Sungská kultura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
souhrn podle enwiki |
m úpravy obrázků |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Emperor Huizong of Song winter.jpg|alt=|thumb|''Zimní krajina'' císaře [[Chuej-cung (Sung)|Chuej-cung]]a (1082–1135); dnes v [[Kjótské národní muzem|Kjótském národním muzeu]], [[Kjóto]]]]
[[Soubor:Inkstone.jpg|alt=Černá, obdélníková kamenná destička. Horní čtvrtina obsahuje řezbu ryby, zbytek zabírá mělký kruhový důlek s rovným dnem pro inkoust.|thumb|Sungský kámen na roztírání tuše, ze sbírky Nantojósó, Japonsko]]▼
Čínská [[říše Sung]] ([[960]]–[[1279]]) byla kulturně bohatý a kultivovaný stát. '''Sungská kultura''' byla charakteristická rozkvětem a pokrokem ve výtvarném umění, hudbě, literatuře i filozofii. Úředníci spravující zemi, vybíraní v přísných a [[Úřednické zkoušky v Číně|rozsáhlých zkouškách]], zaměřených především na znalost klasických [[Konfucianismus|konfuciánských]] filozofických textů, dosáhli nových výšek vzdělanosti, zatímco čínská literární kultura byla masově šířena mezi obyvatelstvo pomocí knihtisku a růstu gramotnosti.
Řádek 29 ⟶ 28:
== Literatura ==
[[Soubor:This Letter written by Mi Fei.jpg|alt=Čtyři sloupce čínských znaků. Dva levé tvoří jsou psány jedním tahem štětce, kaligrafický ekvivalent kurzívy. Dva pravé jsou psány v běžném stylu čínského písma.|thumb|left|Různé styly kaligrafie sungského básníka [[Mi Fu]]a (1051–1107)]]
Čínská literatura sungské doby obsahovala mnoho různých žánrů a byla obohacována sociální komplexností sungské společnosti. Přestože v počátcích říše Tchang dosáhla čínská poezie vrcholu (s básníky jako byli [[Tu Fu]], [[Li Po]], [[Paj Ťü-i]] a dalšími), i v sungské éře žili významní a slavní básníci. Patřili mezi ně sociální kritik a průkopník „nového subjektivního stylu“ [[Mej Jao-čchen]] (1002–1060), politicky kontroverzní ale proslulý Su Š' (1037–1101), excentrický nicméně brilantní Mi Fu (1051–1107), přední básnířka [[Li Čching-čao]] (1084–1151) a mnoho dalších. Přestože byla forma [[cch']] používána od dob [[dynastie Liang]] (502–557), básně tohoto stylu byly v sungské době nejpopulárnější a v této formě skládala svá díla většina sungských poetů. Mezi jinými se svou poezií zvláště proslavili kancléř [[Fan Čung-jen]] (989–1052), horlivý neokonfuciánec [[Ou-jang Siou]] (1007–1072), velký kaligraf [[Chuang Tching-ťien]] (1045–1105) a generál [[Sin Čchi-ťi]] (1140–1207).
