Většinou je však zlé božstvo podřízeno moci dobra, která nakonec zvítězí. V [[Bible|biblickém]] [[Judaismus|judaismu]] je nositelem zla „padlý anděl“, původně stvořený jediným Bohem.
V [[křesťanství]] převládá stanovisko [[AugustinusSvatý Augustin|Augustinovo]], že zlo je nedostatkem dobra jako tma je nedostatkem světla či ticho je absence zvuku. To však neznamená, že zlo, popř. ďábel neexistuje. Sám [[AugustinusSvatý Augustin|Augustin]] o jeho existenci nepochybuje. Důležité je, že jediným věčným je [[Bůh]], který je taktéž stvořitelem a původcem všeho - tedy i ďábla. Ďábel je pak považován za původce zla v tom smyslu, že zneužil svoji svobodu darovanou Bohem a rozhodl se vzepřít proti němu. Původně byl tedy stvořen jako bytost dobrá a sám ze sebe udělal špatného. Pro tradici [[římskokatolická církev|Církve]] je reálná existence osoby ďábla nepopiratelná a církevními autoritami mnohokrát potvrzená. Existují nicméně i [[křesťanství|křesťanské]] [[teologie|teologické]] směry, které existenci bytosti zvané ďábel úplně popírají a za tímto výrazem vidí obecně hřích či vlastní zkaženost člověka. Protikladem Boha v křesťanství tedy není ďábel, neboť Bůh žádný protiklad nemá, ale stojí nadevším a je původcem všeho. Za skutečný protiklad ďábla by mohl být považován archanděl Michael, jako vedoucí Božích vojsk proti zlu z [[Zjevení Janovo|Apokalypsy]].<br /> Dualismus je, a byl z hlediska církve [[hereze]].
Od západního dualismu se pak liší dualismus v některých východních náboženských systémech. Ty neoddělují striktně "zlo" a "dobro", ale převládá zde myšlenka, že ani jedno nemůže existovat bez druhého a že obojí má v sobě část toho druhého (viz symbol jing a jang). Žádné segregované síly "dobra" a "zla" tedy nejsou, jsou to pouze dvě strany jedné mince, vše tak může být "dobrem" i "zlem", a i "dobro" se může "zle projevit".
