarelEnglisok.ppt Karel Engliš a Alois Rašín - názorové spory]</ref> Tato teorie převažovala po celý [[středověk]], kdy pak nezáleželo na množství peněz v oběhu, ale pouze na kvalitě mincí. Kupní síla vyvozená z obsahu drahého kovu umožňuje vytvořit relativně stabilní a především očekávatelné prostředí,<ref>Artur J. Rolnick a Warren E. Weber in Money, Inflation, and Output under Fiat and Commodity Standards</ref> které je stabilnější než u peněz papírových. Nevýhodou komoditního standardu pro [[vláda|vlády]] je obtížnější zvýšení množství peněz, což vlády potřebují především ve [[válka|válkách]]<ref name=HumanAction></ref>. Tohoto problému si byly vědomy již české stavy v době [[České stavovské povstání|stavovského povstání]], kdy uměle zvýšily hodnotu peněz, čímž snížili jejich kupní sílu, což nastartovalo [[hyperinflace|hyperinflaci]].<ref>Petr Vorel in Od pražského koše ke koruně české. kapitola X ISBN 80-86515-40-0</ref> Obecným problémem [[zlatý standard|zlatého]] či [[stříbrný standard|stříbrného standardu]], který tato teorie není schopna postihnout, je nestabilita cen drahého kovu.<ref name=HumanAction>Ludwig Von Mises Human Action, kapitola XVII [http://www.zlatystandard.cz/?page_id=68 Česky na Internetu zde]</ref> Cenu totiž ovlivňuje řada faktorů mezi něž patří množství drahého kovu, což mohou ovlivnit nová naleziště. Druhým zásadním problémem těchto standardů je snaha vlád mít peníze zcela pod kontrolou, který vede k ražbě nekrytých mincí.

První moderní ucelenou [[teorie peněz|teorií peněz]] byla tzv. [[kvantitativní teorie peněz]], jejíž počátky lze sledovat až k dílům [[David Hume|Davida Huma]], prvním kdo se zabýval problematikou [[emise peněz]] a tím i kupní síly byl [[David Ricardo]].<ref>[http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_21.pdf R. Pospíšil in Kvantitativní teorie peněz, monetární politika a regulační opatření centrální banky]</ref> Matematické vyjádření této teorie nalezl až v roce [[1911]] americký ekonom [[Irving Fisher]]. Tato teorie vysvětluje finanční jevy, které byly dříve nevysvětlitelné, mezi něž zejména patří pohyby [[cenová hladina|cenové hladiny]] i v případech, které jsou v rozporu s metalickou teorií. Pro kupní sílu není zajímavá teorie jako celek, ale pouze její důsledky, které vyplývají z jejího matematického vyjádření, neboť dokud se kvantitativní teorie nepropojila s [[matematika|matematikou]], nebylo z hlediska kupní síly možno její závěry jednoznačně interpretovat a pohybovala se tak na úrovni [[filosofie|filosofických]] úvah. Matematické vyjádření je popsáno ve Fisherově díle „The Purchasing Power of Money“ z roku [[1911]], další důsledky jsou popsány a rozvinuty v dalším Fisherově díle „Elementary Principles“<ref name=mesec>[http://www.mesec.cz/clanky/faktory-kupni-sily-penez/ Článek na www.měšec zabývající se problematikou kupní síly z pohledu kvantitativní rovnice peněz]</ref> z roku [[1922]]. Fisher matematicky vyjádřil tzv. [[kvantitativní rovnice peněz|kvantitativní rovnici peněz]], která bývá někdy ne zcela přesně označována jako rovnice směny. Tato [[rovnice]] řeší kolik peněz by mělo být v ekonomice<ref name=klepep>[http://209.85.135.132/search?q=cache:dAfRZIak6C4J:www2.zf.jcu.cz/~klepep01/ucko/plocha/BANK%2520-%2520prednasky.doc Přednáška na ZFJCU]</ref>, čímž dává do vztahu čtyři hospodářské veličiny<ref name=mesec></ref> (množství peněz v oběhu, [[oběžná rychlost peněz|oběžnou rychlost peněz]], [[cenová hladina|cenovou hladinu]] a množství směňované produkce). Toto vysvětlení pak ukazuje jak se vyvíjí kupní síla peněz, pokud se změní některá ze základních hospodářských veličin a jak lze postupovat pro udržení zdravého vývoje kupní síly.

