|
Hospodářská prosperita měst vedla k rozvoji stavitelství a výtvarného umění. Odlišný životní styl obyvatel italských měst a zároveň relativně značná politická svoboda stály u vzniku nového typu [[renesanční člověk|renesančního člověka]].
== Typické rysy ==
V jednotlivých druzích umění vznikaly nové prvky, ale některé rysy byly pro renesanci ať již jako epochu, nebo pro umění, které vytvářel renesanční člověk, společné.
* '''[[antropocentrismus]]'''
Klade se důraz na člověka, na lidský rozum a poznání a pozemský život.
Renesanční člověk se vymaňuje ze středověkého způsobu myšlení tj. zájem se od Boha obrací směrem k člověku samému.
* '''[[individualismus]]'''
Člověk se stává všestranně rozvinutou osobností. Vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla.
* '''[[humanismus]]'''
Renesance se obrací zpět k '''[[antika|antice]]''' a '''antické kultuře''' a přebírá z ní velké množství prvků, které dále tvůrčím způsobem užívá a přetváří.
* '''[[věda|vědecký]] základ umění'''
Spousta umělců byla skutečně „renesanční“, zabývali se i [[anatomie|anatomií]], [[optika|optikou]], technologiemi, které pak užívali ve své tvorbě. Typickým příkladem je užití [[perspektiva|perspektivy]] v malbě a kresbě či odlévání soch z bronzu.
* '''tzv. realismus'''
Přestože si renesanční umělci nárokovali u svých děl návrat k přírodě (inspirováni antikou), určitý soubor konvencí užívali. Jejich reálie se týkala hlavně užitých témat. Objevují se scény ze „všedního života“ – vzniká např. [[Novela (literatura)|novela]] (povídka ze života obyčejných lidí) nebo [[komedie]] inspirovaná životem rolníků. Realismus jako umělecký směr se však objevil [[Realismus (výtvarné umění)|ve výtvarném umění]] a [[Realismus (literatura)|v literatuře]] až počátkem 19. století.
* '''sekularizace'''
Dá se považovat za společný rys, i když nebylo tak velké, jak se obvykle myslí. [[Náboženství|Náboženské]] motivy jsou velmi časté.
* '''nacionalizace umění'''
Jestliže byl pro středověké umění typický [[univerzalismus]], tak od renesance začínáme rozlišovat národní umění s jejich typickými prvky a rysy.
* '''sběratelství'''
Pro středověk také neznámá věc. Sběratelství úzce souvisí se snahou co nejlépe poznat antický svět prostřednictvím hmotných památek, které se na italském území zachovaly v hojném počtu. Se snahou sbírat antické památky jsou spojeny i počátky [[archeologie]].
* '''mecenášství'''
Umění se stává politickou zbraní (notoricky známým příkladem je [[Masaccio|Masacciův]] obraz Peníz daně nebo [[Michelangelo]]va socha Davida) a efektním prostředkem bohatých a mocných, jak se prezentovat vůči veřejnosti. Z těchto řad pochází velké množství [[mecenáš]]ů, jen v [[Itálie|Itálii]] např. [[papež]]ové [[Martin V.]], [[Eugen IV.]] nebo [[Mikuláš V.]], dále v [[Milán]]u [[Filippo Maria Visconti]], [[Francesco Sfortza]], v [[Neapol]]i [[Alfonz V. Aragonský]] nebo [[Ferdinand I. Aragonský]].
== Chronologie ==
| 