Verze z 12. 4. 2012, 11:00 editovat Svajcr (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 73 575 editací m tp ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 12. 2012, 17:06 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m typo Přejít na další porovnání →
Řádek 14: Poté, co byl Makart v březnu [[1869]] z [[Řím]]a pozván do Vídně byl mu z nařízení císaře France Josefa zařízen atelier v domě sochaře Antona Dominika Fernkornse. R. [[1872]] na vlastní náklady si Hans Makart pořizuje atelier v Gusshausstrasse č. 25, který vybavuje atypicky luxusně nábytkem, koberci, antikvitami a zbraněmi. Starý atelier mu slouží k bydlení. Od roce [[1873]] se uskutečňují legendární ~~atelierové~~ateliérové oslavy s četnými prominentními hosty. Makartův atelier byl volně přístupný veřejnosti a stal se opravdovým turistickým lákadlem pro cizince. R. [[1872]] navštívila atelier sama [[císařovna Alžběta]]. R. [[1875]] je v atelieru slavnost k poctě návštěvy [[Richard Wágner\|Richarda Wágnera]], při které byl přítomen i malíř [[Arnold Böcklin]] a [[Franz List]] hrál na klavír. Makart pronajímá bezplatně atelier i svým kolegům ([[Eduard Charlemont]], [[Franz Lenbach]], [[Emil Jakob Schindler]] nebo [[Viktor Tilgner]]). Mnozí umělci zachovali Makartův atelier na svých obrazech. Po smrti umělce zůstala budova prázdná a r. [[1916]] byla zbořena. Dnes se mluví o Makartově stylu bydlení a bytového zařízení 19. století, který je charakterisován pompou, sametovými těžkými závěsy, obklady stěn a mohutnými lustry. Řádek 20: == Význam == Makartovými vzory byli ~~předevřím~~především [[Tizian]] a [[Rubens]]. Jeho díla jsou charakterisována smyslností a [[pathos]]em, vše za účelem teatrálního efektu. Toto působení je také označováno jako barevné opojení. Z jeho děl jsou známy především cyklus ''„Pět smyslů“'', který je z větší části vystaven v zámku [[Belvedere]] ([[Rakouská galerie]]). Většina zakázek na výzdobu budov ztroskotala na jeho požadavcích obrovského honoráře, teprve roce [[1881]] mohla začít výzdoba prostor schodiště Uměleckohistorického musea ve Vídni. Tato malba znázorňuje alegorii malířství a sochařství a deset zobrazení slavných malířů i s jejich modely. Působil též jako bytový architekt, zejména pro svého mecenáše průmyslníka Nikolause Dumbu, kterému upravil sídlo ve stylu svého atelieru. Též klobouky a límce se nosily dle Makartových návrhů. Blížil se tím ideálu celostního umění (Gesamtkunstwerk). Po jeho předčasné smrti převládl názor, že s jeho odchodem končí i určitá kulturní epocha, a skutečně již po několika desetiletích je Makart vnímán téměř jako slavná sportovní postava. Makart měl výrazný vliv na mladé malíře, jako např. na [[Gustav Klimt\|Gustava Klimta]], který také pokračoval ve výzdobě schodiště Kunsthistorického musea. Řádek 40: * ''Železnice''. (Museum města Vídně), 1879, olej na plátně * ''Portrét Dory Fournier Gabillonové'', (Museum města Vídně, 1879/80, olej na dřevě * ''Sokolnice'', (Mnichov, Neue Pinakothek, Inv.Nr. 13291), ~~koem~~kolem roku 1880, olej na plátně, 106,3 x 79,8 cm * ''Vítězství světla nad tmou'', (Vídeň, Rakouská galerie), 1883/84, olej na plátně

Hans Makart: Porovnání verzí