Existuje několik zápisů rovnice směny, přičemž za základní<ref name=mesec></ref> bývá označován tento tvar:

<math>M\cdot V = P\cdot Q</math>, platná je i v přírůstkovém tvaru<ref name=klepep></ref> <math>\Delta M\cdot \Delta V = \Delta P\cdot \Delta Q</math>

Teorie tak předpokládá, že každé zvýšení objemu peněz se musí projevit v kupní síle peněz. Při nárazovém zvýšení objemu peněz nelze očekávat zvýšení množství statků nabízených ke směně<ref name=mesec></ref>, ani snížení oběžné rychlosti peněz, mělo bz tedy dojít k vyrovnání v cenové hladině a tak se podepsat na změně kupní síly. Praxe ukazuje, že se tak děje s určitým zpožděním, čehož vlády využívají k různým finančním machinacím jako je např. snížení [[nezaměstnanost]]i. Naopak při zvýšení množství peněz v oběhu, lze očekávat, že se oběh peněz zrychlí, neboť lidé mají dojem, že se jejich kupní síla zvětšila<ref name=mesec></ref> a v souladu s teorií více utrácejí. Tento fakt však neplatí obecně a právě v tom je jedna ze slabin této teorie, neboť tato teorie je čistě transakční což znamená, že ji nijak ji neovlivňuje [[úroková míra]].<ref>[http://nb.vse.cz/~janda/mtp-9.pdf Poptávka po penězích]</ref> S tím souvisí ještě skutečnost, že vychází z předpokladu, že se veškeré transakce dějí v penězích, což není přesný předpoklad. Mnoho transakcí se odehrává nepeněžní formou, což některé teoretické předpoklady narušuje. V případě poklesu důvěry v peníze tomu nepeněžních transakcí přibývá a transakční rovnice v žádném tvaru nedává správné hodnoty, v takovém případě je však kupní síla peněz velmi nízká a z hlediska [[investor]]a či běžného občana se peníze stávají nezajímavé. Toto se děje např. při [[hyperinflace|hyperinflaci]]. Z rovnice i z teoretických pojednání vyplývá, že peníze jsou vnímány pouze jako oběživo, nikoli i jako statek s určitou [[likvidita|likviditou]]<ref name=Holman>Holman, Robert a kol. in Dějiny ekonomických myšlení ISBN 80-7179-631-X </ref>, což v praxi neplatí, neboť významná část peněz je držena jako nejlikvidnější zboží.

Po [[Velká hospodářská krize|velké hospodářské krizi]] se klasická ekonomie dostala do krize, neboť ji nedokázala uspokojivým způsobem vysvětlit ani nalézt cestu z ní (vysvětlení podal až [[Milton Friedman]] o zhruba čtyřicet let později). Díky této krizi se prosadily myšlenky státních zásahů jejichž autorem je [[John Maynard Keynes]]<ref>[http://www.futuretro.cz/pdf/ekonomie/14%20Determinace%20produktu.pdf Determinace produktu]</ref>, který v roce [[1930]] vydal [[Pojednání o penězích]] a v roce [[1936]] vydal pro tento směr klíčové dílo [[Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz]].<ref name= Keynes>[http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-keynes J. M. Keynes na euroekonom.cz]</ref> Zde se snažil vysvětlit, že doposud platné teorie platí jen v nějakých speciálních případech, obecně podle něj však platí širší zásady, které se zcela jinak dívají na peníze a následně i na kupní sílu.<ref name=Keynes></ref> Tato díla přichází s myšlenkou, že se nelze dívat na peníze [[makroekonomie|makroekonomicky]], ale zavedl tzv. [[analýza příjmů domácností|analýzu příjmů domácností]], která se dělila podle zdrojů vzniku a užití. Tato teorie dále odmítla dřívější pohled na peníze degradované na pouhé oběživo, ale dokazuje, že významnou vlastností peněz je jejich likvidita.<ref name = Holman></ref>

Z tohoto přijmově-výdajového přístupu pak [[keynesiánství|keynesiánská ekonomie]] odvodila [[teorie efektivní poptávky|teorii efektivní poptávky]]<ref>Milan Sojka in John Maynard Keynes a současná ekonomie ISBN 80-7169-827-X</ref>, která spočívá v myšlence, že nestálost [[hospodářství]] je způsobena nestálostí kupní síly peněz.<ref name = Keynes></ref><ref>[http://is.muni.cz/el/1456/podzim2006/CN_KEEKTE/Pruvodce_ET_6.pdf?fakulta=1456;obdobi=3364;kod=CN_KEEKTE Keynesiánství]</ref> [[John Maynard Keynes]] vyšel z předpokladu, že neplatí [[Sayův zákon trhů]]<ref>[http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:gDIAAyoIDZ4J:www.gymnazium.milevsko.cz/dokumenty/mat_ek/ekonomie.pdf Středoškolské základy ekonomie]</ref> a došel k závěru, že klíčovým problémem je nestabilita kupní síly.<ref name = bbs>[http://bbs.xf.cz/Esej/Keynesianstvi.doc. Keynesiánství]</ref> Snaha najít stabilitu kupní síly jej přivedla k myšlence, že hlavní problém spočívá v tom, že hlavní část [[důchod]]ů se rozděluje nezávisle na [[investiční plánování|investičním plánování]], což jej přivedlo k nutnosti reformovat peněžní a úvěrový systém<ref name =bbs></ref>. V praxi to tedy znamená, že spotřebitelé si utrácejí peníze, kde se jim zachce, bez ohledy na vyšší zájmy. Z toho odvodil, že pokud nedochází ke státním zásahům, může sama o sobě vzniknout krize a způsobit velkou nezaměstnanost, kde již ekonomika není schopna samoregulačních mechanismů a jsou nutné státní zásahy především v oblasti [[úrok]]ů, kterými stabilizuje kupní sílu.<ref>[http://quercus.kin.tul.cz/~jaroslava.syrovatkova/multiedu/Verejna/Statni%20zasahy.doc. J. Syrovátková in Státní zásahy]</ref> Krize tak podle J. M. Keynese vznikají nedostatečnou [[agregátní poptávka|agregátní poptávkou]]<ref name =bbs></ref>, kdy v období krize neexistuje mechanismus, který bez státního zásahu přemění úspory na [[investice]], protože podle Keynese stálost kupní síly peněz závisí na stálosti [[poměr]]u mezi důchody domácností a velikostí reálného [[Národní důchod|národního důchodu]] a na rovnosti úspor a celkových nákladů na výrobu investičních statků.<ref name =bbs></ref><ref>J. M. Keynes in Obecná teorie zaměstnanosti úroku a peněz</ref>