Historiografie zůstala prominentním literárním žánrem stejně jako v předešlých i nsledujících staletích. [[Sung Čchi]] byl společně s esejistou a historikem Ou-jang Siouem zodpovědný za sestavení ''[[Sin Tchang-š'|Nových dějin Tchangů]]'' roku 1060, věnující se dějinám říše Tchang. kancléř [[S'-ma Kuang]] (1019–1086), politický nepřítel [[Wang An-š']]a (1021–1086), vedl tým učenců, který zkompiloval rozsáhlé historické dílo ''[[C'-č' tchung-ťien]]'' sestavené roku 1084 a obsahující přes 3 milióny znaků v 294 svazcích.<ref name="pratt rutt 478"/> Jejich práce popisovala dějiny Číny od roku 425 př. n. l. do počátku 10. století.<ref name="pratt rutt 478"/><ref name="brownlee 19"/> Roku 1189 [[Ču Si]] sestavil zhuštěnou verzi ''C'-č' tchung-ťien'' v 59 svazcích, tuto práci dokončili jeho žáci o desetiletí později, v době Ču Siho smrti.<ref name="partington 238"/>
▲[[Soubor:Inkstone.jpg|alt=Černá, obdélníková kamenná destička. Horní čtvrtina obsahuje řezbu ryby, zbytek zabírá mělký kruhový důlek s rovným dnem pro inkoust.|thumb|Sungský kámen na roztírání tuše, ze sbírky Nantojósó, Japonsko]]
Sungští autoři sestavovali také velké encyklopedie, k předním patřily ''[[Čtyři velké knihy Sungů]]'' sestavené zprvu [[Li Fang]]em v 10. století a upravené a dokončené v době ''Cche-fu jüan-kuej'' v 11. století. Největší z nich byla ''Cche-fu jüan-kuej'' publikovaná roku 1013, obsáhlé dílo z 9,4 miliónu znaků v 1000 svazcích. Pro básníky vznikly slovníky rýmů, jako roku 1037 ''Ťi-jün''. I když v říši Sung neokonfucianismus dominoval nad buddhismem, byla nemalá část literatury buddhistická. Kupříkladu roku 1125 vznikla kolekce zen-buddhistických [[kóan]]ů ''Zápisky z Modrého útesu'', rozšířená [[Jüan-wu Kche-čchin]]em (1063–1135). „Zápisky z cest“ (''jou-ťi wen-süe''), vyprávění o cestovních zážitcích, byla v sungské době také populární kategorie literatury, například zápisky [[Fan Čcheng-ta]]a (1126–1193).<ref name="hargett 67 68"/> Předním příkladem sungských cestopisů jsou ''Zápisky z hory kamenných zvonů'' Su Š'a (1037–1101).
V sungské době se zrodilo i mnoho technických a vědeckých prací. Dva nejvýznamnější autoři na poli vědy a techniky byli [[Šen Kuo]] (1031–1095) a jeho současník [[Su Sung]] (1020–1101). Šen Kuo zveřejnil své ''Eseje od Snového proudu'' roku 1088, byla to rozsáhlá encyklopedická sbírka pojednávající o řadě oborů vědy a techniky, včetně literatury, umění, vojenské strategie, matematice, astronomii, meteorologii, geologii, geografii, metalurgii, konstrukci strojů, hydraulice, architektuře, zoologii, botanice , agronomii, medicíně, antropologii, archeologii a dalších.<ref name="needham vol1 136"/> Neméně brilantní učenec Su Sung sestavil nebeský atlas z pěti hvězdných map, napsal roku 1070 farmaceutické pojednání ''Pen-cchao tchu-ťing'' (''Ilustrovaný lékopis''), které obsahovalo související informace z botaniky, zoologie, metalurgie a mineralogie a roku 1092 napsal slavný hodinářský spis ''Sin-i siang-fa-jao'', ve kterém detailně popsal hodinovou věž, kterou postavil v [[Kchaj-feng]]u.<ref name="sivin 32"/><ref name="needham vol3 208 278"/><ref name="wu 5"/><ref name="needham vol4 part2 445 448"/><ref name="bodde 140"/>
[[Soubor:Pen ts'ao, woodblock book 1249-ce.png|alt=Dvoulist knihy, levou polovinu levé stránky zabírá kresba rostliny, zbytek je zaplněn sloupci čínského textu.|thumb|''Pen cchao'', čínská kniha o léčivých rostlinách tištěná z dřevěných desek, 1249]]▼
