=== Pomocné sbory a válčení v období raného císařství ===
V období raného římského [[císařství]] bylo ve zvětšené míře používáno spojeneckých pomocných sborů ([[auxilia]]).<ref name="anglim65">Anglim, str 65.</ref>. Důvodů bylo hned několik. Když se neřímský občan přihlásil k vojsku a odsloužil si pětadvaceti let v armádě dostal [[římské občanství]] (toto občanství platilo i pro jeho potomky).<ref name="anglim65"/> I když [[Římané]] postupně udělovaly právo [[římské občanství|římských občanům]] svým věrným spojencům, byl to pomalý proces. Římští pěšáci byli sice hlavní údernou složkou římské armády, ale mnoho povinností museli plnit právě auxilia. Římští auxilia se ani tak nepoužívala v tvrdém boji jako spíše k různým podřadným úkolům.<ref name="anglim65"/> Práce v [[kasárnaKasárny|kasárnách]], vojenské průzkumy a podporování v bitvě (římská auxila byla většinou ceněna pro svou schopnost jezdit na koni) byly na bedrech pomocných sborů.<ref name="anglim65"/> Kohorty auxilií byly sestavovány z mužů, kteří žili v konkrétních částech římské říše (většinou se tím určilo i jejich působení v armádě). V pozdějších obdobích byla auxilia sestavována jinde a tyto jednotky tvořily jakýsi mix všech [[obyvatel]]ů římské říše. [[Soubor:Engineering corps traian s column river crossing.jpg|thumb|left|200px|Římští auxilia]]Zaměření jednotek pomocných sborů nebylo všestranné nýbrž specifické. Existovaly jednotky [[lučištník]]ů, [[prakovník]]ů, jezdců a těžkých pěšáků.<ref name="anglim65"/> Vybavení těchto jednotek bylo většinou aspoň o generaci starší než vybavení římských jednotek (pěšáci pomocných sborů většinou používali kroužkové brnění místo účinnějšího brnění [[lorica segmentata]] atd.). Organizace auxilií byla úplně stejná jako organizace pravidelné římské armády.<br />Pokud jde o válčení v tomto období, většinou se jednalo o krátká tažení a velké bitvy byly vzácné.<ref name="anglim65"/> Taktika římské pěchoty zůstávala stejná (hlavně proto že byla pořád účinná). Zapříčiněno to bylo hlavně tím, že římská armáda neměla silného soupeře. V tomto období byli sami Římané agresoři a byli to oni kdo napadali cizí země a dobývali je. Tažení bylo většinou zapříčiněno nějakou vzpourou určitého [[národ]]a. Tyto vzpoury byly vždy potlačeny (i když ne vždy tak snadno). Římská pěchota se v tomto období spíše zdokonalovala v již zavedených postupech. Hlavně v obléhacích bojích se Římané stali opravdovými mistry.<ref name="anglim65"/> Pro toto období je také typické narůstající používání střelných zbraní. Byli zvětšovány počty lučištníků, prakovníků a různých obléhacích zbraní ([[balista]] atd.). Také byly hojně používány různé [[formace]], které byly účinné, ale bylo u nich zapotřebí velkého výcviku a disciplíny (což samo o sobě dokazuje vycvičenost římských pěšáků).<ref name="anglim65"/>