[[Monetarismus]] vznikl někdy v padesátých letech [[20. století]] jako opozice k tehdy převládajícímu keynesiánskému chápání peněžních jevů. V sedmdesátých letech [[20. století]] se dostalo keynesiánství do krize a monetarismus byl postupně přijat jako platná teorie i díky skutečnosti, že jeho ideový vůdce [[Milton Friedman]] předpověděl [[stagflace|stagflaci]].<ref name=esej>[http://bbs.xf.cz/Esej/Monetarismus.doc. Monetarismus]</ref> Monetarismus přišel s ideou, že inflace je čistě peněžní jev<ref name=esej></ref>, to znamená, že je způsobena rychlejším růstem nabídky peněz než je růst reálného [[národní důchod|národního důchodu]].<ref>[http://www.seminarky.cz/Monetarismus-Milton-Friedman-a-Chicagska-skola-2774 Seminární práce na téma monetarismus]</ref> Podle této teorie je pro [[makroekonomie|makroekonomii]] klíčové, aby množství dlouhodobě peněz rostlo s růstem nominálního [[Hrubý domácí produkt|hrubého domácího produktu]]<ref>[http://ies-prague.org/forum/attachment.php?item=484. IES]</ref>, pro kupní sílu to znamená, že její význam je oproti keynesiánství zatlačena do pozadí, protože její růst či pokles je ovlivněn množstvím peněz v oběhu a růstem či poklesem nominálního hrubého domácího produktu. Z hlediska monetarismu je samostatně ze strany státní moci velmi těžko ovlivnitelná jinak než pomocí [[inflace]].

Výpočet se provádí pomocí srovnatelného a pro danou oblast dostatečně reprezentativního [[spotřební koš|spotřebního koše]]<ref name = europa>[http://europa.eu/abc/keyfigures/qualityoflife/index_cs.htm Europa.eu]</ref>, výsledek se však neudává v nějaké národní měně ale v [[PPS]] (purchasing power standard), což je imaginární měna tzv. standard kupní síly<ref>[http://www2.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/2400222133/$File/zkratky%20ceske.xls. Vysvětlení zkratek]</ref> - sloužící k vyjádření objemu ekonomických souhrnných ukazatelů při mezinárodním srovnávání<ref name= CSU>[http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/evropsky_srovnavaci_program Evropský srovnávací program na stránkách ČSÚ]</ref>. Výhodou tohoto postupu je, že se tak eliminují cenové rozdíly mezi [[stát]]y, to znamená, že srovnáním [[Hrubý domácí produkt|HDP]] na [[obyvatel]]e podle standardů kupní síly, vychází srovnání životní úrovně v těchto státech<ref name = europa></ref>.

[[Parita kupní síly]] ({{vjazyce|en}} purchasing power parity) je vyjádření kupní síly měn, zjednodušeně platí, že se jedná o poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích<ref name=CSU></ref>. Parity kupní síly se neporovnávají mezi dvěma státy, ale jedná se o celkový přehled. Parita kupní síly nevyjadřuje zájem o měnu, ale pouze její kupní sílu, to znamená, že se odchyluje od [[měnový kurz|měnového kurzu]]. U srovnání více zemí dochází k obdobným problémům jako u porovnávání kupní síly obyvatelstva, největším problémem zůstává definice spotřebního koše. Při nevhodně zvoleném [[spotřební koš|spotřebním koši]] se do kupní síly totiž mohou výrazně promítnout věci jako jsou [[clo|cla]] či náklady spojené s exportem např. [[doprava]], pokud toto není spotřebním košem zohledněno, vzniká nepřesný obrázek.