▲V sungské době se zrodilo i mnoho technických a vědeckých prací. Dva nejvýznamnější autoři na poli vědy a techniky byli [[Šen Kuo]] (1031–1095) a jeho současník [[Su Sung]] (1020–1101). Šen Kuo zveřejnil své ''Eseje od Snového proudu'' roku 1088, byla to rozsáhlá encyklopedická sbírka pojednávající o řadě oborů vědy a techniky, včetně literatury, umění, vojenské strategie, matematice, astronomii, meteorologii, geologii, geografii, metalurgii, konstrukci strojů, hydraulice, architektuře, zoologii, botanice , agronomii, medicíně, antropologii, archeologii a dalších.<ref name="needham vol1 136"/> Neméně brilantní učenec Su Sung sestavil nebeský atlas z pěti hvězdných map, napsal roku 1070 farmaceutické pojednání ''Pen-cchao tchu-ťing'' (''Ilustrovaný lékopis''), které obsahovalo související informace z botaniky, zoologie, metalurgie a mineralogie a roku 1092 napsal slavný hodinářský spis ''Sin-i siang-fa-jao'', ve kterém detailně popsal hodinovou věž, kterou postavil v [[Kchaj-feng]]u.<ref name="sivin 32"/><ref name="needham vol3 208 278"/><ref name="wu 5"/><ref name="needham vol4 part2 445 448"/><ref name="bodde 140"/> Tyto dva největší technicky zaměření autoři byli následování mnoha dalšími. O textilním průmyslu psal [[Čchin Kuan]] v ''Cchan Šu'' (''Kniha hedvábnictví'') vydané roku 1090, kde popisuje navíjecí [[mechanický stroj]], nejstarší známý stroj používající pohon řemenem.<ref>Needham (1986d), s. 107–108.</ref> Zemědělským postupům se věnovalo ''Ťiou chuang chuo min šu'' (''Záchrana lidí, pojednání o předcházení a pomoci při hladomoru'') sestavené ''[[Tung Wej]]em ve 12. století, ''Čcha-lu'' (Zápisky o čaji'') [[Cchaj ''Siang]]a z roku 1060, ''Ču-c' cchang-fa'' (''Mistr Ču o spravování obecních sýpek'') Ču Siho z roku 1182 a řada dalších.<ref name="needham vol6 part2 621"/><ref>Needham (1986f), s. 623.</ref>
▲[[Soubor:Pen ts'ao, woodblock book 1249-ce.png|alt=Dvoulist knihy, levou polovinu levé stránky zabírá kresba rostliny, zbytek je zaplněn sloupci čínského textu.|left|thumb|''Pen cchao'', čínská kniha o léčivých rostlinách tištěná z dřevěných desek, 1249]]
Tyto dva největší technicky zaměřené autory následovalo mnoho dalších. O textilním průmyslu psal [[Čchin Kuan]] v ''Cchan Šu'' (''Kniha hedvábnictví'') vydané roku 1090, kde popisuje navíjecí [[mechanický stroj]], nejstarší známý stroj používající pohon řemenem.<ref>Needham (1986d), s. 107–108.</ref> Zemědělským postupům se věnovalo ''Ťiou chuang chuo min šu'' (''Záchrana lidí, pojednání o předcházení a pomoci při hladomoru'') sestavené ''[[Tung Wej]]em ve 12. století, ''Čcha-lu'' (Zápisky o čaji'') [[Cchaj ''Siang]]a z roku 1060, ''Ču-c' cchang-fa'' (''Mistr Ču o spravování obecních sýpek'') Ču Siho z roku 1182 a řada dalších.<ref name="needham vol6 part2 621"/><ref>Needham (1986f), s. 623.</ref>
Sungští autoři se věnovali i geografii a kartografii, například [[Jüe Š']] ve své publikaci z roku 983, [[Wang Ču]] (v práci z roku 1051), [[Li Te-čchu]] (roku 1080), [[Čchen Kchun-čchen]] (roku 1111), [[Ou-jang Wen]] (roku 1117), [[Ču Mu]] (roku 1240).<ref name="needham vol3 521">Needham (1986c), s. 521.</ref> Ačkoli raná forma místních zeměpisných průvodců existovala v Číně od 1. století, v sungské říši se objevila „pojednání o místech“ (''fang-č’'') nahrazující starší „mapové průvodce“ (''tchu-ťing'').<ref name="bol 44"/> Hlavní rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že ''fang-č’'' byly výsledky místních iniciativ a rozhodnutí, přičemž typicky sestávaly z deseti až padesáti kapitol a byly téměř vždy tištěny pro široké publikum. Zatímco ''tchu-ťing'' byly sestavovány po zřídkavých rozhodnutích ústředních úřadů a byly obvykle jen čtyři kapitoly dlouhé.<ref name="bol 46">Bol, s. 46.</ref> Všeobecná dostupnost tisku v sungské říši umožnila mnoha lidem přístup k informacím, které byly předtím dostupné pouze expertům, týkalo se to zejména příruček o zemědělství, porodnictví, farmacii a medicíně, domácímu hospodářství, geografii, věštění a taoistických rituálech.<ref name="ebrey cambr 158">Ebrey, s. 158.</ref><ref name="hymes 3"/>
| |||