Fyzikální veličina: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Verze 9016094 uživatele 109.69.210.254 (diskuse) zrušena. Experiment
Lukazuko (diskuse | příspěvky)
m Oprava pěti odkazů.
Řádek 9:
== Veličiny extenzivní, intenzivní a protenzivní ==
 
Ne nadarmo rozdělil [[René Descartes]] ve svém dualistickém světě všechny věci na „[[res cogitans]]“ a „[[res extensa]]“. Ona „rozprostraněnost“ děje se v [[Varieta (matematika)|prostoru]], jehož části věci zaujímají, a [[fyzikální prostor]] je onou dimenzí, kterou jako prvou uvykli jsme si měřit – zde rodí se takové pojmy jako „[[Teorie míry|míra]]“ – ovšemže společně s [[čas]]em ([[metrum]]). [[angličtina|Anglický]] termín „quantity“ nám dosud připomíná, že se jedná o ten atribut [[hmota|hmoty]], který jsme schopni nějakým způsobem kvantifikovat, ohodnotit, tedy – přiřadit nějakou určitou hodnotu, podobně jako kupec přiřazuje finanční ohodnocení svému zboží.
 
Fyzikální veličiny, vyjadřující onu karteziánskou „rozprostraněnost“, označujeme jako veličiny '''extenzivní'''. Jejich typickou vlastností je jejich [[aditivnost]] – jednotlivé části dají celek, jehož velikost možno spočítat pouhým [[součet|sečtením]], a naopak celek je možno zase dělit na části. Typickými zástupci extenzivních veličin jsou charakteristiky prostoru ([[délka]], [[plocha]], [[objem]]), to, co „dělá hmotu hmotou“, tedy [[hmotnost]] atd. Například dvě [[těleso|tělesa]] o hmotnosti 1 [[kilogram|kg]] mohou dohromady vytvořit jedno těleso o hmotnosti 2 kg. Další jejich vlastností je, že je lze měřit „přímo“, resp. přímým srovnáním s nějakým vzorkem anebo vzájemně mezi sebou – například dvoumetrová tyč je stejně dlouhá jako vedle ležící dvě [[metr|metrové]], srovnané za sebou.
Řádek 50:
U mnoha fyzikálních veličin není důležitá pouze jejich hodnota, ale i způsob, jak se mění se změnou místa v prostoru nebo s časem. Pojem fyzikální veličiny tak můžeme rozšířit na celou tuto závislost:
 
* U [[Fyzikální veličina#Veličiny extenzivní, intenzivní a protenzivní|intenzivních]] veličin, které můžeme vzhledem k jejich podstatě nebo díky velkému měřítku považovat za spojitě rozložené v (části) [[Euklidovský prostor|prostoru]]u, je účelné uvažovat celé rozložení hodnot této veličiny jako celek – tzv. '''[[fyzikální pole|(fyzikální) pole]]''' této veličiny, jinak řečeno funkční závislost hodnoty (resp. hodnot všech složek) na poloze v [[Euklidovský prostor|prostoru]].
: Příklady: ''teplotní pole, pole elektrické intenzity''
: O fyzikální podstatě a vztazích veličin tak mohou vypovídat také trendy změny s polohou v prostoru, vyjádřené např. pomocí diferenciálních operátorů [[gradientGradient (matematika)|gradientu]]u (pro [[skalár]]y), nebo [[divergence]] a [[rotace (operátor)|rotace]] (pro [[vektor]]y).
 
* Většinu veličin lze považovat za sled jejich hodnot v [[čas]]e, který je díky [[Fyzikální veličina#Veličiny extenzivní, intenzivní a protenzivní|protenzitě]] [[čas]]u (po částech) spojitý (hypotetické [[kvantování]] [[čas]]u neuvažujeme) - hovoříme o '''(časovém) průběhu''' veličiny, jinak řečeno funkční závislosti hodnoty (resp. hodnot všech složek) na [[čas]]e.
: Příklady: ''časový průběh polohy (= trajektorie), (časový) průběh akustického tlaku''
: O fyzikální podstatě a vztazích veličin tak mohou vypovídat také trendy časové změny, zejména rychlost změny (tj. [[derivace]] veličiny podle [[čas]]u), nebo (zejména u periodických a kvaziperiodických průběhů) [[Fourierova transformace|spektrum]] získané harmonickou analýzou (viz např. [http://www.sweb.cz/slaboproud/elt2/stranky1/elt048.htm]).
 
== Označení veličin ==
Veličiny nejčastěji označujeme jednopísmennou [[zkratka|zkratkou]] podle počátečního [[písmeno|písmene]] slova označujícího tradičně veličinu v [[angličtina|anglickém]], případně [[němčina|německém]], [[francouzština|francouzském]] či [[latina|latinském]] jazyce. Proto jsme si zvykli označovat písmenem ''t'' [[čas]] (původně lat. ''tempus'', nyní angl. ''time''), písmenem '''''v''''' [[Rychlost (mechanika)|rychlost]] (lat. ''velocitas'', angl. ''velocity''), písmenem '''''a''''' [[zrychlení]] (lat. ''acceleratio'', angl. ''acceleration''), písmenem ''m'' [[hmotnost]] (lat. ''massa'', angl. ''mass'') atd. Tyto zkratky jsou obvyklé, nikoliv však závazné a jsou proměnlivé místem a časem: např. fyzikální [[Práce (fyzika)|práce]] se dříve zhusta označovala písmenem ''A'' (z německého ''Arbeit''), nyní jsme zvyklí psát ''W'' (z anglického ''work'').
 
V označování veličin panuje značná libovůle, často pro odlišení významu používáme pro jednu a tutéž veličinu různá písmena – např. fyzikální veličinu „[[délka]]“ označujeme písmenem ''l'' (lat. ''longitudo'', angl. ''length'' = ''[[délka]]''), ovšem jindy zase jako ''h'' (''height'' = ''[[Délka|výška]]'') anebo ''b'' či ''w'' (''breadth'', ''width'' = ''[[Délka|šířka]]''), případně ''d'' (''distance'' = ''[[vzdálenost]]'' anebo ''diameter'' = ''průměr'') a nic nám nebrání v tom, abychom v [[čeština|česky]] psané práci použili např. zkratek ''d'', ''v'', ''š'' (''délka'', ''výška'', ''šířka'').
Tuto relativní libovůli v označování veličin ovšem není možné přenášet na označování [[Fyzikální jednotka|jednotek]], které je naproti tomu naprosto závazné! V každém případě je nutné pokaždé slovně uvádět, kterou konkrétní veličinu máme pod kterým písmenným označením na mysli.